Po amerických a francouzských prezidentských volbách se Němci obávají, že se stanou další obětí ruských hackerů. Mají s nimi ostatně i osobní zkušenost – v roce 2015 došlo k úniku dokumentů z tamního parlamentu (jednalo se o tisícovky emailů několika poslanců). Zpravodajské služby pak z útoku obvinily hackerskou skupinu s vazbami na Rusko. Německá vláda tak hrozbu narušení nadcházejících parlamentních voleb bere velmi vážně a podnikla řadu bezpečnostních opatření. Nicméně nyní, kdy zbývají necelé dva týdny do voleb, zatím vládne takříkajíc ticho po pěšině - i tajné služby přiznávají, že zatím žádné větší útoky neregistrují. Rozhodlo se Rusko do volebního procesu skutečně nezasahovat, nebo jsou německá protiopatření natolik účinná, že nabízejí inspiraci i ostatním zemím, kde se lidé chystají k urnám?

Jak v srpnu uvedl server Foreign Policy, Rusku jde v německých volbách o hodně a existuje řada důvodů se domnívat, že se jistě pokusí výsledek co nejvíce ovlivnit. Tlak Německa do značné míry drží v platnosti sankce Evropské unie uvalené na Rusko po událostech na Ukrajině. Německo také poslalo v rámci NATO vojáky do Litvy, která se dnes cítí Ruskem ohrožena stejně jako další pobaltské státy. Hybnou silou těchto kroků je Angela Merkel a v kontextu německé polické scény nejsou samozřejmostí. Jak zprava, tak zleva má kancléřka subjekty, které by vůči Rusku zaujaly měkčí postoj. Socialisté, s nimiž je Merkel v koalici, jsou vůči Rusku tradičně smířlivější, krajně pravicová AfD v některých otázkách ruským zájmům vyloženě nahrává.

Kromě hackerských útoků se nejjasnějším případem pokusů Ruska o ovlivnění vnitropolitického vývoje v Německu stal tzv. případ Lisa z roku 2013. Třináctiletá dívka Lisa s ruskými kořeny měla být znásilněna arabským imigrantem, jak se však záhy ukázalo, tato informace byla falešná. Ruské dezinformační weby (podporované tvrdou rétorikou z Kremlu) nicméně rozjely kampaň rozdmychávající protiimigrační nálady v německé společnosti.

Případ Lisa
Případ Lisa • Autor: gianalytics.org

Absence ruské kontra kampaně je tak pro mnohé experty velkým překvapením a bude pravděpodobně výsledkem kombinace dvou faktorů: německé připravenosti a ochoty čelit ruským pokusům se do voleb vměšovat a pak změny strategie Ruska. Sijbren de Jong pro Washigton Post uvedl, že Rusko se dost možná „rozhodlo být mnohem méně agresivní než v případě USA, kde to jednoduše přehnalo“, domnívá se expert na Rusko z Haagského institutu.

Dalšími důvody případného rozhodnutí Ruska situaci příliš neeskalovat mohou být ekonomické vazby mezi zeměmi. Sankcím navzdory zůstává Německo pro ruské firmy lákavý trh. Pozice Angely Merkel je navíc natolik silná, že je nepravděpodobné, že by to ruské aktivity zásadně změnily. Moskva tudíž mohla situaci vyhodnotit tak, že bude lepší vztahy se pravděpodobně staronovou kancléřkou nepošramotit ještě víc.

Německo nicméně podniklo řadu aktivních kroků k odrazení Ruska. A je to právě důsledný přístup, který může inspirovat ostatní země. Případ Lisa v Německu zafungoval jako budíček a ruským aktivitám se od té doby dostává mnohem větší pozornosti. Dezinformační aktivity Ruska jasně odsoudili němečtí politici - na rozdíl např. od prezidenta Obamy, který se dlouho zdráhal promluvit veřejně, jak trpce poznamenává Washington Post.

Německé úřady také zveřejnily informace o skupině, která se v roce 2015 nabourala do parlamentu, zákonodárci schválili např. zákon uvalující vysoké pokuty firmám, které ze svých webových stránek neodstraní tzv. fake news. Legislativa má začít platit až v říjnu a některé společnosti jako Facebook proti ní protestují, jiné ji nicméně již začaly naplňovat.

Německý list Süddeutsche Zeitung dokonce napsal, že je nyní možné opatrně „odvolat poplach“. S tím však nesouhlasí německé bezpečnostní služby i úřad dohlížející nad průběhem voleb, jak uvádí německý Spiegel. Do hlasování stále zbývají téměř dva týdny, během kterých se ještě může něco stát. I po skončení hlasování je nutné mít se na pozoru, neboť proces sčítání hlasů probíhá na centrální úrovni elektronicky, a je tudíž náchylný k případným pokusům o sabotáž či útok.

