Slavný matematik a fyzik Blaise Pascal (1623 - 1662) i stovky let po své smrti překvapuje. Francouz, který se mimo jiné proslavil tezí, že i když Bůh možná neexistuje, je víra v něho tak výhodná, že by se k ní člověk měl přiklonit  pragmatickým rozhodnutím,  měl asi i talent na psychologii. Jak si všiml server Brain Pickings, vynalezl nejefektivnější techniku, jak přimět ostatní, aby změnili názor. A to staletí před tím, než vůbec začaly vznikat moderní studie na toto téma.

„Když chceme někoho přesvědčit, aby změnil názor, protože si myslíme, že ten jeho je špatný, musíme se na věc podívat z jeho úhlu pohledu. A protože pohled z jeho strany potvrzuje jeho pravdu, musíme tuto skutečnost uznat, ale zároveň mu nastínit i další úhly, které nevidí. Pak bude náš partner spokojen, protože se vlastně nespletl - jen neviděl celý problém. A nikoho nemůže rozzlobit zjištění, že nevidí všechno, protože to je prostě přirozený fakt. Nicméně na druhou stranu – právě pro tuto přirozenost lidé neradi slyší, že se pletou. Ve svém pohledu se přece nemohou splést, protože vjemy našich smyslů mají pro nás vždycky pravdu,“ řekl Pascal a dodal: „Lidé jsou obecně lépe přesvědčitelní důvody, ke kterým dojdou sami, než těmi, které jim dá někdo jiný.“

Jednoduše řečeno: podle Pascala je lepší, abyste předtím, než vyjádříte s někým nesouhlas, podtrhli to, v čem a proč má pravdu. A přivést někoho úspěšně k tomu, aby změnil názor, znamená objevit mu opačný nebo rozdílný úhel pohledu, než je ten jeho.  A profesor psychologie na univerzitě v texaském Austinu Arthur Markman potvrzuje, že oba tyto body vedou k cíli: „Pokud chcete otevřít někomu možnost, aby změnil názor, musíte nejprve dosáhnout toho, aby zmírnil obranné reflexy a nezakopal se ve své pravdě,“ říká. "Když vám okamžitě začnu vypočítávat všechno, co jste řekl špatně a v čem se mýlíte, nemáte zrovna motivaci se mnou spolupracovat. Ale když řeknu Super, tohle je zajímavý a důležitý pohled, nabízím vám možnost se mnou spolupracovat na výměně názorů. A dostávám možnost později říct i své pochyby o správnosti vašich závěrů způsobem, který není konfrontační.“

Neboli bráno k dnešní době prostoupené spory a vztahovačnými slovy: Pascal nechápe přesvědčování jako faktory manipulace či nátlaku a kontroly, ale jako věc stojící především na vcítění se do druhých. Na vcítění se do pochyb a obav, jež ovládají jejich mysl. Kdo chce o Pascalových psychologických objevech vědět víc, najde informace na brainpicking org.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Dva kandidáti, kteří se mají už zanedlouho utkat v souboji o křeslo prezidenta Spojených států, se několikrát navzájem obvinili z naprosté mentální neschopnosti zhostit se jednoho zásadního úkolu spjatého s touto funkcí: stát se vrchním velitelem amerických vojenských sil. „Donald Trump není člověk, kterému bychom mohli svěřit jaderné zbraně,“ prohlásila Hillary Clinton, kterou její sok zase na oplátku prohlašuje za „pomatenou“.

To není úplně dobré vysvědčení pro dvojici, z níž 8. listopadu vzejde držitel atomového kufříku na příští čtyři roky. Navíc v době těhotné mezinárodními problémy a spory, kdy jen režim šílených Kimů v Severní Koreji provádí jeden jaderný test za druhým.

Reklama
Reklama

Jak snadno vlastně může americký prezident odpálit atomový úder? Agentura Bloomberg se zeptala na přesný postup někdejšího důstojníka raketových sil a dnes experta na globální bezpečnost z univerzity v Princetonu Bruce Blaira. Tady je jeho popis.

Pravomoc prezidenta coby vrchního velitele je jasná: on jediný může dát příkaz k užití jaderných zbraní. Před započetím vojenské akce musí vrchní velitel probrat situaci s kruhem svých vojenských a civilních poradců ve Washingtonu i jinde ve světě. V Bílém domě je pro tyto schůzky určena místnost známá jako Konferenční sál J. F. Kennedyho - pracovna vybavená veškerou zabezpečenou komunikační technikou, aby prezident mohl vést armádu doma i v zámoří. Na cestách má pro tenhle případ připojení k zabezpečené lince.

https://www.youtube.com/watch?v=vuP6KbIsNK4

Klíčovým účastníkem možné „jaderné“ schůzky je velící důstojník z Národního velitelského centra v Pentagonu jinak známého jako „válečný pokoj“. Tohle 24 hodin denně fungující operační centrum je odpovědné za přípravu a okamžitý přenos prezidentova příkazu k odpálení raket. K poradě před vydáním rozkazu by byl pravděpodobně po síti přizván i velitel nukleárních sil USA ze Strategického štábu v Omaze.

