Dosti zákeřných pomluv, teď to máme černé na bílém: Rusko dokázalo instalovat spojence až na post hlavního poradce pro národní bezpečnosti ve vládě Donalda Trumpa. Rezignaci Michaela T. Flynna po necelém měsíci působení ve funkci označují Financial Times za Trumpovo “ponížení”, zatímco Reuters mluví o “okamžiku vystřízlivění” pro mladou administrativu, jejíž první týdny byly charakteristické “přešlapy a interními dramaty”.

Z amerických médií (například zde The Washington Post) zatím vyplývá, že bývalý (bývalý) cholerický generál ještě v přechodném období před inaugurací Donalda Trumpa vedl dlouhý telefonický rozhovor s ruským velvyslancem ve Washingtonu, v němž mu naznačil, že Rusko nemusí kvůli sankcím uvaleným na poslední chvíli prezidentem Obamou příliš ztrácet nervy. Flynn tehdy ještě nebyl ve funkci a telefonátem porušil zákon, který zakazuje civilistům zasahovat do zahraniční politiky. Obsah telefonát podle všeho budoucímu prezidentovi i viceprezidentovi zatajil, byť o tom panují pochybnosti. V každém případě Flynn odchází proto, že se stal ze strany Rusů vydíratelným.

Korekce chaotického stylu a úpravy původně neortodoxních postojů nového amerického prezidenta jsou v každém případě tématem dne. The Wall Street Journal už před Flynnovou rezignací napsal, že “po dramatech, jaké by jiné administrativě vystačily na měsíce nebo snad i roky, přináší čtvrtý (Trumpův) týden šanci začít znovu”. Kromě personálních posunů (křeslo se kýve například pod šéfem Trumpovy kanceláře Reinholdem Priebusem) vidí analytici jasné posuny v oblasti, která neAmeričany zajímá asi nejvíce - v zahraniční politice.

Michael T. Flynn
Michael T. Flynn • Autor: REUTERS

The New York Times k tomu nabízí analýzu s výmluvným titulkem Zahraniční politika Donalda Trumpa rychle ztrácí ostré hrany. Trump se v posledních dnech posunuje směrem k běžným diplomatickým postojům zastávaných napříč americkými vládami bez ohledu na to, jakou rétoriku jejich šéfové směřují k voličům. Trump začal skutečně neortodoxně, zpochybnil například opakovaně platnost politiky “jedné Číny”, ale minulý týden v telefonátu s čínským prezidentem ze všeho vycouval a ujistil ho, že 44 let starý oficiální americký postoj stále platí. Totéž vidí newyorský deník ve věci Izraele, kde administrativa po výrocích podporujících izraelskou vládu a slibujících okamžité uznání Jeruzaléma jako hlavního města země změnila tón a začala kritizovat budování dalších osad (o Jeruzalému tak nějak mlčí).

A pokud jde o Írán neboli “nejhorší dohodu všech dob”, Trumpovi lidé teď ujišťují evropské diplomaty, že Spojené státy dodrží vše, na čem se předchozí Obamova vláda dohodla. I když se zároveň Trump snaží sebevědomou lokální mocnost “umravnit” a uvalil na Teherán kvůli testování raket další sankce. Trump také předvedl demonstraci přátelství a porozumění s japonským premiérem, jinak hlavou země, která se během kampaně vážně obávala, že americké bezpečnostní záruky s Trumpem vezmou za své.

The Wall Street Journal vidí situaci podobně podobně: jeho text se pro změnu jmenuje Diplomatické vyklidnění Donalda Trumpa. Vyjmenovává prakticky stejné příklady a popisuje uměřenou reakci Trumpa na víkendový test severokorejské balistické rakety, k němuž došlo právě během návštěvy japonského premiéra. Trumpova nezkušenost sice opět vyvolala mezi bezpečnostními harcovníky pohoršení: prezident i jeho host s manželkami mezinárodní krizi zjevně řešili za užaslého zájmu hostů v golfovém klubu přímo u večeře, zatímco jejich poradci jim svítili mobilními telefony na supertajné dokumenty.  Ale jinak Trump na následné tiskovce předpisově ubezpečit premiéra Abého o stoprocentní podpoře ze strany USA a odpustil si jakýkoliv silácký tyjátr pro své voličské publikum.

