Streamovací služba Spotify čelí v posledních týdnech nevídané vlně kritiky. Měla totiž do svých nejúspěšnějších playlistů zařazovat instrumentální hudbu pod pseudonymy a falešnými účty neexistujících umělců, čímž chtěla ušetřit šetřit na honorářích. Konkrétně se jedná o playlisty s ambientní hudbou jako Chill, Sleep, Deep Focus, Peaceful Piano nebo Music for Concentration, která má primárně vytvářet kulisu pro různé relaxační činnosti. Server Music Bussiness Worldwide odstartoval kauzu článkem, ve kterém uvádí jména více než padesáti neexistujících umělců. Právě těch, kteří klidné, ambientní a klavírní skladby vytvářeli. U osmi z této padesátky neexistujících jmen se serveru dokonce podařilo dohledat skutečné autory. Stojí za nimi produkční duo Andrea Romdhane a Jozes Svendlund, které napsalo hity třeba pro Geri Halliwell nebo kapelu Westlife.

V čem je problém? Debata se netočí kolem kvality hudby, její autoři jsou bezesporu velmi talentovaní skladatelé ze Stockholmu. Potíže nastávají, až ve chvíli, kdy jde o vyplácení peněz. Label s výmluvným názvem Epidemic Sounds skupuje práva na hudbu od umělců, kteří ji vytváří. Tu pak přidává do populárních Spotify playlistů, jež generují miliony přehrání. Umělcům nahrávací společnost vyplácí za každou jednu skladbu jen jednorázovou výplatu nikoli tantiémy podle počtu přehrání, jak bývá zvykem. Kolik platí Spotify labelu Epidemic není jasné, podle informací webu je to však mnohonásobně méně, než když jde o umělce, kteří jsou sdružení pod standardně fungujícími firmami.

Spotify všechna nařčení vytrvale odmítá. „Hudba, kterou skladatelé spolupracující s Epidemic Sound vytvářejí, nikdy nevznikla na zakázku Spotify a rozhodně to nejsou falešní umělci – to je urážlivý termín. Jsou to profesionální skladatelé, kteří se živí skládáním kvalitní hudby. A jak už to bývá někteří skladatelé pracují pod svým skutečným jménem, jiní fungují raději pod pseudonymem," konstatuje oficiální vyjádření společnosti. Pokud jsou ale obvinění pravdivá, na praktiky firmy nejvíce doplatí menší začínající umělci. Spotify vyplácí hudebníky poměrně podle celkového procenta přehrání všech skladeb v aplikaci. A přesně to nahrává „mrtvým duším“ v playlistech s více než milionem přehrání. Playlist s ambientní hudbou pro příjemný spánek tímto způsobem vydělává na úkor jiných zajímavých umělců.

Kauzu doplňuje Alexis Petridis z deníku The Guardian, který si dal tu práci, že hudbu těchto neexistujících tvůrců zrecenzoval. A to je také velmi zábavné čtení.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Poezie není výsadou akademických sfér nebo uzavřeného okruhu nadšenců. V éře digitálních technologií se zcela mění způsob její prezentace, formy i témata. To v komentáři pro BBC píše redaktorka Holly Williams. Současná poezie v euroatlantickém prostředí  zažívá díky internetu velký rozmach. Za nynější stav je podle ní zodpovědný nástup silné generace ženských autorek, které se nebojí psát úplně o čemkoliv: od popkulturních narážek po sociální a feministická témata.

Za globální oblibu svých básní drtivá většina mladých básnířek vděčí prezentaci na sociálních sítích. „Instabásníci“ dokážou oslovit celosvětové obecenstvo, překračující hranice států pomocí prezentace tvorby na platformách jako Tumblr, Instagram nebo YouTube.

Reklama
Reklama

„Hodně se to změnilo v posledních dvou letech. Především co se týká politiky, myslím si, že hodně lidi začalo psát a také naslouchat. Psát poezii je revoluční čin. Je to jako kdyby svět seděl na pohřbu - a koho si pozvete aby napsal řeč na pohřeb? Básníky," říká londýnská básnířka Kate Tempest. Jednatřicetiletá autorka se začala objevovat v titulcích předních deníků poté, co vystoupila na festivalu Glastonbury s kritickou básní vymezující vůči politice Theresy May. Video bylo úspěšné na sociálních sítích a Kate Tempest okolo sebe shromáždila komunitu podobně naladěných fanoušků. Stejně tak jako somálsko-britská básnířka Warsan Shire, která se stala fenoménem Instagramu poté, co se její verše objevily na albu Lemonade od Beyoncé. Podobně i držitelka prestižní literární ceny Ted Hughes Poetry Prize, Hollie McNish, stihla nasbírat miliony shlédnutí na Youtube s videi, ve kterých recituje básně o imigraci nebo kojení na veřejnosti.

https://www.youtube.com/watch?v=kMpVmXSSYzQ

Do poezie se znovu dostávají témata politická, sociální ale také popkulturní, což k literatuře přivádí stále mladší publikum a nové autory. Třeba Novozélanďanka Hera Lindsay Bird se proslavila básněmi, ve kterých odkazuje na postavu Moniky z Přátel. Podoba současné poezie souvisí s kulturní proměnou Západu danou především čtvrtou vlnou feminismu. Nejvíce proto v básních rezonuje hlas mladých žen, které volají po tom, aby byl vyslyšen jejich názor. Otevřeným psaním o sexu, vztazích, duševním zdraví a vlastním těle touží změnit vnímání veřejnosti.

Reklama

Web MTV se zbavuje zpravodajství, důkladných reportáží a analýz ve prospěch videa. Počínaje zářím 2015 se zpravodajský server MTV News s příchodem nového šéfredaktora Dana Fiermana zaměřil na delší psané kritiky a reportáže. Pro nové směřování zpravodajství najala MTV mnoho renomovaných redaktorů a editorů. Polovina redakce teď ale mediální dům musela opustit, odůvodněním je podle mluvčího „důraz na formát krátkého videa, které více odpovídá návykům mladých lidí." Magazín New Yorker a jeho komentátorka Amanda Petrusich se pod vlivem této události zamýšlí , zda ono zaměření na video opravdu odráží způsob konzumace dnešního publika, nebo se spíše hodí inzerentům.

Redaktorka Amanda Petrusich upozorňuje na to, že kroky MTV News přináší alarmující vhled do uvažování vedení velkých mediálních domů. Reportéři MTV měli být opakovaně vyzýváni k nepublikování negativních recenzí a reportáží o umělcích, kteří s firmou spolupracují. Jako příklad uvádí esej Davida Turnera s názvem Chance The False Prophet.

Hlavní protagonista Chance the Rapper si prostřednictvím svého managementu na obsah textu stěžoval a požadoval po vedení společnosti, ať text stáhne. MTV kvůli účasti rappera na několika dalších projektech souhlasila a prohlásila zveřejnění článku za pochybení editora. Rozhořčení ze zveřejnění negativní kritiky není ojedinělé. Společnost a zejména umělci jsou podle autorky článku stále méně tolerantní ke kulturní kritice - což je zvláště paradoxní v době, kdy jsou sociální sítě plné tvrdých hodnocení.

Reklama