Rapovat mě učil Shakespeare

Může to zní jako klišé, ale americký indie rapper Andy Bothwell, který vystupuje pod jménem Astronautalis, si Českou republiku zamiloval. Od roku 2009 zde odehrál mnoho sólových koncertů a nyní se vrací v triu, takže jeho překotný rap zazní za doprovodu živých bicí i kytary. Bothwell vystudoval divadelní režii a nijak se netají že na jeho projev a texty měl kromě černošských hip-hopových průkopníků vliv i Shakespeare. Během aktuálních koncertů odehraje i písně z alba The Four Fists, které letos vydá. 

Jaké události odstartovaly poměrně vřelý vztah k Česke republice a zemím východní Evropy, kde koncertujete skoro stejně zhusta jako ve Spojených státech?
Začalo to před pár lety a mohou za to lidé z kolektivu Silver Rocket, kteří organizovali můj koncert na pražské Sedmičce. Tou dobou mi krachla část turné v Itálii. Měl jsem volné dny a Silver Rocket rychle dokázali zajistit náhradní koncerty. Nakonec se z toho vyklubaly ty nejlepší akce, které jsem na tom turné odehrál. Z celé Evropy zažívám právě na Východě tu nejlepší odezvu publika - a nedokážu přesně vysvětlit, čím to je.

Přesto to nějaké důvody mít musí.
Lidé na Východě – zdá se mi – si pořád ještě užívají chození na koncerty. Dokonce i když neznají přímo interpreta, na kterého jdou. V Americe a západní Evropě nechodíš na koncerty, abys objevoval novou hudbu, ale aby sis s kapelou zazpíval hity, které už dobře znáš.

Nyní přijíždíte s kapelou; v čem je to obtížnější?
Zoufale jsem to chtěl, ale finančně je to prostě náročné. Musel jsem si na to vydělat - a to trvalo téměř dva roky. Když jedu sólo, stačí mi půjčit si fabii a jedem maximálně ve třech lidech. Jenomže na kapelu potřebuješ dodávku, která odveze veškeré vybavení, taky musíš zaplatit letenky navíc pro další hráče. Jsem rád, že se to nakonec podařilo.

V jakémsi rozhovoru jste zmiňoval, že kultura cestuje z Východu na Západ, ale ne opačným směrem. To znamená, že publikum na Východě je stále zvědavé na hudebníky z Ameriky. Z toho vlastně sám profitujete.
Z hlediska kultury každý vzhlíží k Americe. Naneštěstí Amerika nevzhlíží k nikomu jinému – maximálně pokukuje po Anglii, ale jinak je zahleděná sama do sebe. Když přijede americká kapela přijede do Čadce – což je i můj případ – lidé se dostaví už proto, že jsou zvědaví, kdo ze Států se to trmácel takovou dálku. To hraje americkým muzikantům do karet.

Studoval jste divadelní režii. Jak to poznamenalo váš přístup k psaní textů a angličtině obecně?
Ve všem. Vyrůstal jsem na raném hip hopu, ale nástup na studia mi převrátil celé pojetí řeči. Naprostý zlom v tom, jak píšu, přišel v době, kdy jsme na kurzech začali rozebírat strukturu Shakespearových veršů. Píše v jambickém pentametru, ovšem ne vždy dodržuje jeho pravidla. Můj tehdejší profesor to demonstroval na slavném monologu Hamleta: když zakroužkuješ slova, která se prohřešují proti pravidlům přízvučných slabik, získáš dokonalé shrnutí toho, o čem ten monolog je. Ať se mu to povedlo náhodou, či úmyslně, je to vskutku dílo génia. Když jsem tohle zjistil, připadal jsem si velmi nicotný a líný – uvědomil jsem si, jak uboze vedle toho působí textaři, kteří jsou prostě jen smutní z toho, že je opustila holka a chtějí to hned vyplivnout do světa. Pokračovat v tom dál je tvůrčí lenost. Došlo mi, že musím tvrdě makat; a myslím na to dodnes.

Jak jde literární teorie dohromady s textařstvím prvních rapperů?
Pro každé své album chci najít adekvátní tón. Na Pomegranate jsem se snažil být velmi doslovný, zatímco This Is Our Science je rozvolněná a poetičtější. Musíš ale pochopit, že jsem úplně stejně nadšený z řeči Shakespeara jako z textů Kendricka Lamara. Vtip je v tom, že toho docela dost vím o Shakespearovi, který mě na učil přemýšlet nad slovy, ale nakonec je nejdůležitější, abych uměl rapovat. A to jsme se naučil od Big L nebo Eminema.

Proslulé jsou vaše koncertní freestyly, kdy sbíráte podněty od publika, a pak na ně na místě improvizujete texty. Stalo se někdy, že jste z nabízených témat nedokázal udělat příběh?
Už to pro mě není tak obtížné. Freestyle je pro mě cosi jako druhý jazyk. A ten se člověk musí naučit. Nejdřív se naučím pár frází a otázek jako: „Prosím, kde je autobusová zastávka.“ Pak se zlepšíš, už ti to jde a můžeš třeba dělat rozhovor s americkým rapperem. A nakonec se dostaneš do levelu, kdy zvládneš mluvit o zcela abstraktních věcech, pocitech, poezii. Dnes už vím, že dokáži mluvit v rýmech. Jsou jen dny, kdy to jde hůř a kdy zase o něco lépe.

Takže jste nezažil okamžiky, kdy návrhy od posluchačů byly tak šílené, že jsi zůstal beze slov?
Vtip je v tom, že ty šílené nápady jsou ty nejlepší. Největší nuda jsou takové, kdy ti přistanou návrhy rapovat o sendvičích nebo pivu. O tom vymyslíš maximálně pár vět, ale nevydrží ti to na pět minut. Vůbec nechápu, proč lidi napadá tak často jídlo.

Astronautalis vystoupí:
Kabinet MÚZ, Brno, 28.4.
Vrah, Rožnov pod Radhoštěm, 30.4.
Lucerna Music Bar, Praha, 1.5.
Mumie, Ústí nad Labem, 2.5.