Donald Trump uzavřel americké hranice pro obyvatele sedmi převážně muslimských zemí s tím, že se snaží oslabit teroristickou hrozbu. Dobrá, odkud tedy teroristé do Ameriky přicházejí?

Na to se snaží odpovědět mimo jiné libertariánský think-tank Cato Institute - to je ten, ke kterému se před časem hrdě hlásil Václav Klaus, než se libertariáni, mimo jiné kvůli jeho postojům k ruské invazi na Ukrajinu, přestali hrdě hlásit k němu. Jeho analytik  Alex Nowrasteh se tak probral statistikami a zjistil, že státní příslušníci sedmi Trumpem vyjmenovaných zemí nezabili od roku 1975 ve Spojených státech ani jediného člověka.

Je to tak. Ani jediného. Neznamená to úplně, že by se o to nepokusili - šest Íránců, šest Súdánců, dva Somálci, dva Iráčané a jeden obyvatel Jemenu byli skutečně usvědčeni ze snahy teroristický útok spáchat. Pokud jde o Syřany a Libyjce, v tomto případě se ovšem počet obviněných rovná nule.

Čtěte také: Jsi můj nejlepší kámoš, řekl papež Trumpovi. Pak nový prezident vydal své desatero

Pro představu, ve Spojených státech bylo od 11. září usvědčeno z trestných činů spojených s terorismem 580 lidí. Z toho 40 (6,9%) tvořili cizinci plánující útoky v Americe. Zbytek tvořili lidé, kteří se snažili pomoci teroristům v zahraničí, nebo Američané, kteří chtěli zabíjet jiné Američany. Ti už ovšem v zemi jsou a žádné plošné zákazy je nezastaví.

“Trumpovy prezidentské výnosy nejsou založeny na racionální analýze týkající se hrozeb národní bezpečnosti, protože riziko je velmi malé, zatímco náklady vysoké,” píše analytik věhlasného think-tanku, jenž si zakládá na racionálním a svobodomyslném uvažování. Jako příklad používá 120denní zákaz vstupu pro uprchlíky ze Sýrie. “Od roku 1975 bylo usvědčeno ze snahy spáchat teroristický útok na území USA 20 uprchlíků a pouze tři Američané zemřeli při útocích spáchaných uprchlíky. Všechny se odehrály v 70. letech. Při teroristických útocích syrských uprchlíků ve Spojených státech nezemřel jediný člověk. Pravděpodobnost, že Američan zemře jako důsledek teroristického útoku spáchaného uprchlíkem, je jedna ku 3,6 miliardy." Jistě dobrý důvod, proč uzavřít hranice.

Libertariáni ostatně začínají kromě americké levice vytvářet zajímavou druhou frontu proti Trumpovu vládnutí. Jak refereruje deník The Washington Post, o víkendu se sešli významní přispěvatelé do legendární donátorské sítě bratří Kochových známých masivní podporou republikánských kandidátů a velkého byznysu -  a pro Trumpovo počínání neměli velké porozumění. Zákaz vstupu pro občany sedmi zemí označili za “chybný postup”.

Charles Koch pak prohlásil, že “čelíme velkému nebezpečí, protože se můžeme vydat autoritářskou cestou”. Síť rozděluje během kampaní stovky miliónů dolarů a podle deníku se tak může stát “významným zdrojem odporu” proti stávající administrativě. Dárci už stihli kritizovat i Paula Ryana, šéfa republikánů ve Sněmovně reprezentantů, který před Trumpem okatě sráží paty. Na setkání padaly věty typu „že se Spojené státy odvracejí od základů individualismu, svobody a příležitostí” - nebo že jsme nyní “svědky vzniku prostředí, v němž se může dařit autoritářským sklonům”.

Jisté je, že republikáni, jejichž jménem Donald Trump vládne, zatím třeba právě protiimigrační dekrety v drtivé většině přecházejí hrobovým mlčením.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Je akademická svoboda na hrdém intelektuálním Olympu země ohrožena, ptá se francouzská mutace serveru BuzzFeed poté, co vyšlo najevo, že francouzská univerzita v obavě z reakce Moskvy zrušila přednášku kritikovi současného ruského prezidenta.

