Terorista v mozku mého manžela. Tak zní titul osobního vyznání, které pro vědecký časopis Neurology napsala Susan Schneider Williams, vdova po herci Robinu Williamsovi, který spáchal sebevraždu před dvěma lety.

„Tohle je můj osobní příběh. Smutný tragický příběh o zlomeném srdci, ale vím, že když se o něj podělím, pomůže to mnoha jiným,“ začíná Susan Williams s líčením útrap, kterými její manžel procházel poslední rok život, který prožil s nediagnostikovanou demencí s Lewyho tělísky. To vyšlo najevo, až z pitevní zprávy po jeho smrti. Williams trpěl 40procentní ztrátou dopaminu a Lewyho tělíska zasáhly takřka všechny neurony v jeho mozku. Přitom jde o nemoc, kterou dnes ve Spojených státech trpí odhadem 1,5 milionu lidí.

Schneider Williams vzpomíná na paniku, který její manžel cítil, když si při natáčení třetího pokračování komedie Noc v muzeu nebyl schopen zapamatovat jednoduché repliky. Přitom ještě tři roky před tím zářil v představení Bengal Tiger at the Baghdad Zoo uváděné na Broadwayi, kde bez jediné chybičky pronášel text čítající stovky řádek. Nemoc se stávala čím dál nepředvídanější a provázely ji výpadky pamětí, záchvaty úzkosti a také nespavost. Něco připisoval na vrub depresím, z třasu v levé ruce vinil Parkinsovu chorobu.

„Chtěl bych restartovat svůj mozek,“ opakoval tehdy často. „Robin přicházel o rozum a uvědomoval si to,“ líčí Schneider Williams. „Dovedete si představit tu bolest, kterou cítil, když zažíval, jak se rozpadá na kousky? A mohlo za to něco, pro co nikdy neměl jméno a nedokázal tomu porozumět. Přitom ani on, ani nikdo jiný – a žádné množství inteligence či lásky - tomu nemohli zabránit.“

Čtěte také: Robin Williams toho stíhal až moc

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Ve včerejším vzpomínkovém programu u příležitosti 80. výročí narození Václava Havla (prohlédněte si speciál Respektu) přednesl projev bývalý předseda vlády a dlouholetý předseda senátu Petr Pithart. Vzpomněl při něm na legendární projev Václava Havla z roku 1997 a vyzval české politiky, aby se přihlásili k odkazu a odvaze Václava Havla.

„Alternativou jakkoli třeba nevábné politiky je ale vždy autoritářství, spoléhání se na vůdce. Voliči budou mít nakonec poslední slovo. A možná, že se pak opravdu ukáže, že to byl pro nás příliš náročný úkol. Ta Evropa, ten Západ. Unie leda tak, jako postávání u švédských stolů. Tomu já zatím odmítám věřit.

Vyzývám proto odtud především členy vlády. Vyzývám vás jako občan, který má příležitost oslovit vás z očí do očí. Ale i jako člověk Havlovi blízký. Vyzývám vás, abyste tomuto račímu posunování se postavili mnohem přesvědčivěji, než dosud. Věřím, že na to máte. I vy, pane premiére. Ozřejmujte znovu a znovu, pro domov i pro svět naši polistopadovou zahraniční politickou orientaci. Naše místo v Evropě, ve světě. Jinak naň bude svět usuzovat ze stanovisek a gest… koho asi.

Reklama
Reklama

Seberte odvahu a s ní i rozvahu. A mluvte tak jasně, jak mluvil Václav Havel v této síni před devatenácti lety. A mluvte tak nejen dnes, při slavnostní příležitosti. Kdybych vám mohl dát domácí úkol, uložil bych vám, vážená vládo a vůbec všem přítomným a divákům u obrazovek, jako domácí četbu Rudolfinský projev. Dá se snadno vygooglovat. Přece jste sem přišli, abyste na Václava Havla vzpomněli. Tedy si vzpomínejte pořádně.“
(Přepis celého projevu od Lenky Benešové z profilu na FB.)

https://www.youtube.com/watch?v=DtAXM8Bi2lE

 

Reklama

Letošní Nobelova cena za mír měla dlouho jasné favority - strany, které dojednaly kolumbijskou mírovou dohodu. Jenže minulý týden Kolumbijci překvapivě dohodu o ukončení dlouholetého konfliktu a amnestii pro partyzány z FARC v referendu odmítli, a rázem se znova rozjely spekulace zahrnující obzvlášť velké množství jmen, shrnuje situaci den před pátečním udílením mírové ceny v Oslu britský deník The Telegraph.

