Evropská komise zahájila proti Polsku sankční proceduru, která může skončit až jeho odebráním hlasovacích práv v institucích Unie - což je pro stát nejvyšší možný trest v EU. Komisařský tým se tak rozhodl proto, že Polsko podle něj porušuje základní principy liberální demokracie, na kterých Unie stojí a která jsou vyžadována od všech zájemců o členství. Konkrétně jde o oddělení exekutivní a justiční moci a ctění nezávislosti justice.

Komisi vadí politizace polských soudních orgánů a zejména  dosazování členů do jednotlivých soudních instancí na základě rozhodnutí vlády včetně obsazování Nejvyššího a Ústavního soudu. Brusel to považuje za zásadní porušení právního státu a tvrdí, že nemohl rozhodnout jinak. Eurokomisař Frans Timmermans, který aktivaci článku 7 smlouvy o EU, a tedy zahájení zmíněné procedury oznamoval, řekl, že omezování svobody justice je v Polsku dlouhodobý trend, na který byla Varšava opakovaně kriticky upozorňována.

„Bylo to rozhodnutí s těžkým srdcem, ale donutila nás k tomu fakta,“ sdělil ve středu odpoledne Timmermans. „Právní stát je nutná podmínka k efektivní spolupráci členských států. Je to základ toho, čím Evropská unie je,“ dodal muž číslo dvě Evropské komise.

Aktivace zmíněného článku 7 je bezprecedentní krok. Doposud dopadly politické sankce na Rakousko v roce 2000, kdy do tehdejší vlády poprvé vstoupili radikální Svobodní Jörga Haidera. Rakousko bylo řadu měsíců izolováno od všech politických debat, ale jeho ministři nepřišli o právo hlasovat o přijímané legislativě v orgánech unie. A právě to nyní hrozí Polsku.

Cesta k tomu je nicméně dlouhá. Sama komise dává Polsku čas k vyjednávání a sjednání nápravy a vlastní odebrání hlasovacích práv by nakonec musely schválit jednomyslně všechny členské státy. Polsko v tomhle spoléhá na visegrádského partnera Maďarsko, které už dalo ústy svého ministra zahraničí najevo, že se za polského spojence postaví.

Reakce na rozhodnutí Bruselu jsou smíšené. Řada soudních instancí z ostatních evropských zemí včetně českých justičních autorit už dříve podpořila tlak EU na polskou vládu a postavila se za polské kolegy. Experti na polskou politiku a ti, kteří se profesionálně věnují Visegrádu, ale upozorňují, že nová kritika z Bruselu jen dále obrní stoupence vládní strany Práva a spravedlnosti a povede v zemi k větší euroskepsi.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Firma Uber si o sobě myslí, že je pouhý zprostředkovatel služeb, ale okolní svět má za to, že je to taxislužba. Nebo aspoň přepravní společnost, Teď si to definitivně myslí i Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku, rozhodl tak ve středu.

Ve svém výroku soud užívá už mnohokrát zopakovaný argument: nejde o nálepku a o to, jak se sama společnost nazývá. Pokud provozuje přepravu, je to přepravní společnost - a aplikace je pro provoz firmy naprosto nezbytná, tudíž Uber nemůže říkat, že jen něco nabízí a někdo to zcela nezávisle využívá.

Reklama
Reklama

Uber nezmizí a soudní rozhodnutí nekomplikuje jeho fungování v zemích, kde se pomocí jeho aplikace spojují se zákazníky licencovaní taxikáři. Nebude ale moci rozšiřovat svoji klíčovou službu - tedy propojování zákazníků s obyčejnými řidiči, kteří netaxikaří profesionálně. A tam, kde už takhle působí, například v Praze, může očekávat problémy.

Firma nicméně v první reakci prohlásila, že soudním rozhodnutím se vlastně nic nemění, protože sama dlouhodobě po vlastní regulaci volá.

Čtěte také: Uber mi taxi

Reklama

Několik ministrů francouzské vlády se těsně před vánočními svátky potýká s problémem, který je stejně očekávatelný jako neřešitelný.  S příchodem silných mrazů v první půli prosince - teď se zase trochu oteplilo - se do starých pařížských paláců ve francouzské metropoli, v nichž sídlí většina vládních budov, stáhly myši (a v některých případech i krysy).

Ministerské budovy pocházejí často ze čtrnáctého století, poslední hloubkovou renovací prošly většinou ve století devatenáctém - a mnohé z nich chrání národní nebo světové regule na zachování památek. To v kombinaci s nástupem moderní doby, tedy potřebou protkat špatně izolované stěny nejrůznějšími dráty a provrtat historické dřevěné podlahy potrubím, vystavilo paláce zásadní nevýhodě tváří v tvář zmíněným hlodavcům -  nota bene když jsou v přízemí budov často archivy a tedy nekonečně mnoho potravy.

Myši mají zkrátka navrch a zdá se, že letos to platí obzvlášť. Kritická situace panuje zejména na ministerstvu vnitra, historické budově co by kamenem dohodil od Elysejského paláce. Jak informovala stanice France Info, na ministerstvu museli nainstalovat bezpočet pastiček – včetně soukromých prostor vedení úřadu.  Nejvíce na ráně má být ministryně bez portfeje Jacqueline Gourault přidělená k ministrovi vnitra. Ta má v budově nejen kancelář, ale také byt - a jak se svěřila rádiu France Info, musela položit pastičky téměř všude ve své ložnici, aby se s invazí hlodavců vypořádala.

Podobná situace panuje na ministerstvech školství, sociálních věcí a také v centrále francouzské diplomacie. Zaměstnanci ministerstva zahraničí ovšem na pozadí myšího útoku řešili zároveň problém, jak se vypořádat s hlodavci civilizovaným způsobem: řadě z nich se kvůli často kruté smrti zvířat nelíbily ani pastičky, ani návnady napuštěné jedem.

Úřad ministra Jeana-Yvese le Driana to proto vyřešil “po staru” - pořídil na úřad kočky. Zatím jsou jen dvě, neboť invaze tu nebyla tak velká jako na ministerstvu vnitra. Jmenují se Nomi a Noé, což je rozloženina slova Nominoe, prvního krále Bretaně. Ministr le Drian je totiž sám Bretonec - a zaměstnanci úřadu mu tímhle chtěli poděkovat za to, že souhlasil s pořízením čtyřnohých predátorů namísto pastiček a jedu.

Reklama