Tolerance sexuálního obtěžování se zvyšuje s přibývajícím věkem. Čím starší muži i ženy, tím “velkorysejší” postoj k mírnějším eroticky motivovaným výpadům. The Economist si za tím účelem nechal vypracovat rychlý průzkum (autorem je renomovaná agentura YouGov). Výsledky jsou s jednou výjimkou naprosto jednoznačné. Čím mladší muži, tím nižší tolerance ke třem příkladům sexuálního harassmentu - ostentativnímu pohledu na poprsí, spočinutí ruky na pozadí obtěžované osoby nebo hlasitým komentářům na téma přitažlivosti dané ženy. V případě dotazovaných žen se vyskytla jedna výjimka, mladší ženy projevují větší toleranci k okukování ňader než ženy středního věku, ale pak už se křivka také začne bortit.

Graf

Graf nabízí ucelený přehled a The Economist z toho vyvozuje, že jsme svědky proměny sociálních norem v přímém přenosu. Mladí lidé - a především mladí muži - jsou zkrátka “korektnější” než předchozí rozevlátější generace. „Mladí muži s větší pravděpodobností projevují ženám respekt a také se s nimi s větší pravděpodobností shodnou na tom, co je nebo není přijatelné,“ tvrdí deník. Dokonce říká, že jsou mladíci „konzervativnější“.

Je to tedy tak, že všechno chce čas? Že slintající kolegové se časem odeberou na zasloužený odpočinek a na světě zavládne konečně harmonie? Částečně, snad - pokud tedy dnešní pozorní mladíci časem nezpustnou. Britský týdeník nicméně má za to, že věci bude potřeba přece jenom trochu popostrčit. Všechno je hodně nové, nakonec sám termín sexuální harassment pochází teprve ze 70. let a drtivá většina případů dodnes zůstává bez povšimnutí - podle odhadů americké Komise pro rovné příležitosti v zaměstnání zažilo nějakou formu obtěžování 25% - 85% žen -  což je ovšem podle autora menu číslo natolik vágní, že stejně tak můžeme říct, že nemáme tušení.

The Economist k tomu říká, že je potřeba zavést jasná pravidla na úrovni firem. Provinilci musí vědět, jaký (nemalý) postih je čeká. K tomu je zase zapotřebí prosadit jasnou ochranu těch, kteří začnou o obtěžování otevřeně mluvit. Postoje se mění a dobře vychovaní mladí muži by mohli být dobrými spojenci.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Čtenáři Arthura C. Clarka zažívají déjà-vu: v Setkání s Rámou, prvním díle slavné série o cizí vesmírné lodi prolétající sluneční soustavou, popisuje autor objevení záhadného objektu odkudsi z vesmíru, který je zjevně umělého původu. Po zběžném průzkumu musejí lidé Rámu opustit, načež tato obrovská loď bez živé posádky prolétne těsně kolem Slunce, „natankuje“ z něj vodík a opět zmizí v kosmu.

Jako by chtěl vesmír již zesnulého autora sci-fi připomenout, přichystal překvapení: 19. října objevila observatoř na Havaji vůbec první známý mezihvězdný objekt prolétající sluneční soustavou: asteroid, který přiletěl ze směru téměř kolmého na rovinu ekliptiky -  tedy rovinu, v níž obíhá Země a přibližně i ostatní planety sluneční soustavy. Prolétl kolem Slunce, poté znovu proťal rovinu ekliptiky mezi drahou Země a Marsu a nyní znovu odlétá pryč.

Reklama
Reklama

Nově zveřejněné výsledky pozorování objektu pomocí evropského tzv. Extrémně velkého teleskopu v Chile pak prozrazují, že asteroid pojmenovaný Oumuamua má velmi neobvyklý tvar: je asi 400 metrů dlouhý a hodně protáhlý – délka převyšuje šířku nejméně desetkrát. Je to tedy jakési kosmické cigáro.

_98788178_mediaitem98788177

Objekt, který podle astronomů nejspíš bloudí Mléčnou dráhou už stovky milionů let, aniž se dostal do blízkosti nějaké hvězdy, zároveň rychle rotuje. „Zjistili jsme také, že má načervenalou barvu podobně jako tělesa ve vnější sluneční soustavě,“ cituje BBC havajskou astronomku Karen Meech, která data z evropského teleskopu analyzovala.

Oumuamuu podle astronomů netvoří led, je pevným asteroidem složeným z hornin a možná i kovů. Má načervenalou barvu, což zřejmě způsobily dlouhodobé účinky kosmického záření. Existenci podobných objektů astronomové předpokládali po desetiletí a nyní tedy mají první důkaz, že skutečně existují.

