středa 22. 11. 2017

Zvěsti o prodeji televize Nova nabírají na intenzitě. Agentura Reuters ve středu napsala, že jí tři zdroje potvrdily zájem československé investiční skupiny Penta a čínské CEFC. Penta a Číňané podle Reuters spojili síly, aby koupili nejen Novu, ale celou mediální firmu CME, která působí v šesti zemích střední Evropy. Jeden ze zdrojů uvedl, že Číňané mají hrát v tandemu hlavní roli a že mají také dodat většinu potřebných financí v objemu kolem půl miliardy eur.

CEFC je jedinou čínskou firmou, která po loňském sbližování Miloše Zemana s čínským prezidentem dotáhla narychlo aspoň něco z avizovaných investic v Česku. Největší obchod udělala právě s Pentou – Číňané od Penty koupili kancelářskou budovu Florentinum. Dále ovládli fotbalovou Slavii, pivovary Lobkowicz a strojírny Žďas -  a pokud jde o média, krátce drželi i podíl ve firmě Empressa Media spravující TV Barrandov. Penta prezentuje média jako jedno ze šesti odvětví, kterým se věnuje. V Česku jí patří vydavatelství Vltava Labe Media, na Slovensku vydává deník SME nebo týdeník Trend.

V Česku již vyšlo několik článků na téma, že televizi Nova by rád získal také Petr Kellner se svojí skupinou PPF, psalo se rovněž o Andreji Babišovi nebo o skupině J&T. Koupě Novy by bezpochyby byla pro investory zainteresované na vývoji v Česku zajímavou investicí – v rámci CME je Česko a Rumunsko nejziskovější divizí, navíc pro zdejší investory je důležité i to, jaký má nejsledovanější televize vliv. Nikdo ze zmiňovaných zájemců se však nikdy k tomuto obchodu nevyjádřil. „Zajíc pořád běhá po poli,“ řekl Respektu ke zprávě Reuters jeden z údajných aktérů vyjednávání s tím, že k celé věci není co vysvětlovat.

Nova a CME patří americkému mediálnímu impériu Time Warner. Není jasné, jak moc chtějí Američané prodávat. Je možné, že obchod se vleče kvůli tomu, že sám Time Warner je nyní objektem převzetí ze strany další velké americké firmy AT&T. Tento obchod – jednu z největších fúzí v dějinách amerického byznysu – však blokují americké úřady.

Podle oficiální verze jde o obavy, že se v jedněch rukou koncentruje příliš velká ekonomická síla, což by mělo neblahý dopad na trh, třeba na ceny placených kanálů. Podle neoficiální verze jde ale spíš o to, že v rámci spojené firmy by byla třeba i stanice CNN - a Donald Trump nechce, aby proti sobě měl tak silný mediální dům.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

 

Ze světa prudce se rozvíjející umělé inteligence (AI) přicházejí přelomové zprávy téměř každý den. Některé objevy vzbuzují nadšení, jiné spíše obavy, u dalších (nejspíš u většiny) zatím zkrátka nevíme, jaký bude jejich dopad. On-line magazín Quartz přináší zprávu z ranku těch spíše pozitivních. Informuje o AI systému, který s obrovskou přesností dokáže rozpoznat falešné umění. Konkrétně u malby jde o to, že každý umělec používá štětec jiným způsobem. Podle odlišnosti tahů se nakonec falzifikáty rozpoznávaly i doposud. Umělá inteligence k tomu ovšem dodává přesnost, jíž jsou lidé jen obtížně schopni.

Reklama
Reklama

Systém, o němž píše Quartz, využívá databázi, v níž jsou uskladněny informace o osmdesáti tisících způsobech tahů štětce či pera, které byly použity na bezmála třech stovkách (digitalizovaných) maleb a kreseb. Systém by tak měl se stoprocentní přesností rozpoznat pravého Picassa, Matisse či Schieleho od falzifikátů. Dobrou zprávu pro technopesimisty obávající se nadvlády strojů nad lidmi je přitom fakt, že umělá inteligence se zde neobejde bez lidské práce – nebo přesněji na ní staví.

Vychází totiž z výzkumu historika umění Mauritse Michela van Dantzing, který v půli dvacátého století identifikoval jednotlivé malíře právě podle toho, jak „tlačili“ na štětec či pero, jak široké či úzké byly jejich linie, a dalších specifických znaků. Právě jím vyvinutý systém zvaný Pictology se stal základním „výukovým“ materiálem pro stroje. Quartz nicméně upozorňuje, že zatím byla pozornost věnována dílům s jasnými liniemi. Skutečná zkouška nastane, až přijde řada na malby, kde tahy štětce víc splývají. Teď se v laboratořích chystají na impresionisty.

Reklama

Americký týdeník Time sice v textu řeší situaci před Dnem díkuvzdání v rozpolcené trumpovské Americe, nicméně rady expertů na etiketu, které časopis oslovil, lze aplikovat i na současné Česko. Blížící se Vánoce a s nimi spojená rodinná setkání mohou představovat pro řadu lidí podobně hustě osázená minová pole.

Řešení, které mnohé napadne jako první, tedy politiku zcela z konverzace vyloučit, ovšem odborníci nedoporučují. Protože to vlastně žádné řešení není: politika se týká našich každodenních životů do takové míry, že o ní dost dobře nejde nemluvit.

Některé rady, s nimiž experti přicházejí, znějí některé vcelku rozumně, jiné méně. Nebo přesněji – znějí rozumně, ale neproveditelně. Třeba hned první, která doporučuje diskutérům usednout ke svátečnímu stolu s „otevřenou myslí“ a ochotou něco nového se dovědět, což se lehko řekne, ovšem hůře provádí. Další doporučení nicméně vypadají vcelku prakticky. Kupříkladu vyčlenit v domě či bytě místnost (ideálně s dveřmi, které lze zavřít), kam se političtí debatéři mohou přesunout a nerušit zbytek společnosti. Případně určit omezený čas, kdy se o tématech bude „řízeně“ debatovat, a pak přejít na společensky méně výbušné otázky typu cestování nebo jídlo.

Hodí se i připomínka, že platí jiná pravidla, když se večeře či oběd odehrávají u vás doma - a když jdete na návštěvu. Coby návštěva byste měli respektovat prostředí, do něhož vstupujete, na straně druhé podle expertky na etiketu Elaine Swann můžete i tak dát hostiteli či hostitelce jasně najevo, pokud se konverzace stáčí směrem, který vám není příjemný. Jako hostitel pak máte sice víc odpovědnosti, ale také právo debatu regulovat.

Pokud se o něčem nechcete bavit, pak toto téma sami neotvírejte. A pokud víte, že se neudržíte, pověřte někoho jiného, aby na vás dohlédl - a případně stočil hovor jinam za vás. Rozumně zní i rada, která velí odejít v okamžiku, kdy poznáte, že další debata jednoduše nemá smysl. A to odejít fyzicky – jít si hrát kupříkladu s dětmi, pokud jsou nějaké přítomny.

Autorka menu si nicméně palčivě uvědomuje, že čtenáři zřejmě na uvedené rady zapomenou v okamžiku, kdy jim jejich babička sdělí, že Miloš Zeman je nejlepší prezident, jakého tato země kdy měla. Nezbývá tedy, než všem popřát pěkné svátky a pevné nervy.

https://www.youtube.com/watch?v=I0unw4hB2BI

Reklama