Kritika se po prezidentských volbách valí i na americké novináře, kteří nedokázali přesně popsat a pochopit vzestup Donalda Trumpa. Na vině jsou prý také sociální média – příliš mnoho novinářů zůstalo uzavřených v sociální bublině názorů, které jim konvenovaly, a nepostřehli dění ve zbytku země. A důvodem jistě mohou být i ekonomické škrty a propouštění v minulých letech, kvůli nimž muselo tak velký příběh pokrývat mnohem méně autorů než v minulosti. Kyle Pope, šéfredaktor Columbia Journalism Review, však vidí ještě jiné profesní selhání.

„Ve velké části Ameriky – vskutku ve většině Ameriky – se rozvířil vztek a rasismus, ale velmi málo novinářů si vzalo čas na to, aby trávili čas s lidmi žijícími mimo velká města u západního a východního pobřeží a naslouchali jim,“ kritizuje Pope. „Přitom v těchto volbách, stejně jako v jiných volbách, byli právě voliči podstatným příběhem, mnohem víc než manažeři volebních kampaní, mluvící hlavy z think tanků nebo komentátoři se spoustou příznivců na Twitteru.“

Pope dále kritizuje, že vlastní názory reportérů byly překážkou toho, aby skutečně dokázali naslouchat tomu, co se kolem nich děje. „Musí začít nová éra, v níž budou novináři ochotní vypravit se za lidmi, s nimiž mají zásadní osobní a světonázorové neshody a snažit se je pochopit,“ pokračuje mediální kritik z New Yorku. „To musí být doprovázeno návratem k opozičním kořenům novinařiny. Reportérům neprospělo, že se začali cítit jako součást establishmentu či se stali megafonem zavedených názorů.“

Pope volá po návratu ke staré novinářské tradici: dělat mocným problémy, říkat věci, které ostatní neslyší rádi. Ovšem neznamená to říkat nadále hlasitěji (a třeba ještě hlasitěji než dosud) i věci, které Trump a jeho voliči slyšet nechtějí?  Pope to nerozvádí, konkrétní je však v jiných návrzích: redakce mají být názorově pestřeji složené než nyní; reportéři se mají vyprostit z klecí oficiálních agentur a tiskových mluvčích a jít víc do terénu. Mají klást menší důraz na sociální média a psát příběhy, které jsou podstatné, i když nevyústí do vlny retweetů.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Mluvit u nového amerického prezidenta Donalda Trumpa o ekonomickém programu je příliš odvážné. Ve svých plánech ohledně hospodaření nebyl během kampaně příliš konkrétní a někdy otočil o 180 stupňů. Také jeho tým poradců je těžko čitelný - tvoří ho spíše draví byznysmeni jeho střihu než ekonomové z univerzit. Přesto jde za pomoci médií tušit jisté obrysy, kam se bude největší ekonomika světa pod Trumpovým vedením ubírat.

Jestliže od konce druhé světové války směřovala globální ekonomika k větší propojenosti a bariéry mezi trhy byly postupně odstraňovány pomocí různých dohod, Trump chce tento kurs otočit a světovou ekonomiku deglobalizovat. Svým dělnickým voličům během kampaně rád říkal, že právě volný obchod způsobil pád amerického výrobního průmyslu, který on hodlá znovu nakopnout.

Reklama
Reklama

Globální smetiště

Trump svým voličům slíbil, že reviduje či rovnou zruší „příšerné“ obchodní pakty jako například Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA) mezi USA, Kanadou a Mexikem, která se zdlouhavě rodila během vládnutí republikána George Bushe staršího a demokrata Billa Clintona. Amerika díky ní získala přístup nové trhy, velké průmyslové podniky jako třeba automobilky si díky dohodě vytvořily pevné dodavatelské řetězce na výrobu dílů. Zrušením této dohody by se trasy zpřetrhaly, což by poškodilo výrobce jako Ford nebo General Motors, kteří přeložili část výroby do Mexika, kde je levnější pracovní síla.

