Neandrtálci nebyli tupí obyvatelé jeskyní, jak možná vypadá jejich přežívající obraz v kolektivní představivosti současného lidstva. Mysl našich skoropředků - přesněji řečeno evolučních bratranců, s nimiž se naši skuteční předci pářili, ale nakonec je nemilosrdně vyhubili - naopak skýtala řadu překvapivých a sofistikovaných zákrut. Což jsme se právě dozvěděli díky neandertálskému zubnímu plaku.

Výzkum pod vedením liverpoolské univerzity, jehož výsledek vyšel tento týden v časopisu Nature, doplnil naše už tak vcelku obsáhlé znalosti o životě neandrtálců. Žili sice v jeskyních, ale uvnitř nich objevené složité stavby dokazují, že to byly chytré a organizované bytosti, dost možná s náboženskými představami. Nebo na trochu praktičtější notu: znali lepidlo.

Díky nové studii a detailnímu prozkoumání zubního plaku pěti jedinců z celé Evropy už víme s jistotou i to, co jedli. A je docela zábavné, jak se jídelníček desítky tisíc let starých bytostí podobá tomu našemu. Neandrtálci žijící v dnešní Belgii byli živi hlavně z masa divokých ovcí a dnes už vyhynulého nosorožce srstnatého. Naopak “Španělé” byli vegetariáni živící se houbami, ořechy a mechy.

Co je možná nejzajímavější: objevy docela jasně ukazují na to, že neandrtálci znali léky a uměli je aplikovat. Na zubech jedince, který trpěl abscesem zubu a střevními potížemi, se našly zbytky houby geneticky podobné penicilinu a také topolu, který má v sobě stejné zklidňující látky jako aspirin. Ani jedno nepatří přitom mezi známou neandertálskou potravu, tudíž vědci soudí, že je nemocný „užíval“ záměrně.

Každopádně zkoumání pravěkých úst může přinést současné medicíně nové znalosti i o tom, jak bakterie v našich vlastních ústech fungují. Mimochodem, minimálně jeden druh bakterie mají neandrtálci i současní lidé v ústech společný.

https://www.youtube.com/watch?v=tdgyA45oVQA&t=353s

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Kdo viděl film Marťan, kde astronaut Mark Wattney zápasí o přežití na nepřátelské rudé planetě, ví, že vypěstovat tady brambory nebyla žádná legrace. Ve snímku je k tomu potřeba hnojit ne zrovna úrodnou půdu vlastními výkaly, zasadit do ní bramborové řízky - a ještě spousta další práce.

Nový experiment provedený americkou NASA a Mezinárodním bramborovým centrem v Limě (ano, existuje, tady jsou webové stránky) ale ukazuje, že filmová fantazie není od možné reality úplně odtržená. Vědcům se podařilo vypěstovat brambory v prostředí, o němž badatelé věří, že se tomu marťanskému velmi podobá.

Vyprahlou půdu z peruánské pouště Pampas de la Joya umístili do zvláštní tuby, kterou řada zařízení ohřívá, osvětluje, bombarduje radiací a plní plyny právě jako na Marsu. Do pouštní půdy umístili bramborové řízky stejně jako filmový astronaut v podání Matta Damona - a čekali.

 A experiment se daří. Jinými slovy, bramborová rostlinka vzklíčila. Má to však pochopitelně háček - a pokud se budoucí kolonizátoři Marsu už teď těší na škubánky a bramboráky, je to asi trochu předčasné. Pouštní půda není tak dokonale mrtvá, jako by mohla být ta marťanská. Mikroby v ní žijí a mohly bramborám pomoci prosperovat. Vědci navíc zasadili čerstvé bramborové řízky. Přeprava brambor vesmírem až k Marsu přitom vyžaduje agresivní tepelnou nebo radiační úpravu, jež bramborové buňky ničí, a řízky by proto nebyly v tak dobré kondici jako při experimentu.

Přesto jsou výsledky experimentu dobrou zprávou. Koneckonců, botanici jsou teprve na začátku. Teď budou podmínky ve zkušební marťanské tubě cizelovat a mohou hledat nejvhodnější bramborovou odrůdu. I kdyby se nakonec výsledky experimentu v budoucnu na Mars nedostaly, určitě pomůžou zemědělské vědě v hledání cest, jak zajistit dostatek dostupných potravin pro současné pozemšťany.

https://www.youtube.com/watch?v=UFtpibohxg0

Americké servery zabývající se moderními technologiemi kromě běžné agendy - létající roboti, zvrhávající se sociální sítě, všudypřítomné špehování americkými/ruskými/čínskými tajnými službami, nové řady populárních seriálů na HBO - momentálně žijí otázkou: Je iPhone luxusní zboží? Myšleno tedy ve Spojených státech, ale otázka je to všeobecně platná.

