Jak ve své „geopolitické předpovědi“ píše dnešní Quarz - - kdo by si na konci studené války před 25 lety pomyslel, že knokautované Rusko nakonec z toho zápasu přeci jen vyjde vítězně. Ale přesně to se stalo. Zmiňuje to i včerejší menu: přicházející prezident Spojených států amerických ve svém velkém rozhovoru před nástupem do funkce velebí Rusko jako skvělého důležitého partnera, zatímco nad doposavad nejbližšími spojenci pohrdavě mává rukou: NATO je podle něj „překonané“, Evropská unie odsouzená k rozpadu a on osobně prý netuší, zda „vůbec dokáže nějak vycházet“ s německou kancléřkou Angelou Merkel. Podle nového šéfa Bílého domu byl brexit tou nejlepší věcí, kterou Británie mohla udělat pro zajištění své budoucnosti a brzy ji určitě budou následovat další země. Pro Ameriku plánuje Trump tu samou izolaci a hrozí, že roztrhá všechny její dosavadní obchodní dohody se světem včetně Severoamerické smlouvy o volném obchodu s nejbližšími sousedy Kanadou a Mexikem.

Evropě končí růžové dětství. S Donaldem Trumpem přichází tvrdá změna

Je to doopravdy nečekaný vývoj a nejeden stoupenec liberální demokracie je možná zaskočen. Útěchou je, že za dalších 25 let může být všechno zase jinak a dnešní trumpovci či jejich děti budou překvapeně zírat na svět, který se jim před očima zrodil z jejich jednoduchých záměrů. Nebo ne za pětadvacet let, ale třeba i mnohem dřív.

Kdo se nechce jen nervovat, ale i si tak trochu pohrát, může zárodky budoucího trumpovsko-brexitářského překvapení sledovat už dnes. Například ve zprávě seriózního zpravodajského serveru Politico, že příští kadidaturu na post guvernéra Kalifornie zvažuje pro rok 2018 známý mogul ze Silicon Valley, kontroverzní miliardář Peter Thiel.

Thielova podpora prezidentské kandidatury Donalda Trumpa byla mezi hvězdami kalifornského inovátorského byznysu ojedinělá a vyvolala pozdvižení. Vynálezce PayPalu dostal tento krok do vysoké politiky – nově zvolený prezident si ho vybral do týmu připravujícího předání moci.

Peter Thiel

Fakt, že Thielovi politika učarovala, mohl pozornější čtenář rozpoznat už dřív: jeho občasné rozumování, jak by měl správně vypadat svět a že by se do jeho správy neměli plést běžní laikové, se na zpravodajských serverech tu a tam objevuje už delší čas. Proto kandidatura introvertního homosexuálního podnikatele nepředstavuje zas až takové sci-fi.

Pokud Thiel do souboje opravdu půjde, nebude to mít jako republikán v Kalifornii – tradiční baště demokratů – lehké, ale o tyto finesy vnitrostátní politiky teď nejde. Důležité je, že Thielovo eventuální vítězství by mohlo vést k vývoji, jež by mohl otřást Spojenými státy a tím i celým světem.

Miliardář totiž patří do rostoucího počtu Kaliforňanů, kteří volají po odchodu své země z americké Unie a po založení nezávislého kalifornského státu. „Myslím, že takový krok by byl skvělý pro Kalifornii i pro zbytek Ameriky,“ řekl Thiel nedávno v rozhovoru pro New York Times. „A pomohl by i Donaldu Trumpovi v jeho kampani za znovuzvolení v roce 2020,“ dodal s narážkou na fakt, že právě v Kalifornii loni Trump drtivě prohrál a tamní voliči způsobili naprosté celoamerické vítězství Hillary Clinton v počtu voličských hlasů.

Ironií je, že hnutí za odchod Kalifornie z USA („Yes California“) založil Newyorčan žijící léta v Rusku - Louis Marinelli. Tento učitel angličtiny na soukromých školách v Petrohradu věnoval propagaci své ideje velkou energii a byl v ní úspěšný: ruská vláda hnutí „Yes California“ finančně podporuje a spolek loni těsně před Vánoci otevřel v Moskvě „kalifornské velvyslanectví“, které si klade za cíl „informovat ruské obyvatelstvo o kalifornské historii, napomáhat růstu vzájemného obchodu a turistického ruchu“. Technicky chce hnutí Kalifornii osamostatnit dvěma kroky: ve volbách 2018 by tam měli lidé rozhodnout, zda si přejí samostatný stát, či nikoli. Pokud řeknou Ano, mělo by se o rok později konat závazné referendum a na základě jeho výsledku by pak šestá největší ekonomika světa s počtem obyvatel větším než Polsko vykročila k samostatné existenci. Tím by v parafrázi úvodem zmíněných Trumpových slov udělala Kalifornie to nejlepší k zajištění své budoucnosti a další státy americké unie by ji pravděpodobně brzy chtěly následovat.

Takže tohle by mohla být ta nečekaná novinka. Čas na škodolibý smích? Těžko říct. Vítěz celé hry by totiž bohužel zůstal asi stejný, jako je dnes.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Tři dny před koncem mandátu učinil odcházející americký prezident Barack Obama rozhodnutí, které bezpochyby vyvolá značné kontroverze. Po bezmála sedmi letech vězení, kde měla strávit ještě dalších téměř třicet, bude propuštěna Chelsea Manning (dříve Bradley Manning), která byla k rekordnímu trestu odsouzena za to, že serveru WikiLeaks protizákonně poskytla utajované vojenské a diplomatické dokumenty.