Někteří experti se navíc stále obávají, že mohou být zveřejněny informace, které byly ukradeny během útoku na parlament před dvěma lety. Oslovení odborníci se tak shodují, že ačkoliv jsou ruské aktivity v předvolebním čase výrazně menší, než se až donedávna očekávalo, je lepší nepropadat předčasnému optimismu.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Jedna z nejchudších zemí světa přijala za poslední tři týdny skoro půl miliónu uprchlíků. Možnosti a zdroje jsou napjaté k prasknutí, tamní tisk přesto vyzývá vládu: ti lidé jsou v nouzi, musíme dělat víc! I když se vám to může zdát jako nějaká pohádka, milé děti, není to tak. Děje se to doopravdy, právě teď, a ta podivná země „vítačů“ se jmenuje Bangladéš.

Podle odhadu OSN dosáhl počet muslimských běženců vyháněných od konce srpna z buddhistické Barmy zhruba půl miliónu osob  - a naprostá většina z nich prchla před armádou řízenými násilnostmi do sousedního Bangladéše. Pro zemi čtrnáctkrát chudší a zhruba devětkrát víc zalidněnou než Česko je to samozřejmě zátěž;  tím větší, že v tamních táborech jsou ještě tisíce barmských Rohingů z předešlých uprchlických vln.  Ta největší byla v roce 1978, kdy jich přišlo čtvrt miliónu, a totéž se pak opakovalo počátkem 90. let. Nicméně současný proud je rekordní a neustává.

Reklama
Reklama
Reklama

V historii potýkání s břemenem barmských běženců zkoušel Bangladéš různé postupy. V 90. letech pro ně postavil několik provizorních táborů, ale pak ve strachu před nekonečným přílivem přestal nově příchozí registrovat -  a zakázal mezinárodním humanitárním agenturám pomáhat komukoli bez registrace. Úvaha byla ta, že pomoc běžencům vlastně pobízí k příchodu další a další ohrožené lidi.

Když ale teď 25. srpna zahájila barmská armáda v oblastech osídlených Rohingy etnické čistky (poté co ozbrojení militanti z této etnické skupiny zaútočili na policejní stanici a zabili 12 příslušníků barmských bezpečnostních sil), lidé začali ve strachu o život prchat pryč bez ohledu na to, jestli se někde jinde vejdou do registračních tabulek nebo ne. Podle dostupných zpráv z kanceláře Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN žijí čerství obyvatelé dvou hlavních uprchlických táborů ve zcela spartánských podmínkách, de facto jen pod celtami napjatými na čtyřech kůlech. A ti zachycení na shromaždištích krátce po přechodu hranice přežívají zatím většinou jen na holé zemi pod širým nebem.

Nový Respekt: Proč Su Ťij ignoruje násilí na bezbranných

Velkým důvodem, proč Bangladéš nespěchá s registrací přicházejících uprchlíků ani se zlepšováním jejich podmínek, je naděje tamní vlády, že po skončení současné vlny násilí se uprchlíci vrátí zpět do svého barmského domova. K tomu se během návštěvy uprchlického tábora u města Coxs Bazaar přihlásila i bangladéšská premiérka Šajch Hasína Vádží, která současně vyzvala Bangladéšany k soucitu s běženci. „Naše srdce je s nimi,“ řekla premiérka.

K většímu soucitu s Rohingy vyzval své spoluobčany i vydavatel deníku Dhaka Tribune Kazi Anis Ahmed. „Ano, je jasné, že naše zdroje jsou malé a že po nedávných záplavách máme dost svých vlastních problémů. Ale i kdyby to udělaly všechny ostatní země kolem nás, my se k těm lidem nemůžeme otočit zády. My víme, jaké je prchat před násilím, a nemůžeme mít předsudky, které si vůči běžencům pěstují lidé na mnoha místech,“ řekl Ahmed s připomínkou, jaké brutalitě musel Bangladéš čelit, když se v roce 1971 odtrhl od Pákistánu.

„Přiznávám,“ pokračoval Ahmed, „že během podobné vlny násilí vůči Rohingům před pěti lety jsem se zasazoval o to, abychom před uprchlíky neprodyšně uzavřeli hranice, protože jsem měl strach, že pokud je bude mít Barma kam vyhánět, bude násilí delší a horší… Ale v době, kdy se k Rohingům otočil zády celý svět, už necítím jejich pobyt zde jako břemeno. Já osobně v tom vidím privilegium.“

S podobnou výzvou se k vládě a veřejnosti obrátil i další velký deník v zemi, Daily Star. A jak píše server Quartz, v posledních dnech se objevují náznaky, že bangladéšské úřady začínají některé hrany své přísné migrační politiky obrušovat, byť zatím není jasné, kam změny povedou. Tamní ministr zahraničí ohlásil na Facebooku, že úřady začnou brát příchozím Rohingům otisky prstů a registrovat je, a že vláda má v plánu stavbu nových uprchlických center.

