Centrum pro výzkum veřejného mínění zveřejnilo odhad stranických preferencí a volební model za letošní září. Na prvním místě se opět objevilo hnutí ANO s téměř 31 procenty, nicméně oproti červnovým predikcím od stejné agentury mu výsledek mírně klesl. Vypadá to, že kauza Čapí hnízdo a vydání předsedy strany Andreje Babiše a místopředsedy Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání hnutí nepatrně uškodily; v červnovém průzkumu totiž ANO obdrželo 34 procent.

Na druhém místě se necelý měsíc před parlamentními volbami do Poslanecké sněmovny umístila ČSSD s 13 procenty, následována KSČM (11 procent) a ODS (9 procent). Výrazný vzestup zaznamenala Okamurova SPD a Piráti, kteří by se dostali do Poslanecké sněmovny společně s lidovci. Naopak TOP 09 by s necelými 4,5 procenty zůstala těsně před branami parlamentu. Preference hnutí STAN se stále pohybují okolo tří procent.

Co se volební účasti týče, přes 60 procent občanů odpovědělo, že se říjnových voleb chystá zúčastnit. Devatenáct procent voličů se prozatím nerozhodlo, zda k volebním urnám na podzim dorazí – pokud by tak učinili, nejčastěji by volili ANO, ČSSD nebo KSČM.

Volby - září 2017
Autor: CVVM

Volební preference představují aktuální rozložení sympatií k politickým stranám a simuluji rozvržení voličských hlasů v nadcházejících volbách při současných preferencích.

https://twitter.com/etabery/status/912330652636385280

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Počátkem letošního roku se na krátkou chvíli mohlo zdát, že bude Martin Schulz do poslední chvíle bojovat o volební výhru. Jeho sociální demokracie v lednu vyletěla v průzkumech o deset procent a vyrovnala křesťanské demokraty. Schulz byl na chvíli oblíbenější než Angela Merkel a po dekádě potupných porážek cítila SPD šanci na výhru. Nakonec byla krátká zimní euforie další epizodou v příběhu politického utrpení, které hlavní německá levicová strana v éře Angely Merkel zažívá.  A zdá se, že nikdo zatím nenabízí recept, jak by se SPD mohla zase stát potřebnou stranou.

Ve víkendových volbách dostala jen 20,5 procent hlasů, nejméně v historii. Tragické je to z pohledu SPD zvláště proto, že za sebou nemá špatné vládnutí. Reálné příjmy jejích voličů rostou a prosadila mnohé sliby z předchozí kampaně, například zavedení plošné minimální mzdy. Jenže právě zde leží příčina toho, že SPD nemohla vést plnokrevnou předvolební kampaň. Osm z dvanácti let éry Angely Merkel byla SPD menším koaličním partnerem. Nemohla se proti kancléřce ostře vymezit, protože nesla odpovědnost za minulé roky společného vládnutí. Chyběl jí proto i alternativní program.  Jen třiadvacet procent voličů si v červnovém průzkumu myslelo, že by vláda vedená SPD dělala zásadně odlišnou politiku než kabinet v čele s Merkel.

Reklama
Reklama

SPD působila na politické scéně přebytečně. Při srovnání s nabídkou CDU, Zelených a FDP nebylo jasné, proč volit zrovna ji. Šéf strany Martin Schulz v kampani vsadil na téma sociální spravedlnosti, jenže Němci jsou se svou osobní situací vesměs spokojeni a téma nerovnosti je nijak nestrhlo. SPD se nenávratně se drolí tradiční voličská základna, a přitom jí chybí jasné téma do budoucnosti.

