Celý příběh kolem solárních elektráren je zvrácený. Přepálené dotace šité na míru těm, kteří se o nich včas dozvěděli (mezi nejúspěšnějšími solárními podnikateli jsou bývalí manažeři ČEZ či ministerstva průmyslu), poté boom elektráren skládajících panely na nejbizarnější místa českých polí a ve finále i diskreditace podpory obnovitelných zdrojů elektřiny jako takové.
Přesto všechno je fakt, že se soláry v Česku rozjely, dobrou zprávou. Jejich dostupnost by je v druhé vlně měla logicky dostat tam, kam patří, totiž na střechy domů pro vlastní spotřebu. Teď to navíc vypadá, že z celého příběhu přibude ještě jeden dobrý vedlejší produkt – šestinásobné zvýšení poplatků za převedení zemědělské půdy na stavební pozemky.
Cena za operaci odkrajující české krajině už roky volnou půdu je dnes neúměrně nízká, maximálně nějakých dvanáct korun za metr. Šestinásobné zvýšení by mohlo být znát. Nejen pro nová pole solárních panelů, ale i pro velké projekty jako sklady či parkoviště. Nemusí to sice znamenat zásadní stopku, minimálně to ale nabádá k přemýšlení, zda nevyužít už nějaký jiný, zanedbaný stavební pozemek.
Šokující číslo zveřejněné nedávno Ministerstvem životního prostředí říká, že nové stavební projekty ukrajují každý den 15 hektarů volné zemědělské půdy (celkem je jí v ČR 3,5 milionu hektarů), tedy plochu o rozloze zhruba dvaceti fotbalových hřišť. Každý den. Česká půda zatím zkrátka nemá hodnotu. Ceny za její pronájem jsou tu zhruba desetkrát nižší než ve starých členských zemích EU a samotný prodej se odehrává na úrovni až pětkrát nižší.
Při projížďce českými městy přitom pravidelně zaráží, jak rozháraně některé čtvrti fungují. Silnici tu lemuje špinavá planina s bilboardy a opuštěné dvory, lidé mají všude daleko, přejít ty vzdálenosti pěšky podél silnice je přitom maximálně nepříjemnou záležitostí. Kéž by se objevily i další páky ke zdravému zahušťování měst (nikoli na úkor parků) a naopak nezaplevelování venkova.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
