Románek německé vládní a národní sounáležitosti skončil, předvolební kampaň před volbami plánovanými na příští rok začíná. Německý místopředseda vlády, ministr pro ekonomiku a šéf druhé největší koaliční partaje SPD Sigmar Gabriel se v neděli vymezil proti kancléřce - a své úhlavní sokyni - Angele Merkel hned v několika bodech.

Za prvé: tempo přijímání uprchlíků je neudržitelné. Německo bude muset zavést omezující kvóty a ostatní tvrdě odmítat. Za druhé, Britové si musí pořádně odskákat Brexit, v opačném případě je Evropská unie vyřízená. A za třetí: TTIP, tedy evropsko-americká smlouva o volném obchodu, je mrtvá. Pojďme popořádku.

Financial Times k prvnímu bodu píší, že “jeho výroky ukazují, kudy budou procházet bojové linie mezi hlavními německými stranami před volbami příští rok”. Gabriel své tvrzení zdůvodňuje tím, že vláda (tedy samozřejmě kancléřka) “podcenila výzvu”, jakou integrace milionu přistěhovalců představuje. Merkel ještě téhož dne kontrovala poněkud mnohoznačně tvrzením, že “mnoho se podařilo dosáhnout”, ale že “mnohé je ještě potřeba vykonat”.

Finacial Times také připomínají, že Alternativa pro Německo, tedy strana, která chytila druhý dech právě díky nesouhlasu části Němců s imigrační politikou kancléřky, dále posiluje - v září budou volby ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko a Alternativa tam za CDU kancléřky zaostává o pouhé jedno procento. Podle průzkumů dvě třetiny Němců se stávající přistěhovaleckou politikou vlády nesouhlasí. Frank-Juergen Weise, šéf německého úřadu pro migraci a uprchlíky, mezitím prohlásil, že letos Německo přijme 250 - 300 tisíc imigrantů, tedy podstatně méně než vloni. “Pokud jich přijde více, ocitneme se pod tlakem,” řekl novinářům z Bild am Sonntag.

Frauke Petry, chairwoman of eurosceptic German party AfD delivers her speech during a party meeting…
Frauke Petry, šéfka AfD • Autor: REUTERS

Pokud jde o Brexit, Gabriel zopakoval výroky, jež zaznívaly krátce po britském referendu a vlastně už před ním. Vicekancléř odmítá vstřícný postoj vůči Británii s tím, že by se mohl zalíbit ostatním zemím a vedl by k rozpadu zbývající sedmadvacítky. Británii se nesmí dovolit, aby si vyzobala “příjemné věci” a nenesla žádnou odpovědnost za následky odchodu. “Brexit je průšvih, nezasáhne nás ale ekonomicky tak, jak se někteří obávají - je to spíše psychologický problém a obrovský politický problém,” prohlásil Gabriel na tiskovce. Svět podle něj teď považuje Evropu za nestabilní kontinent.

Kancléřka v tomto bodě zůstává tajemná, dává jenom najevo, že nebude nikam spěchat a že vše je potřeba dobře promyslet. “Spíše než abychom začali horečně konat, měli bychom se spíše zamyslet nad tím, co jako sedmadvacítka můžeme dělat lépe,“ řekla v rozhovoru pro rozhlasovou stanici ARD. Zdá se, že spěchat nehodlá nikdo - Britové se také nikam nehrnou. Zatím spíše řeší, který ministr je zodpovědný za co a vůbec se snaží vyznat v tom, o čem vlastně vyjednávat.

A co se smlouvy o volném obchodě týče, Gabriel “odtajnil” stav jednání - ta jsou totiž neveřejná, což je ostatně jedna z námitek kritiků chystané dohody.  “Podle mého názoru jednání se Spojenými státy v podstatě selhala, i když to nikdo nechce přiznat. Nikam nesměřují,” cituje Gabriela Deutsche Welle. Po 14 vyjednávacích kolech se nepodařilo uzavřít jedinou kapitolu ze sedmadvaceti. Důvodem prý je, že “my Evropané se nechceme podvolit americkým požadavkům”.

Gabriel tedy vystupuje jako klasický obránce, německá veřejnost je ostatně v Evropě největším odpůrcem vyjednávané dohody. Zároveň německý vicekancléř neříká nic nečekaného - na opačné straně Atlantiku je v tuto chvíli kritika volného obchodu zcela samozřejmým tématem předvolební kampaně. Celkem vzato lze s velkou dávkou jistoty prohlásit, že dohodám o gumování hranic na nějakou dobu odzvonilo. Evropská komise se proti jeho výrokům v každém případě ohradila.