Na pařížské škole pro politická studia známé pod zkratkou Sciences Po měl v lednu vystoupit americký investigativní novinář David Satter, který dlouhodobě sleduje Rusko a ve své nejnovější knize s názvem Čím méně víte, tím lépe spíte mimo jiné tvrdí, že výbuchy v moskevských činžácích na konci 90. let zinscenovaly ruské tajné služby, aby otevřely cestu Vladimiru Putinovi k čečenské válce a pomohly mu upevnit moc v zemi.

Reklama
Reklama

Dva dny před akcí plánovanou na 19. ledna však škola tiše a bez vysvětlení stáhla pozvánku ze své webové stránky. Že už nemá chodit, se Američan podle svých slov dozvěděl od známého. Oficiálně ho údajně nikdo ze školy ani nekontaktoval, aby mu situaci objasnil.

Zaměstnanec Sciences Po, který pod příslibem anonymity mluvil s reportérem BuzzFeedu, tvrdí, že škola se rozhodla přednášku zrušit ve strachu z toho, jaký dopad by měla na vztah s partnerskými institucemi v Rusku. Sciences Po má družbu s pěti ruskými školami včetně státní Lomonosovovy univerzity a diplomatického institutu pod zkratkou MGIMO, kam jezdili na vyučenou za komunismu i čeští zájemci o diplomacii. Pařížská univerzita se údajně obávala, aby nebyl narušen výměnný program mezi školami a aby studenti Sciences Po, kteří jsou momentálně v Rusku, nebyli vyhoštěni.

Pořádající oddělení univerzity nazvané Středisko pro mezinárodní výzkum (CERI) se tak podle tohoto zaměstnance rozhodlo “samo sebe dopředu zcenzurovat”. “Je to směr, kterým CERI už nějakou dobu jde. Před několika měsíci středisko odmítlo hostit debatu s ukrajinským premiérem,” pokračoval zmíněný zdroj a uvedl také, že když škola loni v květnu uspořádala konferenci o Čečensku, obrátila se na její vedení se stížností ruská ambasáda v Paříži. “Tentokrát se už raděj rozhodli pro autocenzuru, což je brutální,” dodal.

Také David Satter si myslí, že důvodem zrušení přednášky byl strach z ruské pomsty na škole. “Přednášel jsem na Oxfordu, v Cambridge, všude možně. Moje kredibilita tudíž ve hře není,” dodal americký novinář. Reportér BuzzFeedu kontaktoval vedení střediska CERI kvůli oficiálnímu vyjádření, ale neúspěšně. Paradoxně Satterovy knihy našel ve školní knihovně - včetně zmíněného Rusy napadaného titulu Čím méně víte, tím lépe spíte. A prý jde z ruky do ruky.

Být archeologem není snadné a není to ani snadná práce - léta studií a tréninkového kopání, než se konečně můžete vydat do pouští či hor a objevovat zdánlivě ztracenou historii lidstva. Ale je tu i jedna méně náročná a nákladná varianta. Jmenuje se GlobalXplorerzaložila ji archeoložka Sarah Parcak.

Je to další z příkladů - řekněme - crowdsourcingové vědy, jak připomíná server Wired. Model, kdy se velké množství zájemců bez formálního vědeckého vzdělání zapojí s nějakou jednoduchou, ale časově náročnou činností do vědeckého objevování, už se několikrát osvědčil. Máme lépe tak zmapované neurony nebo přehledněji klasifikované galaxie.

GlobalXplorer využívá fakt, že planeta Země je už velmi podrobně satelitně vyfotografovaná. Jen málokterý kout nemáme zdokumentovaný. Ale naše planeta je opravdu, ale opravdu velká. A stále ještě neobjevených archeologických nalezišť - anebo objevených, ovšem vykradači hrobů a nikoliv archeology - je tak nepočítaně. To je jeden z největších problémů současné archeologie: ty věci někde jsou, ale bůhví kde.

