Ve Spojených státech dochází každý měsíc k pozoruhodnému jevu. Tisíce čarodějnic, nových pohanů a dalších stoupenců okultismu, spojí síly a snaží se uřknout Donalda Trumpa. Společnému úsilí projevila podporu i zpěvačka Lana Del Rey. Prezident však zatím odolává.

Amerika v každém případě zažívá vzestup magie a okultismu, jak ve svém skvělém textu popisuje pravidelná sloupkařka deníku The New York Times Michelle Goldberg. Hnutí je jakýmsi zrcadlovým obrazem vypjatého evangelikánského křesťanství, typicky spojovaného s konzervativní pravicí. Okultismu, jak je zřejmé z cíle pravidelných magických útoků, holduje levice. Částečně je to móda, částečně jakási symbolika nové energie ženského hnutí plného “vášnivého hněvu zástupů drsných žen”. Ale částečně jde o něco hlubšího, temný spirituální neklid tápající generace – o “skutečnou, i když eklektickou spirituální praxi, k níž se uchylují lidé, kteří cítí skepsi k organizovanému náboženství, ale které nenaplňuje ateismus”. Neboli, převedeno více do české reality, něcisté objevili černou magii.

Čarodějnictví stojí na velmi odvážném vnímání reality. “Pokud nejste připraveni přistoupit na to, že vesmír znamená chaos, daleko se nedostanete,” slyší sloupkařka hned na první lekci čarodějnictví v Brooklynu. Běžná náboženství vnímají svět jako strukturu prostoupenou morálním řádem stvořitele. Věda chápe realitu jako racionální prostor uchopitelný skrze poznání přírodních zákonů. Oba koncepty jsou ve své podstatě útěšné. Ale okultní vědy jsou pro ty, kteří útěchu v řádu považují za iluzi. Král je nahý. Citovaný čarodějnický instruktor tak své řemeslo popisuje jako “způsob, jak vykonávat moc ve světě bez transcendentních morálních pravidel” - jakousi “nadpřirozenou technologii, jež vám umožní, abyste se postarali sami o sebe, když to za vás nikdo neudělá”. Čarodějnictví “vám umožní být vykonavatelem své vlastní spravedlnosti”.

Michelle Goldbeg má podezření, že právě tohle pojetí kosmu jako chaosu bez hlubšího smyslu či řádu je to, co zejména mileniálové, u nichž je příklon k okultismu statisticky doložen, na čarování vidí. Dobře prý odráží každodenní pocit, že “instituce přestaly fungovat a u kormidla nikdo nestojí”. Také připomíná, že dnešní vlna není nic nového, nějak se vždy objevuje coby stín přicházejících krizí. Okultismus bujel v Americe před občanskou válkou (manželka Abrahama Lincolna, Mary Todd Lincoln, prý provozovala seance přímo v Bílém domě). Dařilo se mu v předrevolučním Rusku i ve Výmarské republice.

catland_shelf

“Když tradiční instituce a přesvědčení kolabují, lidé se ocitají mezi kulturním zoufalstvím a kosmickými nadějemi, a obrací se proto k magii,“ píše autorka. A cituje opět svého “instruktora”: “Pokud vás existující moc a struktury míjejí a zároveň je tu něco, co vám nabízí zadní vrátka nebo cestu, s jejíž pomocí můžete svou situací manipulovat, proč byste to nevyzkoušeli?”

Pravdou je, že vyznat se v dnešní situaci člověka není právě jednoduché. Svou sílu už ztrácí i technooptimismus. A tak se tápající levice s dírou v duši každý měsíc sdružuje a - mimo jiných nástrojů prokletí - recituje i Žalm 109 na adresu prezidenta: “Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit.“ Moc to zatím nefunguje, stejný žalm ostatně osm let recitovávala radikálnější křesťanská shromáždění na adresu Baracka Obamy.

Michelle Goldberg nicméně upozorňuje, že nemáme brát celou záležitost pouze jako bizar - a pokud by měl čtenář tendenci poklepávat si na čelo nad praštěnými Američany, rádi bychom z domácí politické scény doporučili toto nebo toto. “Nepotřebujete věřit v čarodějnice, kouzla nebo magii, abyste brali vážně skutečnost, že mladí lidé cítí dnešní situaci jako nepřijatelnou. Někde pod povrchem americké kultury se škvíří něco hodně divokého.“  Dodejme, že nejen tam.

https://www.youtube.com/watch?v=VpJcJ4P5rU8

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Bojíme se diktátorů a autoritativních vůdců. Mluvíme o berlusconizaci a dystopické vize budoucnosti začínají třeba slovy, že americký prezident právě zahajuje své třetí nebo čtvrté období ve funkci. Skutečné ohrožení zastupitelské demokracie, jak ji známe z 20. století, ale dost možná přichází z opačného směru. Místo vlády silného nadsamce a jeho spřízněné hordy spíše může nastat diktatura davu. Mluvíme tu o přímé demokracii a referendu.

“Představit si konec jediného politického systému, který ze své zkušenosti známe, je přirozeně obtížné,” píše komentátor Financial Times Janan Ganesh. “A je naprosto pochopitelné, že předpokládáme, že alternativou je autokracie. Když se demokracie zhroutila v minulosti, padla vždy tímto směrem,” pokračuje Brit, který sám nic jiného než funkční parlament nezažil.

