Možná končí doba, kdy k Oscarům patří globální pompa

Při vyhlášení nominací na výroční umělecké ceny máme vždycky chvíli čas přemýšlet, proč byla vybrána zrovna tato díla, tipovat, které z nich nakonec zvítězí, a také se ohlédnout, co všechno bylo opomenuto. V případě amerických Cen filmové akademie neboli Oscarů se při této rekapitulaci dokonce zdá, že můžeme být svědky velkého přelomu.

Nejvíce nominací dostala hořká satira Birdman a posmutnělá komedie Grandhotel Budapešť, obě v devíti (různých) kategoriích. Z obou je také patrná nostalgie po uplynulých časech. Birdman se vysmívá dnešnímu světu, kdy herci ubíjejí svůj talent v comicsových adaptacích, a vzpomíná na dobu, kdy vrcholem seberealizace bylo hraní na divadle. Grandhotel Budapešť se odehrává ve fiktivní zemi mezi dvěma světovými válkami minulého století na hotelovém území nikoho, kde jde zapomenout na svět okolo.

Dělat jednoduché pravidlo z toho, že na Oscarech vítězí retro nálada, nicméně nejde. Jistě, v kategorii nejlepších filmů jsou nominované tradičně pojaté životopisy jako Kód Enigmy (o matematiku Alanu Turingovi), Teorie všeho (o Stephenu Hawkingovi) a Selma (překvapivě vzhledem k názvu o Martinu Lutheru Kingovi). Ale rovněž je tu moderněji točený životopis z 80. let jako Foxcatcher (o olympijském zápasníkovi Marku Schultzovi) nebo film zabývající se zcela aktuálními událostmi, tedy Americký sniper (o nedávno zabitém vojákovi Chrisu Kylovi).

Někde do 70. let je situována krimi komedie Inherent Vice, předválečnými a válečnými událostmi se zabývá životopis Nezlomný o sportovci a letci Louisi Zamperinim – ty ovšem přišly v nominacích dost zkrátka. V 90. létech se odehrává adaptace životopisné knihy Divočina o ženě, která se z životní krize chce dostat dlouhým turistickým pochodem.

Jediné filmy, které se časově přímo dotýkají dneška, jsou časosběrné drama Chlapectví o vyrůstání malého chlapce od jeho 6 do 18 let (má šest nominací a možná bude nakonec hlavním soupeřem Birdmanovi) a thriller Slídil o vyhledávači nehod a zločinů pro média - jenž má ale jen jednu nominaci a jde o jedno z největších opomenutí letoška. Dobově dnešní, ale dějově neutrální se jeví hudební drama Whiplash.

Zasazení příběhu do určitého období nicméně samo o sobě moc neznamená – cokoli lze pojmout konvenčně, nebo invenčně. Podstatné je, jestli film nakonec vypadá, že vzniknul dnes, a je v něm nějaké pnutí, nejen sázka na jistotu. U oscarové akademie převládá právě tato jistota, představa o „dobře odvedené práci“ a nikoli „výzvě divákům“ (protože to by znamenalo vystavit se nejistotě).

Křiklavé přehlédnutí

Když se dělají statistiky ohledně nominovaných snímků, vypočítává se také, v kolika z nich se na významných pozicích (režisér, scenárista, hlavní představitelé) objevují ženy, Afroameričané či jiná etnika nebo cizinci. Onu diverzitu nemůže pochopitelně nikdo nadiktovat shora, ale čistá objektivní statistika odhalí, že Akademie jednoduše reprodukuje dominantní pohled na svět, kde vládnou bílí muži.

V letošních nominacích zcela chybí režisérky a scenáristky a není tu jediný Afroameričan. Ne, že by byla povinnost navrhnout mezi nejlepší režisérky Angelinu Jolie (která stojí za Nezlomným) - ale Ava DuVernay, autorka Selmy, a představitel hlavní role Martina Luthera Kinga David Oyelowo jsou všude zmiňováni jako křiklavý případ přehlédnutí. Nejde tu o naplňování politicko-korektních kvót, jen prostě Selma v hodnocení stovek recenzí vychází lépe než (především) Teorie všeho, ale i lépe než Kód Enigmy, Foxcatcher a Americký sniper.

