Úterní rozhodnutí britského Nejvyššího soudu, podle něhož potřebuje tamní vláda k formálnímu spuštění Brexitu souhlas parlamentu, může celý proces zkomplikovat a pozdržet. Jak píše deník The Guardian,„rebelující“ poslanci vládnoucí konzervativní strany plánují tuto situaci využít k tomu, aby zatlačili na premiérku Theresu May ve věci přístupu Británie na společný evropský trh.

Vláda oznámila, že příslušný návrh zákona „vyrobí“ během několika dní a do parlamentu jej předloží již příští týden. Tato rychlost dává smysl vzhledem k tomu, že norma má být maximálně jednoduchá, jak oznámil ministr pro Brexit David Davies - a bude nejspíš od poslanců požadovat odpověď na jednoduchou otázku, zda má vláda formálně aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy, a to do konce března.

Tlak na rychlé projednání se ovšem nelíbí řadě poslanců, a to nejen z většinově proevropských labouristů či LibDem, ale i řadě toryů. Většina ostrovních médií se shoduje, že je velmi nepravděpodobné, že by poslanci zákon výrazněji zdržovali či přímo odmítli - téměř unisono znějí výzvy po respektování vůle voličů, kteří odchod země z EU loni v červnu v referendu odhlasovali.

Někteří z poslanců se nicméně pokusí připojit k jednoduché normě řadu dodatků. Jak píše Guardian, s dodatky plánuje přijít skupina konzervativních poslanců, které znepokojuje plán premiérky na „tvrdý Brexit“, v rámci něhož Spojené království opustí společný evropský trh; požadují proto o tématu širší, důkladnější debatu. A labouristé požadavek konzervativních kolegů podporují - ať už cestou dodatků k zákonu nebo „bílé knihy“. „A vláda by to měla přivítat,“ píše stínový labouristický ministr pro Brexit Keir Starmer v komentáři rovněž v Guardianu. Jedině široká debata podle něj zajistí nejlepší možný výsledek vyjednávání.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Jak bude fungovat svět bez NATO? Zatím je to jen fantazie, ale možná ne tak vzdálená, jak bychom si v Česku představovali. Edward Lucas – britský novinář a politolog, který jako jeden z prvních varoval před nástupem Vladimira Putina a jeho expanzivní politikou – má nyní pro svoje milované státy ve střední Evropě nové a znepokojivé doporučení. Prý je čas si přiznat, že se dostáváme do nové éry, kdy zavedené pořádky kolektivní bezpečnosti pomalu přestávají platit. A kdy je třeba začít přemýšlet o novém „post-NATO“ uspořádání.

Zní to jako vypuštění džina z lahve, ke kterému má zatím odvahu jen málokdo ze středoevropských příznivců Západu. Lucas tyto myšlenky zformuloval v rozhovoru pro zpravodajský portál Deep Baltic a primárně mluví k obyvatelům Pobaltí, kde v 90. letech strávil kus života a pro region má mimořádnou slabost. To, co říká, je ale mimořádně relevantní i pro Česko. Třeba hned první odpověď na přímočarou otázku, jestli můžou pobaltské státy bez NATO vůbec přežít.

Reklama
Reklama

Podle Lucase je to jednoduché: budou muset, jednoduše proto, že se posouváme do „post-NATO prostředí“ (post-NATO environment). „Bezpečnostní předpoklady posledních 25 let jsou podkopány kombinací nízkých výdajů na obranu v Evropě, to za prvé, a za druhé tím, čemu říkám trumpquake v USA. Takže musíme najít regionální a sub-regionální uspořádání, které nám umožní bránit se,“ varuje Lucas.