Reklama
Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Sledujte Denní menu na Twitteru @dennimenu

“Když máte schůzku s vrahem, který popravil šest lidí, neočekáváte setkání s drobnou nervózní mladou ženou s dítětem v náručí,” začíná reportáž server BBC. “Maria, což není její skutečné jméno, zabíjí na zakázku - jako součást vládou podporované války proti drogám.”  Jak se vzápětí dozvíme, je jednou ze tří žen v zásahovém týmu - a ženy se v něm obzvláště cení, protože mohou proniknout do blízkosti svých budoucích obětí, aniž vzbudí podezření.

Maria vraždí zručným výstřelem do hlavy. Pokyny dává podle jejích slov “šéf”, což je policejní velitel.  I ten je součástí kontroverzní války proti drogám, kterou na Filipínách rozpoutal nový (populistický) prezident Duterte. Marii do nájemných vražd zapletl manžel, sám nájemný vrah. Oba pocházejí z chudého prostředí a před rozjezdem “očistné” protidrogové kampaně žádnou práci neměli. Teď ji tedy mají: za každý zářez na pažbě dostanou od státu částku odpovídající 430 dolarům (něco přes 10 000 Kč).

Reklama
Reklama

Duterte během předvolební kampaně slíbil zavést pořádek, jak už to tak populističtí politici dělají. Tak daleko jako filipínský drsňák ovšem zajde málokdo. Duterte otevřeně nabídl, že nechá během prvních šesti měsíců v úřadě odstranit 100 tisíc zločinců - a nemyslel to obrazně. Varování se týkalo především drogových dealerů, Filipíny totiž zavalil metamfetamin, česky perník, lokálně známý jako shabu.

BBC

Od chvíle, kde Duterte nastoupil do úřadu, se ve filipínských čtvrtích nad ránem pravidelně objevují zakrvácená těla lidí zapletených do výnosného drogového byznysu. Většinou jde samozřejmě o malé ryby, ale mají sloužit jako varování - jak svědčí nápisy na kusech kartónu umístěných vedle mrtvol a vyzývající ostatní, aby se obchodu s drogami vyvarovali. Vrahy jsou lidé jako Maria, jíž si BBC dokonce v detailu vyfotila.

Válka je populární: lidé v chudinských čtvrtích, v nichž je na drogách velká část populace, prý svému prezidentu aplaudují. V reportáži BBC lze nicméně na okamžik zahlédnout obraz propleteného pekla. Kromě Marii, jejíž utajené bydliště právě někdo prozradil a ona se i s manželem/spoluvrahem ocitá na útěku, novináři zpovídají její potenciální oběť, jistého Rogera (další vymyšlené jméno). Ten je také na útěku, ale z opačných důvodů: čeká, kdy ho kvůli pouličnímu prodeji drogy potká Mariina kulka.

Filipínský prezident Duterte
Filipínský prezident Duterte • Autor: REUTERS

Sám je samozřejmě na drogách; když do závislosti spadl, začal si jejich prodejem vydělávat na vlastní spotřebu, a přitom se zapletl do spolupráce se zkorumpovanými policisty. Když prezident během kampaně vyhlašoval svůj “očistný” plán,  Roger  si myslel, že půjde po drogových kartelech, které drogu vyrábějí, ale to se spletl. Teď ví, že je vyřízený, děti poslal s manželkou na venkov a jako klubíčko nervů čeká na svůj konec. “Kéž bych mohl vrátit čas, teď je pro mě už pozdě. Nemůžu se jít udat, policisté by mě pravděpodobně stejně zabili.“

V podobné pasti je i Maria. Její šéf vyhrožuje, že každý, kdo tým opustí, se stane příštím terčem. Ona sama má výčitky svědomí a při zpovědi žádá kněze o odpuštění, ale bojí se mu vyjevit, čím se přesně provinila. Bojí se pomsty rodin, kterým zavraždila příbuzné; bojí se, co řekne dětem, až se začnou ptát, odkud bere rodina peníze.

Reportér BBC se jí ptá, jestli cítí zadostiučinění. “Bavíme se jenom o akci, jak ji provést. Když ji provedeme, už se o tom nikdy nezmíníme,” odpovídá prý se zavřenýma očima a mne si přitom ruce, jakoby se probírala myšlenkami, se kterými se nikdy nikomu nesvěří.

