Bylo to před třemi lety, když se Travis Cornettrozhodl, že nezbývá nic jiného než přeměnit svou bukolickou usedlost v Severní Karolíně v bytelné opevnění. Nejprve nainstaloval kamery, pak přibyly cedule Vstup zakázán doplněné výhrůžkou, že narušitelé budou potrestáni, a nakonec si pořídil kalašnikov. Travis Cornett byl plný odhodlání, že na jeho ženšen nikdo ani nesáhne.

Suzy Khimm přináší na serveru Foreign Policy zevrubný pohled na globální trh s ženšenem, z něhož se v posledních sezónách stal takřka zlatý důl. Zabezpečená farma firmy Hifh Country Ginseng se skutečně stala terčem zloděje, který po ženšenu prahl ze stejných důvodů, z jakých se Cornett pustil do jeho pěstování.

Globální trh s tímto kořenem, jenž má využití v tradiční čínské medicíně, se dnes odhaduje na dvě  miliardy dolarů. Popularita produktů s ženšenem se neomezuje jen na Čínu, ale narůstá i v Koreji, Singapuru, Malajsii a mnoha dalších zemích s výraznou čínskou minoritou.

photo_main_4
Autor: X High Country Ginseng

Drtivá většina produkce ženšenu dnes pochází z velkofarem, kde se nešetří pesticidy, a stín tu zajišťují dřevěné nebo látkové zábrany. Divoký ženšen, který roste v lesích, se sice těší větší oblibě; je považovaný za účinnější a na trhu má větší cenu. Ale právě takový se dnes pěstuje už jen v Americe na farmách, jako je ta Cornettova. Z toho důvodu je terčem nájezdů, které jsou už tak masivní, že mu může hrozit vyhubení.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Na prvním místě singlového žebříčku kralovala Jennifer Lopez a nejprodávanější bylo Maxwellovo album Now. A přesně v onen den, na který nikdo nezapomene, vyšlo nové album Boba Dylana Love and Theft, přelomové Blueprint od Jay-Zho, ale také God Hates Us All od Slayer.

Řeč je o 11. září 2001. Z hlediska dobového soundtracku, který nezamýšleně doprovázel teroristické útoky na budovy WTC, je však daleko zajímavější vzpomenout na skladby, jež se tehdy rádia rozhodla nehrát. Přesně týden po útocích totiž konglomerát Clear Channel Communications, který obhospodařoval 1200 rozhlasových stanic s dosahem 110 milionů posluchačů, vydal interní seznam více než 150 skladeb, které není radno v těchto chvílích pouštět.

Reklama
Reklama

Šlo o skutečně kuriózní mix s parametry absurdity i černé komedie, kde se vedle sebe ocitly skladby jako Imagine, Ruby Tuesday, American Pie či kompletní katalog kapely Rage Against The Machine. Z éteru zmizely mírové písně jako What a Wonderful World, ale i skladby s válečnou tématikou všeho druhu jako třeba Knockin’ on Heaven’s Door - a to jak v Dylanově verzi, tak od Guns N'Roses.  Aby toho nebylo málo, slušelo se vynechat i všechny písně s leteckou tématikou jako Learn to Fly od Foo Fighters i Leaving on a Jet Plane.

Text Roba Harvilla s názvem Banned in the USA na serveru Medium se po patnácti letech vrací k tomuto výraznému cenzorskému opatření. Kromě jistého komického rozměru, jaký celá událost měla, zvlášť když interní směrnice vyšla najevo, Harvill přináší také rozhovory se členy kapel jako System of a Down, Filter nebo Slipknot. Všech se zákaz nějakým způsobem dotýkal a všem poznamenal rozjeté kariéry. Ze zakázaného singlu Chop Suey! od System of a Down se však i přes refrén o sebevraždě stal symbol doby a kapelu vynesl na první místo Billboardu, ač jej rádia nehrála.

https://www.youtube.com/watch?v=CSvFpBOe8eY

 

Reklama

Když muzikant A hostuje na albu muzikanta B, a pak muzikant B zase hraje na albu muzikanta A, tak se tomu říká, že „oplácí laskavost“. Přesně tak zněl tweet, který odstartoval hluboký zájem novináře Michaela Azzerada o klišé v hudebních recenzích - a vyústil až v rozhodnutí napsat o nich knihu.

"Moje kniha vznikla z lásky. Píši o hudbě již třicet let a značný čas z toho jsem i editor, to už si člověk začne hodně všímat opakujících se frází. A zčásti stojí za to být k ním kritický, ale také neškodí je oslavit,“ popisuje v rozhovoru pro Village Voice hudební novinář Michael Azzerad pozadí vzniku výjimečné knihy Rock Critic Law: 101 Unbreakable Rules for Writing Badly About Pop Music.

Ta by sice měla vyjít až během příštího roku, ale kdo sleduje Azzerada na Twitteru, může jeho vtipný a trefný projekt nahlédnout pod #RockCriticLaw. Autor oceňované biografie Nirvany: Come As You Are, editor serveru The Talkhouse a především fenomenálního portrétu americké nezávislé scény osmdesátých let Our Band Could Be Your Life, tu shromažďuje nejrůznější klišé, která prostupují hudební publicistikou. Mnohá jsou nepřeložitelná, mnohá bez problému fungují i v českém kontextu.

Pobaví především termíny jako „plodný“, což je nadužívaný, ale bezvýznamný kompliment pro hudebníka, který ohromuje objemem produkce, nikoli kvalitou. Azzerad sleduje mnohé floskule až do doby jejich vzniku převážně v sedmdesátých letech - a zdůrazňuje úskalí popisu zvuků ve slovech. „Když se člověk při psaní opírá pouze o staré klišé, je to dost smutné,“ zdůrazňuje v rozhovoru. „Slavný citát tvrdí, že psát o hudbě je jako tančit o architektuře. Ale fakt je, že já bych strašně rád viděl někoho tančit o architektuře.“

VIDEO: Parodii na fungování sociálních sítí s názvem The Realest Real natočila pro podzimní kampaň módní značky Kenzo Carrie Brownstein, hudebnice a autorka skečového seriálu Portlandia. Obsahuje mimo jiné i výcvik štěňat v pořizování selfie.

https://www.youtube.com/watch?v=VbfSRa5BRhk

Reklama