Tuto smutnou událost lze pojmout i jako kontrolu vlastních předsudků. Dvacetiletý muž najel autem do lidí, devatenáct z nich zranil (pět vážně) a jednu ženu dokonce zabil, a existuje závažné podezření, že tak učinil z politických důvodů. O mladíkovi postupně zjišťujeme, že má vazby na extrémistickou organizaci hlásící se k nebezpečné ideologii a v minulosti  projevoval nesnášenlivé názory. Pokud by tímto mladým mužem byl – řekněme – mladý Francouz alžírského původů a extrémistickou organizací některá z islamistických skupin, zprávy o něm by bezpochyby hovořily jako o teroristovi.

Na základě této logiky nakonec některá americká média Jamese Alexe Fieldse z Ohia teroristou nazývají – tento mladík bílé pleti v sobotu odpoledne najel autem do davu lidí protestujících proti shromáždění extrémní pravice ve městě Charlottesville v americké Virginii. Žena, kterou útok stál život, byla dvaatřicetiletá levicová aktivistka Heather Heyer. Rychle se objevily fotografie, na nichž Fields jen několik hodin před útokem pózuje v „uniformě“ (khaki kalhotách a bílé košili) neonacistické organizace Vanguard America (VA) a v ruce drží černý štít se znakem tohoto spolku.

Vanguard je jednou z řady skupin, které se zúčastnily největšího srazu amerických extrémně pravicových sil za poslední roky, během něhož s hákovými kříži a pochodněmi protestovaly proti plánovanému odstranění sochy konfederačního generála Leea. Tedy události, kterou deník The Washington Post nazval „jedním z nejodpornějších dní v poslední době“. VA požaduje omezení vlivu „mezinárodních Židů“, obnovení striktně patriarchálních rodin a proměnu USA v etnicky jednotný – tedy pouze bílý – stát. Stejně jako islamisté se i neonacisté soustřední při rekrutování nových členů na mladé muže a v poslední době cíleně míří na univerzitní studenty.

Organizace vydala prohlášení, v němž tvrdí, že Fields nepatřil mezi její členy (zároveň jeho čin nijak neodsoudila), novináři nicméně postupně skládají příběh, který se opět velmi podobá narativům kolem teroristů islamistických. Je v něm zlomená matka, která podle svých slov netušila, jaké má její syn názory, protože měl „černošského kamaráda“. Ale také učitelé, kteří si jich naopak všimli.  Fieldsovu učiteli dějepisu ze střední školy Dereku Weimerovi kupříkladu utkvěla v hlavě mladíkova fascinace nacismem, obdiv k Adolfu Hitlerovi a přesvědčení o nadřazenosti bílé rasy. Weimer říká, že se pokusil se svým studentem debatovat za použití historických faktů a výzkumu, ale marně. „Selhal jsem,“ říká Weimer. „Měli bychom se z této situace každopádně poučit, protože má ničivé dopady na naši zemi.“

K jindy poklidnému univerzitnímu městu Charlottesville se o víkendu upřely zraky celé Ameriky. Již v noci na sobotu, předtím, než zaútočil Fields,  zde vypukly krvavé potyčky mezi stoupenci krajní pravice a jejich odpůrci. Guvernér Virginie kvůli nepokojům vyhlásil mimořádný stav a povolal Národní gardu. Celkem už si nepokoje vyžádaly tři oběti a mnoho zraněných.

Pod ostrou palbou kritiky se ocitl po opatrné reakci na víkendové řádění neonacistů prezident Donald Trump. V reakci na Twitteru pouze napsal, že odsuzuje násilnosti, které měly původ na mnoha stranách. Až později v neděli vydal Bílý dům prohlášení, odsuzující „všechny formy násilí, bigotnosti a nenávisti, samozřejmě včetně supremacistů, Ku-klux-klanu, neonacistů a všech extremistických skupin“. Bývalý šéf Ku-klux-klanu mezitím Trumpa vyzval, aby si vzpomněl, čí hlasy ho dostaly do Bílého domu.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Jeden nikdy neví. Když je něco extrémně v kurzu, má se člověk přidat, anebo raději dát včas ruce pryč? Máloco ilustruje toto dilema lépe než vývoj kurzu kryptoměny bitcoin, která se zrodila před pár lety doslova z nuly a dnes stojí už přes 4000 dolarů.

Tempo růstu se přitom bláznivě zrychluje. Přesně na Silvestra se kurz bitcoinu přehoupl přes tisíc dolarů a kdo tehdy nakoupil, dnes má v kapse víc než čtyřnásobek. Hranice 4000 dolarů padla v neděli - a už v pondělí jeden bitcoin stál o dalších 250 dolarů víc.

Reklama
Reklama

Zdá se tedy, že zájem o nejznámější alternativní měnu dneška, která není kryta ničím jiným než důvěrou svých fanoušků a penězi investorů, nijak neopadá. Měsíc staré prognózy, že  kurz 5000 dolarů je na spadnutí ještě letos, už dnešní optikou nevypadají zdaleka tak bláznivě.