Mezi současnými favority jsou podle pozorovatelů vyjednávači dohody o íránském jaderném programu nebo ruská obhájkyně lidských práv Světlana Gannuškina.  Další mluví o obyvatelích řeckých ostrovů, kteří pomáhají migrantům po cestě přes Středozemní moře, nebo o dobrovolných záchranářích ze Syrské civilní obrany, kterým se přezdívá Bílé helmy.

Ocenění by ovšem mohl překvapivě dostat i spolupracovník americké tajné služby NSA Edward Snowden, který zveřejnil materiály amerických tajných služeb o rozsáhlém sledování komunikace Američanů i lidí v zahraničí, anebo Laurent Fabius, předseda pařížské konference o klimatu, kde byla dojednána nová mezinárodní dohoda o snižování emisí skleníkových plynů.  Šanci mají podle sázkových kanceláří i papež František a konžský gynekolog Denis Mukwege, který pomáhá obětem znásilnění.

Zmiňována je podle Českých novin i Nadja Muradová z irácké komunity jezídů, která přežila masakr své rodiny a sexuální zotročení bojovníky takzvaného Islámského státu. Po útěku z otroctví nyní usiluje o ukončení obchodování s lidmi.

Minulý rok byla favoritkou Angela Merkel, ale Nobelův výbor opět potvrdil, že jeho rozhodnutí jsou nepředvídatelná, když udělil cenu čtveřici tuniských organizací, která přispěla k budování demokracie v Tunisku po roce 2011, kdy se v zemi uskutečnila první z revolucí „arabského jara“.

Letos bylo navíc na Nobelovu cenu za mír nominováno rekordních 376 jednotlivců a organizací, což je podstatně víc než předchozí rekord 278 nominací z roku 2014. Podle agentury AFP mezi navrženými nechybí republikánský kandidát na úřad amerického prezidenta Donald Trump.

Scény rvoucích se poslanců jsme zvyklí vídat spíše v parlamentech zemí, které považujeme za méně civilizované, třeba v ukrajinském sněmu. Tentokrát ovšem přišla zpráva o rvačce z Evropského parlamentu a odehrála se v klubu Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP).

Zatím neznámý europoslanec UKIPu na zasedání klubu fyzicky napadl svého kolegu a jednoho z kandidátů na uvolněné místo v čele partaje Stevena Woolfa. O incidentu by zřejmě jak jeho aktéři, tak přihlížející decentně pomlčeli, kdyby ovšem zhruba hodinu po něm Woolfe nezkolaboval na chodbě štrasburského sídla parlamentu. Záchranka devětačtyřicetiletého politika převezla do nemocnice a lékaři jej následně podrobili sérii testů. Jak tweetoval z nemocnice sám Woolfe, žádný z testů zatím neodhalil vážnější problémy. Jediné potíže, který v ten moment podle svých slov pociťoval, byla bolest v levé tváři (z čehož lze usuzovat, že od kolegy dostal facku).

Přesné okolnosti potyčky zatím neznáme, nicméně bývalý šéf UKIPu Nigel Farage naznačil, že spor nebyl osobní, ale šlo o stranickou politiku. Server Politico EU pak připomíná, že ačkoliv se Woolfe nyní uchází o předsednické křeslo, v uplynulých týdnech otevřeně zvažoval přestup ke konzervativcům a je možné, že mu tuto „zradu“ někdo vyčetl.

Politico jak v jiném obsáhlém textu, který shodou okolností zveřejnil dnes ráno, píše, že se UKIP nachází v krizovém okamžiku svojí existence, „a nikoho to nepřekvapuje“. Nástupkyně dosavadního lídra Farage Diane James (osmá osoba v čele strany existující dvacet let) vydržela na předsednickém křesle pouhých osmnáct dní, než toto úterý rezignovala. Strana se potýká s nedostatkem financí (donoři přecházejí ke konzervativcům) a klesajícím počtem členů.

UKIP má za sebou bouřlivé léto, během něhož se o nástupnictví po Faragovi, který oznámil záměr odejít do politického důchodu krátce po vyhlášení výsledků referenda, v němž Britové odhlasovali odchod země z EU, střetly dva stranické proudy. Střet to nebyl pěkný, jak píše Politico, a létala v něm obvinění z manipulace či ze snahy partaj v zájmu konkurenčních konzervativců poškodit. Zmiňovaného Stevena Woolfa sice jako svého nástupce preferoval Farage, jenže europoslanec nesplnil formální podmínky pro nominaci, a tak v čele strany stanula Diane James. Další kolo hledání nového lídra – a zřejmě také vyšetřování potyčky – klid do třetí největší britské strany ovšem hned tak nepřinese.

Reklama