ASA-na2
Autor: Globe Media / Reuters

Další dohoda v ohrožení je Transpacifické partnerství (TPP) se zeměmi Tichého oceánu, které je podle Trumpa „výhodná pro Čínu“. Ta přitom její součástí není. Dohodu, která měla posílit obchod USA s dvanácti asijskými zeměmi, podepsal Barack Obama, ale ještě ji neschválil Kongres. Ten je pod vlivem republikánů, kteří nebyli jejími fanoušky ani za Obamy, a je tedy nepravděpodobné, že by ji teď prosadili Trumpovi navzdory. Dohodu však chtěla v případě vítězství zablokovat i Hillary Clinton. Na globálním smetišti také zřejmě skončí Dohoda o transatlantickém partnerství (TTIP) mezi USA a EU. Podle analýzy Petersonova institutu, kterou citují New York Times, má Trump pravomoci obchodní dohody rušit i bez souhlasu Kongresu a Senátu.

Pokud Trump splní další ze svých slibů, USA čeká s Čínou obchodní válka. Nově zvolený prezident během kandidatury sliboval, že pokud Čína nezmění nekalé obchodní praktiky, zejména podhodnocování své měny, hned první den v úřadě zavede na čínské zboží dovážené do USA 45procentní clo. Americké zákony umožňují prezidentovi zavést jednostranné tarify, ale jen do výše 15 procent a pouze na 150 dní. George Bush tento zákon použil k uvalení cla na ocel v roce 2002. I 15procentní clo by však podle některých odhadů mohlo zmenšit čínský HDP o jedno procento, což by poškodilo i ostatní země v Asii. A také Japonsko, Jižní Koreu nebo Tchaj-wan, země, které jsou americkými spojenci.

Trhy se modlí

Další, 35procentní clo sliboval Trump v kampani uvalit na zboží z Mexika (podél jehož hranic chce také postavit zeď). Pokud by USA cla skutečně proti Číně a Mexiku zavedly, tyto země by jistě přistoupily k protiopatřením. Podle výpočtů Petersenova institutu by pak Spojené státy tato cla stála pět milionů pracovních míst a uvrhly zemi během tří let do recese. Trump nicméně řekl, že věří, že tyto země stačí obchodní válkou jen postrašit – a trhy se modlí, aby to byla pravda. „Doufáme, že prezident Trump bude více uvážlivý než kandidát Trump,“ řekl deníku Wall Street Journal Jake Parker, viceprezident Americko-čínské obchodní rady.

NYPL Library Lions Gala, New York, USA - 07 Nov 2016
Steven Mnuchin • Autor: Profimedia, TEMP Rex Features

Co se týče domácí ekonomické politiky, očekává se od Trumpa snížení daní. V kampani sliboval, že sníží daně zejména nižší a střední třídě a zároveň zajistí, aby bohatí „platili svůj spravedlivý podíl“. Dle výpočtů konzervativního think-tanku Tax Foundation a dalších ekonomů ale Trumpův daňový plán pomůže spíše právě bohatým.

Pokud dojde ke dramatickému snížení daní, sice to dlouhodobě může nastartovat obchod, ale krátkodobě to logicky přinese výpadek z federálního rozpočtu. Trump však zároveň přislíbil, že dá lidem práci tím, že opraví americké silnice, mosty, letiště, školy a nemocnice (nezaměstnanost se přitom za vlády Baraka Obamy dostala pod 5 procent, což se blíží plné zaměstnanosti). Obojí povede k růstu státního dluhu. Na začátku kandidatury přitom tento dluh Trump sliboval snižovat.

Předražený nesmysl

I co se týče vlivu na centrální banku (Fed), která ovlivňuje úrokové sazby a měnovou politiku, je Trump nepříliš čitelný. Komentátoři spekulují, zda odvolá její šéfku Janet Yellen, již předtím kritizoval, že drží úrokové sazby moc nízko a vytváří tím bublinu na akciových trzích, a nahradí ji svými lidmi.