Co žene cenu bitcoinu tak rychle vzhůru? Zpravodajský portál qz.com nabízí několik smysluplných odpovědí:

  1. Bitcoin prošel na začátku srpna rozdělením na dvě měny, kdy původní verze dál roste, zatímco nová jednotka jménem „bitcoin cash“ padá.
  2. Původní bitcoin se za osm let života etabloval v něco, čemu se na finančních trzích říká „bezpečné aktivum“. Když na planetě stoupá nervozita jako právě teď kvůli napětí mezi Spojenými státy a Severní Koreou, globální kapitál se přelévá do instrumentů, u nichž se předpokládá odolnost; a nyní je v této kategorii v módě právě bitcoin.
  3. Z někdejšího výstřelku anarchistů, libertariánů a finančních avantgardistů všeho druhu je dnes mainstream, do kterého investují i zavedené investiční fondy.

Znamená to tedy, že je ještě čas přiskočit? To už je na vás – co rychle roste, to může i rychle spadnout. Jak podotýká analytik Chris Burniske, kterého portál qz.com cituje jako experta na bitcoiny, pád může být hodně strmý. V minulosti se to bitcoinu stalo už třikrát: v roce 2011 spadl o 93 procent, a v roce 2013 jednou o 71 procent a podruhé o 85 procent.

Čtěte také: Éterová horečka

Mezi nejčtenější články pondělního Washington Postu patří příběh amerického turisty, který byl zbit náhodným kolemjdoucím poté, co v ulicích Drážďan silně podnapilý hajloval. Jak uvádí americký deník, jednačtyřicetiletý Američan utrpěl drobná zranění a následně byl odvezen na policejní služebnu; po útočníkovi, který z místa činu tekl, police zatím pátrá.

Hajlování stejně jako další nacistické symboly či popírání holocaustu jsou v Německu trestné a v případě usvědčení hrozí pachateli až tři roky za mřížemi. Před pouhými dvěma týdny byli za stejný čin zadrženi dva čínští turisté, kteří hajlovali v Berlíně před budovou Spolkového sněmu – nakonec oba vyvázli s pokutou v přepočtu 600 dolarů a museli opustit zemi.

Incident potvrzuje, jak je německá společnost citlivá na nacistickou minulost. V kontextu víkendového průvodu neonacistů a krajně pravicových a nacionalistických uskupení americkým městem Charlottesvillle se britský týdeník The Economist zamýšlí nad rozdílným nastavením veřejného prostoru vůči ideologiím tohoto typu v USA a v Německu.

Německo logicky vychází z vlastní historické zkušenosti - a důraz na neustálé připomínání toho, v co nacistická ideologie vyústila, je všudypřítomný. Návštěvy bývalých koncentračních táborů jsou povinností pro všechny školáky a ulice či náměstí měst nesou jména odpůrců nacismu. Angela Merkel se jednou vyjádřila, že „budoucnost Německa závisí na kontinuálním odmítání holocaustu jakožto vrcholné zrady univerzálních hodnot civilizace“.

Na odmítání nacistické ideologie a jejím kompletním vyloučení z veřejného prostoru se pro většinu Němců láme hrance toho, co je pro ně v politice přijatelné. Kdo vůči myšlenkám byť jen zdánlivě připomínajícím nacismus nezaujme takto tvrdé stanovisko, toho německá společnost na politickou scénu nevpustí. Nepřípustná je i jakákoliv relativizace, úmyslná či neúmyslná, o čemž se ostatně přesvědčila např. krajně pravicová AfD. Kritika imigrační politiky Angely Merkel jí vynášela jednu dobu téměř dvacetiprocentní podporu a někteří z jejích umírněnějších členů by se ztratili mezi britskými konzervativci či americkými republikány. Dnes ji nicméně odmítá i část bývalých příznivců kvůli skandálním výrokům některých jejích příslušníků, kteří zpochybnili právě onu přísnou kulturu odmítání.

Komentátoři i veřejně činné osoby si dávají pozor, aby se vyhýbali rétorice spojené s krajní pravicí, málokdy tak např. zaslechneme německého politika označovat své oponenty jako „zrádce“ či „sabotéry“. Výsledkem je velmi umírněná, podle Economistu by někdo řekl, že až nudná politická debata. Krajně-pravicová uskupení a hnutí nejsou v Německu brána pouze jako vyjádření určité socio-ekonomické nespokojenosti se současným systémem, jak tomu občas bývá ve Francii, Británii či právě v USA. Někteří věří, jak píše The Economist, že jsou v těchto otázkách Němci až příliš úzkostliví, nicméně jejich odhodlání mít se neustále na pozoru před jakoukoliv normalizací zločinů minulosti je obdivuhodné.

Dnešní Německo s sebou nese obří historické břímě. Každá země má však ve své historii temná období, jak uzavírá týdeník - a pochod v Charlottesville, jehož účastníci nesli konfederační vlajky odkazující na éru otroctví, je živou připomínkou té americké. Pokud dojde na to, jak nakládat s hříchy vlastní minulosti, Německo nabízí inspiraci.