Přemýšlejí všichni lidé v zásadě podobně? Anebo přemýšlí - řekněme - Číňané, jejichž předkové pěstovali rýži, jinak než Číňané, jejichž předkové se živili obilím? K pěstování rýže je třeba více spolupráce, například při výstavbě zavlažovacích systémů, a to se podle vědců skutečně dodnes projevuje v jiném druhu myšlení lidí žijících v tradičně “rýžových oblastech” – včetně těch, kteří už jednu dvě generace žijí ve velkoměstech. Jsou více kolektivističtí, přitom uzavření a méně zaměření na individuální úspěch než potomci pěstitelů obilí.

Takových studií, které měří dopady geografie na kulturu a způsob myšlení, v posledních letech přibývá a edice BBC Future se je pokusila shrnout. Vědci donedávna různorodost ve způsobu myšlení dosti přehlíželi. Vlivná studie z roku 2010 například došla k závěru, že naprostá většina lidí, kteří se účastní psychologických výzkumů, pochází z poměrně úzké bubliny: jsou ze Západu, z demokratických, bohatých a průmyslových zemí. Jsou také vzdělaní a velmi často z řad studentů, kteří si účastí na výzkumech přivydělávají; a 70 procent z nich tvořili Američané. Nevyslovený předpoklad  přitom byl, že z tohoto vzorku lze vyvodit univerzální pravdy o člověku, protože v zásadě se díváme na svět všichni stejně.

Ovšem čerstvé studie, které zkoumají rozdílné způsoby myšlení mezi lidmi z různých míst, to popírají. Obecně prokazují již známé věci: že lidé z Evropy a Ameriky jsou více individualističtí a lidé z Asie více kolektivističtí, což se projevuje odlišnou mírou sebevědomí. 94 procent amerických profesorů v jednom výzkumu řeklo, že jsou lepší než průměr; ve východní Asii se naopak obvykle podceňovali. Rozdílné myšlení se ovšem projevuje v řadě aspektů myšlení: při pohledu na obraz například Zápaďané více pozorují popředí, hlavní motivy, zatímco “kolektivisté” více sledují pozadí, celkový kontext.

Kontextuální myšlení se dle BBC projeví i při následující otázce: Které dvě z těchto tří věci k sobě patří - auto, vlak, silnice? Zápaďané prý mají tendenci vybrat auto a vlak, protože obojí jsou dopravní prostředky. Výchoďané častěji auto a silnici, protože se více soustředí na vztahy - a autem se přece jezdí po silnici. Jak ukazuje příklad pěstitelů obilí a rýže z Číny, nemusí takové rozdíly v myšlení existovat jen mezi vzdálenými kontinenty  - a někdy hranici různých způsobů uvažování tvoří jedna řeka nebo horský hřeben.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Německý zpravodajský týdeník Der Spiegel slaví sedmdesátiny a při té příležitosti o své práci v terénu krátce napsali jeho mezinárodní korespondenti, například válečný zpravodaj Christoph Reuter. “Ještě jsem nezažil válku, která je vnímaná tak rozlišně jako konflikt v Sýrii,” píše tu cenami ověnčený válečný reportér a specialista na Blízký východ. Samozřejmě, propaganda jednotlivých válčících stran je tak stará jako války samy. Podle zkušeného reportéra to ale v Sýrii dosáhlo nového stupně. Výklad a dezinterpretace, které produkují vlády v Moskvě a Damašku, jsou podle něj cíleně střižené pro konkrétní čtenáře - s cílem navázat se na jejich již existující předsudky.

Považujete USA za zdroj všeho zla ve světě? Voilá, budete zásobeni články, podle nichž CIA a jiné tajné služby již dlouho dopředu plánovaly svržení Asadova režimu. Máte obavy o křesťany? Není problém, dostanete zprávy o podřezaných hrdlech biskupů a zničených kostelích - bez ohledu na to, že kostely na dané fotce bombardovalo syrské letectvo.

