Budoucností parkování ve městech je: parkomat, který mění cenu podle toho, jaký je o parkovací místa kolem něj zájem. Myslí si to v americkém San Francisku, kde už takový systém zavádějí. Nějaký čas fungoval v omezeném zkušebním provozu, teď se rozšíří všude po městě. Je to americká celoměstská premiéra, alespoň mezi skutečně velkými městy, jak píše technologický server Wired.

Princip je jednoduchý - třeba před hlavní poštou je určitě větší zájem o parkování v pracovní době než například v neděli dopoledne. To je jen hypotéza (byť nejspíš pravdivá), systém bude skutečné vytížení a poptávku vypočítávat z dat samotných parkometrů - a průběžně se jí přizpůsobovat.

Což má jistě i své meze a existuje tu řada omezení. Bude platit nejvyšší (osm dolarů) a nejnižší (půl dolaru) možná hodinová sazba a ceny nemohou ani divoce skákat, aby byly předvídatelné (nanejvýš o čtvrt dolaru za měsíc).

Metoda se ve zkušebním provozu v San Franciscu osvědčila.

Tweetni to

Metoda se nicméně ve zkušebním provozu podle dostupných dat v San Francisku osvědčila. Lidé kroužili po ulicích při hledání volného místa o čtyřicet procent času méně. Ubylo i aut, která parkují ve dvou řadách vedle sebe. Autobusy měly snazší život. Lidé také používali parkomaty častěji než dřív. A nakonec, i když to nebyl hlavní důvod, vybraly chytřejší parkomaty o dva miliony dolarů ročně víc než jejich obyčejní kolegové.

Zároveň nejsou řešením dopravních zácp a hustého provozu, i když v tom trochu pomohly. Placená místa tvoří jen deset procent parkovacích míst. A řada řidičů je nepoužívá, protože mají karty rezidentů, anebo prostě za parkování neplatí a doufají, že je nikdo nechytí. Jak se shodují městští plánovači, dopravní zácpy nevyřeší jinak zpoplatněné parkování, nýbrž zpoplatněná jízda po silnici.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Přípravy na jadernou válku běží plným proudem. Nebo přinejmenším probíhají. Americký republikánský senátor Lindsey Graham navrhuje, ať Spojené státy evakuují rodiny amerických vojáků nasazených v Jižní Koreji, protože střet se prý nevyhnutelně blíží. (Americká armáda podle posledních vyjádření nemá nic takového v úmyslu.)

Severní Korea, minulý týden vypálila další raketu (tento rok už dvacátou), tentokrát mezikontinentální, údajně schopnou zasáhnout kterékoliv místo na americké pevnině. Američané a Jihokorejci odpověděli zatím největším společným vojenským cvičením.

Reklama
Reklama

Na druhé straně od Severní Koreje už také přemýšlejí, jak se připravit na případné nejhorší. Oficiální noviny čínské provincie Ťi-lin na severovýchodě země vydaly pro své čtenáře celostránkové poučení, jak se v případě jaderného útoku chovat, píše server Quartz.

Obyvatele provincie úřady ujišťují, že žádný útok bezprostředně nehrozí, ale pak následuje řada praktických rad: chránit si dýchací cesty, hodně pít, větrat oblečení, sprchovat se, důkladně si čistit boty vodou a důkladně si čistit uši vatovými tyčinkami, například.

V těchto dnech je v Pchjongjangu na diplomatické návštěvě vysoký činovník Spojených národů (nikoliv Států, i když v americké diplomacii dřív pracoval) Jeffrey Feltman. Jeho misí je zjistit možné cesty ven ze stále se roztáčející spirály vzájemných výhrůžek.

Reklama

„Je na čase začít mluvit o podání impeachementu proti Trumpovi,“ stálo v sobotním sloupku americké zpravodajské stanice CNN. A nejedná se o první případ, kdy byl návrh na odvolání amerického prezidenta zmíněn. Poté, co se ukázalo, že je Trumpův bývalý poradce Michael Flynn obviněn ze lhaní FBI, naznačují čím dál víc političtí komentátoři a pozorovatelé americké scény, že by žaloba na zbavení prezidentské funkce mohla být za dveřmi.

Flynn agentům FBI v čele se zvláštním vyšetřovatelem Robertem Muellerem dlouho tvrdil, že nařčení z jeho styků s bývalým ruským velvyslancem Sergejem Kisljakem jsou vymyšlená. Mlžení mu dlouho vycházelo, v pátek však přiznal, že při výpovědi lhal. Vyšlo najevo, že Flynn s ruským velvyslancem probíral i citlivá témata jako protiizraelskou rezoluci v OSN či reakci Moskvy na americké sankce.

Pokud Trump věděl, že Flynn lhal FBI, a přesto řekl vyšetřovatelům, aby se případu dále nevěnovali, pak to podle prezidentových kritiků znamená maření spravedlnosti. A list The Daily Telegraph připomněl, že bránění výkonu spravedlnosti je jedním z důvodů, který může vést k podání ústavní žaloby, jež by prezidenta zbavila úřadu.

The Atlantic ovšem upozorňuje, že podání ústavní žaloby proti Trumpovi a jeho skutečné sesazení z prezidentské funkce jsou dvě rozdílné věci. Klíčovou otázkou je, jestli by se našel dostatečný počet hlasů v dolní komoře parlamentu. I kdyby v současné chvíli všichni demokraté hlasovali pro podání žaloby proti Trumpovi, stále by na schválení žaloby bylo potřeba nejméně 22 republikánů.

Pokud by Demokratická strana příští rok na podzim v parlamentu získala většinu, mohla by žalobu na impeachement navrhnout sama - ale k jejímu odsouhlasení by byl potřeba i tak souhlas dvou třetin senátorů, což by opět znamenalo nejméně 15 hlasů z Republikánské strany. A větší vzpoura republikánů je dnes i v budoucnu spíše nereálná. Podle průzkumů se ukazuje, že voliči republikánské strany se navzdory Trumpovi drží svých politických preferencí - a chystají se „potrestat“ ty republikánské politiky, kteří proti americkému prezidentovi naopak vystupují.

Možná právě proto je hodnocení Trumpa uvnitř republikánské strany i po různých kauzách a nevhodných výrocích stále stabilní. V týdnu, kdy byl speciálním vyšetřovatelem jmenován Mueller, činila Trumpova podpora 84 procent. Poté, co se ukázalo, že měl Trumpův syn napsat „Miluji to“ jako odpověď na ruskou nabídku pošpinit prezidentskou protikandidátku jeho otce, věřilo Trumpovi přes 87 procent členů strany.

Shrnuto: průběžné průzkumy ukazují, že republikánská podpora prezidenta nikdy neklesla pod 79 procent. Naopak republikánští senátoři, kteří Trumpa kritizují, ztrácejí podporu nejen svých spolustraníků, ale i voličů.

Je tedy nepravděpodobné, že by Mueller nebo jakýkoli investigativní novinář mohl odhalit tajemství, které by důvěrou v Trumpa mezi republikány otřáslo. Je pravda, že poslední desetiletí ukázalo, že v Kongresu lze hodně změnit i s podporou pouze jedné strany. Ale jak dodává The Atlantic, odstranění prezidenta vyžaduje dohodu na obou stranách politického spektra - i když je to Donald Trump.

Reklama