Je až fascinující, jak je čitelné a navzájem si podobné chování všech diktátorů - anebo diktátorů-aspirantů, jimž zavedené instituce úspěšně či aspoň z poslední sil vzdorují. Další kapitola z celosvětově stále oblíbenější učebnice přichází z Filipín, kde vládne Rodrigo Duterte a jeho “válka proti drogám”.

Muž přezdívaný Mstitel, který zjevně touží sám zabíjet, jinak si totiž těžko vysvětlit jeho vychloubání údajně spáchanými zločiny. A který zabíjení údajných drogových dealerů - s velkým úspěchem, dlužno dodat - nakázal státní policii.  Dlouhodobě proti němu filipínská senátorka Leila de Lima, ale ta právě od pátku sedí ve vyšetřovací vazbě a čelí obviněním s nejvyšší sazbou doživotního vězení.

Prokuratura ji podle agentury obviňuje z braní úplatků - obvinění se mimochodem vynořilo až v době, kdy se senátorka vyprofilovala jako Duterteho politická soupeřka a kdy vedla zvláštní komisi vyšetřující činnost mimosoudních policejních vražedných komand. Obviněná je i - jak jinak - ze spřeženectví s drogovými kartely.

Senátorka de Lima tvrdí, že všechna obvinění jsou vylhaná. Ač je samozřejmě nutné uvažovat nad možností, že filipínské úřady nelikvidují občana na příkaz prezidenta, který ji nenávidí, prazvláštní shoda okolností napovídá, že bude mít nejspíš pravdu. Naopak Duterteho spojenec a šéf Senátu Pantaleon Alvarez se nechal slyšet, že senátorčino zatčení je skvělá zpráva, protože “dokazuje, že nikdo nestojí nad zákonem, ani senátoři”.

Aby měl naprostou jistotu, doporučujeme Pantaleonovi Alvarezovi, aby  stejně jako senátorka de Lima veřejně prohlásil, že Duterte je “sociopatický sériový vrah s kriminálnickou duší”. A pak čekal…

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Kdo dnes neběhá, neběžkuje, nejezdí na kole nebo neplave jako by nebyl. Respektive jako by nebyl ten, kdo cokoliv z tohoto nedělá - a k tomu nemá na těle připnutý nějaký stroj, který mu jeho aktivitu měří v reálném čase, poměřuje s časy minulými, vytyčuje životně sportovní cíle a také o tom vše dává vědět vašemu okolí (“komunitě”) na sociálních sítích. Vlastně bez toho vůbec nemá smysl cokoliv dělat.

Což technologické a sportovní firmy dobře vědí, a proto na trh uvádějí stále nové a hezčí a funkčnější přístrojky a věcičky. Když si dovolíme trochu nepodloženě generalizovat, mají měřící hodinky a pásky dva smysly. V prvé řadě vás jejich vlastnictví zařazuje do žádoucí skupiny těch, kteří “něco dělají”. Jsou to aktivní lidé, a nejen to, jsou to stále aktivnější lidé, kteří mají cíle a mety. Udržují se v hladkém chodu a nikdy by neproflákali odpoledne - tedy pokud za proflákání nelze považovat uplavání třiceti bazénů místo sedmdesáti. Druhý účel je trochu přízemnější a je spojený s představou, že nám tyto strojky pomáhají pohybovat se častěji a lépe - jsme tak díky nim víc fit a štíhlejší.

Jenže to poslední není pravda, jak píše americký list The New York Times. Dojem, že elektronický trenér a konzultant na předloktí nebo v kapse nám pomůže shodit přebytečná kila, je na první pohled logický. Jak by to tak mohlo nebýt? Pokud se snáze orientujeme ve svých výkonech, můžeme je snáze zlepšovat, a tak zlepšovat vlastní tělo. Předpoklad potvrzovalo i několik menších studií, které ale nebyly sociologicky zcela hodnověrné. Do testování vstoupilo málo osob a vzorek nebyl reprezentativní.

Chyběla velká, důkladně zpracovaná studie. Ta na podzim loňského roku konečně přišla a výsledek zní: je to možná přesně naopak. Výzkumníci sledovali po dobu dvou let chování 470 lidí, kteří chtěli zhubnout. Všichni byli na stejné dietě, všichni měli k dispozici stejné lékařské rady. Po půl roce dostala polovina z nich navíc zmiňované přístroje k užívání.

Výsledek? Dva roky od začátku zkoumání zhubla skupina bez mašinek v průměru o šest kilogramů. Skupina s mašinkami o tři a půl. Proč přesně to tak je, to už je vysoká behaviorální věda, kam se citovaná studie nepouští. Všichni účastníci byli na konci pokusu v daleko lepší kondici a zdravější než na počátku. Váha přece není jediný parametr, který nás při cvičení zajímá - a nemusí to nutně znamenat, že fitness-přístroje přímo škodí. Ale je vyloučené, že by věci patřící do tzv. nositelné elektroniky výrazně pomáhaly. Možná nepomáhají vůbec nijak.

Reklama

“Drony” nemusí být jen vražedné stroje tiše plující oblohou s nákladem raket - nebo malé čtverohelikoptéry s pizzou od Amazonu. Co když samo letadlo, sám dron je tím nákladem, který nese?

Jak popisuje server Wired, s takovou myšlenkou přišla sanfranciská firma Otherlab a za trochu komplikovaně popsanou ideou je prostě dron z kartónu. Jmenuje se Apsara a je to odpověď na požadavek Darpa, agentury amerického ministerstva obrany: vymyslet dron, pomocí něhož by bylo možné rychle a chytře distribuovat náklad v případě nouze. Pokud čtenáře a čtenářky hned napadly léky, je to správně. Darpa je sice vojenská agentura, ale pro likvidaci lidí se pořád lépe hodí osvědčení vzdušní zabijáci, případně kobercový nálet. Apsara unese zhruba kilogram a léky nebo základní sanitární potřeby jsou logickým nákladem.

Kartón je podobně logická volba, protože dalším z požadavků Darpy byla rozložitelnost. Dron by měl splnit úkol a co nejrychleji zmizet ze zemského povrchu. V případě kartónu jsou to řádově měsíce. Je to vyzkoušený a spolehlivý materiál, ovšem Otherlab by jej v budoucnu rád nahradil novinkou: myceliem, což  je shluk vzájemně propletených vláken charakteristický zejména pro houby. To by se mělo přirozeně rozkládat mnohem rychleji, i v řádu dnů.

Ale pak je tu elektronika a dva motorky. Aspara díky nim umí přistát několik metrů od naprogramovaného místa, což je ona klíčová výhoda oproti balíčkům prostě jen rozhazovaným z letadel. Technika ovšem nemizí. Darpa má nicméně v záloze další projekt, na jehož konci by měla být rozložitelná elektronika, která vydrží fungovat několik dní - a pak beze stopy zmizí. Až elektronické obvody i dokážou tohle, bude humanitární a ekologický dron definitivně na světě.

Reklama