Dánský vynálezce Peter Madsen poprvé stanul před soudem, aby vypovídal, jak zemřela na palubě jeho ponorky Nautilus slavná švédská novinářka Kim Wall. A bylo to také poprvé, kdy tedy veřejně zazněla jeho verze případu, v němž je zatím obviněn ze zabití.

Vyšlo tak najevo, že podle Madsena žurnalistku zabil těžký poklop od ponorky, který se nečekaně zavřel ve chvíli, kdy zároveň ztratila stabilitu, a byla tak na místě mrtvá, přičemž „v ponorce byla obrovská kaluž krve“. „Bylo mi z toho tak úzko, že jsem ji nejprve pohřbil do moře a pak jsem přemýšlel o sebevraždě. Nakonec jsem se ale chtěl rozloučit se svou ženou a kočkami,“ řekl Madsen u soudu podle listu Jylland Posten.

Problematickou částí případu je ovšem z tohoto pohledu fakt, že tělo Kim Wall bylo nalezeno bez hlavy a končetin, jež byly od těla podle všeho odděleny nějakým nástrojem. Vynálezce však u soudu řekl, že o tom nic neví: tělo Kim Wall se prý pokusil „pohřbít v celku“. Rovněž si nepamatuje, proč se jeho ponorka potopila, ani to, co dělal bezprostředně poté, kdy Wall zemřela.

Dále tvrdí, že na palubě ani neměl nic, čím by mohl tělo takto znetvořit.  A že jedinou podobnou věcí, kterou vlastní, je motorová pila; tu měl ovšem podle svých slov v dílně. Policie na to však reagovala, že tento nástroj zde nenašla, ale nebyl ani na Nautilu. V ponorce se naopak našly kalhotky, punčochy a tenisky a zbytky oblečení Kim Wall, což by mohlo odkazovat na pokus o znásilnění. V souvislosti se sexuálním motivem podle britského deníku Guardian zazněla u soudu svědectví o Madsenově sexuálním životě. Policie měla i novou informaci z pitvy, ale odmítla ji publikovat.

Soud především rozhodoval, zda bude Madsenův čin překvalifikován a zda ještě trvají důvody vazby. K obvinění z vraždy zatím nedošlo, ale vazba byla prodloužena o čtyři týdny do 3. října - a během ní podle soudkyně zřejmě k překvalifikování na vraždu dojde, jak informoval Guardian. Do té doby chce policie každopádně získat vzorky jeho DNA a podrobit ho také psychologickému testu, který by měl určit, zda je mentálně způsobilý. Madsen už dříve tuto zkoušku odmítl, ale s rozhodnutím soudu nemá nyní na výběr.

"Policie chce zjistit, jestli byl Madsen v době, kdy byla Kim Wall zabita, mentálně stabilní, nebo mohl být pod vlivem nějakých látek. Dalším důvodem zkoušky je i to, že žalobce neví, nakolik je Madsen nebezpečný mimo vazbu,“ píše dánský deník.

O smrti švédské novinářky Kim Wall, jejíž tělo bylo nalezeno zohavené 23. března na břehu u Kodaně, psala média po celém světě. Madsen sestrojil vlastní ponorku Nautilus a v poslední době se snažil rozjet dánský amatérský vesmírný program. Podle policie potopil Madsen 40tunové plavidlo jen hodiny poté, co 11. srpna začalo pátrání po Kim Wall. Sám byl vyzvednut z vod mezi Dánskem a Švédskem.

