Americká policie hlásí znepokojivý trend: v určitých státech USA klesá počet ohlášených případů různého typu násilí. Policie kalifornské megapole Los Angeles v úterý oznámila, že oproti stejné době v loňském roce poklesl počet hlášených případů sexuálního násilí o čtvrtinu a u domácího násilí téměř o desetinu. Policie si nedělala výzkum o tom, jaké jsou přesné důvody posunů, nicméně vzhledem k tomu, že statistiky se takto hýbou pouze v hispánské komunitě, lze se podle nich domnívat, že jde o následek tvrdé imigrační politiky. A tyto závěry z toho vyvozují i někteří novináři či aktivisté.

Řada obětí sexuálního či domácího násilí z řad „latinos“ buď sama pobývá na území USA nelegálně, nebo do této kategorie spadají jejich příbuzní. „Představte si mladou ženu, vaši dceru, sestru nebo matku, která nenahlásí, že byla obětí sexuálního útoku, protože se bojí, že tím svoji rodinu rozdělí,“ prohlásil šéf losangeleské policie Charlie Beck. A prohlásil to během události, která by měla nelegální imigranty naopak uklidnit. Starosta LA Eric Garcetti rozšířil na další bezpečnostní složky dlouhodobou politiku města dodržovanou od roku 1979, podle níž losangeleská policie nezastavuje lidi na ulici, jen aby je zkontrolovala, zda v zemi pobývají legálně.

Obavy z ohlašované přísné imigrační politiky nového amerického prezidenta Donalda Trumpa nemají jen imigranti sami, ale také města či oblasti, kde ve vyšší koncentraci pobývají. „Obávají se, že se dále naruší už tak křehký vztah mezi menšinami a policií,“ píše deník The Los Angeles Times. Navzdory městským garancím jsou známy případy, kdy agenti federálního Úřadu pro imigraci a celní správu (ICE) zatýkali ilegální imigranty v soudních budovách, kam přišli svědčit v projednávaných případech. Podle LA Times se tak otevřela otázka, zda budou imigranti ochotni s policií jakkoliv spolupracovat.

Právě ICE losangeleskou policii za její prohlášení kritizuje – a nesouhlasí také některé organizace zabývající se imigrací. „Vyvozovat z tohoto poklesu hlášení souvislost s imigrací by bylo velmi předčasné,“ řekla LA Times Jessica Vaughan z washingtonského think-tanku Center for Immigration Studies podporujícího omezení imigrace, ale vstřícnost pro ty, kteří přísnými pravidly projdou.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

,,Když po dvaceti minutách dorazily na místo tři sanitky, lékaři našli na ulicích desítky lidí, kteří se něčím dusili. Náš tým přemísťoval pacienty z jedné nemocnice do druhé, protože všude bylo plno,” popsal Mohammed Rasoul, šéf místní záchranky, následky úterního náletu ve městě Chán Šajchún v syrské provincii Idlíb.

Podle všeho zabíjel plyn - a pokud se čísla potvrdí, jednalo by se o nejničivější útok za dobu trvání občanské války v Sýrii.  Exilová organizace syrských ochránců lidských práv SOHR uvedla, že zemřelo nejméně 72 obětí. Proopoziční agentura Step news dokonce odhaduje počet mrtvých na stovku. Další stovky lidí byly zraněny. Mezi mrtvými byly i ženy a děti. Na internetu se objevila fotografie sedmi mrtvých dětí na nákladním autě; na základě dosavadních informací BBC jich mělo zemřít nejméně dvacet.

Reklama
Reklama

The Guardian píše, že podle svědků šlo o chemický útok. Všechny oběti vykazovaly stejné symptomy - malátnost, dušení, zvracení a měly pěnu u úst. SOHR je opatrnější a dodává, že nyní není v jejich schopnostech potvrdit povahu útoku. Údajně se mělo jednat o sarin. Kdo za útokem stojí, není stále jisté.  Podle SOHR na město útočila buď syrská armáda, nebo Rusko, opoziční Národní koalice obvinila prezidenta Bašára Asada.  Sýrie i Rusko obvinění tradičně odmítají. Syrští aktivisté jako důkaz zveřejnili i video, které ukazuje, jak útok probíhal a mimo jiné jsou na něm k vidění syrské vojenské helikoptéry, které rozprašují narůžovělou mlhu.

Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že plyn pocházel z detonace chemického skladu rebelů. Podle mluvčího Igora Konašenkova byly chemické zbraně vyrobeny v Iráku a byly již dříve použity při útoků rebelů v syrském Aleppu. Britský ministr zahraničí Boris Johnson i experti však tuto verzi odmítají. Podle nich za útokem stojí s největší pravděpodobností Asadův režim.,,Použili zakázané zbraně na své vlastní obyvatele,“ dodal Johnson.

Opozice vyzvala Radu bezpečnosti OSN, aby okamžitě zahájila vyšetřování.,,Pokud se ze strany OSN nic nestane, budeme to brát jako požehnání činům Bašárova režimu,“ píše se ve stanovisku. Francie, která opoziční Národní koalici podporuje, s tímto řešením souhlasí - a její představitelé se domnívají, že útok je důvodem ke svolání mimořádného zasedání. Rada zasedne právě ve středu a na programu je rezoluce, která nasazení chemických zbraní odsuzuje.

Provincie Idlíb je téměř celá kontrolována povstalci a džihádistickou skupinu Hayat Tahrir al-Sham, která je podle všeho propojena s teroristickou organizací Al-Káida. Zajímavé je načasování: k útoku došlo den poté, co americká ambasadorka při OSN Nikki Haley prohlásila, že se americká vláda už se nebude zaměřovat na Asadovo odstranění. Navíc se v Bruselu koná konference o budoucnosti Sýrie. Před jejím začátkem generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že útok v Idlíbu ukazuje na to, že se v Sýrii dějí válečné zločiny.

