Na půdě britského parlamentu dlouhodobě působí nejméně tři zednářské lóže, jak se podařilo zjistit deníku The Guardian z celonárodního seznamu lóží. Takzvaná New Welcome Lodge (volně přeloženo jako Lóže nového přijetí), která je určena pro poslance, členy Sněmovny lordů a parlamentní asistenty. Druhá Gallery Lodge (Galerijní lóže podle místa, z níž mohou pozorovat zasedání parlamentu novináři) pak sdružuje politické zpravodaje ve Westminsteru. A pro novináře je určena ještě druhá lóže, Alfred Robbins Lodge pojmenovaná po bývalém prominentním žurnalistovi a svobodném zednáři, píše britský list. 

Guardian se rozhodl prozkoumat působnost zednářských lóží v parlamentu poté, co Steve White, jeden z policejních šéfů monarchie, prohlásil, že svobodní zednáři brání reformě sboru a přibírání lidí z etnických menšin. „Zjistil jsem, že jsou tu (na půdě parlamentu, pozn.red.) lidé, kteří za všech okolností brání jakékoli změně a jakémukoli pokroku a vždycky to jsou svobodní zednáři,“ prohlásil před časem White.

Každá z lóží má mezi dvaceti a padesáti členy. Konkrétní jména však Guardian nezmiňuje. Jednotlivé lóže si tyto informace podle listu drží natolik pod pokličkou, že ani mnozí dlouholetí zpravodajové nevěděli o jejich existenci, natož aby znali konkrétní zednářská jména mezi kolegy a zaměstnanci parlamentu.

Důvodem téhle diskrétnosti je podle výkonného šéfa Velké lóže Anglie Davida Staplese fakt, že svobodní zednáři stále čelí v Británii řadě „předsudků a diskriminaci“. I na základě populárních knih jako Šifra mistra Leonarda od Dana Browna lidé věří, že mezi zednářské rituály patří divoké sexuální praktiky či pití krve panen. „V rozporu se zažitým vnímáním přitom být svobodným zednářem znamená lépe sloužit společnosti, protože zednáři jsou podporovaní v tom, aby lépe dělali svoji práci, aby v sobě pěstovali to dobré a byli lepšími lidmi,“ tvrdí Staples.

Staplesovo tvrzení by se zřejmě neujalo ani v Česku. Také v tuzemsku funguje označení za svobodného zednáře jako stigma. Stačí si vzpomenout, že i prezidentský kandidát a vyzývatel Miloše Zemana Jiří Drahoš byl před druhým kolem voleb Zemanovými příznivci označen mimo jiné za svobodného zednáře.

1163px-Microcosm_of_London_Plate_038_-_Freemasons'_Hall
Zednářská lóže, Londýn 1809 – Thomas Rowlandson Prints of London • Autor: georgeglazer.com

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Němečtí konzervativci kancléřky Angely Merkel se podle zpráv tamních médií dohodli s opozičními sociálními demokraty na textu koaliční smlouvy a rozdělení křesel v budoucí vládě. Velká koalice v Německu se tak zase o krok přiblížila realitě. Klíčem ke shodě se měly stát ústupky CDU. Strana sice vyhrála loňské zářijové volby se ziskem 26,8 procenta - a měla tak o šest procentních bodů více než druhá SPD. Křesla mezi křesťanskými a sociálními demokraty však budou rozděleny paritně v poměru 6–6. Zbývající tři křesla získá bavorský partner křesťanských demokratů, CSU.

Německá levice by navíc měla obsadit klíčová křesla ministrů financí a zahraničních věcí. Strážcem federální kasy se má stát dosavadní hamburský primátor Olaf Scholz a diplomacii by měl vést i v Česku známý, ne příliš populární předseda SPD a bývalý europoslanec Martin Schulz. Pokud se tak stane, Schulz už oznámil, že z čela strany odejde.

Reklama
Reklama

Obdobně strategický úřad, křeslo ministra vnitra, obsadí končící předseda bavorské vlády Horst Seehofer. Lze tak čekat další zpřísnění migrační politiky, protože právě o to jeho CSU během koaličních vyjednávání usilovala. Na postu kancléře, respektive kancléřky, by naopak nemělo dojít ke změně. Německo i nadále povede Angela Merkel.