Nás samozřejmě nejvíce zajímá NATO a Rusko, ale i tady Flynnova rezignace naznačuje, že Trump začíná chápat rozsah hrozeb dnešního světa. “Jsme teprve na začátku,” cituje The Wall Street Journal známého profesora mezinárodních vztahů a šéfa webového nakladatelství Foreign Policy Davida Rothkopfa, “ale je jasné, že k Trumpovi začíná pronikat zdravá dávka reality. V důsledku setkání s cizími lídry i zahraničněpolitickými profesionály americké vlády mu začíná být jasné, že velká část jeho předvolební rétoriky nebyla úplně rozumná".

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Za všechno, jak známo, může Brusel - ale jenom do čtvrtka. Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker totiž předkládá novou iniciativu, která má skoncovat s oblíbenou hrou evropských politiků, v jejímž důsledku se všechna neoblíbená rozhodnutí nahrnou na hlavy bruselských eurokratů.

V praxi to funguje následovně. Pokud stojí před evropskými vládami neoblíbené rozhodnutí jako zrušení zákazu geneticky modifikovaných potravin, jež jsou v Evropě tabu, přestože neexistují vědecké důkazy, že by byly nebezpečné a ve Spojených státech se několik desítek let používají – pak se politici na úrovni mnohostranných jednání “nedohodnou”. V zápětí ale zaúkolují Evropskou komisi, aby věc legislativně vyřešila na úrovni osmadvacítky. Komise je povinna příkazu hlav států uposlechnout a legislativu navrhnout. Politici se vrátí domů a zvesela začnou ostřelovat Brusel. V dlouhodobém horizontu se pak hlavní město EU proměňuje v symbol “nedemokratického” rozhodování přes hlavy evropských voličů.

Reklama
Reklama

Celý systém má lákavou přezdívku “komitologie” a Junckerovo naštvané úsilí s věcí nadobro skoncovat popisuje evropská mutace serveru Politico. “Není správné, že se evropské země nedokážou dohodnout mezi sebou. Komise je pak ze strany (evropského) parlamentu nebo (evropské) rady nucena přijmout rozhodnutí. Proto pravidla změníme - protože tohle není demokracie,” stěžoval si Juncker během projevu o stavu Unie už v září.

Prezident EU Donald Tusk, předseda EK Jean Claude Juncker a ukrajinský prezident Petro Porošenko
Prezident EU Donald Tusk, předseda EK Jean Claude Juncker a ukrajinský prezident Petro Porošenko • Autor: Globe Media / Reuters

Proto chce odpovědnost přesunout tam, kam podle něho patří - to jest na hlavy demokraticky volených národních politiků. To je jistě zajímavá informace pro ty kritiky “Bruselu”, kteří evropské instituce podezírají ze snahy uzurpovat si stále větší pravomoci. Odcházející Juncker, který oznámil, že již nebude příště do funkce šéfa Evropské komise kandidovat, popisuje alibistickou hru, která dlouho všem vyhovovala - až na to, že důvěryhodnost evropských institucí oslabila na hranici přežití.

Zreformovat superkomplikovaný rozhodovací proces Evropské unie ovšem není právě jednoduché. Někteří mají radost: “Smyslem je přimět členské státy, aby si vzaly odpovědnost za rozhodnutí, jež přijímají v Bruselu. A skutečně doma vysvětlovaly, pro co se rozhodly, a proč si myslí, že je to správné,” pochvaluje si v článku šéf think-tanku European Policy Center Fabian Zuleeg. Jiní se bojí, že do rozhodování vstoupí politika a evropská rozhodnutí přestanou být prováděna na “vědeckém základě” - tedy, ehm, bez ohledu na názor nevědecky myslících voličů.

