Moderátor Bill O`Reilly a jeho pořad The O`Reilly Factor na televizní stanici Fox News končí. Oznámil to Rupert Murdoch a jeho synové James a Lachlan, kteří řídí společnost 21st Century Fox. Podle svých slov se tak rozhodli na základě analýzy několika nařčení O`Reillyho ze sexuálního obtěžování – k tomu je ovšem dotlačilo investigativní šetření listu The New York Times.

Factor byl nejúspěšnějším kabelovým zpravodajským pořadem, za dobu své existence vydělal miliardy dolarů a jeho zisky stále rostly. O`Reilly byl i jedním z ideových pilířů Fox News, která má názorově blízko ke konzervativcům a republikánům. Od premiéry v roce 1996 se ohrazoval proti liberálním médiím, zároveň se pořad nesl na vlně patriotismu a opovržení vůči feministickým a dalším hnutím.

Minulé léto přišlo do Fox News několik obvinění letos 67letého moderátora ze sexuálního obtěžování, což přimělo americký deník prozkoumat jeho minulost. Článek zveřejněný 1. května ukázal, že tato obvinění přicházela již dřív - a že Fox News a 21st Century Fox se O`Reillyho opakovaně zastávaly. Dokonce i poté, co byla firma nucena zaplatit 13 milionů dolarů jako důsledek mimosoudního vyrovnání s pěti ženami.  Obtěžování mělo zahrnovat slovní urážky, nevhodné komentáře a návrhy i telefonáty, které prý zněly, jako by moderátor právě masturboval. Dotyčné ženy pro O`Reillyho pracovaly nebo v jeho show účinkovaly.

Po zveřejnění článku odmítlo přes padesát inzerentů pokračovat ve sponzoringu pořadu a hnutí za ženská práva volala po O`Reillyho odchodu. Deník The New York Times vypátral i záznam rozhovoru s obětí sexuálního obtěžování Wendy Walsh již z roku 2013, která byla hostem pořadu.

Jedná se o klíčový důkaz, protože televizní stanice tvrdila, že žádná z žen, které O`Reillyho z obtěžování obviňovaly, nikoho ve Fox News přímo nekontaktovala. Záznam poté zveřejnila sama Walsh a její právní zástupce Lisa Bloom. Murdochova rodina následně nařídila vyšetření celé kauzy, které sice proběhlo v tajnosti, ale jeho výsledek zásadně ovlivnil rozhodnutí Murdocha seniora.

,,Provedli jsme důkladnou analýzu obvinění a dospěli jsme k závěru, že se Bill O`Reilly do Fox News Channel nevrátí,“ stálo ve vyjádření, které zveřejnil Rupert Murdoch a které se objevilo v době, kdy byl O`ReiIly na dovolené v Itálii. Moderátor tak pouze vzkázal, že je velmi skličující, když je „na základě nepodložených tvrzení nucen opustit televizi“. Dodnes není potvrzeno, zda stanice Fox News moderátora nějak vyplatila. Skeptické hlasy navíc tvrdí, že ani s odchodem O`Reillyho se přístup k ženám ve Fox News moc nezmění.

https://www.youtube.com/watch?v=G096YbGRcY8

 

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Vodík svůj souboj s elektřinou prohrál. Není teď řeč o nějaké podivné reality show, kde se utkávají živly, chemické prvky a fyzikální jevy, ale o pohonu aut. Tesla, malá a ztrátová automobilka už v hodnotě (tedy té vyjádřené cenou akcií) předstihla největší giganty autoprůmyslu, a to proto, že vyrábí elektroauta, a navíc hezká a dobrá, a patří jí tedy budoucnost.

Na elektrický pohon pomocí baterií automobilový průmysl zkrátka před nějakým časem vsadil, a zapudil druhou variantu, auta na vodík (ta jsou v praxi také elektrická, jen zdroj energie pro motor čerpá z chemické reakce a ne z předem nabité baterie). Kdybyste dnes měli vodíkové auto, bylo by to sice báječné, protože vodíkové motory fungují lépe než jejich bateriové protějšky, ale neměli byste kde natankovat a servis by byl neuvěřitelně drahý.

