Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Dělníci kultury, Kultura

Jak jsem potkala Alana Rickmana

Naživo moje očekávání nijak nezklamal; spíš je ještě předčil

A pak jsou výjimky • Autor: Matěj Stránský
A pak jsou výjimky • Autor: Matěj Stránský

Ne nadarmo se říká: „Never meet your idols.“ Setkání s někým, koho člověk dlouho obdivuje, nese řadu rizik, neboť reálná osoba obvykle neodpovídá fantazii, kterou jsme si kolem ní za léta pozorování zdáli vybudovali. Nakonec – proč by měla. Je to naše vybájená představa. Ale pak jsou výjimky. A jedna skutečně příkladná se minulý týden mihla Prahou – na Febiofest přijel britský herec Alan Rickman, aby představil svůj druhý režijní počin Králova zahradnice, a já jsem měla to štěstí, že jsem s ním do Respektu pořídila rozhovor.

Naživo a osobně moje očekávání nijak nezklamal; spíš je ještě předčil. Vlasy má šedivé a vrásek celkem dost, ale ani omylem nevypadá na devětašedesát let, které oslavil letos v únoru. Může za to kombinace odzbrojujícího charismatu, pronikavé inteligence, suchého humoru a milého chování, v němž není okamžik, kdy by jej člověk podezíral, že jde o nacvičený profesionální výstup. Taky proto, že se obvykle nerozpakuje dát novinářům jasně najevo, když ho unavují tisíckrát omletými otázkami. Proto si do profesního životopisu s chutí napíšu, že na konci rozhovoru Rickman pokýval hlavou a řekl „Good questions“.

K tomu onen slavný sytý baryton, který jeden zvukař označil za nejdokonalejší zvuk, který může muž vydat. Kdosi přirovnal hlas jiné britské herecké hvězdy Benedicta Cumberbatche k „jaguárovi ve violoncellu“. Mohu potvrdit, že jaguáři jsou v tom violoncellu minimálně dva. Když pak tímhle barytonem, a navíc brilantní a hravou angličtinou, pronáší chytré věty, jde každý anglofil do kolen.

Alan Rickman jako profesor Snape ve filmové sérii o Harrym Potterovi; ilustrační foto • Autor: Warner Bros. Pictures
Alan Rickman jako profesor Snape ve filmové sérii o Harrym Potterovi; ilustrační foto • Autor: Warner Bros. Pictures

Rickman není zajímavý jen svými hereckými a režisérskými počiny, byť je nutné připomenout, že hrál v nejlepší romantické komedii všech dob (Love Actually), v dlouhé řadě nenápadných, ale skvělých nezávislých filmů (za všechny Snow cake z roku 2006) i v komerčních hitech, kde vytvořil naprosto ikonické postavy (Hans Gruber ze Smrtonosné pasti, profesor Snape z Harryho Pottera). A jeho režisérský debut Zimní host z roku 1997 pak bodoval několika cenami na festivalu v Benátkách.

Líbí se mi taky, že bezmála padesát let žije s jednou ženou, jeden čas regionální labouristickou političkou a později univerzitní profesorkou ekonomie. A že je jasně politický – ještě jako grafický designér navrhl podobu jedněch levicových novin. A levici, tedy labouristy, podporuje dodnes.

U Rickmana má tahle politická orientace navíc příjemně „nežvanivý“ rozměr: konzervativní vládu kritizuje za škrtání v rozpočtech určených na kulturu, sám ovšem tuhle politiku vyvažuje tím, že malé, nezávislé kulturní projekty podporuje. Zároveň nepatří k salónním levičákům, kteří zavírají oči nad tím, co se děje ve světě. Další z nadací, v níž se angažuje, pomáhá umělcům v nedemokratických režimech.

Jako důkaz a zároveň upoutávku odcitujme jeho odpověď na otázku, která se do tištěného Respektu nevešla a zněla: Váš nový film Eye in the Sky bude o útocích bezpilotních letadel a předpokládám, že je nebude oslavovat. Už proto, že podporujete labouristy:

„Ten film je nebude oslavovat ani zatracovat. Ukáže divákům současnou situaci a nechá je, aby se sami rozhodli. Vždy jsem říkal, že nebudu soudit svoje postavy, ale ve filmu propagujícím pravicovou politiku nikdy hrát nebudu. Jsem politický, protože mám potřebu se vyjádřit k tomu, co se děje kolem nás – jak se prohlubuje propast mezi chudými a bohatými, jak ničíme naši planetu a sami sebe navzájem. Spisovatel Kurt Vonnegut někde řekl, že imunitní systém Země se nás snaží zbavit. Udeřil hřebíček na hlavičku.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].