V odvěkém sporu, jestli je lepší žít ve městě, nebo na vesnici, měli venkované vždy jeden nezpochybnitelný argument ve prospěch životě v přírodě – dýchají čerstvý vzduch. O tuhle jistotu je ale možná brzy připraví holandští vědci.

Jmenovitě epidemioložka Lidwien Smit z univerzity v Utrechtu. Ta zkoumala vzduch v okolí míst s vysokou koncentrací kravínů, vepřínů a drůbežáren. Tématem se zabývala déle než rok ve studii placené nizozemskou vládou. A zjistila, že v těchto místech je vzduch stejný, někdy dokonce horší než v centrech měst, která jsou plná aut.

„Nejvíce úmrtí souvisejících se znečištěním vzduchu způsobuje zemědělství - a nikdo přesně neví proč,“ řekla Smit deníku Financial Times. Zejména na intenzivní hospodářství by se měla vztahovat nejpřísnější emisní pravidla, soudí vědkyně. Její studie je jednou z prvních, která zkoumá zdraví obyvatel žijících v blízkosti farem.

Jedním z hlavních viníků je amoniak neboli čpavek, jenž se uvolňuje ze zvířecí moči a trusu. Když se v atmosféře spojí s dalšími prvky, vznikne oblak složený z mikroskopických částic, které jsou tak malé, že je lze vdechnout a které pak mají vliv na plíce a srdce. Asi 94 procent emisí čpavku pochází právě ze zemědělství.

Doktorka Smit a její tým testovala asi 2500 dospělých obyvatel venkova v jihovýchodním Holandsku, kde lidé žijí relativně blízko velkých hospodářských farem. Na území žije asi milion lidí a šest milionů prasat. Testovaní lidé měli dýchat zhluboka, aby bylo možné změřit, jak jim fungují plíce.

Po zohlednění věku či toho, zda osoba kouří, vědci zjistili, že plíce lidí žijících v kilometrové blízkosti patnácti a více farem fungují o pět procent hůř než plíce lidí, kteří žijí od farem dál. To se může zdát jako zanedbatelný rozdíl, ale podle Smit je to důležitá anomálie. Celá studie má být prezentována tento týden na kongresu European Respiratory Society v Londýně.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

Alternativa pro Německo (AfD) dosáhla dalšího triumfu v německých zemských volbách, tentokrát ve spolkové zemi Meklenbursko – Přední Pomořansko. Strana, která se profiluje odporem proti přijímání uprchlíků a coby zásadní kritik vstřícného postoje Angely Merkel, v nedělních volbách získala 20,8 procent hlasů. Silnější byli jen sociální demokraté (30,6 procent).  Alternativě se tak prvně podařilo porazit křesťanské demokraty kancléřky Merkel, kteří získali 19 procent hlasů.

Zajímavý je podrobnější pohled na to, kdo vlastně AfD volil: hlavně se jí podařilo dostat do hlasovacích místností dřívější nevoliče. Volební účast ve srovnání s rokem 2011 stoupla o 9 procent -  ve zdejší spolkové zemi nejvíce od roku 2002 - a polovina z někdejších 112 000 nevoličů hlasovala právě pro AfD.

Reklama
Reklama

Alternativa však zároveň dokázala přetáhnout voliče prakticky od všech konkurentů. Za pozornost stojí značný přesun voličů od postkomunistické Die Linke – jedná se o protestní voliče, kteří chtějí hlasovat hlavně „proti systému“, a pravicoví populisté z AfD jim letos nabízejí ostřejší protest než okoukaná postkomunistická levice. Úspěch AfD „odnesli“ i neonacisté z NPD, kteří se na rozdíl od voleb v letech 2006 a 2011 do zemského parlamentu neprobojovali.

 

AfD
Autor: www.sueddeutsche.de

AfD letos už podruhé v zemských volbách překročila hranici pětiny hlasů – podruhé v postkomunistickém východním Německu a podruhé ve spolkové zemi, kde žije jen minimum imigrantů (tvoří tři procenta celkového obyvatelstva) a uprchlíků. Do Meklenburska bylo vloni v rámci vnitroněmeckých uprchlických kvót přiděleno 23 000 a v prvním pololetí letošního roku 5400 žadatelů o azyl.

Kancléřka Merkel za volební porážku strany převzala spoluzodpovědnost. Za svými rozhodnutími z minulých měsíců si podle slov pronesených na tiskové konferenci na okraj summitu zemí G20 v Číně stojí. Pozoruje, že občané nevěří ve schopnost politiků řešit problematiků uprchlíků a jejich integrace, nevnímají dosažené pokroky. A úkolem vlády – a také jejím osobním – je snaha tuto důvěru obnovit.

