Dva týdny před volbami cloumá Rakouskem politický skandál. Sociálním demokratům kancléře Christiana Kerna zřejmě definitivně vzal šanci na výhru - a jako skoro jistý příští kancléř vypadá Sebastian Kurz, jednatřicetiletý lidovec.

Sociálním demokratům se vymstilo angažmá izraelského stratéga volebních kampaní Tala Silbersteina. První problém nastal v létě, když byl Silberstein zadržen v Izraeli kvůli svému druhému byznysu, který s volbami tolik nesouvisí. Je podezřelý, že se chystal dát úplatek devět milionu eur při snaze získat licenci na těžbu diamantů v africké Guineji. Rakouští sociální demokraté ho posléze propustili - nyní však vyšly najevo detaily špinavé práce, kterou pro stranu dělal.

Konkrétně jde o zřízení facebookových skupin, jejichž cílem bylo hrotit politické emoce. Jedna z nich se snažila velebit konkurenta Sebastiana Kurze tak vyhroceným způsobem, že to ve výsledku odradí jeho případné voliče. Druhá na Kurze házela špínu - a to pro změnu tak radikálním způsobem, že ve veřejnosti měl vzniknout dojem, že za stránkami stojí národovci ze strany Svobodných. Příspěvky si zahrávaly s antisemitskými a rasistickými předsudky a v provozu zůstal účet i po nuceném odchodu Silbersteina z rakouské kampaně.

Kancléř Christian Kern opakuje, že o tom všem nic nevěděl. O špinavé hře však věděl minimálně jeden muž z centrály vládní strany, specialista na analýzu volebních průzkumů Paul Pöchhacker. Rakouská média předpokládají, že volební tým Silbersteina začal žít vlastním životem a informace se k šéfovi sociální demokracie, politikovi s velmi dobrou reputací, skutečně nemusela vůbec dostat.

Přišel do vedení strany teprve vloni z vysoké manažerské pozice a dění v sociální demokracii trpící boji mezi různými frakcemi zjevně nemá pod kontrolou. Ve vzduchu zůstávají nezodpovězené otázky: například jak se celý případ (zveřejněný poprvé v týdeníku Profil a deníku Die Presse) dostal na veřejnost? Přesně dva týdny před volbami, kdy přehlušil všechna ostatní politická témata.   Shrnutí základních otázek a odpovědí ke spletité kauze naleznete v obálkovém textu vídeňského týdeníku Falter.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

U politických projevů je forma stejně důležitá jako obsah, ať se nám to líbí, nebo ne. Britská premiérka a šéfka konzervativců Theresa May na konferenci své strany v Manchesteru plánovala přednést svůj zatím nejosobněji laděný projev a svoji stranu (i celou zemi) přesvědčit, že právě ona je ideálním lídrem pro těžké časy, které je bezpochyby čekají. Jenže projev se o „britském snu“ se změnil v „noční můru“, jak píše deník The Guardian.

May jednak zradil hlas a zdraví. Několikrát během projevu se musela kvůli úpornému kašli zastavit, napít se vody a nakonec i přijmout od ministra financí Hammonda pastilku proti kašli. Premiérčini blízcí spolupracovníci řekli BBC, že ji trápilo „conference cold“ - jak zní výstižný anglický termín pro nachlazení, které dostane účastník konference jednoduše z toho, že příliš mnoho mluví s příliš mnoha lidmi. Za nic z toho politička samozřejmě nemohla, ale s obrazem silného a rázného lídra jsou zkrátka záchvaty kašle neslučitelné. O tom by mohla obsáhle vyprávět i Hillary Clinton.

Reklama
Reklama

Stejně tak premiérka nemohla za další incident, který se během projevu udál, byť na něj reagovala vtipně a pohotově. Britský komik Simon Brodkin známý podobnými fóry (bývalého prezidenta FIFA Sepa Blattera zasypal falešnými bankovkami) pronikl až k pódiu a premiérce předal formulář přezdívaný P45, kterým se v Británii ukončuje pracovní poměr. Jak pak řekl, učinil tak na přání ministra zahraničí Borise Johnsona. Brodnika vyvedla ochranka a zatkla policie. May nicméně situaci obrátila ve vtip, když řekla, že by formulář věnovala lídru labouristů Corbynovi.

https://www.youtube.com/watch?v=Qw5ofYeLCnE

Sérii nehod pak zakončila dvě neposlušná písmena, která upadla z nápisu, jímž na pódiu konzervativci slibovali „vybudovat zemi, která bude pro všechny“. Stane se, nicméně pro kritiky toryů šlo o dokonalou pobídku, aby si začali střílet ze strany, která neumí zařídit ani funkční ceduli na vlastní konferenci. Podle FT nicméně jeden ze straníků suše podotknul, že to mohlo být ještě horší – s narážkou na velmi neslušný výraz řekl, že mohlo upadnout písmeno O ze slova „country“.

