středa 28. 2. 2018

Po úterním rozhodnutí spolkového správního soudu v Lipsku se zdá, že minimálně v některých německých městech nebude možné jezdit ve starších dieselových autech. Verdikt říká, že jednotlivá města mohou zakázat vjezd aut s tímto pohonem, pokud nesplňují normu Euro 6, která je v platnosti od září roku 2014. Řidiči s auty s motory podle normy Euro 5, jež platila v letech 2009 - 2014, pak mají odklad do roku 2019. Ostatní vozy, tedy dieselová auta starší roku 2009, mohou mít ve městech jako Stuttgart utrum už za tři měsíce, kdy se první zákazy očekávají. Z 15 milionů aut s dieselovým motorem přitom normu Euro 6 splňují pouze dva miliony. A zákaz se může snadno rozšířit do dalších koutů Evropy.

Z pohledu boje za čistotu ovzduší je to jistě velké vítězství. Německá města často násobně překračují evropské normy znečištění. Zmíněný Stuttgart se vloni do bezpečných limitů znečištění nevešel 45 dní, předloni dokonce 63 dní. Dieselové motory produkují oxidy dusíku a prašné částice, jež jsou v Německu spojovány s 12 000 předčasnými úmrtími ročně. O čem vlastně přemýšlet? Třeba o tom, kdo všechno zaplatí.

Lidé, kteří si před pouhými třemi lety koupili drahý produkt, jenž vyhovoval státem nařízeným platným normám, a technologie nutné k jejich dodržení se nepochybně promítly do ceny vozu? Představa, že jim prostě oznámíte, že tenhle výrobek nadále nesmí používat, je celkem nebezpečně podobná obrazu sofistikované loupeže. Ok, nebudu jezdit autem do Stuttgartu, můžete si říct. I když bydlíte ve Stuttgartu, budete jezdit do centra hromadnou dopravou a na výlety za město autem. Ale co když jste taxikář ve Stuttgartu? Nebo majitel firmy se sídlem ve Stuttgartu, jež nakoupila flotilu plně vyhovujících služebních vozidel? Nebo řemeslník s malou, před třemi lety zakoupenou dodávkou plnou nářadí a materiálu na opravu koupelen v centru Stuttgartu?

Podle The Wall Street Journal představují většinu prodeje automobilů s dieselovými motory právě řemeslníci a hromadné nákupy firemních vozidel nebo firem zajišťujících dodávkové služby. Nikdo z nich se ničím neprovinil, zákaz by vlastně znamenal, že cenu za čistý vzduch zaplatí zákazníci, kteří si koupili výrobky, jež v době nákupu plně odpovídaly oficiálním požadavkům na jejich provoz.

Financial Times tak konstatují, že budoucí německá vláda bude stát hned na začátku před velkým dilematem. Ve hře jsou miliardy eur. Buď je zaplatí právě sami majitelé aut, což jistě nebude úplně populární. Nebo se náklady přenesou na automobilky, jež budou donuceny staré dieselové motory modernizovat - nikoliv změnou softwaru, ale reálně. Anebo náklady na výměnu zaplatí daňový poplatník - tedy všichni. Pravděpodobné dvě poslední varianty tak budou znamenat, že k zákazu v praxi snad ani nedojde: upravená auta budou plnit normu Euro 6, kterou rozhodnutí soudu výslovně do práva měst zakazovat diesely nezahrnuje.

