V pátek to na světových serverech vypadalo na brzký začátek jaderné konfrontace. O víkendu západní média žasla nad nečekaně velkým množstvím nových raket (nebo alespoň jejich maket), jež režim předvedl během vojenské přehlídky. Napětí pak rychle přešlo v mírné pobavení, když naparující se diktátor zavelel ke zkoušce další rakety a nechal ji odpálit směrem k blížící se americké flotile, střela však explodovala již několik vteřin po startu.

“Během uplynulého víkendu byly dobře vidět všechny části krize obklopující severokorejský nukleární program - vytrvalé tažení Kim Čong-una za jaderným arzenálem, propaganda a lži, do nichž je jeho postup ponořen, náznaky tajné války ze strany Spojených států, jež se snaží jeho postup zbrzdit, aby nebyly vtaženy do přímé konfrontace,” píší The New York Times.

List celou záležitost s trochou nadsázky přirovnává ke zpomalené kubánské krizi. Trump se v každém případě učí za pochodu, nedávno dokonce přiznal, že si vyslechl telefonickou přednášku od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga o možnostech Číny ovlivnit jednání kimovského impéria a byl nemile překvapen tím, že Čína není všemocná, jak se původně domníval.

Trump dříve tvrdil, že Peking jako hlavní sponzor severokorejské diktatury může tamní jaderný program kdykoliv zastavit, ale teď změnil názor. “Po deseti minutách telefonátu jsem si uvědomil, že to není tak snadné. Není to tak, jak si představujete,” prohlásil americký prezident. Trump se takhle veřejně nepoučil poprvé - před pár týdny roztomile poznamenal, že “nikdo nemohl tušit, jak je reforma zdravotnictví složitá”.

U.S. President Donald Trump delivers an statement about missile strikes on a Syrian airbase, at his…
Autor: REUTERS

V každém případě Trump zatím v neošemetnější zahraničněpolitické krizi svého prezidentování postupuje překvapivě rozumně a konzistentně. Vše nasvědčuje tomu, že se snaží konfrontaci vyhnout - i výbuch severokorejské rakety je dost možná pokračováním záškodnického programu softwarové sabotáže, který zahájil Trumpův předchůdce Obama. Do té doby velmi úspěšný raketový program Pchjongjangu pak začal vykazovat nebývalou poruchovost, množství karambolů při startu v tuto chvíli přesahuje 80 procent.

Zároveň mnohé naznačuje, že USA a Čína přes všechno to původní verbální harašení ze strany nového amerického prezidenta našly v zákulisí společnou řeč. “Proč bych prohlašoval Čínu za měnového manipulátora, když s námi spolupracují na severokorejském programu?” pohřbil Trump na Twitteru jeden ze svých mnohokrát opakovaných předvolebních slibů. Skutečnost, že Kim během víkendových oslav narozenin zakladatele revoluce (svého dědečka) slavnostně/cvičně neodpálil další jadernou nálož, The New York Times připisují právě vystupňovanému tlaku Pekingu.

Jak se ale bude krize dál vyvíjet, je opravdu obtížné odhadnout. Kimův režim považuje jaderné zbraně za zásadní nástroj vlastního přežití. Jako neblahý příklad často cituje libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, který se na nátlak Západu zbraní hromadného ničení vzdal, mimo jiné s příslibem rozšířené spolupráce. Jak to dopadlo, víme - a ví to i vládce Pchjongjangu.

Čtěte také: Zkouška Kimem

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Necelý týden před prezidentskými volbami ve Francii se situace dále komplikuje. Za hrozbu číslo jedna byla dosud považována ultrapravicová Marine Le Pen. Teď se k ní ovšem přidala hrozba číslo dvě, ultralevicový obdivovatel Huga Cháveze Jean-Luc Mélenchon.

Ten v posledních dnech zažíval velký vzestup v průzkumech a v těch nejnovějších se uhnízdil někde okolo 19 procent. Pro srovnání, Marině Le Pen průzkumy v prvním kole přisuzují zhruba třiadvacetiprocentní podporu, středovému Emmanuelu Macronovi o půl procenta méně. Na úrovni Mélenchona se pohybuje konzervativní François Fillon.

Reklama
Reklama

Deník Financial Times se tak začíná obávat, že do druhého kola mohou postoupit dva antiglobalizační a antievropští kandidáti. Mélenchon ve svých plamenných projevech nabízí bariéry na ochranu domácí ekonomiky, až stoprocentní daň z nejvyšších příjmů, snížení hranice pro odchod do důchodu a zvýšení státních výdajů o 250 miliard. Jak reportuje britský deník, jeho slovník je zcela z ranku latinskoamerických revolucionářů: bankéři jsou parazité, volný obchod všechno zničí a tak dále. Mélenchon žádá vyjednat nový vztah Francie s Evropskou unií - a pokud se to nepodaří, dostanou Francouzi možnost vystoupit.