Trump chce také co nejdříve zrušit zdravotní reformu Baracka Obamy, tzv. Obamacare, která je podle něho „předraženým nesmyslem“. Chce ji nahradit levnější verzí. Dalším předraženým nesmyslem je podle Trumpa Pařížská klimatická dohoda, kterou ve vzácné shodě podepsaly jak USA, tak Čína. Dohodu, která má omezit množství skleníkových plynů v atmosféře, chce Trump opustit, protože na globální oteplování nevěří. Naopak chce podporovat uhelný, břidličný a ropný průmysl. Panují ta obavy, že omezí investice do obnovitelných zdrojů. Vzhledem k tomu, že obě komory parlamentu ovládají republikáni, očekávat se dá také zvýšení rozpočtu na zbrojení.

Donald Trump
Autor: Profimedia, Redux

„Těžko říci, jak to všechno dopadne.“ To je celkový pocit, který sdílí ekonomičtí komentátoři. Bude hodně záležet také na tom, jakými lidmi se Trump v Bílém domě obklopí. V kampani Trump brojil proti establishmentu a velkým korporacím, které svět uvrhly do stavu, ve kterém nyní je, ale zatím to vypadá, že jeho spolupracovníky se stanou právě oni kritizovaní vlci z Wall Streetu.

Ministrem financí by se podle kuloárních zpráv měl stát Steven Mnuchin, bývalý bankéř z Goldman Sachs, který měl na starost financování kampaně. Dalšími dvěma muži, kteří Trumpovi radili v ekonomických otázkách během kampaně, jsou miliardáři. Finanční investor Wilbur Ross by se mohl stát ministrem pro obchod. ve hře je i Thomas Barrack, který je dlouholetým Trumpovým přítelem a kromě investování do realit (jeho skupina vlastní ranč Neverland, kde žil Michael Jackson) podniká také ve filmové branži v Hollywoodu, předsedá produkční společnosti Miramax.

Jedním z nejznámějších jmen kolem Trumpa je John A. Paulson, známý manažer z Wall Streetu, který vsadil na prasknutí americké hypotéční bubliny před jejím příchodem v roce 2008 a vydělal na tom miliardy. Suitu manažerů a bankéřů doplňuje průmyslník Dan DiMicco, šéf největšího amerického výrobce oceli Nucor. S Trumpem se osobně nezná, ale během kampaně byl poradcem pro obchod. DiMicco je odpůrcem „outsourcování“ práce v Mexiku a jinde za americkými hranicemi, ale rád nemá ani odboráře v amerických továrnách.

Jediným ekonomem–akademikem, který má Trumpově týmu dodávat legitimitu, je (zatím) Peter Navarro, profesor Kalifornské univerzity. Je to právě Navarro, od něhož Trump zřejmě získal odpor k Číně. Navarro napsal knihy jako Nadcházející války s Čínou: Kde budou bojovány, jak je vyhrát či Smrt Čínou: Postavit se drakovi – globální volání do zbraně a nebo Dřepící tygr: Co čínský militarismus znamená pro svět.

Reklama

I pochmurná doba přináší šťastné zprávy. Brigádníci Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Světové banky obešli 51 tisíc domácností ve 34 zemích. Mluvili s lidmi od portugalského Lisabonu po kyrgyzský Biškek a zkoumali, jak jsou šťastní.

Došli k tomu, že obyvatelé postkomunistických zemí v pocitu štěstí či spokojenosti po 25 letech kapitalismu více méně dohnaly Západ. Může za to do velké míry růst příjmů a pokles chudoby v zemích bývalého východního bloku - ale také pokles štěstí na Západě. Mezi Východem a Západem došlo ke konvergenci v pocitu štěstí, píše EBRD „poeticky“.

Průzkum ale třeba také zjistil, že lidé narození na přelomu komunismu a kapitalismu v 90. letech jsou v průměru o jeden centimetr nižší než ti narození před nimi nebo po nich. Výskyt tohoto fenoménu je přitom nejčastěji spojován s obdobím války. „Centimetr je hodně. Je to efekt, který ukazuje bolest konfliktu,“ komentoval pro Financial Times zjištění Sergei Guriev z EBRD. Protože jsou však šťastnější, nebo ta bolest snad příliš velká.

Reklama