Reklama

I když se zdá, že dohodám o gumování hranic na nějakou dobu odzvonilo, některé jevy je překračují lehce, dokonce jsme svědky vzniku jakéhosi nového internacionalismu. Pěkně to demonstroval minulý týden bývalý šéf britské Strany za nezávislost Spojeného království (UKIP) Nigel Farage, který po velkém úspěchu v domácí politice vyrazil do USA podpořit spřízněnou duši – tedy Donalda Trumpa.

“Lidé, naše poselství je zřejmé,” rozplýval se Farage na mítinku ve státě Mississippi. “Paralely existují. Miliony obyčejných Američanů zažívají zklamání, zažívají těžké časy. Cítí, že politická třída ve Washingtonu se jim vzdálila, že příliš mnoho jejich zástupců jsou politicky korektní součástí mediální elity.“

Bla bla bla, obvyklé představení, ovšem okořeněné jedním nepříjemným faktem - Farage vystupuje v Americe jako vítěz, který dokázal, že navzdory posměškům lze s takovým poselstvím udělat díru do světa. “Můžete vyrazit do ulic, můžete porazit průzkumy veřejného mínění, můžete porazit komentátory, můžete porazit Washington,” hřímal. Protože on to dokázal.

Nigel Farage, vůdce UKIP
Nigel Farage, vůdce UKIP • Autor: Globe Media / Reuters

Komentátor The New York Times Roger Cohen rozhodně Farage na lehkou váhu už nebere. “Pokud jste Farage pozorovali v posledních letech, nemůžete si myslet, že Trump nemá v listopadu šanci. To je britská lekce pro Ameriku. Vidím kolem sebe až příliš mnoho nafoukaného přesvědčení, že Hillary to má v kapse,” píše a připomíná, že Farage si dokázal udělat dobrý den i z prezidenta Obamy, který přijel do Británie osobně podpořit kampaň za setrvání v EU.

Cohen tvrdí, že jediné, co stojí Trumpovi v cestě do Bílého domu, jsou pouze nechutné rysy jeho osobnosti. Jinak jsme svědky začátku konce neoliberální éry - a komu se na tuto vlnu podaří naskočit, má velké šance. Éra započatá Ronaldem Reaganem a Margaret Thatcher končí, ovšem včetně klasické proamerické levice, jež mnohé z jejich tržních pouček přijala. Nejdále tímto směrem zašli Tony Blair a Bill Clinton. Že jeho žena teď kandiduje proti Trumpovi, asi není třeba připomínat.

Experti navrhují, aby státy začaly dotovat zeleninu a ovoce namísto toho, aby lidem ze zdravotního pojištění lidem proplácely statiny - tedy léky snižující hladinu cholesterolu a dalších tuků v krvi, jež omezují riziko infarktu.

Návrh vychází z první seriózní studie o vlivu středomořských stravovacích návyků na pacienty s onemocněním srdce. Výsledky byly oznámeny na nedávné konferenci expertů na kardiovaskulární choroby v Římě. V evropských zemích na pobřeží Středozemního moře se lidé - jak známo - dožívají vysokého věku a každý rozumný člověk se tam chce buď přestěhovat, nebo chce o přestěhování aspoň snít. I to je jistě jeden z důvodů, proč se konference konala v Itálii.

Středomořský jídelníček sestává v mnohem větší míře než v jiných částech světa ze zeleniny, ovoce, ryb, ořechů a olivového oleje. Studie ukázala, že tahle kombinace snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění o 37%. Z textu ovšem nevyplývá, jestli bylo do příznivé kombinace pochutin zahrnuto také rozumné množství vína; a autor menu doufá, že vědci nezapomněli.

Výsledek každopádně experti považují za úžasné, protože se ukazuje, že “taková dieta je účinnější než jakékoliv léky”. Nejúčinnější složkou zmiňovaného jídelníčku je zelenina, následují tuky obsažené v rybách, ovoce a jednoduché nesaturované tuky, což reprezentuje olivový olej. Studie sledovala 1200 Italů postižených kardiovaskulárním onemocněním v průběhu sedmi let; sledovaní museli zaznamenávat vše, co pozřou, a 208 z nich se konce experimentu nedožilo.

Nutno ovšem dodat, že ač jsou výsledky přesvědčivé, vědci mechanismu celého jevu zatím příliš nerozumí. “Britští experti se domnívají, že za příznivými čísly stojí protizánětlivé účinky stravy,” krčí článek v závěru rameny.  “Takže teď budeme jíst jako Sicilané, dokud se neobjeví nějaká další stravovací móda,” poznamenává skepticky na jiném místě The Telegraph.