Oumuamua je během letu sluneční soustavou pouhou hříčkou gravitačních sil – nezměnil nepředpokládaně směr ani neprovedl nic jiného, co by naznačovalo umělý původ. Na přílet skutečného Rámy -  válce délky 50 a průměru 20 kilometrů, který během průletu nepatrně manévroval -  si tak budeme muset ještě počkat. Ale přesto: 400 metrů dlouhé rotující cigáro složené možná z kovů, které letí zpátky ke hvězdám… Není to vzrušující?

https://www.youtube.com/watch?v=O6PpbO7vIjU

Reklama

Miloš Zeman nemůže být na pochybách, že je v Rusku vřele vítán. Před odletem do Moskvy s ním ruská státní tisková agentura TASS natočila rozhovor, kde Zeman zopakoval svoje názory na česko-ruské vztahy, na Evropskou unii, na Krym nebo na ruské rozepře s NATO. Rozhovor je veden v pozoruhodně vřelém tónu. Prezidenta se nevyptával nikdo z reportérů, ale rovnou náměstek generálního ředitele TASS, a jeho zdvořilost je místy až komická, hlavně v úvodu.

V dalších pasážích pak český prezident zopakoval nedávný výrok o tom, že přičlenění Krymu k Rusku považuje za hotovou věc, že nesouhlasí se sankcemi proti Rusku a že je pro referendum o členství ČR v Evropské unii. Sám je prý pro členství, ale mrzí ho, že EU nemá silného lídra jako Rusko, USA nebo Čína. Kompletní český překlad vyšel na serveru tapolitika.cz, úvod vypadá následovně:

Dobrý den, pane prezidente. Rád vás potkávám. Doba je rušná a my vás okrádáme o váš drahocenný čas. Omluvte nás.

Pro mé ruské přátele mám vždy volnou chvilku.

Beru vás za slovo. Těším se na příští rozhovor.

Výborně.

Vypadáte velice dobře, pane prezidente.

Mluvte hlasitěji, jsem už starší člověk. Když na mě nebudete křičet, tak vám nebudu rozumět.

Ještě se nenarodil takový člověk, který by na vás mohl křičet.

Takových se už narodilo mnoho, ale většina z nich je už po smrti. Víte, v každém případě jsem už řekl, že to není nedostatek. Je to výhoda. Protože když neslyším dostatečně dobře, je to pro politika výhoda. Chápete? A to je výborné. Takže na vaše zdraví.

Chtělo by to něco ostřejšího, ale ještě není večer.

Můžeme začít. Technika je připravená? Funguje. Paráda!

Pane prezidente, veliké díky za příležitost potkat se s vámi. Vím, jak rušno je nyní v Praze, ale my se potkáváme v předvečer vaší návštěvy v Rusku. Bude docela rozsáhlá: navštívíte hlavní město Moskvu, Soči – hlavní město sportu, hlavní město Uralu – Jekatěrinburg. Zkrátka to bude veliká cesta. Máte naplánované setkání s Vladimírem Putinem a také s premiérem. Co od návštěvy očekáváte? Co si přejete, aby přinesla pro naše vztahy?

Vůbec nejdůležitější je, že se mnou jede 150 českých podnikatelů. Vy ale řeknete, že na ruské poměry to je málo.

Ne, to je velká delegace. Obrovská!

Na české poměry to je největší delegace za posledních 25 let. A z toho vyplývá, že čeští podnikatelé mají zájem o rozvoj ekonomických vztahů se svými ruskými kolegy, a to je pro mě jako zastánce ekonomické diplomacie to nejdůležitější…

Dějiny lidstva jsou plné vrahů, ale jen málokterý si vyslouží palcové novinové titulky i bezmála padesát let poté, co byl zatčen a odsouzen. Charles Manson je jedním z nich. Zemřel ve věku 83 let ve vězení, kde si odpykával doživotní trest za sedminásobnou vraždu. „Jeho osoba byla symbolem konce éry nadějí šedesátých let, ale i důkazem, jak jsou moderní média schopná stvořit z vraha mýtus nejnebezpečnějšího muže Ameriky,“ píše o něm Karel Veselý na Radiu Wave.

Média vyobrazila Mansona jako konspirátora bez morálních zásad, jenž své stoupence manipuloval k páchání krutostí. Jako „zvrácený symbol našich časů“ popsal Mansona v červnu 1970 časopis Rolling Stone, který umístil jeho fotku na obálku s podtitulem Neuvěřitelný příběh nejnebezpečnějšího žijícího muže. Tady patrně začíná fascinace zločincem, kterého si Amerika spojila s koncem léta lásky a šedesátých let, podobně jako s násilnostmi na koncertě Rolling Stones v Altamontu.

https://www.youtube.com/watch?v=vdjOIVVbAd8

Coby neúspěšný folkový písničkář se Manson hudební slávy dočkal až ve vězení. Ještě během procesu v roce 1970 vyšlo album Lie: The Love and Terror Cult. Ve vězení se Manson dál věnoval hudbě, ale o slávu se starali spíš jiní – od sedmdesátých let hrály rockové kapely covery jeho písní. Po jedné z Mansonových obětí se také  pojmenovali britští Kasabian; a pak je tu samozřejmě umělecké jméno Briana Warnera, který na konci osmdesátých let odstartoval kariéru jako Marilyn Manson. „Charles Manson, fanoušek Beatles v šedesátých letech fascinovaný popkulturou, se tak ve vězení stal její nedílnou součástí,“ konstatuje publicista Veselý.

https://www.youtube.com/watch?v=wDNEX0IMaRk

Reklama