Demokracie už není dominantní politickou ideou ve světě, píše Ivan Krastev v The New York Times. Odkazuje na politologa Kena Jowitta, podle něhož se skutečná moc států dá nejlépe měřit tím, nakolik jsou ostatní ochotní napodobovat jejich instituce a životní styl.

V 17. století byla vzorem moci a prestiže Francie krále Ludvíka XIV. - jiné evropské státy ji imitovaly, vyučovaly francouzštinu, kopírovaly francouzské manýry a stavěly ve svých městech menší verze zámku ve Versailles.  V 19. století se pak objektem politických tužeb stal britský parlament -  například Maďaři v Budapešti postavili podobný.

“Po konci studené války pak převládl pocit, že stojíte na správné straně historie, pokud napodobujete Západ. Pořádat volby a psát ústavy inspirované tou americkou bylo pro sebevědomí států stejně důležité jako vlastnosti chytrého telefonu pro sebevědomí dnešních teenagerů,” píše Krastev v komentáři nazvaném Vítejte v době doživotních vládců, který reaguje na proměnu Komunistické strany Číny, jež Si Ťin-pchingovi umožní zůstat bez omezení v čele státu.

“Omezování moci vládců bylo způsobem, jak se i nedemokratické státy přizpůsobovaly éře demokracie. Naoko dodržovaly demokratickou fasádu a pořádaly volby…  Byl to podvod, ale pro demokratické systémy bylo důležité alespoň předstírat, že není. To bylo skutečným důkazem převahy ideálu demokracie - a nikoli samo šíření liberální demokracie. I Čínu to ovlivnilo.”

Až doteď. Čínský posun k vládě jednoho muže, který může zůstat u moci nadosmrti, proto podle Krasteva bude mít dopad i ve státech ležících daleko od „říše středu“. Stoupající počet lídrů v demokratických i nedemokratických státech se viditelně začíná chovat jako kdysi monarchové: koncentrují ve svých rukách moc a nezáleží jim na tom, zda je země autoritářská nebo demokratická. Podstatná je z jejich pohledu kvalita vladaře. Mohou se spolehnout i na veřejnou podporu: nedůvěra vůči politikům je vysoká a silný lídr je v očích mnoha voličů lepší než zkorumpovaný politický establishment.

Vláda silného muže je zkrátka v módě. Evropský model, v jehož jádru po zkušenostech z historie leží odmítnutí příliš silného vladaře, dnes čelí z globálního pohledu silné, jakkoli nevábné alternativě.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Švédská módní značka H&M má po zimě ve skladech rekordní množství neprodaného zboží za víc než čtyři miliardy dolarů. Důvodem jsou nečekané výkyvy počasí, které začátkem roku zamávaly obvyklými sezónními nákupními trendy, ale možná i hlubší problém ohledně řízení zásob a odlivu zákazníků k nákupům oblečení on-line.

HM graf

Reklama
Reklama

Údaje, které vzhledem k velké globální expanzi značky zaujaly po světě řadu médií od Bloombergu po New York Times, vyšly najevo spolu s čtvrtletními výsledky H&M. Zisk firmy spadl o 62 procent na nejnižší úroveň za deset let, akcie firmy klesly na minimum od roku 2005. Neprodaného oblečení v prodejnách přibylo – i přes údajně agresívnější slevy – za poslední rok o sedm procent.

Výsledkem mají být další slevy, ale i strategičtější změny. Šéf Karl-Johan Persson uvedl, že udělal chybu při loňském zužování sortimentu a že se chce víc opřít do on-line prodeje. Do dvou let by mělo být možné nakupovat u H&M po internetu z domova na všech trzích, kde značka funguje.

„Nezlepšili jsme se dost rychle,“ uznal Persson. „Tvrdě pracujeme na tom, abychom to napravili.“

Marlon Bundo je První králík Spojených států (alias tzv. BOTUS – Bunny of The United States). Mazlíček z rodiny viceprezidenta Mika Pence je tak trochu celebrita – má svůj instagramový účet, dostal se na několik oficiálních fotografií a americká veřejnost ho miluje. Manželka Mika Pence Karen a jejich dcera Charlotte minulý týden dokonce vydaly dětskou knihu s názvem Jeden den Marlona Bunda v domácnosti viceprezidenta, která má dětem přiblížit, jak takový americký viceprezident žije a pracuje.

Nevinná dětská knížka, řekl by někdo – ale ne tak americký komik John Oliver. Tomu vadí, že kniha bude propagována nadací Focus on Family, která mimo jiné tvrdí, že „homosexualita je odnaučitelná“, a nabízí pomoc těm, kdo se potýkají s „nechtěnou sexuální orientací“.  Sám ultrakonzervativní Pence proslul odporem vůči homosexuálním sňatkům, jež podle něj vedou k „rozkladu společnosti“.

John Oliver tak se rozhodl využít Marlonovy popularity a pouhý den před vydáním knihy během své show oznámil, že i jeho tým napsal dětskou knihu o oblíbeném králíkovi. Jmenuje se Den v životě Marlona Bunda a vypráví o tom, jak se Pencův králík zamiluje do jiného králíka. Kniha je věnována „každému králíčkovi, který se cítí tak trochu jiný“ - a sleduje příběh o Marlonu a jeho lásce Wesleym, „nejkrásnějším králíkovi na celém světě“, kteří se chtějí vzít, ale jeden zlý brouk jim v tom brání. Audioverzi knihy namluvil Jim Parsons alias Sheldon ze známého seriálu Big Bang Theory, jenž se ke své homosexuální orientaci otevřeně hlásí.

Veškerý výtěžek z prodeje knihy Oliver věnuje organizacím pomáhající lidem se stejnou sexuální orientací v boji proti diskriminaci a sebevraždám dospívajících. „Je to krásná dětská knížka“, říká John Oliver. „Kupte jim svým dětem, svým přátelům, anebo jen tak, abyste naštvali Mika Pence“, dodává.

Že k tomu mají Američané evidentně chuť, ukazuje obrovský zájem: během dvou dnů se prodalo 180 000 kusů a na serveru Amazon příběh o homosexuálním králíkovi amerického viceprezidenta vévodí žebříčku nejprodávanějších titulů.

https://www.youtube.com/watch?v=rs2RlZQVXBU