Reklama

Stereotyp děvčátek v sukýnkách s aktovkou bude aspoň v Západní Austrálii brzo minulostí. List New York Times píše, že dívky v tomto australském státě dostanou na výběr, jestli chtějí jako součást školní uniformy nosit sukni, nebo kalhoty.

Ve všech australských státech proti sobě v kalhotové debatě stojí dva argumenty: tradice sukní a šatů jakožto standardní a povinné školní uniformy versus „ukáznění těla“ a nemožnost volby, co si vzít na sebe, ani když je zima. Zlomovým bodem v Západní Austrálii byl dopis jedenáctileté Sofie Mergler, které natolik vadilo, že jí sukně komplikovala hraní fotbalu o přestávkách, až se rozhodla napsat o tom ministryni.

Mimo jiné jí popisovala, že když si hrála na prolézačkách, učitelky jim prý vysvětlovaly, že to se v sukních nesluší. "Myslím, že je vážně nefér, že mí bráškové měli dovoleno nosit kraťasy a já jsem po celou základní školu mohla mít kalhoty jenom na tělocvik,“ napsala. „Opravdu ráda kopu do míče, hraju netball (pozn. red. hra podobná baseballu) a dělám stojky, když mám přestávku nebo pauzu na oběd. A dělat tyhle věci v sukni je fakt otravné,“ stojí v dopise, jenž nakonec inicioval změnu v Západní Austrálii.

Její matku Amandu Mergler to inspirovalo k založení organizace Girls‘ Uniform Agenda, jež lobovala za větší variabilitu dívčích školních uniforem – a výsledkem je nakonec nové nařízení pro západo-australské státní školy.  Sofie prý skákala radostí, když se o něm dozvěděla; její matka si myslí, že je to dobrá ukázka toho, co může změnit jeden člověk.

Přesná čísla, kolik škol v Austrálii stále zakazuje dívkám nosit kalhoty, neexistují.  Girls‘ Uniform Agenda ještě nedokončila sběr dat. Z informací, které zatím má, však odhaduje, že 70 procent státních škol a téměř všechny soukromé školy v Brisbane, třetím největším australském městě, povolují dívkám jako součást školní uniformy pouze sukně. A tato čísla pravděpodobně podobná po celé zemi.

V roce 2010 skupina australských vědců zkoumala vliv školních uniforem na fyzickou aktivitu dětí. A u děvčat zjistili značný nárůst fyzické aktivity o přestávkách, když přes den nosily sportovní školní uniformu, jejíž součástí jsou kalhoty, nikoli sukně. Lauren Rosewarne z melbournské univerzity v rozhovoru pro australskou pobočku ABC News upozornila, že se Austrálie dlouhodobě snaží podporovat fyzickou aktivitu dívek – a dodává, že „jim musíme umožnit, aby to dělaly v pohodlí“.  Nicméně ve všech ostatních státech Australského společenství zatím zůstává na rozhodnutí školy, zda budou moct dívky nosit kalhoty, nebo ne.

https://www.youtube.com/watch?v=astm36IDtz4

Po deseti letech inovací je na světě nová řada iPhonů s názvem iPhone X a s cenou, která opět vyráží dech. Nový iPhone, který se dá nabít bez kabelu a odblokovat pohledem, stojí v Česku 29 990 korun. To je cena za levnější verzi s pamětí 64 GB. Dražší model má paměť čtyřikrát větší a stojí 34 490 korun. Apple tak shodou okolností předehnal s oběma modely český průměrný plat, což dřív nebývalo zvykem.

Název iPhone X se v Applu nečte "iks", nýbrž "ten" - tedy jako římská desítka poukazující na desetileté jubileum od uvedení prvního iPhonu v roce 2007. Ten se v Česku oficiálně vůbec neprodával, v zahraničí se dal koupit v přepočtu za 11 tisíc korun. Už to tehdy vypadalo jako extrémní cifra. Vynález Steva Jobse ale během pár let změnil svět a z Applu udělal největší firmu na světě.

Po úterním odhalení novinek se zdá, že Apple s udržením náskoku nebude mít po nějakou dobu problém. Co je na novém iPhonu nového? Podle reportérů qz.com, kteří byli jako jedni z mnoha přímo na prezentační show, jde hlavně o následujících šest bodů:

1) Design – iPhone X má ocelové hrany a celou přední plochu tvoří displej, takže je bez dřívějšího mechanického tlačítka.

2) Ostřejší obraz – displej má rozlišení 458 pixelů na palec, což je logicky víc než u všech dosavadních modelů.

