„Německo za sebou má dva pozoruhodné roky. Dva roky neklidu a nervozity, během nichž se mezinárodní i domácí politika zahřála do nevídaných obrátek,“ píše týdeník Die Zeit a připomíná dramatické události: ruskou anexi Krymu, Brexit, šok ze zvolení Donalda Trumpa, rozhodnutí Angely Merkel otevřít hranice uprchlíkům, hromadné sexuální násilí v Kolíně, několik islamistických útoků i žhářských útoků na ubytovny pro žadatele o azyl, vzestup nacionalistické Alternativy pro Německo.

„Svět se vymkl z pantů - a i Německo, mocnost středu, bylo náhle znejistělé. Životní pocit se změnil, dostalo se do něj trochu tísně a trochu hysterie. Stoupala agresivita i pochybnosti: vůči institucím, vůči takzvaným elitám, vůči schopnosti společnosti integrovat tolik migrantů a uprchlíků a obecně vůči schopnosti udržet si v době rostoucího tlaku ze světa vnitřní rovnováhu,“ pokračuje Heinrich Wefing a míří k jádru textu: Jaká je nyní duševně-politická kondice předvolebního Německa?

Týdeník Die Zeit si zadal studii u výzkumného institutu infas, která přináší překvapivé výsledky. Maluje obraz země, kterou všechny ty krize příliš nezměnily, nedokazují vnitřní rozdělení společnosti ani rozšířenou xenofobii. „Naopak, informace získané výzkumníky z infasu ukazují společnost, která je převážně kosmopolitní, tolerantní a liberální,“ píše Die Zeit. Se všemi pochybnostmi, které je třeba mít vůči momentálním (a tedy prchavým) záznamům veřejného mínění, se tyto závěru podívejme.

První graf ukazuje, koho mají Němci na mysli, když říkají „my“ – nepřekvapuje, že nejčastěji svou identitu mají zakořeněnou v rodině, mezi přáteli, v německé vlasti, v místě bydliště. Ovšem 68 procent svou identitu spojuje s celou Evropou.

gr11

Patří do této sdílené identity i lidé jiného náboženství, homosexuálové, lidé s naprosto odlišným životním stylem, migranti, uprchlíci? Většina odpovědí zněla, že „ano“.

gr22

Tento graf nicméně ukazuje, že se odpovědi výrazně lišily podle politických preferencí. Dělící linie nevede mezi pravicí a levicí, ale mezi zavedenými stranami a Alternativou pro Německo:

gr33

Následující graf ukazuje poměrně vysokou podporu sociálního státu a volného obchodu. 38 procent respondentů též odpovědělo, že se cítí víc jako Evropané než jako Němci. A třetina považuje imigraci lidí z jiných kultur za obohacení života v Německu.

gr4

Následující graf dokazuje „levicovost“ Němců ve vztahu ke státu. Jen 32 procent Němců si třeba myslí, že stát kontroluje příliš mnoho oblastí našich životů. A jen 39 procent věří, že hospodářství funguje pouze tehdy, pokud firmy mají vysoké zisky - což ve výsledku prospívá celé společnosti.

gr5

Předchozí díly předvolebního seriálu:

Mocný německé bulvár pomáhá kancléřce

Kde jsou ruští hackeři, ptá se Německo

Přísně na Řeky, nebo na diesely? Koho si vybere Angela Merkel do nové vlády

S uprchlíky jsem chybu neudělala, zopakovala kancléřka

Angela Merkel ve světě: respekt i ničitelka západní civilizace

Nezatracujte zcela Erdogana, říkají mladí němečtí Turci

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Oddaní stoupenci Donalda Trumpa zažili v posledních týdnech několik nepříjemných překvapení. Prezident dvakrát obešel Republikánskou stranu a dohodl se na spolupráci s démonizovanými demokraty. Nejde přitom o malé věci; vypadá to totiž, že Trump spěje s demokraty ke shodě na rámcové přistěhovalecké reformě, tedy jednom z nejdůležitějších bodů jeho předvolební kampaně.

Nejdřív hrubý přehled: Trump před pár týdny se vší pompou vyhlásil, že ruší Obamovy dekrety legalizující pobyt v zemi těm přistěhovalcům, kteří se do Spojených států dostali nezákonně jako děti. Jeho krok nebyl úplně nelogický, prezidentské dekrety byly zjevně na hraně americké ústavy a čelily tvrdým právním sporům v několika státech, takže Trumpův tým by je musel nejen trpně tolerovat, ale také velmi aktivně u soudů bránit. Prezident jejich platnost pozastavil, ovšem s tím, že ještě šest měsíců vše zůstane při starém a že Kongres má dost času na to, aby situaci tzv. Dreamers (snílků, jak se podle zkratky zákona dotčené skupině přistěhovalců přezdívá) vyřešil systémovou legální cestou.

Reklama
Reklama

Z reakce republikánů bylo nicméně velmi rychle jasné, že dosáhnout dohody na legalizaci pobytu jakýchkoliv přistěhovalců je mimo jejich možnosti - na to jsou s bojem proti nelegálům jejich politické kariéry až příliš propojeny. Trump si naopak se svou předvolební rétorikou zjevně zase tolik hlavu neláme. Následovala “pracovní večeře” s šéfy demokratů v Kongresu a na světě je dohoda: demokraté podpoří legalizaci snílků výměnou za nespecifikovaná tvrdá bezpečnostní opatření na hranicích. A ne, nejedná se o výstavbu zdi, obě strany potvrdily, že součástí dohody není příslib financování Trumpovy “krááásné zdi”, jež byla jedním z ústředních bodů prezidentova tažení na Bílý dům.

