Hackerské vydírání je poslední dobou velmi oblíbené. Svým rozsahem bezprecedentní útok z minulého týdne pomocí viru WannaCry je jednou ukázkou. Dalším je vydírání firmy Disney, že hackeři zveřejní ještě před premiérou pátý díl Pirátů z Karibiku, pokud studio nezaplatí tučné výkupně.

Především vydírání velkých firem je logické, je to vlastně nejjednodušší způsob hackerského zločinu. Rozhodně přímočařejší než postupně, pomalu a po haléřích vysávat peníze z bankovních účtů. V případě krádeže filmu či dat nějaké velké organizace je to prosté: jedna oběť, jasné položený požadavek, velká suma peněz najednou.

Jenže jak píše server Wired, je tu drobná potíž, protože se to nakonec nevyplácí. Z dlouhodobého hlediska je to marná strategie. Hackeři už totiž překročili jistou míru. V případě prvního takového útoku zavládne v napadané firmě panika, v případě druhé už menší - a ve všech dalších případech už oběti zvládají zločin vcelku s bravurou.

Navíc, nonšalance vyráží hackerům zbraně z rukou. Netflix byl vydírán, že pokud nezaplatí, unikne jeho seriál Orange is The New Black. Netflix byl odhodlán nezaplatit, hackeři hrozili, že to opravdu zveřejní. A protože Netflix nezaplatil, seriál unikl - a nic se vlastně nestalo. Další podstatná věc je publicita. Publicita vydírání škodí, nikdo nechce být viděn, jak vyjednává se zločinci.

Možná tedy vydírání velkých obětí odzvonilo. Což je dobrá zpráva pro velké oběti, ale možná ne pro oběti malé. Disney a jemu podobní už asi nezaplatí sto milionů dolarů výkupného. U malých jednotlivých obětí útoků je to jiné. Zaplatit sto dolarů a zbavit se starostí je lákavé a pochopitelné. Pokud takových lidí bude milion, z hlediska zločinců to vyjde nastejno. Útoků virem jako WannaCry tedy bude přibývat. Jak se jim bránit, to se dočtete v pondělním Respektu.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

První strany světových médií v pátek zaplavila tvář Juliana Assange. Švédská nejvyšší prokurátorka podala v pátek u Stockholmského okresního soudu žádost o zrušení jeho stíhání kvůli obvinění z údajného znásilnění. Oznámilo to podle agentury Reuters švédské státní zastupitelství s tím, že nebyla naděje na zatčení Assange v dohledné budoucnosti.

Zastupitelství následně doplnilo, že stáhlo evropský zatykač na Assange. Zakladatel serveru WikiLeaks obvinění ze znásilnění odmítá a kvůli případu se už sedm let ukrývá na půdě ekvádorské ambasády v Londýně. "Sedm let jsem byl zadržován bez obvinění, zatímco mé děti vyrůstaly. Nezapomenu ani neodpustím," reagoval Assange na Twitteru.

Stále se navíc obává, že Švédsko by ho následně mohlo vydat do Spojených států, kde mu hrozí vysoký trest za vyzrazení tajných informací skrze server WikiLeaks. Ekvádorskou ambasádu proto nejspíš neopustí ani nyní. Londýnská policie v pátek uvedla, že pokud to udělá, bude zatčen. Odvolává se na zatykač vydaný londýnským soudem z roku 2012. Assange se 29. června 2012 odmítl soudu podřídit a metropolitní policie je údajně "povinna zatykač naplnit, pokud by ambasádu opustil".

Švédsko vyšetřovalo Assange sedm let. "Vrchní státní zástupkyně Marianne Ny rozhodla přerušit předběžné vyšetřování v případu podezření ze znásilnění, které se týká Juliana Assange," uvedla švédská prokuratura.

"Rozhodnutí nepokračovat ve vyšetřování jsme nepřijali proto, že bychom vyhodnotili všechny důkazy v tomto případu, ale proto, že nevidíme možnost ve vyšetřování pokročit," vysvětlila Ny na tiskové konferenci ve Stockholmu. "Nevyjadřujeme se k vině," dodala.

Ny rovněž prohlásila, že ukončení vyšetřování nijak nesouvisí s možným trestním stíháním Assange v USA. "Rozhodnutí, které bylo přijato, nemá nic společného s možným postupem americké vlády," řekla.

Server WikiLeaks založil Assange v roce 2006. Od té doby portál zveřejnil mimo jiné statisíce utajovaných amerických vojenských zpráv, diplomatických depeší nebo kolem 8000 stran dokumentů o programovém arzenálu CIA.

Reklama
Reklama

V Íránu se otevřely hlasovací místnosti a padesát milionů oprávněných voličů a voliček může vyrazit, vhodit hlasovací lístky a vybrat nového prezidenta. Všeobecně se soudí, že i když kandidátů je více, boj je jasně rozvržený: na jedné straně stávající prezident Hassan Ruhání, na straně druhé jeho vyzyvatel Ibrahím Raisí.

A stejná přehlednost platí při pohledu na oba kandidáty. Ruhání je relativně umírněný (v íránských reáliích je potřeba zdůraznit slovo relativně). Raisí je tvrdý konzervativec. Za Ruháním stojí především střední třída a mladí lidé, kteří si od něj slibují, že Írán víc otevře světu. Raisí je kandidát chudších Íránců, na které dopadá ekonomická krize, z níž se země teprve sbírá, a zarytých příznivců režimu, kteří by nejraději žádné změny neviděli.

Předvolebním boj byl tuhý a lítý. Ruhání svého protivníka, který byl prokurátor, obviňoval, že posledních čtyřicet let uměl jen “zavírat a popravovat”. Raisí naopak o Ruháním prohlašoval, že v lidech jen budí strach chtít skutečnou změnu, takže předvolební rétorika se tedy vlastně zase tak neliší od západních zemí.

V posledních průzkumech s velkým přehledem vedl Ruhání o dvacet bodů. Je ale fakt, že v Íránu jsou průzkumy dlouhodobě nespolehlivé a řada voličů je nerozhodnutá. V průběhu víkendu by o výsledku mělo být jasno.