SPD byla od svého vzniku jasně dělnickou stranou, volili ji zvláště zaměstnanci z továren, jejichž životní úroveň během desetiletí setrvale rostla. S tímto rozvojem se měnila i ekonomika a společnost: klasičtí dělníci mizí, jejich děti už sociální demokraty pouze z vděčnosti za minulé úspěchy nevolí. Konkurenční CDU má v tomto bodě výhodu - písmeno U v jejím názvu říká, že se jedná o “unii”. Tedy že má od počátku širší voličskou základnu z řad katolíků i evangelíků, konzervativnějších venkovanů i liberálnějších městských vzdělaných vrstev. Společenskou proměnu proto zatím zvládá lépe než SPD, stojí na vícero pilířích.

Po volebním debaklu se SPD rozhodla jít do opozice a je to z jejího pohledu správné rozhodnutí. Do čela strany se nejspíše dostanou nové a mladší osobnosti, třeba Andrea Nahles nebo Manuela Schwesig. SPD získá čas na promyšlení a propagaci nových idejí, které bude v příštích volbách nabízet coby alternativu k CDU. Také to SPD příště uvolní ruce k vedení plnokrevné kampaně. A navíc se šance na úspěch zvýší i proto, že již nejspíše nebude soupeřem neporazitelná Angela Merkel - a CDU po jejím odchodu možná bude řešit vnitřní spory mezi stranickými křídly.

Základní poselství německých voleb jsou už známá. Kancléřka Angela Merkel opět vyhrála, ovšem s citelnou ztrátou; nacionalisté z Alternativy pro Německo jsou třetí nejsilnější stranou; vládu se spolu s křesťanskými demokraty pokusí sestavit posílení Zelení a liberálové z FDP. A co o současném Německu říká podrobnější pohled na zatím stále předběžná volební data od výzkumných agentur Infratest dimap a Forschungsgruppe Wahlen?

Do očí bije výrazný rozdíl mezi výsledky v někdejším západním a východním Německu. 27 let po sjednocení se sice obě části Německa ekonomicky a materiálně přibližují, ovšem zjevně přetrvává mentální bariéra, tedy jiné vnímání politiky a aktuálních událostí. První z následujících grafů ukazuje výsledky v bývalém západním Německu, druhý pak v bývalé NDR. Data však také říkají, že Alternativa pro Německo už není jen východoněmeckým fenoménem, s oblibou přes 10 procent pronikla hluboko i do západoněmeckých měst a obcí.

1

2

Následující graf ukazuje volební výsledky podle věku. Přitažlivost obou tradičních stran - CDU/CSU a sociální demokracie  - mezi mladšími voliči klesá. Za pozornost stojí, že Alternativa pro Německo nejvíce uspěla mezi voliči ve věku 30–44 let (16 procent) a že Zelení už nejsou vyloženě partají pro mladé jako v minulosti; mezi voliči pod 30 let získali jen 11 procent. Zdroj: Forschungsgruppe Wahlen pro stanici ZDF

3

Další graf ukazuje volební výsledky v závislosti na stupni dosaženého vzdělání. I zde se stoupajícím vzděláním klesá obliba obou velkých stran, CDU/CSU a SPD: jejich všeobjímající středové programy podle všeho pro vysoce vzdělané voliče nejsou tak atraktivní. Mezi absolventy univerzit jsou druhou nejsilnější stranou Zelení (18 procent), vysokou podporu mají též liberálové (14 procent). AfD má spíše méně vzdělané voliče, avšak i mezi vysokoškoláky by překročila pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do parlamentu.  Zdroj: Forschungsgruppe Wahlen pro stanici ZDF

4

Výrazně se lišilo volební chování mužů a žen. Muži výrazně častěji hlasovali pro AfD a FDP, mezi ženami jsou nadproporčně oblíbení křesťanští demokraté a Zelení. AfD byla se 26 procenty hlasů nejoblíbenější stranou mezi východoněmeckými muži.  Zdroj: Forschungsgruppe Wahlen pro stanici ZDF

6

Následující graf z webu zeit.de měří výsledky CDU/CSU v závislosti na hustotě obyvatel daného volebního okresku. Ukazuje, že kancléřkou vedená strana je (nadále) slabá ve velkých městech: kořeny její výhry leží v menších městech a na venkově.