Magnet pro naštvané. (Předsedkyně AfD Frauke Petry)
Předsedkyně AfD Frauke Petry • Autor: Profimedia, TEMP Sipa Press

 

Životu se daří všude; i na místech, kde byste to žádnému životu nepřáli. Například v opuštěném podzemním raketovém silu na hranicích Polska a Německa. V něm sovětská armáda za studené války skladovala jaderné zbraně a po jejím konci zůstalo na pospas chátrání. Vojenský personál vystřídal divoký život – netopýři a jedna velmi zvláštní mravenčí kolonie.

Ta žije na samém dně staré ventilační šachty. Na první pohled je to mraveniště jako každé jiné – mravenci v něm šurdí, lezou jeden přes druhého a pilně přenášejí věci násobně těžší, než jsou oni sami. Na pohled druhý je to však cokoliv jiného než běžné mraveniště. Je to dost mrazivý a tajemný jev docela odpovídající kulisám, v nichž se odehrává.

Na dně domovské ventilační šachty je neustále zima blízká bodu mrazu. Je tam také neustále tma. To všechno je i pro mravence velmi nepříznivé prostředí, ovšem to není to jediné, čím je kolonie v polském Templewu zvláštní. Tvoří ji nepohlavní mravenčí dělnice, a kolonie se tedy sama nerozmnožuje. Přísun členů zajišťuje otvor větrací šachty: novými členy podzemního mraveniště se stanou nešťastníci, kteří do ní omylem spadnou. Na povrchu je totiž ještě jedno, zcela běžné mraveniště s královnou.

Mravenci
Ve tmě a zimě

Kdo takhle spadne, začne žít úplně nový život. Ve tmě, mrazu, a neustálém hladu. Na dně bunkru totiž takřka není co jíst. Živí se tamní mravenci netopýřím trusem? Nebo snad konzumují mrtvolky uhynulých kolegů, které už tvoří na dně krytu několikacentimetrovou vrstvu? Naučili se získávat energii nutnou k životu nějak jinak? To zatím entomologové nevědí.

Stejně jako neznají odpověď na další otázku: co kdyby do větrací šachty spadla královna, ať už jejich druhu, nebo jiného (je známo, že mravenčí kolonie si umí příbuzné královny adoptovat). Začnou se pak pohlavně rozmnožovat, nebo ne? Je pravda, že na odchov mravenčí mládeže je na dně templewského krytu příliš velká zima. Tedy podle známých pouček. Ale tito mravenci už navzdory několika takovým poučkám vytvořili funkční, byť poněkud dystopické společenství.

Ženy v politice často o mnoha „ženských“ věcech nemluví, také z obavy, že budou díky tomu nahlíženy jinak než jejich mužští kolegové. Pokud jde o děti, pak ženy, které je nemají, vzbuzují ve společnosti otázky i podezření. A může se z toho stát i nástroj politického boje: Jak může rozhodovat o zemi a o dětech nás všech, když nesplnila svoji základní roli, slyší někdy bezdětné političky.

Třeba u bývalé australské premiérky Julie Gillard její bezdětnost posloužila jako zbraň dokonce kolegům z vlastní strany: její předchůdce v čele partaje o ní prohlásil, že jako „někdo, kdo se rozhodl nemít děti, v sobě nemůže mít příliš lásky“. A posloužila jako argument taky kritikům vládní rodinné politiky - někdo jako ona přece „nemůže věřit v rodinu“, prohlásil jeden z konzervativních politiků. Přičemž se tato politika se nijak prudce nelišila od té, kterou prosazují ženatí otcové.

Proto je nyní rozhodnutí skotské premiérky Nicoly Sturgeon promluvit o důvodech, které zapříčinily její bezdětnost, do značné míry průlomové, jak píše on-line magazín Quartz. Šéfka Skotské národní strany tak učinila v připravované knize, z níž zveřejnila ukázku. Dnes šestačtyřicetiletá politička ve čtyřiceti potratila.

Tento „bolestný zážitek“ pro ni znamenal poznání, že některým lidem se prostě nepodaří děti mít bez ohledu na to, jak moc chtějí. Sturgeon chce podle svých slov také přispět k debatě o situaci, která je běžnější, než by se mohlo zdát – potratem končí jedno ze šesti těhotenství, přesto se o této ztrátě, k níž často dochází v raném stádiu těhotenství, moc nemluví.

Debata o bezdětných političkách každopádně vyvolává vášně. Magazín New Statesman loni pátral po tom, „proč tolik úspěšných žen nemá děti“, a vysloužil si kritiku obálkou, na níž skotská premiérka stojí společně s dalšími třemi političkami (třeba německou kancléřkou Angelou Merkel) kolem kolébky, v níž leží místo dítěte volební urna.

New Statesman

Video: Podle WWF už panda velká není akutně ohroženým druhem. Za deset let (od roku 204 do roku 2014) stoupla její populace o 17 procent a označení tak bylo sníženo z ohrožené na zranitelné. Do první kategorie naopak přibyla gorila východní: její počet se snížil za dvacet let o 70 procent.