Nejprestižnější cenu v oblasti informatiky a počítačových věd -  AM Turing Award – vyhrál letos Berners-Lee, tvůrce Word Wide Webu, tedy systému, který lidem umožňuje nacházet a vyznat se v dokumentech uložených na světovém internetu. Magazín Quarz přináší krátké shrnutí z rozhovorů, které po udělení ceny poskytl médiím a v nichž vyjádřil obavy, která dnes ohledně svého vynálezu cítí.

V rozhovoru pro Guardian se sir Tim vyjádřil k čerstvému rozhodnutí Trumpovy administrativy povolit internetovým providerům, že již nemusí ctít soukromí svých uživatelů a mohou prodávat různým zájemcům třeba data o tom, co hledají na webu. „Je to hrozné a odporné rozhodnutí,“ komentoval to Berners-Lee. „Protože když se pohybujeme na síti, jsme velice snadno zranitelní.“  A k tématu se vrátil i v interview pro Wired. „Internetové soukromí patří k lidským právům a vládní dohled nebo podnikatelský prodej dat to pošlapávají. Ale s právy jako tohle si nemůžete jen tak zahrávat, protože to může mít obrovské a naprosto nečekané důsledky.“

V rozhovoru pro MIT Technology Review se pak Berners-Lee vrátil ke svému oblíbenému tématu „re-decentralizace“ internetu. „V pozdních devadesátých letech nám došlo, jak ohromně silný fenomén síť je - a že značnou část této síly představuje právě jej decentralizace. Aniž byste se musel kohokoli ptát na povolení nebo o něco prosit, mohl jste si koupit počítač, dát do něho pár programů, připojit k internetu a mohl jste mít svůj blog, svůj hlas. Lidé si mysleli, že sbor těchto hlasů dokáže velké věci. A něco se opravdu povedlo, je tu Wikipedie, crowdfunding a podobně - ale většina lidí tráví svůj internetový čas v bublinách sociálních sítí. Což internet oslabuje, protože všechna ta energie a všechny informace pak kolují pouze uvnitř jednoho prostoru, jedné konkrétní sítě, jíž lidé prozradí všechna osobní data a přátele, ale jsou izolováni od širšího webu.“

V odpovědi na tyhle výzvy tak vytváří sir Tim s týmem spolupracovníků na Massachusettském technologickém institutu projekt Solid, který by měl lidem dát vládu nad jejich osobními daty a umožnit jim svobodný pohyb mezi širokou nabídkou internetových platforem, aniž by tuto kontrolu pustili z ruky.

Václav Klaus starší už je na zaslouženém odpočinku, takže jedinou hlavou státu, která dnes popírá zjištění vědců o změně klimatu, je prezident USA Donald Trump. Ale že by jeho kolegové jinde na světě nespali starostí v obavách z nástupu éry přírodních katastrof, to se úplně říct nedá.

Trump hrozí odchodem Spojených států z Pařížské dohody, v níž se státy světa dohodly, jak budou omezovat své emise CO2 po roce 2020. Takovou hrozbu samozřejmě žádný evropský politik zatím nevypustí z ohrady zubů. Čerstvá zpráva environmentální skupiny Carbon Market Watch ovšem ukazuje, že velký zápal pro omezení hrozby klimatických změn neexistuje ani v členských zemích Evropské unie. A Česko je bohužel mezi těmi úplně nejhoršími. Půjde-li to takhle dál, zůstane z evropského cíle osekat do roku 2030 uhlíkové emise o miliardu tun ve skutečnosti něco kolem 75 milionů tun.

Pro kontrolu evropského úsilí sestavila Carbon Market Watch stobodovou stupnici oceňující státy podle využívaní nástrojů, které pro boj s emisemi vyrobila Pařížská dohoda a jež sadou svých návrhů podporuje Evropská komise. Zkoumá se například, kdy chce ta která země s osekáváním začít (čím dřív, tím líp), jak se staví k různým kličkám umožňujícím dnes stále ještě vypouštět CO2 do vzduchu bez problémů (zda je proti nim, či zda lobbuje za jejich zachování), nebo zda a jak dobrý má plán kontroly svých stanovených cílů.

A jediné Švédsko se ziskem 67 bodů probojovalo do kategorie „dobrý“. Těsně nad padesátku do kolonky „průměr“ se dostalo ještě Německo a Francie. A pak už je to bída. Česko je na úplném konci mezi sedmi nejhoršími, kteří získali shodně devět bodů – většinou za „ambice“, tedy za slovní přihlášení se k nutnosti pořádně s emisemi v budoucnosti zatočit. Zcela poslední je Polsko, které nemá ani ambice a aktivně lobbuje za zrušení stanoveného cíle Evropské komise, aby EU jako celek osekala svoje emise o 30 procent.

„Fakt, že i první Švédsko dokázalo získat jen 67 bodů, ukazuje, jak těžké potýkání s globálním oteplováním vlastně bude,“ píše ve svém komentáři ke zprávě Carbon Market Watch na serveru vocativ Alasdair Wilkins. Švédové jsou totiž v porovnání s ostatními členy EU naprostými klimatickými hujery: chtějí svoje domácí emise osekat do roku 2030 mnohem víc, než jim stanovila Komise, a o deset let později by chtěli být emisně čistší o celých 73 procent. Jak je na tom v tomhle ohledu Česko, si každý domorodec může ověřit přímo v dokumentu Carbon Market Watch.

Tabulka emise
Autor: Kroulik