Pojmy robotizace a automatizace pronikají do našich slovníků a také do každodenních životů. Není pochyb, že pokrok ve vývoji umělé inteligence ovlivní pracovní životy všech. Nicméně proces, během něhož lidi nejen u výrobních pásů nahradí roboti, bude mít v některých státech drtivější dopady než v jiných. Detailní analýzu šestačtyřiceti zemí, v nichž žije zhruba osmdesát procent světových pracovníků, vypracovala trojice autorů z McKinsey Global Institute, výzkumného tělesa stejnojmenné konzultantské firmy - a zajímala je právě „zranitelnost“ ekonomik těchto států vůči tomuto trendu.

Podle autorů je už dnes roboty nahraditelná asi polovina aktivit, které lidé vykonávají za peníze. Vzhledem k tomu, jak rychle jde vývoj v tomto směru dopředu, lze očekávat, že podíl ještě poroste. Z detailní analýzy pracovních činností převažujících v jednotlivých zemích pak vychází znepokojivá zpráva právě pro nás – žádná jiná země v Evropě není automatizací ohrožena tolik jako Česko. Jako v jediné evropské zemi se tu zmiňovaný podíl dokonce přehoupl přes polovinu a vycházíme ze srovnání dokonce hůře než některé africké země či Mexiko (na straně druhé jako zdaleka nejzranitelnější vychází překvapivě Japonsko).

Do dlouhotrvající tuzemské debaty o tom, proč je nevýhodné být montovnou Evropy, se tak k varování, že tento druh práce je nahraditelný levnějšími pracovními silami z jiných zemí, přidává i argument, že ji jednou zcela nahradí roboti. Analýza nedává jasný návod, jak trendu čelit, nicméně je jasné, že zasáhne víceméně všechny obory lidské činnosti.

Autoři však trend nevidí jen negativně – společně s klesajícím počtem lidí v produktivním věku, kteří tvoří pracovní sílu, by roboti mohli vyplnit mezeru, kterou demografické trendy otevírají. Navíc odhadují, že automatizace by mohla zvýšit růst globálního HDP ročně o téměř procento.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Slib to byl zcela nesmyslný, přesto jej Donald Trump během kampaně často a za nadšení svých příznivců opakoval – nelegální imigraci omezí zeď postavená na hranicích s Mexikem. Nesmyslný proto, že praktické realizaci brání přírodní, zákonné či finanční překážky, ale také proto, že fyzická bariéra na hranicích s jižním sousedem Spojených států by ilegální migraci z Mexika ani dalších latinskoamerických zemí reálně nezastavila. Nejen proto, že každou zeď lze přelézt, ale zejména proto, že většina imigrantů, která na území USA pobývá ilegálně, prostě přiletěla letadlem nebo připlula lodí.

A pokud přes veškeré logické argumenty americký prezident stále o stavbě zdi uvažoval, vyléčil ho parlament, který ústy svých předních členů – a to jak z řad demokratů, tak republikánů - odmítl schválit financování stavby začleněné do federálního rozpočtu. A to i za cenu, že tím zablokují schválení rozpočtu jako celku.

Reklama
Reklama

Trumpova blízká spolupracovnice Kellyanne Conway nyní oznámila, že Bílý dům financování stavby z rozpočtu vyjme, nicméně jak ona, tak prezident sám při několika příležitostech zopakoval, že záměr stále platí, a dokonce je „mezi klíčovými prioritami“. Kdo ho ovšem zafinancuje, není jasné. Pokud byli členové Kongresu ochotni zablokovat celý rozpočet kvůli zdi, a jak se navíc ukazuje, tak úspěšně, pak přes parlament cesta zjevně nevede.

Jak zároveň zopakoval v dolní komoře amerického parlamentu před komisí pro mezinárodní otázky mexický ministr zahraničí Luis Videgaray, jeho země náklady neponese. Mexiko Trumpovy plány odmítá dlouhodobě,  Videgaray nicméně přidal zajímavý detail, když zmínil, že o zdi momentálně diplomaté obou zemí nevyjednávají. Shrnuto, podtrženo – Trumpovu klíčovou prioritu nechce nikdo zaplatit, ani o tom jeho vláda nevyjednává s těmi, kterých bych se týkala.

Reklama

Trápit se, cítit úzkost z budoucnosti a z toho, co může přinést, je riskantní. Pokud někdo takovým černým myšlenkám propadá často a příliš, může si tím vykoledovat deprese, zdravotní problémy, někdy i duševní nemoc. Ale jak ví každý, kdo do téhle spirály někdy upadl, není lehké přestat. Obligátní „netrap se tím“ většině lidí nepomáhá. Nyní však dva psychologové z Kalifornské univerzity uveřejnili v internetovém žurnálu  Social Psychology and Personality Compass studii, která se zabývá kladnými stránkami takového trápení. Píše o tom nymag.com.

Obecně vzato, obavy z nepříjemných následků či událostí vedou jejich „majitele“ k poznatku, že je nutné pro jejich odvrácení něco podniknout. To probouzí jednak aktivitu, která tyto starosti utišuje, a za druhé to posiluje schopnost efektivně nahlížet a překonávat překážky, které se plánům na odvrácení problémů mohou postavit do cesty. Proto jsou podle kalifornských vědců starosti něčím, co bychom neměli zahánět a potlačovat, ale naopak vědomě je ve své mysli vítat – tedy ve střídmé a neobsesivní formě.