A z ranku detailů, nicméně s výbušným symbolickým potenciálem, byl rovněž náramek s portrétem mexické malíčky Fridy Kahlo, kterým May doplnila tmavomodré šaty a perlové náušnice. Tedy portrétem umělkyně, ale taky zapálené komunistky. Řada spolustraníků Theresy May včetně jejího kritika Borise Johnsona nicméně ocenila vytrvalost, s níž čelila nepřízni osudu. Podle komentátorů však okolnosti projevu jen ožily spekulace, jak dlouho se ještě May může udržet v čele strany i země.

Projev skutečně byl „nezvykle osobní“, jak píše deník The Financial Times. Premiérka v něm zdůraznila, že do politiky vstoupila proto, aby bojovala s „nespravedlností“ a pomohla uskutečnit „britský sen“, jehož ústředním motivem je zásada, že kvalita života zlepšuje s každou novou generací. Jeho dokladem je její vlastní rodina: babička britské premiérky byla služebná. Zajímavé je, že téměř vůbec v projevu neřešila Brexit. Ve zjevném pokusu oslovit skupinu, která přišla před časem k volbám v nevídaných počtech a volila labouristy, se místo se soustředila na problémy, které sužují mladou generaci – tedy bydlení, dluhy za studia, ceny energií.

Nobelovu cenu za literaturu získal dvaašedesátiletý britský spisovatel japonského původu Kazuo Ishiguro. Zprávu o této události přebíráme z kulturní rubriky serveru ihned.cz

„V románech nesmírné emocionální síly odkryl hlubinu skrývající se pod naší domněnkou, že jsme spojeni s tímto světem,“ uvedla tajemnice Švédské akademie Sara Daniusová, když cenu ve čtvrtek krátce po jedné hodině odpolední středoevropského času oznamovala. Podle akademie je Ishiguro nejčastěji spojován s tématy jako paměť, čas či sebeklam. „Pokud smícháte Jane Austenovou s Franzem Kafkou, v podstatě vám vyjde Kazuo Ishiguro, jen musíte přidat ještě kapku Marcela Prousta,“ pokusila se autora vystihnout tajemnice Daniusová. „Pak je to nutné zamíchat, ale ne moc,“ dodala.

Předloni Nobelovu cenu obdržela Světlana Alexijevičová de facto za literaturu faktu, vloni ji získal písničkář Bob Dylan za své texty. Letošní ocenění pro Ishigura tak znamená návrat této ceny k hlavnímu literárnímu proudu, konstatovala agentura Reuters. Ishigurovým nejznámějším dílem je jeho třetí román nazvaný Soumrak dne. V překladu Zdeny Pošvicové vyšel také v češtině. Autor za něj roku 1998 získal Bookerovu cenu, podle předlohy vznikl film s Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompsonovou.

Soumrak dne je psán z pohledu stárnoucího majordoma, jenž v letech předcházejících druhé světové válce dohlíží na panství anglické rodiny. Podstatný je zejména majordomův takřka romantický vztah k bývalé hospodyni panství, kterou se v průběhu knihy vydává navštívit. Renomovaná literární kritička Mičiko Kakutani napsala, že v Soumraku dne autor vytvořil „přesný, dojemný portrét své adoptované vlasti a společenských proměn, jimiž prošla před druhou světovou válkou a po ní“.

Dále čeští čtenáři z Ishigurových děl znají Nokturna: Pět příběhů o hudbě a soumraku, prózu Když jsme byli sirotci či román Neopouštěj mě z roku 2005. V tomto dystopickém díle Ishiguro zdánlivě vypráví o třech dětech, které vyrůstají na anglickém internátu. V průběhu sci-fi laděného příběhu však čtenář postupně zjišťuje, že realita je jiná. Také román Neopouštěj mě byl roku 2010 zfilmován: režisér Mark Romanek do hlavních rolí obsadil Knightley, Carey Mulligan či Andrewa Garfielda.
„Kazuo Ishiguro je obdivuhodný prozaik jak díky kvalitě svých děl, neboť jeho romány spojuje opatrná, přesná práce s jazykem, tak proto, že nikdy nenapíše dvakrát tentýž příběh, ba ani tentýž typ knihy,“ uvedl před časem deník New York Times.

