Magazín Wired přináší v obsáhlém textu portrét mimořádně zajímavé ženy, jejíž průlomové objevy pomáhají vyhledávat a trestat sexuální predátory zaměřené na děti. (V tomto textu se vyhneme pojmu pedofil, přestože Wired pojem hojně používá. Jak je ale známo z řady studií, zdaleka ne všichni lidé zneužívající děti jsou pedofilové.)

Sue Black působí jako profesorka antropologie na univerzitě ve skotském Dundee a před jedenácti lety stála u zrodu zcela nové metody identifikace pachatelů trestné činnosti. Šlo o případ dívky, která tvrdila, že ji v noci zneužívá její otec, a protože jí matka nevěřila, nainstalovala si v pokoji webovou kameru. Osmisekundové video, na němž je vidět čísi ruka, pak u soudu figurovalo jako důkaz obžaloby, že nočním predátorem skutečně byl dívčin otec (k jeho odsouzení nicméně nevedlo, protože dívce nakonec neuvěřila porota). Forenzní antropoložka byla – mimo jiné během práce s kosovskými oběťmi balkánských válek - zvyklá identifikovat těla z malých pozůstatků kůže či kostí a věděla, že strukturu žil má každý člověk jedinečnou. A to včetně jednobuněčných dvojčat.

Přestože ji při pohledu na záběry zneužití obcházela hrůza („Byla to jedna z nejděsivějších věcí, co jsem kdy viděla,“ řekla magazínu), pečlivě je nastudovala a následně našla shody mezi rukama na videu a rukama dívčina otce pořízené policí. Od té doby pomáhá policii v případech dětské pornografie a zneužívání dětí pravidelně. Na videích jsou totiž často k vidění právě ruce (či genitálie) pachatelů.

Pomohla k usvědčení řady odpudivých pachatelů, třeba Angličana jménem Richarda Huckle, jež během let 2006 až 2014 zneužil na dvě stovky dětí v Malajsii, kde se vydával za učitele angličtiny a filantropa. Jeho „produkce“ byla sdílena na trhu s dětskou pornografií. Kromě videí vyrobil také šedesátistránkový manuál, v němž radí, jak vybrat a „vychovat“ vhodnou oběť mezi dětmi z chudých a nefunkčních rodin. Huckle původně tvrdil, že na videích, která policie našla na jeho laptopu, není on, avšak tváří v tvář evidenci založené právě na porovnání rukou se doznal. Byl odsouzen k dvaadvaceti trestům doživotí.

Tým forenzních antropologů pod vedením profesorky Black pomáhá s třiceti až padesáti kauzami ročně, asistuje FBI, Interpolu či Europolu a postupně buduje databázi rukou; dnes je v ní více než tisíc „vzorků“. Podle Wired jde o fascinující přehlídku jizev, mateřských znamínek, poranění, specifických tvarů prstů. A také o nový nástroj pro boj s jednou z nejodpornějších druhů trestné činnosti.

https://www.youtube.com/watch?v=o2UgIMQ_lII

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

V Saúdské Arábii si konečně vzali k srdci univerzální radu T. G. Masaryka, který prohlásil, že země, která nevyužije polovinu svého potenciálu, bude o polovinu chudší. Zejména z ekonomických důvodů totiž ultrakonzervativní pouštní království proslulé mimořádnou ignorancí k základním právům žen konečně zrušilo jedno ze svých nejnesmyslnějších nařízení, jež bránilo ženám v řízení.

Zároveň jde o další zprávu o tom, že v muslimském světě - byť jde samozřejmě o značně nepřesné označení zahrnující velmi rozdílné země - v posledních měsících dochází k vcelku zásadním změnám týkajícím se žen. Mění se zákony týkající se rozvodů (v Indii zakázali tzv. trojitý talaq, tedy zvykové právo mužů rozvést se s manželkou pouze trojnásobným vyslovením zmíněného slova) i manželství (tuniské muslimky dostaly stejné právo jako tamní muži – provdat se za osobu nemuslimského vyznání). Díky vytrvalé práci feministických aktivistů a aktivistek i umělců se více mluví o dětských nevěstách i sexuálním násilí.

Reklama
Reklama

Problémů k řešení zůstává nicméně řada – od přístupu ke vzdělání či zdravotní péči po postavení před zákonem. V řadě zemí s převažující muslimskou populací kupříkladu stále platí zákony, podle nichž zůstává nepotrestán pachatel znásilnění, pokud si oběť následně vezme za žen. A konkrétně v Saúdské Arábii ženy mohou dělat jen málo rozhodnutí bez mužského příbuzného – nejprve otce, posléze manžela, ale často také syna. A to včetně banalit typu založení bankovního účtu.

https://www.youtube.com/watch?v=sowNSH_W2r0

Přesto lze změnu v Saúdské Arábii považovat za zcela přelomovou. Ukazuje totiž, že uměle udržovaná nerovnost mezi muži a ženami je nejen nespravedlivá, ale prostě ekonomicky nevýhodná. A také neudržitelná v globálním kontextu - kromě ekonomických důvodů zmiňuje královský výnos, který byl zveřejněn v úterý a začne platit od června příštího roku, také mezinárodní reputaci země, již zákony jako zákaz řízení dlouhodobě poškozovaly. Podle deníku The New York Times přežíval v saúdsko-arabské společnosti široký vějíř argumentů, proč by neměly ženy usednout za volant - a řada z nich mimochodem připomíná argumenty, jimiž se v minulosti bránilo ženám v možnosti volit, studovat či pracovat. Jistý klerik tvrdil, že řízení ženám poškozuje vaječníky, další varovali před kolapsem tradiční rodiny či promiskuitou, kterou to přinese, jiní měli obavy o soustředění a celkovou kondici mužských řidičů.

