„Ahoj Timothy, chtěla jsem ti tenhle dopis napsat už dávno.“ To byly první řádky, které mu Björk adresovala na počátku společné korespondence. Timothy Morton byl filozof, jehož myšlenky ji inspirovaly k novému přístupu v hudbě. Přála si, aby jí pomohl pojmenovat povahu jejího umění ještě předtím, než se do toho pustí kritika. „Definovat ho nejen pro mě, ale také pro mé přátele a vlastně celou generaci.“

Ukázalo se, že šlo o vzájemnou spřízněnost. „Její hudba měla obrovský vliv nejen na moje myšlení, ale i na způsob života,“ přiznává Morton v aktuálním rozsáhlém profilu, který pro The Guardian napsal Alex Blasdel. Jde o strašidelný pocit intimního sblížení s jinými druhy, který podle Mortona vytváří „ekologické povědomí“. Podobně jako v písních a klipech Björk, je i v Mortonově díle lidstvo neoddělitelné od přírody a jedna z jeho nejsilnějších tezí tvrdí, že lidstvo vstoupilo do období antropocénu. Byť není autorem tohoto termínu, přispěl mimo jiné knihou Ecology Without Nature k jeho rozšíření.

Je odvozeno od starořeckého slova anthropos – člověk. Antropocén je období, kdy zásadní planetární změny způsobuje lidská činnost. Jejím vlivem dochází ke změnám klimatu, ubývání zdrojů i k vymírání živočišných druhů. Antropocén není jen obdobím těchto změn, ale také uvědoměním si toho, že jsme silou, která je způsobuje. Nejenže jsme příčinou globálního oteplování a ekologických katastrof, ještě ke všemu to o sobě dobře víme.

Další z Mortonových nejsilnějších myšlenek je ta, že s tímto vědomím už bude muset lidstvo žít navždy. Přichází ke slovu za všech okolností. Nejen když se politici scházejí, aby podepsali dohodu o snížení exhalací, ale kdykoli váháme, zda si v supermarketu vzít igelitku, nebo při zalévání trávníku pitnou vodou.

„Žijeme ve světě s morálním imperativem, který donedávna neexistoval,“ píše Blasdel. „Takřka vše se dnes stává environmentální otázkou. To je něco, co ještě před 60 lety neplatilo – lidstvo si nebylo vědomo toho, že by to mohla být pravda. Tragické na tom je pouze to, že teprve destabilizací planety jsme si uvědomili, nakolik jsme její součástí.“

https://www.youtube.com/watch?v=xkP7cf0YDTM

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

„Ze všech nových popových hvězd mi Katy Perry přišla jako ta nejvíc civilní,“ píše Amanda Petrusich v recenzi na streamovanou reality-show, kterou Katy Perry předznamenala vydání svého nového alba Witness. „Na rozdíl od svých vrstevnic jako Lady Gaga, Taylor Swift nebo Beyoncé měla Perry vždycky potíže zůstat vážná. Nebála se vtipu. Byla uvolněná,“ dodává. O kus dál pak konstatuje, že Witness je pokusem přerodit se v seriózní umělkyni – ale že přitom poněkud ztratila upřímnost a spontaneitu…

Aby proměnu předvedla fanouškům se vším všudy, nechala se na prodloužený víkend uzavřít do vily vybavené 41 kamerami ve stylu Big Brother. Nechala se non-stop snímat u jídla, při hře se psy, ale také ve spánku. Vše šlo pod hlavičkou Witness World Wide živě na stream na YouTube, kde jej sledovalo dohromady 49 milionů diváků. Katy Perry měla napilno: do vily přicházeli prominentní hosty jako zpěvačka Sia, Dita Von Teese, komička Margaret Cho nebo komentátorka CNN Ana Navarro. Před kamerami vedla rozhovor s Ariannou Huffington a vařila s Gordonem Ramseym, ale také absolvovala emotivní sezení s terapeutem, kde mluvila o depresích, alkoholismu, sebevražedných myšlenkách i rozvodu.

Reklama
Reklama

„Samozřejmě mohou z takového rozhovoru plynout i benefity, například to může nějakého fanouška inspirovat, aby také vyhledal pomoc odborníka - ale když je inscenovaný v rámci kampaně na vydání nového alba, tak více než akt altruismu působí jako cynický kalkul,“ konstatuje Petrusich. „A každý okamžik Witness World Wide, který jsem viděla, byl poznamenaný právě úmyslem propagace. Zcela postrádal upřímnost a spontaneitu… Perry už dávno nepůsobí jako ta věčná dívka, která vypráví o absurditách slávy.“

https://www.youtube.com/watch?v=qfmZXnG0tuM

 

 

Reklama

Kdyby se skladba Daddy`s Car objevila v jakékoli reklamě, posluchač by nejspíš ani nemrknul. Maximálně by si pomyslel, že je to čtvrtý, nijak invenční odvar z The Beatles, a pustil by si něco jiného. Píseň Daddy's Car ovšem nesložil průměrný muzikant, vznikla za velmi zvláštních okolností: napsal ji software vyvinutý společností Flow Machines vlastněnou Sony. A zadání bylo udělat to právě ve stylu The Beatles.

Fascinující vhled do světa umělé inteligence, která je schopná komponovat hudbu, přináší text Do Androids Dream of Electric Guitars? Exploring the Future of Musical A.I. od Jaysona Greenea na serveru Pitchfork. Velké úsilí do této oblasti kromě Sony investuje i Google. Počítače by se tak mohly v budoucnu stát nejen skladateli, ale i spoluhráči v rámci improvizace. Lidský faktor se ovšem stále nedá nahradit, a stejně tak nikdo nečeká od automaticky generované hudby hluboké emoce.

https://www.youtube.com/watch?v=0ZE1bfPtvZo

„Velkou výzvou pro auta bez řidiče je ta, že chodec je zvyklý s řidičem navázat oční kontakt, aby se ujistil, že je bezpečné přejít. Ovšem, jak navázat oční kontakt s autem, které se řídí samo?“  A podobný problém je v souhře člověka s počítačem, uvádí v článku Douglas Eck, který pracuje v hudebním teamu Magenta v rámci projektu Google Brain, pod jehož hlavičkou se vytvářejí algoritmy, které by byly schopné tvořit umění.

Zatím je vše na samotném začátku a Eck si vypomáhá přirovnáním o ledním medvědu na tříkolce, pokud jde o hudbu skládanou umělou inteligencí. Údiv vzbuzuje už to, že to medvěd dokáže; bez ohledu na to, jak dobrý v tom je. „Kdyby za námi přišel třeba Frank Ocean, že by chtěl s Magentou spolupracovat, tak bych mu nejspíš odpověděl: Tak daleko ještě nejsme.“

https://www.youtube.com/watch?v=LSHZ_b05W7o

 

Reklama