Graf
Autor: Kroulik, Pavel

 

Volby také potvrdily předpoklad, že AfD založená na odporu vůči imigraci poněkud paradoxně posiluje zvláště v oblastech, kde žije málo přistěhovalců. Následující graf z webu FT.com ukazuje souvislost podpory Alternativy pro Německo a hustoty imigrace.

8

A s tím souvisí úspěch AfD podle regionů - čím tmavější barva, tím větší podíl v daném okresku. Zdroj: Nzz.ch

image

 

Všechny texty k německým volbám naleznete na www.respekt.cz/nemecke-volby

Nové čínské regulace médií vyvolávají dojem minulých časů, kdy si komunistická strana vynucovala i veřejnou morálku, píše list The New York Times. Čína se dlouhodobě snaží najít způsob, jak na internetu zablokovat přístup k politickým tématům. A nová nařízení jdou ještě dál.

Státem kontrolovaná agentura hlídající čínský mediální sektor si totiž vytyčila v nové legislativě osmašedesát kategorií, které by měly být cenzurovány. Namátkový výběr témat, jimž mají média „doporučeno“ se vyhnout, obsahuje pití alkoholu nebo gamblerství, bizarní nebo groteskní kriminální případy, zesměšňování historických čínských revolucionářů nebo současných členů armády, policie či justice, ale i zmínky o luxusním životě. Stejně tak jsou zakázána témata týkající se prostituce, znásilnění, masturbace, sexu na jednu noc, změny partnerů - nebo jednoduše čehokoli, co se dotýká „volnější sexuality“.

Internet byl ještě nedávno přes snahy čínských cenzorů relativně svobodným místem, kde se autorům a umělcům dařilo oslovit publikum a vyhnout se vládní propagandě. Nový zákaz rozšiřuje okruh cenzurovaných témat zavedený před pěti lety a je odrazem ambicí prezidenta Si Ťin-pchinga, kterých zavést „řádnou disciplínu“ také na internetu.

Se seznamem zakázaných témat přišla Čínská asociace pro vysílání na internetu (China Netcasting Services Association) - jejími členy je více než 600 firem včetně největších čínských vydavatelských domů, internetových vyhledávačů i sociálních sítí. Podle The New York Times má tento krok vytvořit ilusi konsensu. Členové asociace - ale také filmaři, rozhlasové novináři a další lidé z veřejného prostoru -  obdrželi „návod“, o čem se nevyjadřovat. Spolu s výzvou prezidenta, aby byli „nositeli morálky“ při následování „čínského snu“.

Zpřísnění cenzury je připisováno říjnovému sjezdu komunistické strany, od kterého se očekává, že zamíchá kartami ve  vedení státu, ale zároveň upevní již nyní impozantní moc Si Ťin-pchinga.  Všichni sice doufají, že se po sjezdu cenzura zase uvolní, zatím však vládní správa tisku, publikací, rádia, filmu a televize vytvořila systém hodnocení i pro online knihkupectví a nakladatelství, který je založen na dodržování „morálních hodnot“ - a agentura pro správu kyberprostoru zrušila desítky blogů a účtů na sociálních médiích, které se zabývaly světem celebrit a bulvárem. Regulátoři rovněž zakázali vysílání stovek populárních zahraničních seriálů a televizních programů a zcela nově také vysílání čínských programů bez státní licence.

V rámci nové direktivy dostali navíc producenti nařízeno přijít s plány na nové snímky a seriály, které „oslavují stranu, národní hrdiny a stanovují dobrý příklad“. Někteří kritici přitom označují nová pravidla cenzury za natolik vágní, že umožňují vládě odůvodnit smazání jakéhokoli obsahu.  A první ukázky nové cenzury se už objevují – na čínském Twitteru záhy mizí kritické komentáře nových pravidel.