“Mým cílem bylo a stále je, aby k žádným zákazům nedošlo,” cituje deník spolkovou ministryni životního prostředí Barbaru Hendricks, která vyzývá automobilky, aby problém vyřešily ony. Firmy se však samozřejmě do ničeho nehrnou. Dieselovým motorům zvoní umíráček už od skandálu firmy Volkswagen v roce 2015. Prodeje se propadají a automobilky hledí investovat těžké peníze do budoucích alternativ. Teď jim ovšem hrozí, že část těchto peněz budou muset “odklonit” na vylepšení vozů vybavených dnes zastaralou technologií, jež beztak podle všeho nemá valnou budoucnost. Automobilový průmysl, chlouba německé (a české) ekonomiky, má tak o další důvod k migréně navíc.

https://www.youtube.com/watch?v=7IryYPHJLBs

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Ať už postihne lidstvo a planetu, kterou obývá (a ničí), jakákoliv pohroma, Norsko je připraveno zasáhnout a všechny zachránit. Nebo se o to alespoň pokusit. Proto teď norský stát investuje v přepočtu zhruba čtvrt miliardy českých korun do vylepšení Špicberského globálního úložiště semen. Norsko ho postavilo před deseti lety hluboko v tamních horách a v současnosti je v něm uschováno necelých 900 000 druhů semen obilovin, brambor či rýže prakticky ze všech zemí světa.

Kapacita zařízení je pětinásobná a zásoba čeká na moment, kdy přírodní či člověkem způsobená katastrofa sprovodí ze světa nějaký druh poživatelné rostliny. Zemědělci sáhnou do špicberských zásob, druh oživí a možná tím předejdou hladomoru. Aby ale vše fungovalo, musí se semena „v nejdůležitější světové ledničce“ dobře chránit. A to je v době globálního oteplování čím dál těžší.

Reklama
Reklama

Stavbaři tak nyní přistaví k úložišti nový tunel a novou chladící budovu, píše technologický server The Verge. Je to nutné, protože kvůli neobvykle vysokým teplotám taje na Špicberkách permafrost; přesněji řečeno “dosud permafrost”. Do budovy začalo zatékat, ovšem protentokrát drahocenná semena zůstala v bezpečí.

Za desetiletou existenci se už úložiště jednou osvědčilo. V roce 2015 byly pomocí zdejších vzorků založená podobná úložiště v Libanonu a Maroku, protože jediné dosavadní zařízení sloužící celému regionu nacházející se v syrském Aleppu padlo za oběť tamní válce.

https://www.youtube.com/watch?v=2_OEsf-1qgY

Reklama

Konec starých časů? Společnost Levi Strauss, výrobce slavných kalhot z tmavě modrého denimu, oznámila, že nakupuje armádu jednoramenných laserů, kterými chce do roku 2020 nahradit zaměstnance, kteří dnes v jejích továrnách dodávají džínům požadovaný finální vzhled.

Doposud vyšisování nebo přesně vyvedené roztřepané díry dodělávali lidé za pásem, napříště to mají být roboti, kteří budou kalhoty upravovat před odesláním k zákazníkům, píší britské Financial Times. 

Společnost oznámila, že se tím snaží snížit náklady a zvýšit zisk, který jí loni klesl o tři procenta, zatímco celosvětově průmysl rostl téměř o osm procent. Dalším důvodem má prý být snaha chránit lidské zdraví a životní prostředí, protože při řadě upravujících procedur, například módním vyblednutím na namáhaných místech, se pracuje s toxickými látkami.

Hlavním motorem největší výrobní změny za více než dekádu však je snaha značky čelit stále tvrdší konkurenci ze strany “rychlovýrobců” oblečení. Vedení Levi Strauss přiznalo, že značky jako H&M jsou dnes schopny lépe reagovat na měnící se poptávku zákazníků, protože značně zautomatizovaly, a tím zrychlily výrobu. Zatímco manuální úprava jednoho páru džín trvá i zkušenému dělníkovi za strojem šest až osm minut, laser pracující na bázi vyleptávání pigmentu z jednotlivých vláken látky, zvládne stejnou činnost za devadesát vteřin.

Levi Strauss si od toho slibuje rychlejší dodávku oblíbených džín k zákazníkům - a Mezinárodní organizace práce se děsí sociálního dopadu nastolené změny. Podle jejích údajů pracuje jen v asijských továrnách firmy na čtyřicet milionů lidí, z nichž většina bude laserovými vyzývateli ohrožena.

Reklama