Ishiguro již od 90. let minulého století patří mezi špičkové britské prozaiky, generačně je příbuzný například Ianu McEwanovi či Martinu Amisovi. Narodil se v Japonsku, s rodiči se do Anglie přistěhoval, když mu bylo pět. Jako jeden z prvních vystudoval kurzy tvůrčího psaní na University of East Anglia.

V titulech Malíř pomíjivého světa, který se odehrává v Japonsku krátce po druhé světové válce, a zmíněný Soumrak dne nabídl přesvědčivý portrét totalitních režimů. A jemně nastínil, do jaké míry jejich vznik a fungování umožňuje alibistické, nevšímavé či smířlivé chování jednotlivce vůči bující mašinerii. Z obou knih plyne, že hlavní příčinou zla je podle Ishigura nedostatek osobní odvahy k tomu, aby se člověk postavil systému.

„Je to naprosto jedinečný spisovatel. Umí zasáhnout čtenářovy city a zároveň vzbudit jeho intelektuální zájem, jeho díla si vždy najdou četné publikum. Některé jeho knihy jsou náročnější a delší, ale obecně je to autor celosvětově velmi čtený,“ poznamenal Stephen Page, jenž Ishigurova díla vydává v anglickém nakladatelství Faber & Faber.

„Moc gratuluji starému příteli, jehož díla zbožňuji a obdivuji od chvíle, kdy jsem poprvé četl A Pale View of Hills,“ ocenil laureáta britský spisovatel Salman Rushdie a zmínil vůbec první román, jímž Ishiguro v 80. letech debutoval. Do češtiny zatím A Pale View of Hills přeloženo nebylo. „Kromě toho také Ishiguro hraje na kytaru a zpívá. Uhni, Dylane!“ zažertoval Rushdie na účet loňského laureáta Nobelovy ceny za literaturu.

 Týden vyhlašování Nobelových cen letos začal v pondělí oznámením Nobelovy ceny za lékařství. Na vyznamenané kromě finanční částky devíti milionů švédských korun, což je v přepočtu 24,4 milionu korun, čeká také tradiční slavnostní ceremoniál. Ten se uskuteční v den výročí úmrtí Alfreda Nobela 10. prosince.

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cestu musely urazit všechny věci, které každý den používáte? Mobilní telefony, počítače nebo džíny vyrábějí většinou dost špatně placení dělníci v továrnách v Asii, odkud k nám několik týdnů putují zabalené v kontejnerech na palubách obřích nákladních lodí. Globální obchod není moc ekologický ani etický, sama cesta zboží po světových mořích ale může vypadat velice romanticky. Ukazuje to krátké video, které vytvořil jeden z námořníků takové kontejnerové lodi.

Jeffrey Tsang pracuje na nákladní lodi, ale kromě toho je také „vloggerem“ – ve volném čase vytváří amatérská videa, která divákům přibližují život na moři, a dává je na YouTube. Jednou v nich vysvětluje specifický námořnický žargon, jindy radí, jak v přístavu správně zaparkovat obří loď. Jeho největším hitem se ale stalo krátké video, v němž zachytil třicetidenní plavbu kontejnerové lodi přes Rudé moře a Indický oceán do Číny.

photo
Jeffrey Tsang • Autor: youtube

Cesta začíná ve chvíli, kdy loď směřující z Evropy do Asie proplula Suezským průplavem. Tsang připevnil svůj fotoaparát na zvýšenou palubu lodi a namířil objektiv na přepravované kontejnery a na okolní moře. Fotoaparát pak v pravidelných intervalech ve dne i v noci pořizoval snímky měnícího se okolí. Když loď doplula do Hongkongu, Tsang z více než 80 tisíc snímků sestavil video, které třicet dnů trvající cestu ukazuje v deseti minutách.

Ačkoli jediné, co vidíme, je paluba plná barevných krabic, okolo níž se střídají denní doby a počasí, je to neuvěřitelná podívaná. Vidíme východy a západy slunce na otevřeném oceánu. Během nocí na jižních mořích je taková tma, že jsou dokonale vidět vzdálené galaxie i Mléčná dráha. V blízkosti Malackého průlivu plavidlo zasáhne bouře a blesky, v Jihočínském moři loď pro změnu obklopí desítky zářivých světel z rybářských loděk, které s pomocí oslnivých lamp loví olihně.

V přístavech Colombo a Singapur pak sledujeme, jak velké jeřáby přeskládávají barevné krabičky kontejnerů. Video doprovází smyčcová hudba a krátké popisky, v nichž autor popisuje, co se kolem děje. Plavba končí v Hongkongu, kde se s námi Jeffrey loučí. Jeho romantická cesta se stala hitem – za měsíc ji viděly skoro tři miliony lidí.

https://www.youtube.com/watch?v=AHrCI9eSJGQ