Edward Lucas
Edward Lucas • Autor: Saeima, SpeedKing/Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)

Jednou z možností – z perspektivy Pobaltí – je podle něj spojit síly s bohatými zeměmi ve Skandinávii a s Polskem. Tento blok je společně ekonomicky silnější než Rusko (měřeno hrubým domácím produktem) a na armádu dává dohromady ročně 40 miliard dolarů, což je sice oproti ruským 80 miliardám je, ale ne tak propastně.  Navíc Moskva má z vojenského hlediska i jiné starosti, jako je například Čína, zatímco severská unie by měla jedinou bezpečnostní agendu, a sice ubránit se právě Rusku. Teoreticky by se k ní mohly připojit i Francie a Británie, dvě jaderné mocnosti, což by už dohromady dávalo vcelku respektované „mini-NATO“ - byť politicky zatím k něčemu takovému chybí vůle.

Naopak spojovat síly s ostatními postkomunistickými zeměmi nemá podle Lucase smysl. Buď o žádnou kolektivní obranu nemají zájem (Maďarsko) - nebo za obranu neutrácejí „téměř nic“ (Česko, Slovensko). Případně už jsou pod vlivem Ruska (Bulharsko) či nemají na výpomoc kapacitu ani myšlenky (Ukrajina).

V každém případě je ale potřeba něco podniknout – protože jen něco, co bude dostatečně odstrašující, může podle Lucase na Putina platit a může zklidnit, a nikoli eskalovat dnešní situaci. Snaha neprovokovat Rusko podle něj nikam nevede, neboť u Moskvy nelze nikdy předpovídat, co bude a co nebude za provokaci považovat. Bude-li Putin chtít, vždy si něco najde; proto je jediným řešením zformovat protiváhu.

„Každopádně pobaltské země jsou dnes skvělé místo k životu navzdory tomu, jak jsou malé a jak všechno možné hraje proti nim. Nikdo, ani Putinovi přívrženci na Západě, si neodvažuje tvrdit, že by těmto zemím bylo lépe pod nadvládou Ruska. To před dvaceti lety nebývalo. Takže geopoliticky máme před sebou pár těžkých let, ale jinak má Pobaltí před sebou skvělou budoucnost. Pokud jde o Pobaltí, jsem velký optimista,“ uzavírá Lucas.

Reklama

Dalibor Balšínek v ranním rozhovoru pro Český rozhlas upozornil na to, že prohřešků proti faktům se dopouštějí i sami žurnalisté, kteří by proti poplašným zprávám a fake news měli bojovat především. Jeho slova inspirovala náš výrok dne. Podívejme se na několik nepravdivých zpráv, které otřásly nejen americkým kontinentem.

Opakované konspirace vzbudily například busty vystavené v Bílém domě. V roce 2011 nařkl bývalý guvernér Arkansasu Mike Huckabee prezidenta Baracka Obamu, že po svém nástupu vrátil Britům darovanou bustu Winstona Churchilla. Údajně proto, že pravděpodobně vyrostl v Keni v rodině, která Brity považuje za imperialisty, kteří zotročili jeho pradědečka. Pomiňme, že Obama v Keni nevyrostlBílý dům se ohradil s argumentací, že busta byla pouze přemístěna. Doslova detektivní zápletka vyústila v zjištění, že Churchillovy busty existují dvě.

Když před pár dny reportér Zeke Miller tweetoval, že se do Oválné pracovny vrátila busta Churchilla, která měla nahradit bustu M. L. Kinga, reakcí byla ostrá zpráva z tiskové kanceláře Donalda Trumpa. Větší mediální rozruch však informace nestihla vzbudit: Miller záhy zprávu dementoval s tím, že mu výhled zastínily dveře a ochranka, přestože se údajně rozhlížel dvakrát.

Poněkud komplikovanější je aféra kolem Nancy Sinatra. Ta se podle CNN ohradila proti volbě písničky My Way pro první tanec Trumpových na inauguračním plese, a vyjádřila tak nespokojenost s novým prezidentem. Její tweet měl upomínat úvodní slova písničky: “And now, the end is near.” Nancy Sinatra však krátce nato osočila CNN ze lži a vzkázala, že nerozumí tomu, jak se z celé věci stala taková aféra, pouze se prý pokoušela o vtip. Bang Bang. CNN v reakci na to revidovala článek a dále nenaznačovala, že by Sinatra byla jakkoli proti nově zvolenému prezidentu.

