Následující příběh by mohl být film, ale není, je to Brazílie. Britský deník The Guardian přináší dnes již pozapomenutý příběh Carlose Kaisera, samozvaného krále Ria neboli “nejlepšího fotbalisty, který nikdy fotbal nehrál”.

Těžko říct, kdo vlastně Kaiser je - neboť tento král v Riu stále kraluje, resp. dokralovává. Hlavním obdobím jeho vlády byla osmdesátá a devadesátá léta. Je podvodník, je bavič, je celebrita, je maskot. A koneckonců, je skutečně fotbalista. Kaiser prošel několika slavnými fotbalovými kluby v tom smyslu, že měl s nimi smlouvu a byl členem mančaftu; jen mu zkrátka dlouho procházelo, že si nikdy ani nekopl do míče.

Nejprve vždy obloudil majitele a trenéry vymyšlenými historkami o své zářné kariéře – což bylo i v době bez internetových vyhledávačů obdivuhodné. Následně pak při nástupu na první trénink buď utrpěl svalové zranění, nebo mu umřela babička, nebo podplatil některého mladšího hráče, aby mu při rozehrávce před zápasem uštědřil kosu, která ho vyřadí ze hry - nebo provedl některý z milionu dalších improvizovaných úskoků, kterými se vyhýbal zápasům.

Při čemž šlo občas i o život. Jednou se nechal najmout malým týmem Bangu vlastněným Castorem de Andradem, mafiánem, sázkovým magnátem a ve své době nejnebezpečnějším mužem Brazílie; jednou se mu třeba natolik nelíbilo rozhodnutí rozhodčího, že jej ozbrojený honil po hřišti. No a tenhle de Andrade se jednou rozhodl, že svou hvězdu Kaisera, který se zrovna léčil ze svalového zranění, nasadí do důležitého zápasu stůj co stůj.

Carlos Kaiser

Kaiser měl jistě na výběr. Mezi nástupem do zápasu, kde by se ukázala skutečná míra jeho talentu, takže po jeho skončení by byl nejspíš mrtvý. Anebo prostě už před zápasem zmizet a vůbec se neukázat, jenže zmizet se dá jen na omezenou dobu, a pak by byl také nejspíš mrtvý. Takže nastoupil, ale přišla božská inspirace: ještě než mohla hra začít, údajně zaslechl fanoušky protivníka, jak hrubě urážejí jeho otce, šel si to s nimi vyříkat, popral se a byl vyloučen. Byla tu samozřejmě varianta, že i tak skončí mrtvý, ovšem de Andrade jeho důvod k rozmíšce uznal - a prodloužil mu smlouvu.

Tohle všechno Kaiser dělal, protože měl rád fotbal, fotbalisty a celý blyštivý svět večírků v Riu. A dlužno dodat, že všichni zase milovali Kaisera. Trávil čas s největšími hvězdami brazilského fotbalu, večírkoval s nimi, bavil je a ne snad, že by se jen hřál v jejich záři: zářil spolu s nimi, v jistém smyslu jim byl rovnocenným partnerem.

Kaiser byl okouzlující podvodník. A na čem se všichni shodují, nebyl v žádném případě vypočítavý. Jeho život sestával z tisíců malých improvizovaných podvodů (“zapomněl jsem si kreditku, zaplatíš to?”) a z nich mu díky štěstěně vyšel jeden velký geniální podvod.  Sportovní kariéru už ovšem uzavřel a dnes se živí jako trenér v dámském fitness clubu.

https://www.youtube.com/watch?v=_-xVbTYk5s4

 

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

“Spoustu lidí svědí dlaně. I mírumilovné a bohabojné lidi svědí dlaně,” nechal se nedávno slyšet maďarský premiér Viktor Orbán. Měl tím na mysli, že řada mírumilovných a bohabojných lidí by nejraději nafackovala těm desetitisícům lidí, kteří v současnosti v Budapešti protestují proti vládě Orbánovy strany Fidesz.