President Donald Trump Makes Statement On Paris Climate Agreement
Odcházím a se mnou umírá populismus. (Stephen Bannon) • Autor: Getty Images

Jak jsme zmínili, není to první dohoda s opozicí, o pár dní dříve Trump obešel republikány a dohodl se s demokraty na dočasném rozpočtu. Shoda na přistěhovaleckých otázkách je ale opravdu úderem do citlivých míst. Komentář serveru Bloomberg rovnou píše, že Trump je zjevně “připraven prodat svoji voličskou základnu”. Podle komentáře je hnacím motorem jednoduše zoufalá touha prezidenta dosáhnout v úřadě alespoň něčeho, na co lze připevnit nálepku úspěch. Jistě je v tom také kus taktiky, Trump se snaží ukázat republikánům, že se bez nich obejde, a ať tedy hledí být povolnější - ale zároveň mu už musí být jasné, že tahle strana, která ho nechala ve štychu mimo jiné i ve snaze zničit Obamovu reformu zdravotnictví, se ovládat moc nedá.

Další podivuhodnou zprávou z víkendu pak byly informace, že Bílý dům přehodnocuje odchod z Pařížské klimatické dohody. V tomto bodě už skutečně Trumpovy stoupence začínají obcházet mrákoty, The Wall Street Journal píše, že “nám již brzy bude chybět (Stephen) Bannon” a že “američtí pracující mají důvod k obavám”. Pozice Bílého domu je v tuto chvíli nejasná, nicméně v podstatě jde o to, že Američané teď říkají, že neodejdou, pokud se dohodnou na přijatelnějších podmínkách. Do rozhodných, příjemně jednoduchých a chlapáckých postojů během kampaně má Trumpovo manévrování v tuto chvíli hodně daleko.

Reklama

“Na počátku 20. století ženy tvrdě bojovaly za to, aby směly nosit kalhoty. Na počátku 21. století bychom se měli podobně urputně brát za to, aby muži mohli nosit sukně.“ Pozor, citace nebyla zaslechnuta na večírku v rámci posledního pochodu  Prague Pride, pochází ze sobotního vydání deníku Financial Times. Text v podstatě tvrdí, že ačkoliv termín “genderová neutralita” zní příšerně moderně a feministicky, je to v mnohém ohledu stará věc, která se nám vykouřila z hlavy.

Článek začíná pohledem na fotografii. Je na ní dítě s lokýnkami blonďatých vlasů, v bílých šatičkách a v apartním kloboučku. Kdo že na nás z obrázku hledí? Budoucí prezident Spojených států amerických Franklin Delano Roosevelt v roce 1884 ve věku 2,5 roku a v oblečku, který byl ve své době považován za naprosto dětsky adekvátní - totiž zcela neutrální a jaksi nejlépe funkčně odpovídající tělesnému a duševnímu vývoji dítěte. Rozhodně se nejednalo o experiment s cílem ohrozit tradiční rodinu, jak by byl asi podobný přístup v některých kruzích označen dnes.

Autorka upozorňuje, že podle studií zůstává až do puberty genderová identita dětí alespoň částečně fluidní. Vypráví příběh ze školy, z níž jistí rodiče Rowesovi nedávno stáhli šestiletého potomka “zmateného z toho, že spolužák chodil do školy jeden den v kalhotek a druhý zase v sukni, podle toho, jak se mu zrovna chtělo”. Byla to křesťanská škola a rodiče svůj krok zdůvodnili křesťanskou vírou (škola na jejich stížnost nedbala). A autorka upozorňuje, že si zmínění rodiče pletou pojmy - věc nemá nic společného s náboženstvím, ale ze všeho nejvíce s komerčním tlakem výrobců dětského oblečení a dětských hraček.

Když jde o rodinu a děti, nic není čistě otázka technických možností
Jedině modrá • Autor: Profimedia.cz

Genderově neutrální výrobky mají totiž tu výhodu, že je možné je různě dědit a půjčovat. Nebo tedy samozřejmě také nevýhodu, pokud se zabýváte jejich výrobou. V takovém případě je nejlepší zavalit trh růžovou lavinou propriet pro malé slečny a modrou pro budoucí pány. Dřív prý existoval jeden typ stavebnice Lego. Dnes je Lego normální, rozuměj pro šikovné hochy, a Lego Friends pro dívky - “s paletou barev tak sladkou, že přímo cítíte, jak se vám kazí zuby”.

Od téhle posedlosti předčasným rozlišováním rodů pak vede cesta až k pověstným “ženským mozkům, které se moc nehodí k programování”, jak to nedávno řešili v Googlu. Autorka tvrdí, že není potřeba dělat žádné revoluce, stačí být zhruba tak progresivní, jak maminka Franklina Roosevelta v roce 1884.

K tomu jedna nedávná zkušenost autora menu. V kupé pátečního rychlíku seděl asi tříletý neposedný chlapeček s babičkou. Všechno už spapal a trochu se nudil - stejně jako babička. Ta ovšem nafasovala od hostesky nějaké ty společenské obrázkové časopisy a horečně se probírala módními fotografiemi. Chlapečka to taky zajímalo a tahal babičce časopis z ruky. “Počkej, tohle přece není pro tebe. Seš chlap, musíme ti najít něco pro chlapy,” pravila moudrá žena. Chlapeček špulil ret a dožadoval se obrázků, ale babička byla neoblomná. Probírala další a další časáky, až konečně našla: “Tady to máš, tady je něco pro chlapy!” oddechla si spokojeně a rozevřela před tříletým klučinou reklamu na holicí strojky.

Reklama