Reklama
Reklama

Christoph Reuter
Christoph Reuter • Autor: AFP, Profimedia

Zajímavá je tato propaganda zvlášť s ohledem na roli Američanů v syrském povstání - která totiž fakticky spočívala v jeho ignorování a v minimální podpoře opozice. Propaganda však tvrdí přesný opak a úplně se podle německého reportéra oprostila od reality.  “Dá se říct, že Sýrie je první postfaktická válka. A bohužel musíme konstatovat, že tahle strategie zafungovala,” píše Reuter.

To neznamená, že Spojené státy neučinily zásadní chyby. Podrobně je rozvádí Joshua Landis, přední americký znalec Sýrie. V první řadě odmítá rozšířenou kritiku Baracka Obamy, kterému mnoho novinářů, think tanků i běžných Syřanů vyčítá, že do války výrazněji nezasáhl a nepomohl Asada svrhnout.

“V žádném případě by Spojené státy nedokázaly syrský problém konstruktivně vyřešit - a už fakt, že jsme zůstali mimo, je přínosem. Turecko, Izrael, Libanon, Irák, Saudská Arábie. Všichni po nás chtěli, abychom vyřešili jejich syrský problém, protože ho nedokázali vyřešit sami. Ale všichni měli odlišné představy, jaká Sýrie by z tohoto mlýnku na maso měla vzejít. A kdyby USA do boje vstoupily, lepší salám by z toho rozhodně nebyl,” říká Landis.

https://www.youtube.com/watch?v=ROBF-F4H0GA

Kritizuje však například, že Obama velmi brzy požadoval, aby Asad odstoupil - ačkoli k jeho pádu nechtěl nijak výrazně přispět. To pouze vzbudilo (nakonec plané) naděje opozice. Obama si podle Landise byl po zkušenosti z Iráku a Afghánistánu dobře vědom, že americká intervence nedokáže změnit režim, respektive po sesazení vládnoucího režimu vytvořit nové, lepší a funkční vládní struktury. Proto v Sýrii neintervenoval. Avšak zároveň se - věrný svým lidsko-právním a liberálním zásadám - velmi brzy postavil na jednu ze stran konfliktu, proti brutálnímu diktátorovi. A už jen tento idealistický a rétorický postoj napomohl k další eskalaci. Obama také nejspíše vskutku počítal s tím, že Asad brzy zmizí.

“Byl jsem v prvních třech měsících povstání pozván na několik debat CIA a porad think tanků a zpravodajská komunita byla za jedno v tom, že Asad brzy padne. Lidé byli ztraceni. Každý si jednoduše do syrského povstání promítal své zájmy a teorie; bylo jen přirozené, že naše projekce převládly nad analýzou založenou na faktech. Situace v terénu se měnila tak rychle, že bylo snadné uvíznout v pasti různých představ o dalším vývoji,” říká dost tvrdě Landis.

A také zmiňuje velký tlak blízkovýchodních spojenců (a dlouholetých odpůrců Asada) na to, aby se Američané včas postavili na “správnou” stranu. “Ale nikdo ve Washingtonu syrské opozici opravdu nerozuměl. Nemohli říct jméno jediné opoziční skupiny, která by se těšila podpoře v celé Sýrii,“ říká Landis v dlouhém a zajímavém rozhovoru, který analyzuje americkou roli v syrské válce i vyhlídky Trumpovy vlády. 

Reklama

Gambie má pouze dva miliony obyvatel, přesto patří k desítce států, odkud nejčastěji pocházejí migranti připlouvající přes Středozemní moře do Itálie. Nyní se v této západoafrické zemi odehrálo nebývalé politické drama.  Jeho happy end mělo podobu diktátora odjíždějícího svým rolls roycem na letiště, kde v slzách stáli jeho příznivci. Yahya Jammeh jim podal pravici, v levé ruce přitom držel výtisk Koránu - a v doprovodu prezidenta Guineje mířil k letadlu, které ho dopravilo do exilu. Vojenská hudba mu hrála národní hymnu a pak píseň, kterou pro 22 let vládnoucího muže speciálně složila.

