Magazín Forbes se vrací k zákonu, který s počátkem roku začal platit na Islandu a vzbudil celosvětovou pozornost. A to nikoliv tím, že by šlo o první zemi, kde byla odlišná odměna pro muže a ženy za stejnou práci postavena mimo zákon, jak se psalo v řadě textů, to už je ve většině zemí světa včetně Česka - ale tím, že mění mechanismy, jak tuto rovnost kontrolovat a vymáhat.

Zatímco jinde je na státu, aby firmy či instituce kontroloval a na základě zjištěných pochybení případně trestal, na Islandu to obrátili a všem firmám s pětadvaceti a více zaměstnanci zákon nově ukládá, aby státu dokázaly, že zaměstnance platí férově. A to každé tři roky. Na základě toho pak obdrží certifikát.

 Problém s prvním modelem nastává v okamžiku, kdy stát toto téma nezajímá, jak to třeba dlouhodobě nezajímalo stát český, přestože podle celoevropských statistik existuje v odměňování žen a mužů jeden z největších rozdílů v EU. Tato statistika sice neoperuje s odměnou za stejnou práci a rozdíly jsou způsobeny zejména tím, že ženy pracují častěji v oborech s nižším ohodnocením, nicméně i tak jsme na tom v porovnání s kulturně a historicky relativně blízkými zeměmi hůř: ve Slovinsku je pay gap na sedmi procentech oproti českým dvaadvaceti. Inspekci práci ke kontrolám specificky zaměřeným na jiné peníze za stejnou práci předloni dotlačila ombudsmanka Anna Šabatová. A kontroloři pak během roku 2016 odhalili inspektoři nerovné odměňování v celkem 115 případech.

Na konkrétní dopady nové islandské legislativy si chvíli počkáme, protože firmy mají nyní čtyři roky, aby požadavkům vyhověly. A konzultantka Freyja Steingrímsdóttir pro Forbes zmiňuje, že zatím vůbec není jasné, jak se s novými pravidly společnosti vyrovnají. Také proto, že výši mezd určuje řada proměnlivých a často pro každou firmu individuálních faktorů. Což jsou nakonec důvody, proč lze nerovnost vcelku obtížně kontrolovat a případně postihovat v jakékoliv zemi. Zároveň je zjevné, že zákon má větší podporu u veřejnosti než u zástupců byznysu – zatímco mezi Islanďany je proti asi pětina, mezi lidmi z vedení firem je to více než dvojnásobek. Některé firmy se také obávají vyšších nákladů.

Další Forbesem oslovené političky a podnikatelky nicméně krok vítají. Neúspěšná kandidátka na prezidenta Halla Tómasdóttir (předloni získala druhý nejvyšší počet hlasů) připomíná studii konzultantské firmy McKinsey, která spočítala, že globální HDP by se zvýšilo o osmadvacet bilionů dolarů ročně, pokud by se platy mužů a žen narovnaly. A připomíná také příklad svojí firmy, kde pravidla platí už nějakou dobu – a na rozdíl od mnoha jiných přežila ekonomickou krizi.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Počet sebevražd v indických školách a na univerzitách se neustále zvyšuje, varuje internetový magazín Quartz. Podle dat ministerstva vnitra za rok 2016 spáchalo sebevraždu téměř 9,5 tisíce dětí a mladých lidí, což vychází v průměru na jednu sebevraždu za 55 minut.

I když neexistuje přesně stanovená skupina příčin, nejčastěji tak studenti činí kvůli neúspěchu ze zkoušky nebo testu. To byl důvod čtvrtiny případů – což je za rok 2016 2,5 tisíce dětí. Nicméně nejedná se ale o jediný důvod: ve výčtu se dále objevuje nucená volba povolání nebo obecně strach z neúspěchu.

Reklama
Reklama

Problém je nejčastější u studentů medicíny. To potvrzují i zprávy z médií, podle kterých několikrát výrazně přispěla k dobrovolnému ukončení života jejich obava ze špatně odvedeného výkonu při zkoušce – ale také diskriminace na základě příslušnosti k určité společenské skupině,  tzv. kastě. Ministr vnitra Hansraj Gangaram Ahir nicméně dodává, že takovými přesnými čísly už úřad nedisponuje.