Znění koaliční dohody by ještě ve středu odpoledne měli formálně schválit vyjednavači obou stran, respektive všech tří formací. V následujících týdnech ji pak dostanou k posouzení sjezdy CDU a CSU a také vnitrostranické referendum SPD. Právě souhlas více než 460 tisíc sociálních demokratů není úplně jistý. Pokud by se o něco mohla rodící se nová vláda rozbít, tak o hlasování řadových členů SPD, z nichž mnozí (zejména mladí) s pokračováním už třetí velké koalice v řadě nesouhlasí.

Přijmout normu regulující historickou pravdu, jako to udělalo Polsko se svým zákonem, který hrozí vězením pro ty, již by prohlašovali, že polský stát či jeho občané nesli odpovědnost za nacistické zločiny za druhé světové války, je jedna věc. Prezident Andrzej Duda zákon podepsal - a poslal ji k posouzení ústavnímu soudu.

Druhá věc je pak být pak zaskočen rozhořčenou reakcí Izraele, Ukrajiny a Spojených států, kteří takový zákon svorně označí za přepisování dějin (USA tedy jemnějšími slovy). Ale uříznout si ostudu při následném žehlení celé patálie, to už je na pováženou. Server Politico celou polskou PR havárii detailně popisuje.

Polsko a Poláci dlouhodobě - a oprávněně - trpí formulací “polské tábory smrti”, který není v zahraničním tisku úplně neběžný. Tábory Osvětim či Majdanek byly zřízeny a provozovány Němci; na polském území ležely z důvodů, kterým bychom se byli velmi rádi vyhnuli, vysvětlují Poláci už léta v takových případech světu. Je to ostatně i jeden z důvodů, proč polský parlament přijal zákon, který má oficiálně bránit “dobré jméno Rzeczypospolite”. Druhým (a možná i podstatnějším) důvodem je uklidnit nejkonzervativnější voličstvo vládnoucí strany PiS znepokojené nedávnou vládní rošádou, která z kabinetu odstranila právě jejich reprezentanty, především ministra obrany Antoniho Macierewicze.

Nový polský premiér Mateusz Morawiecki proto nahrál video-proslov, v němž celému světu vysvětluje, že cílem zákona není okleštit přemýšlení o dějinách, ale pouze je zpřesnit. Jedna verze je v polštině s anglickými titulky, kde ovšem v klíčový moment vypadlo slovíčko not, tedy zápor - a premiér tak světu sdělil, že “tábory, kde zahynuly miliony Židů, byly polské”. Chyba byla poté opravena.

V anglické verzi pak premiér uvedl, že místa jako Mauthausen nebo Katyň slouží jako připomínka německého vraždění polské elity. Potíž je v tom, že v Katyni deset tisíc polských důstojníků zastřelila sovětská NKVD, na Němce zločin svedla, a pak o tom Sověti až do roku 1989 spolu s Polskou lidovou republikou lhali. Ok, také opraveno.

https://www.youtube.com/watch?v=sIZbFuHgSiA&feature=youtu.be

Následně polská vláda následně uspořádala výlet pro vybrané žurnalisty, kde jim chtěla ukázat polské – a zcela nerozporné - hrdinství. V novém muzeu v městečku Markowa je mimo jiné zdokumentován příběh rodiny, kterou gestapo zastřelilo kvůli ukrývání Židů. Bohužel danou rodinu udali polští sousedi a v popravčí četě gestapa byli polští občané. A tohle říkat by v Polsku rovněž mohlo být nově trestné, naznačují některé kritické hlasy.

A to pořád ještě není konec. Někteří z pozvaných žurnalistů byli Židé a hostitelé jim nachystali tradiční polský pokrm, který ovšem obsahuje vepřovou klobásu, což je jen takové faux pas. Tím už ale není mluvčí krok vládní strany PiS, která retweetovala vyjádření jednoho z polských kněží, že po protestech velvyslankyně Izraele v Polsku “mu už bude dělat problém dívat se na Židy se sympatiemi”. V polské státní televizi pak od jednoho z moderátorů zaznělo, že polští Židé, kterým se zákon nelíbí, se můžou klidně odstěhovat. Za izraelskými poslanci, kteří jsou “lakomý svrab” - jak ohlásil jeden z jeho novinářských provládních kolegů.

Čtěte také: Polský zákon o holocaustu. A co dobré jméno Čechů?