úterý 21. 2. 2017

Úterní menu napsal člověk, ale kdyby tomu tak nebylo, zřejmě to nepoznáte. Přijde vám například něco nepřirozeně strojového na souvětí “republikáni si udrželi kontrolu nad Sněmovnou a ztratili jen hrstku křesel ze své nadpoloviční většiny - což byl ohromující zvrat štěstěny, protože řada stranických šéfů se obávala dvouciferných ztrát”?

A přitom autorem není žádný z reportérů slavného listu The Washington Post, nýbrž program Heliograf, který pro webovou stránku Postu pokrýval listopadové volby do amerického Kongresu. Právě program na internetových stránkách washingtonských novin debutoval.

Jak popisuje server Wired, program má od lidských editorů předepsané šablony, do nichž následně vkládá data i jednotlivé věty a spojuje větné celky. Zatím je používaný na úmornou práci, jako je právě zprávaření o výsledcích voleb. Jak může potvrdit autor tohoto textu, je to v drtivé většině času skutečně otrava: opisovat čísla z ČSÚ a dávat jim základní smysl. Něco je tak “překvapení”, něco je “podle očekávání”, něco je “šok” a něco “ohromný úspěch” - dokonce zmíněný zvrat osudu a štěstěny.

A tohle všechno Heliograf zvládne rychleji a efektivněji než lidští redaktoři. Navíc v mnohem větším počtu a lokálním detailu - Respekt by si například nemohl dovolit v krátkém článku důkladněji rozebrat výsledky v Bruntále, Praze 8 nebo v Táboře. To samé si nemůže dovolit ani velký slavný Post, a přitom zrovna čtenáře z Bruntálu by to jistě zajímalo. Heliograf a podobné programy během minuty napíší čitelný a daty nabitý článek třeba o každé ulici na světě.

Ovšem už nezavolá ODS na Praze 8 a nezeptá se, co se stalo špatně, že dostala šestnáct hlasů. Nebo ODS v Bruntále, co hodlá činit s nově nabytou osmdesáti procentní většinou v zastupitelstvu. Na to jsou v Postu stále lidé, kteří mohou šetřit čas právě na podobné reportáže, které již vyžadují lidskou účast a lidský mozek.

Jsme ovšem ve světě umělé inteligence, takže za poslední odstavec patří slovo “zatím”. I Heliograf má samozřejmě větší ambice než vařit v redakci kávu a psát ty nejnudnější články. Jak vysvětluje Shailesh Prakash, který má v Postu vývoj programu na starosti, rád by v budoucnu hrál roli editora - sám by si vycucával dostupná data a lepil je s jejich lidskými analýzami. Anebo vyhledával zajímavá témata a radil reportérům a editorům, zda a jak už jsou v ostatních novinách popisovaná, a jestli se jich tedy Post a jeho lidé mají chopit.

Tady už to začíná být podezřelé. Jak je známo, algoritmické vybírání zpráv, které pro své uživatele provádí Facebook a Google, prostě rychle selhává a je náchylné k podléhání fake-news. Kde opatrný člověk volí slovo “podezřelé”, používá Shailesh Prakash při hodnocení výběru obrat “zajímavé” - což je pro každého opatrného člověka ještě podezřelejší.

Budoucnost žurnalistiky je každopádně vytyčená. Jak píše Wired, jestli je světlá, temná, nebo jakou vůbec má barvu, je přitom dost nejisté. Aspoň zatím.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

„Měl strach. Byl až paranoidní, protože věděl, že je politicky důležitou figurou,“ řekl v úterním vydání listu The Guardian Anthony Sahakian, dlouholetý přítel  Kim Čong-nama - nejstaršího syna bývalého severokorejského diktátora, jenž byl minulý týden zavražděn. Zemřel po útoku na letišti v malajské metropoli Kuala Lumpuru. Pravděpodobně byl otráven látkou, která mu byla nastříkána do obličeje, když v pondělí čekal na svůj let. Policie zatím zadržela čtyři podezřelé a pátrá po další čtveřici; pět z nich lidí jsou Severokorejci.  Policie okolnosti smrti zjišťuje i ze záznamů bezpečnostních kamer, které uveřejnila například CNN.

Příčinu smrti úřady ještě neoznámily, čeká se na výsledky druhé pitvy a toxikologických testů. „Jsme přesvědčeni, že za tím incidentem stojí severokorejský režim vzhledem k tomu, že pět podezřelých jsou Severokorejci,“ řekl mluvčí jihokorejského ministerstva pro sjednocení, které se zabývá vztahy obou znepřátelených Korejí. Pětačtyřicetiletý Kim Čong-nam pocházel ze vztahu Kim Čong-ila a jeho tehdejší partnerky Sung He-rim, která byla herečkou.

Reklama
Reklama

Je možné, že útok byl řízen přímo současným severokorejským vůdcem Kim Čong-unem – nevlastním bratrem zavražděného. Guardian v této souvislosti píše, že nejstarší syn někdejšího vůdce Severní Koreje Kim Čong-ila se v posledních letech bál o svou bezpečnost.  Kim Čong-nam měl být jeho následníkem; studoval v Evropě a byl považován za otevřeně smýšlejícího. V roce 2001 se pokusil vycestovat do Japonska s falešným pasem a byl deportován do Číny. Pak s rodinou sídlil v čínském Macau a  vůdcem KLDR se po smrti Kim Čong-ila stal jeho mladší bratr Kim Čong-un.