Čtěte také: Policie hledá důvody pro vraždu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Film Nour začíná jako romantická komedie (nejen) pro náctileté. Čtrnáctiletá libanonská dívka titulního jména stráví bezstarostné léto v horách se šesti kamarády - jezdí na kole, plavou v jezeře, nevinně flirtují a trochu rebelují proti pravidlům, když třeba okradou místního farmáře o pomeranče z jeho sadu. Snímek se ovšem záhy změní v temné sociální drama. V den Nouřiných patnáctých narozenin její matka pohřbí naděje své dcery na diplomatickou kariéru, cestování po světě a svobodný důstojný život. Donutí dívku vdát za muže středního věku - týdeník Economist, který o filmu informuje, jeho věk přesněji neuvádí, ovšem je jasné, že je výrazně starší než Nour – a ten ji o svatební noci znásilní v manželské posteli. Snímek, který měl premiéru letos na jaře, nenabízí naději na závěr, jen popis Nouřino bezvýchodného postavení v nové rodině s násilnickým manželem a jeho manipulativní matkou.

Libanonští filmaři Elissa Ayoub a Khalil Dreyfus Zaarour vycházeli z reálných zkušeností dětských nevěst, kterých během půlročních příprav vyzpovídali několik desítek. Film má nejen umělecké ambice: autorské duo chce změnit libanonské právo, které povoluje svatby dívek mladších patnácti let. Přestože tradice pomalu vymírá, stále se dotýká části libanonské společnosti – podle loňsko studie UNICEF bylo šest procent žen mezi dvaceti a čtyřiadvaceti provdáno před osmnáctým rokem věku.

Reklama
Reklama

Problém se v Libanonu otevřel s novou silou i s příchodem syrských uprchlíků, který v zemi žije více než milion. Economistem blíže nespecifikované studie říkají, že čtvrtina Syřanek mezi patnácti a sedmnácti lety je vdaná a téměř polovina vdaných žen z věkové kategorie 20 až 24 vstoupila do manželství v dětském věku.

Libanonští aktivisté a aktivistky bojují léta za změnu zákonů. Letos na jaře skupina neziskových organizací předložila předsedovi parlamentu návrh zákona přesouvající hranici pro manželství na osmnáct let, přičemž by platil pro všechny osoby žijící v Libanonu, tedy i pro zmiňované syrské uprchlíky. Normu však parlament stále neprojednal.

Letos v létě nicméně došlo k zásadnímu posunu patřícímu do stejné oblasti – poslanci schválili zákon zakazující praxi, při níž se pachatel znásilnění vyhnul trestu, pokud si svoji oběť vzal za manželku. Byť znásilnění v manželství stále není v Libanonu trestným činem.

Zmíněnou praxi si spojujeme se zeměmi mimo západní civilizační okruh. Ale jak v uplynulých měsících v sérii textů upozornil třeba americký deník The New York Times, dětské a teenagerské nevěsty najdeme v překvapivých počtech i v USA. Souhrnné studie upozorňují, že mezi lety 2000 a 2010 ve Spojených státech vstoupilo do manželství zhruba 250 tisíc dětí, přičemž nejmladším z nich bylo pouhých deset.

https://www.youtube.com/watch?v=bXnxapOilz8

Spojené státy americké udělaly významný krok na cestě k oné „minulé velikosti“, kterou při svém zvolení slíbil prezident Donald Trump. Jeho vláda oznámila zrušení pozoruhodného zákona Obamovy éry známého pod zkratkou DACA. Jde o program chránící před deportací z USA ty nelegální přistěhovalce, kteří tam přišli s rodiči jako děti, vyrostli tam a zapustili kořeny, aniž jakkoli mohli za to, že se tak stalo v rozporu s přistěhovaleckým zákonem.

Obamova DACA  dala těmto „lidem bez papírů“ šanci vystoupit na povrch a požádat si o dočasné povolení k pobytu. Podmínkou byl čistý trestní rejstřík a žádný škraloup v zápisech týkajících se národní bezpečnosti. Požádat o odklad mohli jen ti, kteří chtěli dál studovat, nebo sloužit v ozbrojených složkách. Získat souhlas pro ně znamenalo možnost získat legálně základní občanské vymoženosti jako řidičák a pracovní povolení a možnost kroků k legalizaci pobytu v USA. Do úterka tuto šanci získalo 787 580 dětí ilegálních přistěhovalců, jimž kongeniální zkratka oficiálně říká SNÍLCI, DREAMERs podle Development, Relief and Education for Alien Minors  Act - čili zákona O rozvoji, podpoře a vzdělání cizích menšin.