3) "Face ID" – přední kamera pozná majitele a odemkne telefon podle jeho obličeje (zůstává ale možnost postaru vyťukávat PIN).

4) Lepší focení – přední i zadní fotoaparáty jsou v mnoha ohledech dokonalejší, jednou z vymožeností je nové zpracování světla v obličeji a možnost fotit dramatičtější portréty, další možností je točit videa ve vysokém rozlišení 4K s rychlostí 60 snímků za sekundu

5) Silnější baterie – má vydržet o dvě hodiny déle než u iPhone 7.

6) Bezdrátové nabíjení – do roka má být k dispozici nové řešení, jak nabíjet telefon, hodinky i bezdrátová sluchátka najednou.

Kromě iPhonu X jde na trh ještě dostupnější řada iPhone 8, která vypadá standardně, ale kromě Face ID a superostrého displeje má v sobě podobné vymoženosti jako iPhone X. Osmička a X dělá v názvech trochu zmatek. Apple od roku 2014 na podzim představuje najednou dva modely místo jednoho, jeden ve standardní velikosti a druhý větší, nabitější. Dříve šlo o přehledně pojmenované dvojice 6 a 6+ nebo 7 a 7+,  o rok později byly vylepšeny a dostal přídomek S.

Teď ovšem místo eskových modelů Apple přešel přímo na dva osmičkové telefony a k nim přidal exkluzivní desítku. Jak bude číslování dál pokračovat, to se ukáže za rok.  Někdo tvrdí, že devítka se tedy zřejmě vynechává; podle jiných spekulací se naopak již příští rok objeví vymoženosti iPhonu X včetně OLED displeje na větším a menším iPhonu 9 a "iksko" zůstane výročním modelem.  "Běžná" řada 8 se bude prodávat od 20 990 korun, tedy levněji, než když šel loni na trh stávající model 7.

https://video.aktualne.cz/dvtv/forum/dvtv-forum-petr-mara-o-predstaveni-novych-produktu-apple/r~53298a3e97b211e7a7fc0025900fea04/

Jako vždy při premiéře nového iPhonu vzniká otázka, jestli nové vymoženosti jsou skutečně natolik přínosné, aby stály za to – zvlášť tentokrát, kdy se lze s cenou dostat až na 35 tisíc korun. "Většina lidí jede dvouletý cyklus a je možné, že přijde zpomalení. 6s je pořád relevantní model," přemítá Petr Mára, znalec Apple světa, který se živí jako školitel a trenér toho, jak zařízení od Applu správně používat. Sám si ale přirozeně koupí to nejlepší, co je k mání, a nepochybuje o tom, že nebude sám.

"Samozřejmě ta cena je ohromná, na úrovni počítače. Ale pro řadu lidí je telefon primární komunikační prostředek, přes který dělá polovinu práce, a ti už to vidí jinak," říká Mára.

Model X navíc v sobě podle něj skrývá větší skok, než nové modely posledních let. "Ukázali několik novinek ohledně využití pro rozšířenou realitu, kam se evidentně chtějí vydat," míní Mára. Rozšířená realita (augmented reality) je relativně nový fenomén, kdy telefon umí míchat do reálného obrazu přenášeného v reálném čase na displej další prvky a informace - jako třeba ve hře Pokémon Go, ale v mnoha dalších aplikacích, které se už léta rozvíjí.

Při premiéře iPhonu X padlo, že kamery i další konstrukční prvky jsou upraveny tak, aby telefon uměl na tomto poli sbírat body – jak je vidět na tomto krátkém videu, v hledišti na baseballovém zápase stačí zvednout telefon, podívat se "skrz něj" na hřiště a na displeji začnou k reálnému obrazu naskakovat nad vzdálené postavy hráčů jejich obličeje a výkonnostní statistiky.

Nový rozměr má i známá aplikace, se kterou lze namířit telefon na oblohu a pozorovat mapu oblohy a souhvězdí – ovšem nikoli jako u dnešních telefonů v aplikaci, která oblohu jen simuluje, ale s reálným průhledem na reálný záběr skutečné oblohy, na níž mobil pospojuje bílou čarou hvězdy a vykreslí souhvězdí.

Kdo by chtěl na vysoké ceny nových telefonů aspoň trochu vyzrát, může zkusit dovoz z USA – stejný iPhone X, jaký se v Česku prodává za 29 990 korun, stojí v Americe jen 999 dolarů, tedy v přepočtu 21 850 korun. To je ovšem cena bez daně (české ceny v tomto textu jsou včetně DPH), čili například v New Yorku je třeba počítat s přirážkou 8,875 procenta. Zboží typu iPhone dovozené z USA by se navíc mělo proclít. Záruka na iPhony platí všude po světě, tedy i při dovozu z USA do Evropy, ale trvá jen rok oproti dvěma letům v ČR.

Reklama