Reklama
Reklama

Jenže doba se změnila. Ganesh na jedné straně cituje povzbuzující čísla: v posledním průzkumu agentury Pew Research Center uvedlo 80 % dotazovaných Zápaďanů, že demokracie je dobrá věc. Jenom 13% prohlásilo totéž o silném vůdci, který vládne bez parlamentu;  ostatně zdá se, že ani v Česku představa nekonečné menšinové vlády bez parlamentní důvěry nadšení nevzbudila. “Každý, kdo se obává volby mezi těmito dvěma modely, si tedy může dát v klidu pohov,” píše komentátor.

Dál však průzkum tak optimisticky nezní. 43% dotazovaných souhlasí s tím, aby “rozhodnutí činili experti, nikoliv volení zástupci” a 70% má za to, že by “v důležitých otázkách o tom, co bude uzákoněno, měli rozhodovat v přímé volbě občané, nikoliv volení zástupci”. V Británii - jež se před rokem a půl prohlasovala k Brexitu a bezpečně ví, že se během kampaně šermovalo vylhanými argumenty a hlasovalo se na základě nesmyslných předpokladů a očekávání - si tohle myslí 56 % respondentů.  “Pravděpodobnou hrozbou demokracii není diktatura,” píše proto Ganesh, “je to platonský ideál vlády géniů, nebo - nejpravděpodobněji - přímá demokracie”.

Vlastně je to trochu tak, že se vůči autoritářským sklonům díky zkušenosti přece jen držíme na pozoru. Mnohem zákeřnější jsou hrozby, proti nimž jsme si dosud nevytvořili potřebné protilátky. Jsou nové a nepoznané. V kolektivní paměti neexistuje příklad země, která se propadla do nekonečného cyklu referend. Což neznamená, že se to i díky zásadní technologické proměně nemůže stát.

Google a Facebook jsou vlastně už teď jedním velkým a nikdy nekončícím referendem. I samy tyto a podobné firmy jsou jinak organizovány a strukturovány než hierarchické průmyslové molochy minulosti. Ford nebo McDonald’s fungují hodně jako složitá vládní struktura, naproti tomu Silicon Valley zaměstnává v poměru ke svým ziskům minimum lidí - zato dává “hlas” a pocit okamžité satisfakce miliardám uživatelů, což je zcela nová lidská zkušenost. Možná to demokratickou kulturu nepromění. Možná ano.

Komentář varuje před “normalizací přímé demokracie” – a krok tímto směrem by podle něj bylo i druhé referendum o Brexitu.  “Představte si masové přímé hlasování o daních nebo počtech přistěhovalců. Nebo si ušetřete bezesné noci a nic si nepředstavujte.”

Reklama

V pondělním menu jsme krátce shrnuli víkendový protikorupční zátah proti jedenácti princům a desítkám bývalých ministrů v Saúdské Arábii. A v novém týdnu království nabízí další chod tučných, tedy zásadních zpráv. “Považujeme to za válečný akt,” řekl tamní ministr zahraničí Ádil Džubajr o raketě, která byla na hlavní město Rijád vypálena ze sousedního Jemenu. Saúdská obrana střelu zneškodnila. Za viníka válečného aktu však ropná monarchie považuje Írán. Ten dle Saúdů  - jejich obvinění nelze nezávisle ověřit - danou raketu propašoval ke svým spojencům v Jemenu, kteří ji poslušně vystřelili.

Írán málo překvapivě všechna obvinění odmítá. Raketu podle íránského ministra zahraničí vystřelili jemenští bojovníci a byla vyrobena v tamních továrnách. Na Twitteru pak obvinil Saúdskou Arábii z “agresivních válek, šikanování jiných států regionu, destabilizace a riskantních provokací.”

Podle analýzy deníku The New York Times pozorujeme jednu z nejostřejších eskalací v takřka čtyři desítky let trvajícím soupeření mezi sunnitskou Saúdskou Arábií a šíitským Íránem o převahu na Blízkém východě.  Oba státy proti sobě v Jemenu již přes dva roky fakticky vedou válku. Íránem podporovaní rebelové ovládají značnou část země, Saúdská Arábie a koalice sunnitských států se je snaží porazit. Jejich zatím zcela neúspěšná intervence způsobila dramatickou humanitární krizi: zemřelo přes deset tisíc jemenských civilistů, sedm milionů Jemenců je dle OSN ohroženo hladomorem a 900 tisíc se nakazilo cholerou.

Írán a Saúdské Arábie též vedou stále vyhrocenější politický souboj o moc nad Libanonem. Sunnitský libanonský premiér Saad Hariri o víkendu při návštěvě svých spojenců v Saúdské Arábii rezignoval na svůj post - na protest proti íránskému vměšování do libanonské politiky skrze politické a vojenské šíitské hnutí Hizballáh.

Není jasné, zda Hariri rezignoval na nátlak saúdských sponzorů a co se nyní bude v malé zemi u břehu Středozemního moře dít. “Libanon je zajatcem milice Hizballáh a stojí za tím Írán,” řekl saúdský ministr Thamer al-Sabhan. “Budeme kvůli milicím Hizballáhu s libanonskou vládou jednat jako s vládou, která nám vyhlásila válku.”

Pro zájemce o saúdské otřesy posledních dní doporučujeme analýzu Marca Lynche, specialistu na Blízký východ z Georgetownovy univerzity ve Washingtonu.

Reklama