Řešení každopádně nebude lehké. V současné době v zemi existuje méně než pět tisíc psychiatrů na 1,3 miliardy obyvatel - a ještě méně klinických psychologů, odborníků zaměřujících se na psychoterapeutickou léčbu pacientů. Indická vláda proto jako protiopatření schválila tzv. District Mental Health Programme, který obsahuje pravidla pro prevenci sebevražd, pro snižování stresu na pracovišti a konzultace ve školách v nejvíce zasažených oblastech.

Jedním z dalších kroků, jak bojovat s vysokým počtem sebevražd, má být i přímé zapojení škol a univerzit. Přes sto z nich již otevírá takzvané „wellness buňky” pro studenty – systém přednášek, poradenství a pohovorů, které mají pomoci snižovat nejen úzkost a strach z neúspěchu, ale všechny duševní problémy a napětí. Nejprestižnější indická technická škola, Indický technologický institut v Kharagpuru, studentům již v rozvrhu uvolnila jednu hodinu denně, která má sloužit výhradně k odpočinku a k interakci s ostatními.

Spojené státy jsou v civilizačním bodě obratu: vše nasvědčuje tomu, že se přestalo dařit prodlužovat věk dožití obyvatel země. Jak upozorňuje týdeník The Economist, americká zdravotnická organizace Centra pro kontrolu a prevenci chorob (podřízená ministerstvu zdravotnictví) vydala těsně před Vánoci zprávu, z níž vyplývá, že v roce 2016 se očekávaná doba dožití obyvatel USA snížila již druhým rokem v řadě. To se naposledy stalo v letech 1962–63. Navíc to vypadá, že letos bude trend pokračovat, přičemž průměrná délka dožití klesala v USA tři roky po sobě naposledy před sto lety během epidemie španělské chřipky. Průměrný Američan narozený v roce 2016 může očekávat 78,6 roku života; v roce 2014 to bylo 78,9 let. (V Česku to podle údajů Světové banky bylo v roce 2015 79,47 let. I když jde o údaj jiné organizace, důležité je, že u nás je trend setrvale vzestupný).

Hlavním důvodem zvratu je podle Američanů samých epidemie závislosti na opiátech, která se neustále stupňuje. Vznik a šíření drogové epidemie ve Spojených státech jsme podrobně popisovali v tištěném v Respektu: v roce 2016 zemřelo v důsledku předávkování 63 000 obyvatel USA a dvě třetiny z toho tvoří nelegální i legální opiáty. I když nejčastější příčinou smrti jsou v USA nadále srdeční choroby a rakovina, v důsledku předávkování umírají často mladí lidé. Ve věkové skupině 25–34 let vzrostl počet úmrtí v přepočtu na 100 000 obyvatel mezi roky 2015 a 2016 o 11%, počet předávkování v letech 2014–2016 dokonce o 50%. Právě tragédie velkého množství mladých lidí stáčí statistickou křivku k zemi.

Světlo na konci tunelu zatím nikdo nevidí. Neoficiální data z loňského roku naznačují, že drogová epidemie dál zrychluje. Současné administrativa sice není viníkem krize, její počátky se datují 90. let – ale Trump ale během kampaně využíval pochmurné atmosféry v zemi, která je s krizí spojená, a sliboval, že se boj proti závislosti na opiátech stane jeho prioritou. Na podzim sice prezident prohlásil krizi za “stav národního ohrožení”, avšak nepožádal Kongres o dodatečné finanční prostředky, nejmenoval nikoho, kdo by měl boj proti ní na starosti, ani nenechal vypracovat strategický plán. The Economist tvrdí, že místní samosprávy a jednotlivé americké státy se sice snaží situaci čelit a budují odvykací centra, nicméně bez pomoci federální vlády nemají šanci.

Spojené státy se tak (statisticky vzato) začínají vzdalovat zbytku rozvinutých zemí. Očekávaná délka dožití byla v USA již dříve o dva roky nižší, než činí průměr zemí OECD - a britský týdeník poznamenává, že spíše než Francii či Německo USA z tohoto hlediska připomínají Turecko nebo Kostariku. “Pokud vláda nedokáže trend zvrátit, měla by svou politiku nazývat Amerika na posledním místě, ” končí The Economist s narážkou než Trumpovo oblíbené Amerika na prvním místě, America First.