Odpichem v debatě byla věta Jasona Chaffetze, amerického republikánského kongresmana z Utahu. Ten v debatě nad reformou systému amerického zdravotního pojištění (republikáni chtějí zvrátit Obamacare, který se aspoň vzdáleně blíží systémům, které známe z Evropy a zpřístupnil pojištění milionům Američanů) pronesl větu, že “lidé si musí vybrat, jestli si koupí ten nový iPhone, který tak hrozně chtějí, anebo peníze raději investují do vlastní zdravotní péče”. Měl tím na mysli, že pojištění se možná někomu skutečně prodraží, ale lidé si zkrátka musí vybrat, co je pro ně podstatné, a někde se uskromnit.

Následně to schytal. Server Wiredserver Verge argumentují, že smartphone dnes není luxusní vymoženost, ale ekonomická nutnost. Je to nejčastější způsob, jak se připojit k internetu; a v částech světa, kde ještě není, brzy bude. A život bez internetu dnes znamená výrazné omezení životních možností. Je to podobná debata, jakou je možné vést v souvislosti s evropskou uprchlickou krizí a pohoršením nad “mladými muži s chytrými telefony”. Smartphony uprchlíků jsou tu vydávány za důkaz, že tihle lidé nejsou v žádné nouzi - a vůbec, že celá migrační vlna je dirigovaná. Což prostě není pravda. Chytrý telefon není drahá věc a těch několik tisíc českých korun, kolik oblíbené modely v přepočtu stojí, jsou dobrá investice. Na cestu přes dva kontinenty asi neexistuje praktičtější věc než přístroj do kapsy, kterým můžete komunikovat s rodinou a mít přístup k informacím všeho druhu.

Čtěte také: iPhone zlomil nadvládu operátorů

V tomhle ohledu mají redaktoři Wired a Verge jistě pravdu, ale páteční menu si nemůže pomoct, přece jen jsou ke kongresmanovi trochu nespravedliví. Neznáme sice do detailu Chaffetzovy názory, ale nebylo by divu, kdyby republikán ze státu Utah bezvýhradně sdílel pohled své strany: kdo je chudý, je chudý, protože činil špatné volby, a špatné volby činil, protože je neschopný. Sám kongresman je samozřejmě zajištěný muž. Jeho jmění činí přes půl milionu amerických dolarů, což jej řadí mírně nad kongresový průměr. Ve své argumentaci ovšem zmínění novináři ladně přeskočili od jím citovaných iPhonů ke smartphonům obecně. A Chaffetz mluvil právě o nových iPhonech.

Smartphony jsou vcelku levná a nezbytná položka dnešního života. Nový iPhone ne. Zdravotní pojištění je ve Spojených státech pekelně drahá věc. Průměrná americká rodina, které na zdravotní pojištění přispívá zaměstnavatel rodičů, zaplatí ročně přes 5000 dolarů. Nový iPhone stojí dolarů 600 – a skutečně nový, skoro bez ironie revoluční iPhone 8, který letos přijde, má stát podle odhadů až okolo tisíce dolarů. Verge i Wired píší, že to je zanedbatelný výdaj. Opravdu, víc než desetina, potažmo pětina roční částky na zdravotní pojištění? Zanedbatelný výdaj je nákup obstojného nedesignového smartphonu; ten stojí třeba dvě stě dolarů.

Ale abychom nebyli nespravedliví ani my. Ok, kongresmane - a libovolní jiní politici, kteří mají potřebu argumentovat tím, že chudí jsou tupí a neumějí počítat, a kterých je dost i v Česku. Kolik přesně znáte případů lidí, kteří zápasí s částkou na zdravotní pojištění, a přitom si koupili nový drahý telefon? Na to se možná kolegové z Verge chtěli také zeptat. Bohužel, “kongresman Chaffetz a jeho kancelář na otázky neodpověděli”.

Nekonečné čekání na jedno velké rozhodnutí skončilo. Miloš Zeman nepříliš překvapivě oznámil, že se hodlá ucházet o druhý prezidentský mandát. Jaký byl a je vlastně Miloš Zeman prezident, je věcí názoru. Odpůrci haněn, příznivci zbožňován. Projekt Demagog.cz vyznává jako svou mantru fakta, tudíž jsme se na jeho dosavadní působení podívali prostřednictvím jejich analýzy.

15 splněných, 13 porušených, 3 nesplnitelné, 4 nerealizované a 7 průběžně plněných předvolebních slibů. Taková je bilance prezidenta Zemana v rámci plnění předvolebních závazků voličům čtyři roky poté, co usedl na Pražský hrad. Nakolik jde o bilanci dobrou, nebo špatnou, rovněž nehodnotíme. Každý slib nemusí mít pro různé voliče stejnou váhu.