Mélenchonův nástup se překrývá s totálním zhroucením tradičních socialistů, jejichž kandidát se pohybuje okolo pěti procent a úřadující prezident se do voleb raději ani nepřihlásil. Lidé na jeho mítincích jsou podle hlášení deníku přesvědčeni, že levicový radikál teď představuje skutečnou levicovou alternativu poté, co si prezident Hollande dovolil nabídnout mírné tržní reformy.

Americký deník The Wall Street Journal ostatně není nadšený ani z jednoho kandidáta. Emmanuel Macron, ke kterému se teď jako ke své naději upírají evropští centristé, je v jeho podání “blairistickou postavou silnou v rétorice o obnově země a chabou v detailech svých programů”.  Macron je prý součástí francouzských problémů a patří k těm politikům, kteří “nejsou voličům ochotni vysvětlit, že jim svět nic nedluží”.

Macron je v tuto chvíli nejlepší volbou, ale předvolební atmosféra naznačuje, že země je nebezpečně blízko k nějakému tomu “revolučnímu” řešení.

https://www.youtube.com/watch?v=lOHsBACKJbs

 

V pondělí se opět běžel tradiční maraton v Bostonu a CNN při té příležitosti připomněla legendární, padesát let starou fotografii. Postava v teplácích je tehdy dvacetiletá Kathrine Switzer a podivný chlapík v obleku, jehož hlava vyčnívá za jejím pravým ramenem pak ředitel závodu Jock Semple.

Kdyby fotky dokázaly zachytit i zvuk, slyšeli bychom výkřik “Vypadni okamžitě z mýho závodu a naval zpátky číslo” - nebo tak na to alespoň paní Switzer dodnes vzpomíná. Svalnatý chlapík uprostřed je její tehdejší přítel, který se společně s dalším účastníkem závodu snaží panu řediteli v útoku zabránit. Z incidentu a z fotografie, která vše zaznamenala, se postupem času  stal důležitý bod v boji za genderovou rovnoprávnost, a to nejen ve sportu.

Kathrine Switzer nebyla první ženou, která do závodu vyběhla, to již o rok dříve učinila jistá Roberta Bingay Gibb a nikdo si ničeho nevšiml. Switzer se ale do závodu jako první oficiálně přihlásila, byť tak trochu potměšile, na přihlášku uvedla K. V. Switzer. Dnes tvrdí, že to nebylo proto, aby podvedla pořadatele, ale protože toužila být spisovatelkou a hrozně jí imponovala jména literátů jako J. D. Salinger. Na závod prý přišla nalíčená a v přiléhavých šortkách, takže o jejím pohlaví nemohlo být pochyb - skutečnost, že má na fotografii volné tričko a tepláky, byla prý způsobena chladným počasím.

O tom, zda je vhodná účast žen v běhu dlouhém lehce před čtyřicet dva kilometrů, přitom nepochybovali pouze pořadatelé. I trenér svou svěřenkyni od závodu nejprve zrazoval a trval na tom, aby si všechno nejdříve vyzkoušela nanečisto. “Žádná dáma nikdy Boston neběžela,” obával se a pochyboval, zda je trať vhodná pro “křehkou” ženskou postavu. Když mu ale Switzer na tréninku předvedla, že běh skutečně zvládne, změnil názor a právě on prý trval na oficiální registraci. Pořadatelům podvratný ženský živel v mužských řadách nejdříve unikl, opožděnou reakci ctihodného vedení pak zvěčnil pohotový fotograf.

Kathrine Switzer se z útoku oklepala, chvilku se prý tratí v úleku vlekla, ale pak se její vztek na neomaleného ředitele přetavil v energii a závod dokončila, byť v dnes silně amatérském čase čtyři hodiny dvacet minut (aby bylo jasno, autor menu by to nedal). Za svůj “skandální” postup byla později diskvalifikována a vyloučena z atletického svazu.

Jak je to všechno dávno. Kathrine Switzer od té doby uběhla maratonů 39 a v pondělí se ve svých sedmdesáti letech postavila v Bostonu na start znovu, opět s číslem 261. Slavné scény využila k propagaci ženského sportu a prosazování práv žen. Mimochodem, nejlepší ženy dnes v Bostonu vítězí s časy okolo dvou hodin třiceti minut, což je vytrvalecká rychlost, jaká se vymyká schopnostem i představivosti drtivé většiny mužů na této planetě.

https://www.youtube.com/watch?v=SzDb0GKxcy0