Reklama

Koho zajímá, jak to dopadlo s novozélendskými velrybami, o kterých jsme v této rubrice psali v pátek, pak vězte, že s většinou z nich špatně. Tři sta mrtvých mořských savců teď Novozélanďané pohřbívají do písčitých dun odlehlé části národního parku, kam normálně nechodí lidé.

Co se tedy vlastně stalo? Zatím existují různé teorie, proč stovky velryb náhle uvízly na odlehlé novozélandské pláži. Podle jedné z nich vyděšení mořští savci prchali před útočícími žraloky - na jedné z mrtvol se našly otisky žraločích zubů. Jiná možnost je, že se velrybí navigátor dopustil chybičky a špatně navedl stádo při obeplouvání mysu. Zbytek velrybí tlupy za ním putoval jako krysy za krysařem¨.

V každém případě se zdá, že zátoka, do níž se desítky a později stovky velryb dostaly, je pro velrybí sonarovou navigaci obzvlášť zákeřná. Pobřeží v tomto místě vytváří široký oblouk a písčité dno se zvedá jen pomalu. Jak velryby vplouvají do zátoky, nedokážou díky kombinaci písku a mírného svahu včas odhadnout, že se dostávají do pasti.

Když pak dorazí odliv, ocitnou se v neřešitelné situaci: začnou zmatkovat a nakonec uvíznou na písku. Situaci ještě zhorší volání o pomoc, které uvízlé velryby vysílají ke svým druhům. Ti přispěchají na pomoc a dopadnou stejně jako jejich předchůdci.

Co naděláme; Novozélanďané se rozhodně snažili uvízlým živočichům pomoci. Smutná reportáž třeba zde.

https://www.youtube.com/watch?v=KUm-2–7–7S4

 

Jedna z nejbohatších zemí světa se u příležitosti globálního svátku lásky dozvídá znepokojivou zprávu. Čím dál víc Japonců v manželství ztrácí chuť na sex. V rámci rozsáhlého celonárodního šetření na téma plánovaného rodičovství vyšlo najevo, že skoro každý druhý manželský pár už se nemiloval víc než měsíc. Navíc tito respondenti dávali ve svých odpovědích najevo, že v nejbližší době nečekají ani žádnou změnu k lepšímu.

Takový stav podle japonských výzkumníků naplňuje definici frigidního svazku. Data se sbírala v rámci šetření v populaci 16–49 let na konci loňského roku a výzkumu se zúčastnilo 1200 lidí; polovina z nich ženatých a vdaných. Podobné šetření se dělá opakovaně, ale poslední výsledky jsou rekordně špatné. Život bez sexu vede 47,2 procenta vdaných žen a ženatých mužů, o 2,6 rocentního bodu více než v předchozím výzkumu z roku 2014 - a podstatně výš než při prvním šetření v roce 2004 (31,9 %).

V čem je příčina? Zdá se, že Japonci jsou jednoduše moc utahaní pracovními a rodičovskými povinnostmi. Nejslabší výsledky vykazují páry po čtyřicítce, kdy nároky doma a v práci bývají na vrcholu. Přes 22 procent žen odpovídalo, že sex je pro ně otravný, přes 35 procent mužů se svěřilo, že jsou příliš unavení. Tento údaj vůbec poprvé překročil 30 procent. Nejde ale jen o generaci podléhající krizi středního věku – jiný japonský průzkum odhalil, že v Japonsku mezi mladými lidmi přibývá panen a paniců.

Nabízí se souvislost s nízkou mírou porodnosti, která nyní v bohatém Japonsku činí jen 1,4 dítěte na jednu ženu. Tedy hluboko pod konstantou 2,1 nutnou k udržení stejně početné populace. Zůstane-li vše v dnešním stavu, počet obyvatel v Japonsku klesne do roku 2060 z nynějších 127 milionů na 86 milionů.

Mimochodem, slabou porodností trpí už léta i Česka, podle posledních dat jsme nad Japonskem jen lehce, na úrovni 1,57. Jestli je to stejně špatné i se sexem, na to zatím žádná data neexistují.

 

Reklama