Kim Čong-nam
Autor: REUTERS

Podle Sahakiana Kim Čong-nam neměl ambice získat pozici vůdce Severní Koreje zpět a zůstával v ústraní, nicméně k dění v jedné z nejtvrdších diktatur se vyjadřoval a coby exulant si uvědomoval svou roli na dění v rodné zemi. V soukromých rozhovorech kritizoval zejména gerontokracii v severokorejské politice. To, že vysoké posty tam stále zaujímají staří generálové, kteří politické přesvědčení formovali za Stalina a udržují zemi uzavřenou v izolacionismu a represivním stylu vlády. Jeho bratr se podle něj stal součástí tohoto monolitického systému vytvořeného a vedeného generály okolo něj.

I podle japonského novináře Jodžiho Gomiho, který jako jeden z mála s Kim Čong-namem v roce 2011 hovořil, byl Kim Čong-nam kritický k poměrům doma: Kim Čong-una označoval za nezkušeného, odmítal myšlenku „kimovské dynastie“ a byl stoupencem ekonomických reforem v čínském stylu.  O dva roky později Kim Čong-un nechal za údajnou zradu popravit svého strýce Čang Song-teka, jenž byl podle Guardianu blízký právě Kim Čong-namovi. Byl místopředsedou Komise národní obrany a patřil mezi nejmocnější muže v zemi.

Vraždy blízkých příbuzných nejsou u severokorejského režimu nic neobvyklého. Čistkám padlo za oběť i několik vysoce postavených generálů a představitelů vládnoucí Korejské strany práce. Někteří uprchlíci ze Severní Koreje vypověděli, že ve straně i armádě Kim Čong-un odstraňuje všechny potenciální soupeře v boji o moc. Posledním důležitým „přeběhlíkem“ je Tae Čong-ho.  Diplomat z londýnského velvyslanectví, který požádal o azyl loni v srpnu. V rozhovoru pro BBC řekl, že Kim Čong-un je schopen udělat cokoliv pro přežití dynastie a režimu.

Severokorejský vůdce před testem rakety • Autor: REUTERS

Italská automobilka Ferrari poveze za dva týdny na autosalón do Ženevy nový model, který má být jejím nejrychlejším a nejvýkonnějším sériově vyráběným autem. Ferrari 812 Superfast má 12válcový motor a výkon přes 800 koní, což je pro srovnání pětkrát víc než u nejprodávanější octavie. Maximální rychlost dvoumístného stroje činí 340 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h výrobce slibuje za 2,9 vteřiny. Tři kusy budou po prázdninách na prodej i v Česku.

Ferrari letos slaví 70. výročí - a ženevská premiéra, kvůli které se míchá i speciální nostalgická červená barva pojmenovaná rosso settanta, bude jedním z vrcholů letošního jubilea. Skalní fanoušky ale znepokojuje informace, co bude dál. Hlavně to, že o novém modelu, který má objem motoru 6,5 litru,  se mluví jako o posledním ferrari s klasickým uřvaným atmosférickým motorem ze staré školy, po kterém přijdou stejně jako u jiných výrobců menší přeplňované turbomotory nebo hybridy - jak velí trend snižování emisí a spotřeby.

Tedy něco, co je možná pro většinu inženýrů i řidičů otázkou technologického pokroku a smysluplnou snahou skloubit globální rozmach automobilismu s přežitím planety, ale v případě italské macho-značky může kdekdo brát jako symbol zbytečné regulace, která s proklamovanou nespoutaností nejde dohromady.

Z technického hlediska existuje řada racionálních důvodů, proč klasické atmosférické motory vycházejí z módy. A nejde jen o předpisy, ale i výkonnostní tabulky – třeba Tesla má už dnes díky úplně nové konstrukci elektromotoru lepší zrychlení než nové Ferrari.

U Ferrari se přitom o regulaci momentálně mluví i v dalších ohledech. Ferrari dříve patřilo do stejné skupiny jako Fiat. Limity na emise a spotřebu paliva, jimž každá automobilka podléhá, se tak rozprostřely mezi pestřejší sortiment a větší množství vyrobených aut. Od loňska je však Ferrari samostatnou značkou, a dokud vyrábí do deseti tisíc aut ročně, regulace není tak přísná, navíc malé série aut a s nimi spojený pocit výlučnosti mají zákazníci rádi.

Nicméně šéf Ferrari Sergio Marchionne už loni začal mluvit o tom, že po osamostatnění je v objemu výroby potřeba mířit výš. Z dnešních 8000 vozů ročně by se Ferrari mělo do roku 2019 dostat na 9000; a přestože to podle Marchionneho není prvořadý cíl, kolem roku 2025 by mohla padnout i ona hranice deseti tisíc.

Šéf automobilky v této souvislosti slíbil „fundamentální posun“ v tom, jak jeho firma k výrobě aut bude přistupovat. Všechna ferrari prodávaná od roku 2019 prý budou mít v motoru hybridní prvek. Marchionne počítá i s přeplňovanými motory i elektromotory, ale staromilci se prý nemusejí bát: prvořadým cílem je vyrábět ještě lepší a ještě výkonnější auta.