A když si takhle vůdci států zahrávají s temnými hrozbami, najde se zpravidla někdo, kdo je ochotně vyplní. Což se stalo minulou sobotu, kdy v jednom budapešťském baru (oblíbený Rácskert, což je místo, kde se člověk zpravidla cítí bezpečně) dostali tři mladí muži naloženo kvůli placce “Stojím při CEU” - což je odkaz na plán Viktora Orbána vystrnadit ze země účelovým zákonem Středoevropskou univerzitu. U toho byli dvěma údajně hromotluckými útočníky častováni výrazy jako “provokatéři”, “nepřátelé” a “liberálové”. Týden před tím byl napaden jiný muž nejspíš kvůli tomu, že nesl protivládní protestní ceduli domů z demonstrace.

A v ten samý týden se stala snad úplně nejpodivnější věc z podivných maďarských věcí posledních dní. V rámci protestu proti údajnému ruskému vlivu v Maďarsku skupina aktivistů natřela (vodou smývatelnými barvami) památník sovětským osvoboditelům na budapešťském Náměstí svobody. Což je vandalismus, za který dostali aktivisté právem (nijak drtivou) pokutu. Ale to nebyl jediný trest.

Za G Rasem, který byl hlavou obarvovací akce, dorazil do Budapešti muž a natočil s ním video. Představuje se na něm jako Mohamed, je z Čečenska a nikdo by se s ním už na první pohled nechtěl prát. Vysvětluje divákům, že všechny obyvatele Ruska tahle obarvovací šaráda hrubě urazila a nechce prý nijak tlačit, ale G Ras kdyby se mohl omluvit. Což také G Ras udělá. Video je ke zhlédnutí zde: a je to usměvavá, ale zároveň dost strašidelná podívaná.

https://www.youtube.com/watch?v=XWethPm7Kiw

Reklama

Itálie, Francie, Německo, Vancouver - a Brno. To je velmi neúplný výčet států a měst, kde dynamická globální taxislužba Uber narazila na odpor úřadů. Firma už odtamtud odešla, nebo se tento krok blíží. Druhé největší české město se do seznamu přidalo předminulý týden a vyvolalo tím celosvětový zájem. Páteční menu se k tématu vrací s mírným zpožděním. Nás časopis sice zaznamenal příchod Uberu do Brna letos v únoru, ale o odchodu jsme ještě nereportovali.

Brněnský soud vyhověl žalobě jedné z místních tradičních taxislužeb a magistrátu a činnost Uberu pozastavil. Argumentace je stejná jako všude jinde po světě. Uber se tváří jako aplikace, která jen spojuje zájemce o svezení s řidiči, kteří mají volné místo v autě - ale ve skutečnosti je to taxislužba se vším všudy. Až na to, že neplní zákonné požadavky, což licencovaní taxikáři musí, a řidiči z výdělku neodvádějí daně. Proto je podle soudců a úředníků její činnost nezákonná. Uber se chce proti rozhodnutí odvolat, ale do té doby nesmí fungovat.

Není zároveň možné tvrdit, že Uber rychle ztrácí půdu pod nohama. V posledních dvou letech sice přibývá států či jednotlivých měst, které službu zakazují, ale třeba v Latinské Americe funguje bez problémů. A v Brazílii společnost soudní spory podobné tomu brněnskému vyhrála. V některých evropských zemích se pak dobrala kompromisu či spíše trpného souhlasu úřadů.

Je ale fakt, že doba nadšení z takzvané sdílené ekonomiky – resp. z té podoby, jakou prezentuje kromě Uberu i ubytovací služba Airbnb -  je pryč. Nejde jen o stížnosti zavedených taxikářů. Na Uber směřuje i mnohem podstatnější kritika, že její model není žádným podnikáním budoucnosti, ale řidiči jsou podřadnými zaměstnanci, kteří výměnou za nejisté výdělky dostávají nulové sociální jistoty. V obou případech působí firmě Uber problém lidé; ať už konkurenti, nebo zaměstnanci.

Experti na samořiditelná vozidla proto odhadují, že právě proto investuje firma tak veliké prostředky do konceptu aut bez řidiče. Na rozdíl od konkurentů - jako je technologický gigant Google či velké automobilky – přitom pracuje vývojářský tým Uberu v poměrně přísném utajení. Není tedy vyloučeno, že právě Uber bude tím, kdo na trh uvede jako první skutečně použitelné samořiditelné auto. Nedávný brněnský soudní zákaz je tak možná i dalším drobným příspěvkem k blížícímu se technologickému skoku.

https://www.youtube.com/watch?v=YKQ-6YnrKNc

Reklama