Rozsah a délku předúderových konzultací samozřejmě určuje prezident podle svého uvážení, ale problémem je čas: pokud už nepřátelská raketa směřuje USA, má vrchní velitel před nařízením protiúderu pouhých 30 vteřin. Tak napjatý čas zvyšuje riziko předčasné reakce na falešný poplach. Dá se očekávat vzrušená debata i to, že řada poradců bude mít protichůdný názor, nicméně Pentagon nakonec bude postupovat podle toho, co řekne prezident.

Velitel ve „válečném pokoji“ Pentagonu musí nejprve ověřit, zda osoba vydávající příkaz k úderu je opravdu prezident USA.  Přečte tzv. vyzývací kód - některá z písmen armádní abecedy, např. Delta-Echo, načež prezident rozlomí plastikovou kartičku, kterou nosí neustále při sobě, a najde odpovídající odpověď: například Charlie-Zulu.

Po identifikaci prezidenta připraví lidé ve válečném pokoji příkaz k odpalu. Tento vzkaz v sobě zahrnuje vybraný válečný plán, čas odpálení, ověřovací kódy a kódy nutné k odblokování raket před jejich vystřelením.  Zašifrovaný příkaz má nanejvýš 150 znaků a je vyslán do všech velitelských štábů a přímo k odpalovacím posádkám mezikontinentálních balistických raket v ponorkách i na souši. K těmto posádkám příkaz dorazí sekundy po odeslání.

Jakmile mají příkaz v ruce, otevřou odpalovací týmy každá svůj sejf, ve kterém jsou příslušné ověřovací kódy sestavené Národní bezpečnostní agenturou, a porovnají je s kódy v rozkazu. V ponorkách ověření provádí kapitán a dva další důstojníci s ověřovací pravomocí. Na souši jsou k tomu v podzemních centrech určeny vždy dvojice důstojníků.

Pokud kódy sedí, zadá posádka do svých počítačů číslo válečného plánu a podle něj provede zaměření raket na zvolené cíle. Pak rakety odblokuje a ve stanovený čas dá povel „pal“. U raket na zemi neuplyne od počáteční konzultace v konferenčním sále J. F. Kennedyho do odpalu víc než pět minut; u ponorek zhruba čtvrt hodiny. Jakmile jsou rakety s jadernými hlavicemi jednou vystřeleny, nejde je za žádných okolností přivolat zpět.

https://www.youtube.com/watch?v=5tYA_W3PPgw

Reklama

Před summitem v Bratislavě se začínají dít věci. Evropským éterem se přehnala slovní přestřelka mezi lucemburským ministrem zahraničí Jeanem Asselbornem a jeho maďarským kolegou Péterem Szijjártem.  Asselborn v rozhovoru pro německý týdeník Die Welt řekl, že Maďarsko by mělo být vyloučeno z EU, protože protiimigrantskou politikou „masivně porušuje základní evropské hodnoty“ - a že dnes by „nemělo šanci stát s členem EU“. Odpověď přišla záhy. Szijjártó vydal prohlášení, v němž podle serveru Budapest Beacon píše:

  • Vždy jsme věděli, že Jean Asselborn není seriózní člověk.
  • Je jasné, že Jean Asselborn žije jen pár kilometrů od Bruselu.
  • Asselborn je pompézní a frustrovaná postava.
  • Asselborn by mohl chtít vyhodit Maďarsko z EU, ale už dávno sám sebe vyloučit ze skupiny politiků, jež je možné brát vážně.
  • Asselborn je regulérní nihilista, který neúnavně pracuje na zničení evropské bezpečnosti a kultury.
  • Maďarsko je historický ochránce Evropy.
  • Maďaři rozhodnou (v referendu) 2. října o ilegální imigraci, bruselských kvótách a lidech jako Asselborn – to vše je důkaz, že v Maďarsku vládne zákon.

Den předtím se odehrály ještě dvě zajímavé věci. Premiér Viktor Orbán měl v parlamentu projev, v němž řekl, že Maďarsko leží v srdci Evropy, která však je ohrožena terorem - a násilím a je to politika Bruselu, která ji „vede do civilizační katastrofy“.