Kate Sweeny and Michael Dooley definují starost jako „nepříjemný emocionální stav vyvolaný neodbytnými obavami o budoucnost“. Server nymag.com k tomu zmiňuje dvacet let starý výzkum psychologů, kteří zadali dobrovolníkům jednoduchou otázku: Jak starosti a obavy zasahují váš život? Na prvním místě se umístilo rozrušení způsobující nesoustředěnost a chaos, na druhém pak to, že člověk optikou starostí vidí problém větší, než ve skutečnosti je. Potlačovat starosti a snažit se na ně „nemyslet“ ale nepomáhá - vynořují se znovu, znenadání a s nezmenšenou silou.

Ve stejném průzkumu dostali respondenti otázku, jaké pozitivní hodnoty jim přehnaná starostlivost přináší. Většina se shodla, že díky ní dokáže svůj život lépe organizovat, analyticky myslet a být svědomitější. „Úzkostní, k obavám náchylní lidé se samozřejmě snaží vyhnout negativním scénářům ohledně budoucnosti,“ cituje nymag.com autory výzkumu, „ale nejen to. Současně s tím efektivně snižují nutkavou potřebu cítit starost. Například úzkost z výsledku pracovního pohovoru může člověka přimět k delší a lepší přípravě nebo k preventivnímu pátrání po jiných volných místech, což v důsledku sníží strach z toho, jak pohovor dopadne.“

Takže čím víc se bojíte, tím líp se připravujete - a tím míň se nakonec potřebujete bát. A když plán ani příprava nakonec nepomůžou a vaše obavy se naplní, aspoň jste na ně připraveni. Jak píše Cari Romm v New York Magazine: úzkostného člověka nemůže žádná špatná zpráva příliš překvapit. A když to nakonec dopadne dobře, zdá se to po všech těch předchozích starostech a obavách ještě skvělejší a báječnější, než to reálně je.

„Považujte svoji úzkostnost za něco jako obranný pesimismus,“ radí Romm. „Svět vám staví do cesty spoustu tíživostí i kravin a není od věci mít proti nim emocionální brnění. A právě tím mohou být obavy. Zachází-li se s nimi správně, fungují jako štít mezi životem a všemi těmi strašidelnostmi, které si představujete.“

Samoživitelky si musí najít jiného chlapa. Tato slova pronesl před pár dny jindy kultivovaný předseda lidovců Pavel Bělobrádek v rozhovor pro The Student Times.  Později přispěchal s omluvou, což není v české politické kultuře častým zvykem. Už před tím se nicméně o zodpovědnosti žen za to, s kým si pořídí dítě, vyjadřoval jeho stranický kolega Jiří Čunek. Demagog.cz se tak při této příležitosti podíval na konkrétní údaje o počtech a situaci matek samoživitelek v ČR.

Tzv. neúplných rodin je v ČR podle posledních údajů ČSÚ za rok 2016 zhruba půl milionu, přičemž 165 tisíc rodin se skládá z jednoho rodiče a jím živených dětí. V těchto rodinách (s. 1) byla (v roce 2013) přitom rodičem v devíti desetin případů žena. Studie (.pdf, s. 205) o ženách v rodinných domácnostech s dětmi z roku 2016 dává podrobnější pohled na ženy v neúplných rodinách: v roce 2014 bylo v neúplné rodině s dětmi do 15 let 151 tisíc žen, přičemž toto číslo od 90. let stoupá, jak je vidět v tabulce:

Tab1
Tab2

Neúplné rodiny jsou přitom častěji ohroženy chudobou nebo sociálním vyloučením, jak ukazuje následující graf ČSÚ z roku 2013. Vidíme, že tohoto riziko v ČR klesá, ale stále je vysoké. Nejnovější data za rok 2016 navíc ukazují, že v příjmech pod 60 % mediánu - tedy pod hranici ohrožení příjmovou chudobou - spadá 42 % neúplných rodin. V porovnání s 14 % úplných rodin s dětmi, to je tři krát méně.

Tab2

A na jaké dávky mají samoživitelky, popřípadě samoživitelé nárok? Po porodu mají matky nárok především na porodné, které se vyplácí jako jednorázový příspěvek. Dále se jedná o peněžitou pomoc v mateřství a rodičovský příspěvek. Tyto dávky jsou poskytovány automaticky. Další dávky jsou poskytovány pouze s ohledem na sociální situaci samoživitele, jedná o příspěvek na bydlení, přídavky na děti, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, dávka mimořádné pomoci v hmotné nouzi a příspěvek na ošetřovné dítěte.

Situaci matek, respektive neúplných rodin má zlepšit také zálohované výživné; právě do tohoto návrhu se obouvá Jiří Čunek. Principem zálohovaného výživného je vypláceno státem na děti, kterým ho neplatí jeden z povinných rodičů. Předložilo ho MPSV vedené Michaelou Marksovou, vláda návrh schválila v březnu 2017 a čeká na první čtení v Poslanecké sněmovně.

Reklama