Kdo se do GlobalXploreru zapojí, dostane za úkol analyzovat satelitní snímky. Nejde ani tak o to objevit Macchu Picchu, jak spíš odškrtnout místa, kde žádné Macchu Picchu rozhodně nečeká. Sarah Parcak si slibuje, že takto zbude profesionálním archeologům víc času a energie na průzkum slibnějších míst.

Celý projekt je koncipovaný jako hra, protože pro úspěch je klíčové, aby s ním lidé trávili dost času. Takže zprvu plníte triviální úkoly a jednoduché snímky, postupně se dostáváte ke složitějším strukturám a přebíráte čím dál tím větší zodpovědnost. Zda ty nejlepší počítačové hledače nakonec vezme Parcak a její tým za skutečnými vykopávkami, ovšem není známo.

https://www.ted.com/talks/sarah_parcak_archeology_from_space?language=cs

Andrej Babiš nezažívá v posledním čase klidné dny. Otázky médií na nesrovnalosti v jeho příjmech, které sám veřejně prezentoval (video, čas 9:35), vyústily v Partii na Primě v konstatování, že “se odhalil do slipů a pindíka ukazovat nebude” - a také v nařčení pořadu Reportéři ČT z toho, že jde o “zkorumpovanou pakáž točící na objednávku”. Nyní Babiš ohlásil, že na pořad podá stížnost.

Zejména verbální útoky na Reportéry ČT vyvolaly velkou vlnu veřejného a mediálního zájmu. Z pozice ministra financí, předsedy ANO, poslance a majitele Agrofertu přitom nejde o první obdobné vystoupení. Vůči médiím se v podobném duchu vyjadřoval již dříve. Babišův holding si ostatně již jednou na Reportéry Radě ČT stěžoval, a to v březnu 2015. Ministr financí tehdy doprovodil stížnost konstatováním "To, že jsou tam někdy manipulované reportáže, snad ví každý“.  Rada ovšem stížnost odmítla.

Reportéři nebyli jediní, kteří si od Babiše vysloužili odsudek. V případě strážce státní kasy můžeme upozornit ještě na nejméně dva další momenty. Během jednání Poslanecké sněmovny o kauze Čapí hnízdo uvedl: “Vycházím i z toho, že mnohým lidem dochází, jakým způsobem jsou u nás některá média zmanipulována. Jak vytrhují informace z kontextu, jak spekulují a lžou. A o tom všem bych chtěl tady dnes mluvit.”

To je jistě závažné podezření. Zejména spojíme-li jej s dalším podobným prohlášením z 11. ledna letošního roku, kdy po schválení novely zákona o střetu zájmů ve vystoupení na tiskové konferenci Babiš řekl (video ČT, čas 182:25): “Já jsem nejvíc sledovaná osoba v této zemi. O mě se permanentně vymýšlejí lži. My tady máme nějaký mediální prostor, máme tady nějaké servery, které někdo financuje. Bavíme se o médiích? Tak vy dobře víte, jak fungují média. Vliv inzerentů, vliv majitelů.”

Zejména zmínka o vlivu majitelů může v této souvislosti působit lehce komicky – pokud si uvědomíme, že sám Babiš ovládá deníky Mladá fronta DNES, Lidové noviny, Metro, servery iDnes a Lidovky.cz.

V Partii Babiš rovněž uvedl, že se jedna z firem holdingu Agrofert obrátí na Evropskou komisi se stížností na schválený zákon o střetu zájmů. Což je zajímavé. Na stejné tiskové konferenci, kde mluvil o “vymýšlení lží” a naznačoval tajemné vlivy na práci medií, totiž uvedl (video ČT, čas 180:00):  “Já nejsem pan Valenta ze SYNOTu, který žaluje Českou republiku…Já určitě Českou republiku nikdy žalovat nebudu.” Tak uvidíme.

Autorem textu je Jan Tvrdoň, Demagog.cz