Důležitější zprávou však je, že v pondělí rozhodly členské země EU o přesměrování peněz z eurofondů do nového balíku v objemu 5,2 miliardy euro na pomoc zemím postižených uprchlickou krizí. Jak píše agentura Reuters, tyto peníze budou přesunuty z eurofondů, které byly plánovány na pomoc zejména méně vyvinutým zemí EU, tedy její východní části. Rozpočet pro rok 2017 bude změněn tak, že do Česka a dalších zemí půjde o 24 procent méně peněz než letos. Ze zprávy agentury plyne, že s tímto přesunem peněz souhlasily i samy země z východní části EU.

Není lehké proslavit se jednou z nejelegantnějších vědeckých teorií 20. století a pak přihlížet, jak se vám na sklonku života hroutí. Právě to se děje slavnému lingvistovi a levicovému intelektuálovi Noamu Chomskému (87). Před několika dny vyšel ve významném vědeckém časopise Scientific American článek Paula Ibbotsona a Michaela Tomasella, v němž shrnují přibývající množství argumentů a důkazů od kognitivních vědců a lingvistů, že Chomského teorie je mrtvá, byť její skon ještě není oficiálně ohlášen.

Chomsky před půl století přišel s objevnou teorií, že lidský jazyk je naším univerzálním dědictvím a dostali jsme ho do daru zhruba před 100 až 50 tisíci lety díky genetickým změnám, jež nám umožnily mluvit a myslet. Na základě mnoha - nesporně geniálních – analýz a dedukcí dospěl Chomsky k závěru, že každý z šesti tisíců jazyků, jimiž dnes mluví lidé na planetě, má stejný gramatický základ a chápání této gramatiky nám bylo vštěpeno geneticky. Proto se děti dokáží tak rychle naučit jazyk své matky, jinak by to prý nebylo možné; odposloucháváním a metodou pokus-omyl se jazyk prý naučit nedá. Schopnost učit se jazyky a mluvit jimi nás také zásadním způsobem odlišuje od zvířat.

Chomského teorie měla zásadní dopad nejen na studium jazyků, ale také na mnoho jiných disciplín včetně vývoje počítačů a umělé inteligence. Jenže dnes se podle mnoha vědců ukazuje, že Chomského teorie je mylná. Není zde prostor na detaily, ale v podstatě jde o to, že se lingvisté našli až příliš mnoho důkazů o tom, že některé jazyky (například indiánského kmene Piraha v amazonské džungli) postrádají ten typ gramatiky, o které Chomsky mluvil jako o klíči ke všem jazykům (například možnost řadit za sebe vztažné věty v nekonečné řadě).

Charles Darwin
Charles Darwin • Autor: Biophoto Associates

Kromě toho vědci dnes vysvětlují schopnosti dětí učit se jazyky jejich mozkem, který má v rané fázi obrovskou kapacitu. Stručně, dětský mozek je nastaven na zvládání obrovského množství úkolů a k naučení se jazyka nepotřebuje specifický gen.

V těchto dnech také vychází kniha amerického novináře a spisovatele Toma Wolfa The Kingdom of Speech (Království řeči), o níž referuje deník The Guardian - a předpovídá velkou bouři, kterou vyvolá. Wolfe účtuje nejen s evoluční teorií Charlese Darwina, ale současně také s Chomského teorií univerzální gramatiky a genetické predispozice pro její přijímání.

Wolfe tvrdí, že jeho útok na Chomského není nic osobního a nesouvisí s Chomského levicovým aktivismem, byť připouští, že právě „kombinace vědeckého a politického postoje z Chomského dělá tak slavnou figuru“. Chomský svoji teorii nadále brání, ale podle všeho je to předem prohraný boj. Pro obdivovatele jeho levicového aktivismu se samozřejmě nic nemění, Chomsky nadále zůstane jejich hrdinou.

V této souvislosti je zajímavý ještě jeden text starý dva roky. Chomsky pro Financial Times vysvětluje, proč kritizuje výlučně USA jako zločinný režim, jenž je podle něj v podstatě stejného ražení jako Hitlerova Třetí říše, ale nekritizuje diktatury v Íránu či ve Venezuele. „Předpokládejme, že bych kritizoval Írán,“ říká. „Jaký by to mělo dopad? Jedině ten, že by to pomohlo těm, kteří chtějí pokračovat v politice, s níž já nesouhlasím – například s bombardováním.“

Stejně tak namítá, že kdyby kritizoval Huga Cháveze (ten tehdy ještě žil), jeho kritika by se okamžitě stala soustem pro mainstreamová média -  a jeho kritika USA by byla tak byla zamlčena. Jinými slovy, Chomsky volí kritiku účelově. Podobný přístup volí při obraně své teorie o jazyku, když odmítá uznat to, co se do ní nehodí. Stále se však může utěšovat, že i když jeho teorie o jazyku už bude definitivně prohlášena za neplatnou, vždy mu zůstanou miliony věrných fanoušků, pro které jsou USA říší zla.

Reklama