O změnu se snažila řada aktivistek, některé z nich za porušení zákazu dokonce skončily ve vězení. Týdeník The Economist přináší portrét jedné z nich. Manal af-Sharif strávila v roce 2011 ve vězení devět dní za projížďku městem Khobar, u níž ji natočila její přítelkyně. „Někdo musel jít příkladem, někdo musel ukázat, že to jde,“ říká na videu Economistu – během řízení.

Její příběh mimochodem ukazuje, jak problematický je argument, který brání příchodu muslimů do Evropy či Spojených států s poukazem na jejich nerovné a nespravedlivé zacházení s ženami. Coby zaměstnankyně ropné společnosti okusila svobodu a nezávislost spojenou s řízením během pobytu v Americe – a tuto zkušenost pak přenesla do své domoviny.

Jak je znalcům výživových novinek a diet možná známo, Australan Andrew Taylor jedl celý loňský rok jenom brambory. Pustil se do toho ve snaze vyléčit se ze závislosti na jídle a jeho úvaha zněla zhruba takto: léčba alkoholika znamená vzdát se alkoholu, léčba narkomana znamená vzdát se drog - ale vzdát se jídla úplně nelze. Jak to tedy udělat, aby tělo dostalo potřebné látky, a jídlo přitom přestalo hrát roli náhražky života?

Taylor zvolil brambory. Během své diety jedl oba druhy – sladké i běžné – na mnoho různých způsobů a s několika chuťovými doplňky: solí, kořením, sojovým mlékem a kečupem. Kromě toho bral vitamin B12. Každé tři měsíce absolvoval krevní testy, které nikdy neukázaly žádný problém. „Nechci z brambor dělat nějaké náboženství, ale byl to senzační zážitek. Kdybych si měl zvolit jednu jedinou potravinu pro cestu na Mars, vybral bych si brambory,“ říká Taylor.

Server Popular Science možné Taylorovy následovníky upozorňuje, že dieta postavená na jednom pokrmu není úplně dobrý nápad. Lidské tělo potřebuje k přežití kromě řady vitamínů a minerálů i 20 druhů aminokyselin, z nichž devět je zásadních v tom smyslu, že si je náš organismus neumí vyrobit a musí je dostávat zvenčí. Většinou se tak děje pomocí kombinace různých potravin. Jsou ale případy – v dobách hladomoru, při delším půstu nebo během osobních experimentů a la Taylor -, kdy lidé dokážou přežít dlouhý čas na jediné potravině. A brambory se v tom osvědčily opravdu dobře. „Chcete-li šetřit svoji peněženku a svůj krevní tlak, jsou pečené brambory tím nejlepším řešením,“ cituje Popular Science výživovou expertku z Bostonské univerzity Joan Salge Blake.

Andrew Taylor
Autor: Andrew Taylor

Běžné konzumní brambory obsahují všechny základní aminokyseliny nutné ke vzniku proteinů, opravám buněk a obraně proti nemocem. Pokud ovšem jíte pouze je, čeká vás nedostatek vitamínů a minerálů. Což mohou vyřešit právě sladké brambory alias batáty z Taylorova mixu. Ty vám dodají dostatek vitamínu A a E. Žádnému jedlíkovi bramborové diety taky nehrozí kurděje, nemoc způsobená nedostatkem vitamínu C, při níž námořníkům vypadávaly zuby z čelistí.

Samozřejmě, abyste všechny potřebné látky dostali v nutném množství, musíte snít brambor opravdu hodně. Taylor jich konzumoval tři až pět kilogramů denně  - což by mohlo stačit i podle Popular Science. Nicméně takové množství má zase své negativní důsledky. Brambory obsahují hodně karbohydrátů jako cukr a škrob, což velké jedlíky vystavuje hrozbě cukrovky a obezity. To, že Taylor na své roční bramborové cestě nepřibral, ale naopak zhubl, způsobil podle odborníků fakt, že jinak nejedl vůbec nic a zcela vyloučil cukr.

Ani tak by ovšem nezískal souhlas žádného výživového profesionála, protože ti všichni vesměs zájemcům doporučují mix zeleniny, proteinů, zrní, ovoce a oleje.  Taylor to vidí jinak. O svém experimentu napsal knihu, dnes je guruem internetové bramborové komunity a na svých webových stránkách prodává s úspěchem příběh „Jak jsem se z depresivního tlouštíka změnil ve šťastného, zdravého, o 55 kilo lehčího muže, který plně kontroluje svůj život“.

https://www.youtube.com/watch?v=grk-_083iBs