Diktátor totiž nějakým nedopatřením dopustil, aby v prosincových volbách zvítězil opoziční kandidát. Nejprve porážku k všeobecnému překvapení přijal, během několika dní však obrátil a pokusil se u moci udržet. Následně však v pozoruhodném kroku přijali odpovědnost za osud Gambie okolní africké státy. Africká unie Jammeha odmítla ve vrcholné funkci respektovat a zároveň s tím prezidenti sousedních států vyjednávali o jeho bezpečném odchodu do exilu, což mělo zabránit krveprolití.

Když Jammeh nadále odmítal odstoupit, vystoupila vojska západoafrických států s podporou OSN na území Gambie a dala prezidentovi ultimátum k poklidnému a bezpečnému odchodu. Postup zastavila až ve chvíli, kdy diktátor v televizi oznámil rezignaci. Pravda, zločiny jeho vlády zůstanou nepotrestány, a Jammeh navíc podle dle zdrojů z okolí opozice v posledních týdnech vybrakoval část státní pokladny a vyvezl ze země svá luxusní auta - nenásilné předání moci však bylo prioritou.

Lidé v Gambii vítají vojáky, kteří přišli sesadit prezidenta Jammeha
Lidé v Gambii vítají vojáky, kteří přišli sesadit prezidenta Jammeha • Autor: AFP, Profimedia

Novým prezidentem se stal málo známý podnikatel Adama Barrow. Nezkušený politik začínal coby ekonomický migrant v Londýně, kde dělal ochranku v supermarketu. Z naspořených peněz po návratu domů rozjel vlastní byznys a kampaň mu mimochodem pomáhaly financovat právě dary z řad gambijských migrantů žijících v Americe a Evropě.

“Tohle drama je historickým precedentem,” píše v redakčním komentáři deník Financial Times. “Nebýt současné generace vládců v západní Africe, tak by diktátor uspěl a zůstal u moci. Mnozí z nich se ale sami dostali do úřadu až po letech strávených v opozici, také proto se ukázali být důslednější při udržování demokratických pravidel než jejich prezidentští kolegové ve východní, střední a jižní Africe.”

FT také připomínají, že Afrika po dekolonizaci zažila přes 200 vojenských převratů, ovšem gambijský diktátor Yahya Jammeh se v roce 1994 dostal k moci při jednom z posledních z nich. Nyní vojáci sehráli opačnou roli ochránců volebního výsledku.  A je to jeden z příkladů, jak se úroveň vládnutí v Africe v posledních 25 letech zlepšila - viděno samozřejmě z velkého nadhledu.

Faktem totiž zároveň je, že postup demokracie v Africe se nyní v mnoha směrech zadrhl a je nerovnoměrný, nejen co se týče geografie (nejhůře je na tom centrální Afrika). Na většině kontinentu se zlepšují podmínky k podnikání, vláda práva, infrastruktura nebo školství. Zároveň ve většině zemí klesá svoboda slova a stoupá korupce. „Kdo očekává lineární vývoj podle evropských představ, bude zklamán,“ psal počátkem letošního roku Markus M. Haefliger v eseji, jímž se loučil se sedmiletou dráhou afrického zpravodaje prestižního švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung – a který zájemcům o současnou Afriku velmi doporučuji k přečtení. 

P. S. A ještě kulturní zpráva ze západní Afriky. Koncem minulého týdne ve věku 70 let zemřel nigerijský hudebník William Onyeabor, který v 70. a 80. letech experimentoval se spojením afrobeatu, funku a elektronické muziky.

https://www.youtube.com/watch?v=xoUY_0-w9hQ

https://www.youtube.com/watch?v=v5ifL6ZdBa0&t=3889s

https://www.youtube.com/watch?v=GiaRp0M2fxE

 

Reklama