Manning Obamu o prominutí zbytku trestu požádala loni (poté, co se dvakrát pokusila o sebevraždu) a podpořila ji v tom kupříkladu organizace Reportéři bez hranic. Zatímco Chelsea Manning se může těšit na svobodný život, který jí naostro začne v polovině května, Bílý dům už naznačil, že další whistlerblower odpovědný za zveřejnění utajovaných skutečností, Edward Snowden ukrývající se stále v Rusku, se pardonu nedočká.

Jak řekl prezidentův mluvčí, zásadní rozdíl mezi oběma případy spočívá v tom, že Manning stanula před soudem, byla odsouzena v řádném procesu a za svoje činy přijala odpovědnost. Snowden naproti tomu před spravedlností uprchl a našel útočiště v zemi, která se v nedávné době pokusila „podkopat důvěru v naši demokracii“ (zjevně narážka na ruské hackerské útoky určené k ovlivnění prezidentských voleb).

Odemykáme profil: Muž, který přestal předstírat

Již dva týdny běží ve Finsku experiment s tzv. zaručeným základním příjmem (či „občanským platem“). Dva tisíce náhodně vybraných Finů minulé pondělí obdrželo první „výplatu“ a na účet jim bude pravidelně státem připisována až do příštího prosince. Na závěry je zatím brzo, debata o revolučním systému a jeho výhodách i rizicích už nicméně nějakou dobu běží.

Systém, v němž by všichni občané bez rozdílu dostávali od státu určitou částku peněz, má být odpovědí na přežité či problematické sociální systémy jedenadvacátého století i příprava na dobu, kdy většinu práce zastanou stroje a umělá inteligence a která se nejen podle technologických vizionářů neodvratně blíží.

Magazín Quartz ovšem upozorňuje, že myšlenku nestvořila až vyhlídka na robotický věk, debatu o ní vedli přední politici a ekonomové už před padesáti let, a mezi nimi také černošský vůdce Martin Luther King. V knize Where Do We Go from Here: Chaos or Community? (Jak dál: Chaos nebo společenství, česky nevyšla) vydané v roce 1967, tedy rok před Kingovou smrtí, navrhuje základní příjem zavést jako lék na chudobu, a to jak černochů, tak bělochů. „Ve Spojených státech je dvakrát více chudých bělochů než černochů, proto se soustředím na chudobu jako důsledek rasové diskriminace, ale na jev, který zasahuje bílé i černé,“ píše King.

Během projevu na Stanfordské univerzitě pak King vyzval kolegy z hnutí za občanská práva, aby požadavek zaručeného příjmu zvedli a začali jej na celonárodní úrovni prosazovat. Začal dokonce organizovat další pochod na Washington, tentokrát s tématem chudoby. Kam se myšlenka vytratila, se Quartz nezmiňuje. Není však těžké najít odpověd - za rok King zemřel rukou atentátníka v Memphisu.

Jak se zbavit nesmyslných zaměstnání? Zavést základní příjem

Organizace Oxfam tento týden zveřejnila svůj nejnovější report na téma nerovnosti ve světě, podle kterého osm nejbohatších lidí na světě vlastní stejný majetek jako nejchudší polovina světa. Tento výzkum vyvolal řadu kontroverzí, Demagog.cz se při této příležitosti raději rozhodl podívat na to, jaká míra nerovností je v České republice.

Jako jeden z nejlepších ukazatelů míry “rozevření nůžek” slouží příjmová nerovnost.Eurostat shromažďuje data o nerovnosti v distribuci příjmů, kterou definuje jako „poměr mezi celkovým příjmem získaným 20 % populace s nejvyšším příjmem (nejvyšší kvantil) k 20 % populace s nejnižším příjmem (nejnižší kvantil)“.  Česká republika se od roku 2005 (nejstarší dostupné údaje) drží okolo hodnoty 3,5, zatímco průměr osmadvacítky se pohybuje okolo 5,0. Spolu s ČR se mezi zeměmi s nejnižší nerovností pohybuje také Slovensko, Slovinsko, Island, Belgie a skandinávské státy, jak je vidět v následujícím grafu:

erovnosti_index_eurostat
Graf indexů za rok 2015 • Autor: Eurostat

V kontextu výzkumu Oxfam bude však ještě lepší, když se podíváme na míru nerovnosti uvnitř společnosti, tedy na jednotlivé příjmové segmenty (domácnosti seřazené podle decilů). Poslouží nám k tomu tzv. Lorenzova křivka (za příjmy z roku 2014): fialová křivka v grafu ukazuje rovnoměrné rozdělení příjmů (tedy úplnou rovnost) a červená a modrá ukazují, jak se od ní odchylujeme. Ve skutečnosti vlastní spodních 50 % domácností okolo 30 % příjmů, 90 % domácností jen 78 %, respektive 76 % hrubých příjmů. Z grafu vyplývá, že horních deset procent českých domácností vlastní víc jak 20 % příjmů. 

Lorenzova křivka
Lorenzova křivka příjmů za rok 2014. • Autor: ČSÚ, Demagog.cz

V ČR je tedy (příjmová) nerovnost v porovnání s ostatními státy opravdu nízká. V naší analýze na Demagog.cz nicméně ještě rozebíráme, jaké jsou nerovnosti v rozdělení příjmů mezi kraji a jaká je míra chudoby v ČR. 

Pozn. Graf indexů za rok 2015 byl opraven, původní měl špatně označenou osu.