Jak vidno, přešlapů přinejmenším podobných fake news se dopouštějí i hlídací psi demokracie. Korektním žurnalistickým postupem je ovšem informaci opravit nebo vysvětlit a podle možností zabránit jejímu šíření - jak se v obou případech stalo. 

Celý text najdete na webu Demagog.cz

I když to někomu může vedle současných výkonů rusko-amerického prezidentského dua připadat banální, nedá se nic dělat, je to velká věc: mravenci si uvědomují své místo ve světě. Stejně jako další čerstvá zpráva z mravenčího světa: že tito drobní tvorové trefí do mraveniště z výpravy za jídlem nejenom přímou chůzí, ale dokonce i pozpátku. To ovšem pouze tehdy, pokud během cesty skrze různé nástrahy nezapomenou na jeden trik.

Pokud podstrčíte mravenci drobek koláče, popadne ho a utíká s ním přímou cestou do mraveniště. Unese přitom mnohem víc, než sám váží, ale je-li drobek přece jen moc velký, musí se otočit a táhnout ho za sebou. Mravenci si ovšem na svém často spletitém a náhodném pobíhání za potravou zapisují cestu do paměti vizuálně a při návratu se orientují pohledem. Takže když se otočí a táhnou náklad pozpátku, je jim vizuální orientace k ničemu. Přesto ve svém přirozeném prostředí dorazí domů bezchybně nejkratší cestou. Jak to dokážou?

Přesně na to hledala odpověď mezinárodní skupina vědců studujících ve Španělsku pouštní mravence Cataglyphis velox. Své objevy teď badatelé zveřejnili v žurnále Current Biology, odkud je k běžné čtenářské konzumaci převzal server Popular Science. Odhalit tajemství pomohla biologům past. Několik metrů od mraveniště nastražili kousky koláče a cestu k nim narafičili pomocí otočné plochy tak, že se nosiči nemohli vrátit domů přímo, ale museli zahnout o devadesát stupňů a jít nazpět jinudy.


Backwards ants get lostby PopSci

Pokud nesli mravenci malý kousek a mohli jít normálně, vyrovnali se s devadesáti stupňovou odchylkou bez problémů a lehce našli správný směr.  Jedinci, kteří kořist museli táhnout, ale nový směr nezaznamenali a plahočili se i s nákladem pořád rovně pryč od domova. Asi jedna třetina tahounů však na točně nezbloudila.

To byli ti, kteří po chvíli usilovného napínání svalů pustili na chvíli sousto z kusadel, aby se v klidu rozhlédli kolem sebe. Stačilo jim pár krůčků a zírání do různých stran, aby se vrátili k nákladu a vyrazili k domovu správnou cestou. Jakmile určili směr, řídili se dál podle slunce - a díky tomu se k mraveništi blížili přímou, byť pro ně do té doby neznámou cestou. Když k nim badatelé pustili sluneční paprsky přes zrcátko v jiném úhlu, změnili mravenci okamžitě směr podle tohoto falešného slunce.

Takže důležité je, že poté, co se rozhlédnou, poznají mravenci, kam mají jít. Kdo nad tím znuděně mává rukou, tomu Sara Chodosh na stránkách Popular Science důrazně připomíná: „To, že mravenci odloží břemeno, poodstoupí, rozhlédnou se, rozpoznají svůj směr a vrátí se pro svůj drobek, je pozoruhodně komplexní proces.“ Prozrazuje podle ní, že jednoduché instinktivní odhadování správné cesty nahradili mravenci celistvějším vědomím, kde jsou v okolním světě.  „Je to jako rozdíl mezi tím, že víte, že domů musíte dvakrát zahnout vpravo pak hned vlevo, a porozuměním, kde se v prostoru nacházíte vy a kde váš domov - a jste schopní se tam dostat bez znalosti jedné dané cesty,“ píše Chodosh.

Mravenci tedy, což je závěr bádání i textu, zřejmě disponují celkovým porozuměním, jaké je jejich místo ve vesmíru. Teď ještě aby věda objevila, jak se to od nich můžeme naučit.


Ants have to peek to figure out where to goby PopSci

Reklama