Před všemi těmito lidmi – kteří mimochodem při žádosti o DACA poskytli úřadům veškeré osobní údaje a cizinecká policie je tudíž vypátrá okamžitě – se Trumpovým rozhodnutím otevřela možnost, že budou ze dne na den vytrženi ze svých životů a domovů a deportováni do země, kterou třeba nikdy neviděli a jejímž jazykem neumí vůbec mluvit.

Demonstrace proti zrušení DACA
Demonstrace proti zrušení DACA • Autor: REUTERS

Trumpův ministr spravedlnosti Jeff Sessions označil zrušení DACA za skvělou věc, která vrací do Ameriky právo a vymítá mocenskou svévoli. Ochranný program totiž není zákonem, který by schválil Kongres, nýbrž byl uveden v platnost prezidentským nařízením - proto ho taky teď může opačné nařízení jiného prezidenta snadno zrušit. Lidi chráněné programem Sessions nazval „skupinou cizích vetřelců“ a vyzval Kongres, aby pro řešení jejich situace navrhl místo zrušeného programu nějaký regulérní zákon. Pro tuto legislativní činnost vyhradil prezident Trump zákonodárcům šest měsíců a na tu dobu byl  Obamův program ponechán v platnosti - ovšem jenom pro už schválené Snílky, nové žádosti se už nepřijímají.

K zásahu Trumpovy administrativy se dlouze vyjádřil sám tvůrce opačné strategie Barack Obama. „Migrace může být docela kontroverzním tématem. Všichni chceme bezpečné hranice a dynamickou ekonomiku a je zcela legitimní se přít o to, jak těch věcí dosáhnout. Ale to není tento případ. Tento krok je namířený proti mladým lidem, kteří vyrostli ve Spojených státech a jsou srdcem i myslí Američany se vším všudy, až na jednu věc - nemají na to papír,“ napsal Obama na Facebooku a pokračoval:

„Dlouhé roky tady politici z obou stran společně pracovali na zákonu, který by těmto mladým lidem řekl: pokud vás sem přivezli rodiče a vy tu žijete od dětství a chcete studovat nebo sloužit v armádě, dostanete čas na to v klidu si vyřídit občanství. Během svého prezidentství jsem mnohokrát žádal Kongres, aby ten zákon schválil a poslal mi k podpisu. Ale nikdy nic nepřišlo. A protože nedává smysl vyhánět talentovanou vlasteneckou mládež z jejich domova jen kvůli tomu, že kdysi jejich rodiče udělali ilegální věc, rozhodla se moje vláda hrozbu deportace z těchto mladých lidí sejmout. A Ameriku to v důsledku posílilo. Bohužel dnes tato hrozba padá na některé z našich nejlepších a nejtalentovanějších lidí znovu…

Řekněme si to jasně: současný krok Bílého domu není vyvolán žádnou právní nutností. Je to čistě politické rozhodnutí - a morální otázka. Ať už může migrace obecně vyvolávat v Američanech jakékoli obavy či stížnosti, neměli bychom kvůli tomu ohrožovat budoucnost lidí, kteří se sem nedostali vlastní vinou, nespáchali nic špatného, nepředstavují žádné ohrožení a o nic nás nepřipravují. Jejich vyhnání nebude mít vliv na výšku nezaměstnanosti, nikomu se tím nesníží daně ani to nikomu nezvýší plat…

V podstatě nejde o nic jiného než o jakousi zásadní slušnost. O to, jestli jsme lidé schopní vyhnat z Ameriky mladé lidi snažící se a plné nadějí, nebo jestli se k nim zachováme tak, jak bychom chtěli, aby se svět zachoval k našim vlastním dětem. Jde o to, jací jsme - a jací chceme být.“