I samo auto by bylo velmi drahé. Což není chyba vodíku, ale důsledek toho, že tenhle pohon se v posledním desetiletí nedočkal tak velké pozornosti a překotného vývoje jako bateriová auta. Protože kdybyste před takovými patnácti lety měli elektroauto, bylo by to sice báječné, ale … a dál už to známe.

Je tu ovšem jeden mohykán, který se tohoto alternativního pohonu drží a věří v něj, a není to žádný maličký start up, nýbrž největší automobilka světa Toyota. Svůj trvající zájem firma čerstvě zhmotnila do podoby nablýskaného náklaďáku, který toho uveze stejně jako jeho dieseloví bratři, místo jedovatých plynů mu však z výfuku teče pitná voda (obrazně řečeno).

U nákladních aut dává elektrický pohon větší smysl než dieselové či benzinové motory ještě víc než u osobních vozů. Rozjezd s těžkým nákladem je díky nim snazší a obecně se řidičům velkých aut snáz ovládají. Vodíkový pohon je o chlup lepší než bateriový proto, že je ještě čistší. Ale je tu potíž: dojezd je nanejvýš 320 kilometrů. Dieselové motory dojedou pětkrát dál. Vodík se tedy nehodí na přejezdy kontinentů. Ale hodí se na krátké vzdálenosti. A velmi těžké náklady na velmi krátké vzdálenosti se převážejí – třeba nedaleko přístavů.

Tam také nový nablýskaný stroj od Toyoty míří, konkrétně do Los Angeles. Přístavy bývají blízko velkých měst, která se logicky trápí se znečištěním. Proto jsou možná dobrým začátkem pro vodíkový náklaďákový comeback. A třeba si jednou zvykneme i na to, že tankovat osobní auto jednou za čtyři hodiny jízdy je vlastní dobrý obchod za neznečištěný vzduch - a vodíkový návrat bude úplný.

Reklama

Azam Taleghání se prezidentkou Íránu nestane, přesto to zkusí znovu - a proto si zaslouží pozornost. Je jí sedmdesát tři a poprvé se o povolení kandidovat ucházela v roce 1997. Neuspěla. Podruhé v roce 2009. Zase neuspěla. Nevěří, že rok 2017 bude jiný. Není sama, o kandidaturu se po celé zemi uchází 137 dalších žen – ale Taleghání je ze všech nejznámější a nejprominentnější.

Dcera známého klerika a revolucionáře ze sedmdesátých let je přední propagátorkou ženských práv v islámské republice. Její dlouholetý boj je vlastně bojem o výklad slova “redžál”. V arabštině to znamená zhruba “politická osobnost” a podle íránské ústavy se kandidátem může stát právě jen redžál.

V íránské islamistické verzi demokracie, nad níž bdí nevolená Rada dohlížitelů složená z kleriků, takovým redžálem může být jen muž. V případě žen dohlížitelé vždy využijí své právo kandidátku bez vysvětlení vyškrtnout. A udělají to nejspíš i v tomto případě.

Moc lidí se to nedozví, žádný deník v zemi o ní na viditelných stránkách nereferuje. Jediné, v co může doufat, je podle jejích slov to, že “vyšle zprávu” -  zprávu vládnoucím mužům, že ženy tvoří víc než polovinu populace, jsou vzdělanější než její mužská polovina, zastávají i velmi významné posty, a přesto nemají v íránské politice velmi malý hlas.

Páteční menu z oborové solidarity musí vyřídit jeden srdečný pozdrav z Ruska. Známý petrohradský investigativní novinář a kritik Putinovy vlády Nikolaj Andrušenko (73) zemřel poté, co byl na ulici brutálně zmlácen neznámými lidmi.

Útok se stal devátého března, pachatelé dosud nebyli lapeni. Andrušenko byl od té doby v nemocnici v umělém spánku. Není to poprvé, co byl za svou práci zmlácen, podobný útok na něj mířil už v roce 2007.

V roce 2009 jej soud v Petrohradě uznal vinným z extremismu a pomluv; ve vazbě byl tehdy údajně mučen. Mezi Andrušenkova témata patřilo omezování politických práv v zemi, zneužívání tajných služeb Putninovou vládou, korupce na lokální i celostátní úrovni.

Reklama