Prezident personalista

Zeman ve svých předvolebních vystoupeních například slíbil, že si na Hrad vezme pouze tajemníka a řidiče, nebo že nebude mít žádné poradce, neboť mu stačí ministři, které si může zvát na konzultace. Jak tento slib naplnil, je nasnadě.

17193748_10208952322065137_863456791_o

Zemanem sezvaní členové jeho hradní družiny (Mynář, Nejedlý, Ovčáček, Kruliš) nejednou plnili titulní strany svými kontroverzními vyjádřeními, zvláštními kroky i neúspěšnými kandidaturami. Tým poradců se pak z plánované nuly vyšplhal na 15 rádců, ke kterým Zeman přidal v průběhu mandátu jako svého poradce ještě šéfa čínské firmy CEFC.

Ne všechny sliby ovšem Zeman v této oblasti pojal tak kreativně. Držel se například závazku jmenovat pružně soudce Ústavního soudu, který poměrně rychle a k všeobecné spokojenosti doplnil a za svůj výběr sklízel pozitivní odezvu.

Prezident cestovatel

V podstatě každý měsíc vyráží prezident do některého z krajů České republiky na prezidentskou návštěvu. Zde stráví tři dny, navštíví různá místa, mluví s lidmi, řekne pár stejných vtipů a vrátí několik propisek. A plní tak závazek voličům. V kampani řekl, že sjezdí křížem krážem naši zemi a bude se setkávat s lidmi. Doposud navštívil všechny kraje nejméně třikrát, může si tedy bezezbytku odškrtnout tento slib jako splněný.

Čtěte také: Zeman nechce k rybníku

Stejně tak navštěvuje jednání obou komor parlamentu (naposledy s projevem o “šumavském Mordoru”) a vlády, jak slíbil. K tomu se rovněž zavázal, a připisuje si tak další zářez na pomyslné pažbě splněných slibů. Bohužel se však při těchto návštěvách ne vždy dopouští “preventivních akcí”, které avizoval. Tedy nesnaží se apelovat na dotyčné, aby zákon v daném znění nepřijímali. Přitom si takové podmínky před volbami sám nastavil: “Nebudu vetovat, pokud se dopředu nepokusím s tím něco dělat.”

V některých případech se tím však bohužel neřídí. Nejznámější je veto pro novelu zákona o střetu zájmů přezdívaného Lex Babiš, dále hlava státu vystavila červenou kartu novele zákona o DPH, která měla snížit daň na noviny a časopisy. V obou případech se během projednávání nepokusil z jeho pohledu nepříznivý zákon prodiskutovat. A v neposlední řadě Zeman vrátil poslancům novelu školského zákona s odkazem na jím nenáviděnou inkluzi. Která ovšem v této novele nebyla, a  kterou navíc již dříve podepsal bez použití veta v rámci jedné z předchozích novel.

Prezident kritik

Miloš Zeman je člověk, který pro ostré slovo ani bonmot nejde daleko. A jeho příznivci to oceňují. V kampani ovšem poněkud překvapivě veřejně sdělil, že se jako hlava státu zdrží veřejné kritiky vlády. I nepříliš častý pozorovatel české politické scény si však vzpomene na některý z řady ataků vůči členům kabinetu – ať jimi byli premiér, dříve ministr Dienstbier nebo v poslední době ministr Herman. Můžeme rovněž připomenout jeho vystoupení v Českém rozhlase, kde se vyjádřil o vládě slovníkem, který by před 22. hodinou nebyl obvykle ve vysílání akceptován.

Zároveň dal Zeman coby člověk rozdávající silné rány oponentům veřejný slib, že pokud mu soupeři dokážou, že se zmýlil, sklopí uši a omluví se. Zde bychom v rámci zkratky mohli snad jen využít klíčová slova jako peroutkovské “vlevo dole”, schapirovský “neviditelný velvyslanec” nebo bratislavské “protivítr a dispečeři”.

Prezident podruhé?

Prezident Zeman bude v nadcházejících volbách jedním z největších favoritů na postu hlavy státy pro období 2018–2023. Uvidíme, jaká bude kampaň tentokrát. V té minulé Zeman slíbil, že náklady stlačí na 2–3 miliony (kampaň stála oficiálně 37 a čtvrt milionu) a že nebude kritizovat protikandidáty. Což se mu upřímně řečeno příliš nedařilo.

Ano, je to věc, která prostě ke kampani patří. Na druhou stranu je ovšem otázkou, proč má kandidát potřebu takovou věc veřejně slibovat. Můžeme tedy s napětím sledovat, nakolik  prezidentský kandidát Zeman splní svůj slib, že před dalšími volbami nepovede kampaň vůbec.

Autory textu jsou Ivana Procházková a Jan Tvrdoň