Jisté osvěžení představuje snad jen nominace Francouzky Marion Cotillardové v kategorii nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli za belgický snímek Dva dny, jedna noc, jenž se jinak nedostal mezi pětici nominovaných v kategorii Nejlepší neanglicky mluvený film.

Pro filmové fanoušky, kteří sledují bedlivě hollywoodskou produkci a mají jistý fetiš na silné mužské autory, i letošek znamená důkaz, že existují přehlížení novodobí géniové: David Fincher opět nedostal nominaci za nejlepší režii, přestože jeho Zmizelá má skvělé recenze a tržby, a dostává se tím tak do pozice nového Alfreda Hitchcocka, kterému akademie rovněž nepřála.

Ani režisér Christopher Nolan opět nezískal žádnou nominaci pro sebe, jeho sci-fi Interstellar má nominací celkem pět (ale jen ve „vedlejších“ technických kategoriích). Kdo bude chtít hledat přirovnání, bude pro něj Nolan novým Kubrickem, i když právě některé recenze poněkud povýšeně tvrdily, že „Interstellar je 2001: Vesmírná Odyssea pro hloupé diváky“.

V kategorii animovaných filmů zase chybí podle názorů mnohých frenetický LEGO Movie. Možná právě ale ona zběsilost tempa a marnotratnost nápadů spojená se shazování všeho přispěla k tomu, že Akademikům film připadal jako nehodný ocenění.

Celkově jde pak o ročník, v němž nenajdeme mezi hlavními filmy žádný drahý trhák, jen filmy „střední“ a „malé“. Zdaleka ještě nejsme ve stádiu, kdy by Oscary byly něco jako nezávislé Spirit Awards – to by musely být favority hlavně Slídil a Inherent Vice.

Ale už jen to, že má takové šance Chlapectví, značí jistý obrat, který nemusí být sezónní. Byly časy, kdy Oscary byly vyhrazeny pro velkou nákladnou epiku (Tanec s vlky, Titanic, Anglický pacient, Gladiátor).

Kompromis asi neexistuje

Jenomže tyto filmy, pokud nejsou výrazně akční, nemají nyní u mladšího publika šanci na komerční úspěch, proto se je ani už moc nevyplácí točit. Nákladné akční filmy dneška zase akademikům připadají příliš povrchní, takže se stále více pozornosti stáčí k oněm středněnákladovým životopisným filmům a potom nízkonákladovým originálním dílům. Je zřejmě jen otázka času, kdy přijde únava z biografií, a pak už akademikům nezbude než pátrat po netradičních, zapadlých kouscích. Problém pochopitelně je, že tím se rapidně sníží sledovanost celého přenosu, protože většina globálního (potenciálního) publika vůbec nebude nominované tituly znát. 

Kompromisní řešení moc neexistuje. Možná tedy zažíváme jedny z posledních ročníků, kdy k Oscarům patří pompa, než se promění v cenu, která ztratí globální lesk. Ty nejnavštěvovanější filmy se pak budou prát o pozornost na cenách MTV - nebo naopak anticenách typu Zlatých malin. Ty letos mezi nejhorší snímky roku zařadily Transformers 4, Teenage Mutant Ninja Turtles a Legend of Hercules.

Osobně jsem zvědav, jestli podobné věty budu psát za pět nebo i deset let ve víře, že se mé prognózy jednou konečně potvrdí, nebo už budu jen pokyvovat „však jsem to říkal“. Zatím bych zůstal jen u toho, že Hollywood se nachází v jisté krizi.

Své nejúspěšnější zboží nemůže nálepkovat jako „kvalitní“ - a to, co dostane ohodnocení jako „nejlepší“, nevydělává mnoho peněz. Byť při nákladech kolem 5–10 milionů bývají tržby kolem 20–30 milionů dostatečně rentabilní. Spíše je to tak, že Oscary dnes pomáhají menším a středním filmům jako druh reklamy, aby získaly ještě zhruba o třetinu větší tržby, než měly před udílením cen.