Sága Opencard

Novým dopravním kuponem nachystala Praha těžko uvěřitelnou past na obyvatele a  návštěvníky města.

Příběh s Opencard nekončí. Nejdříve přišlo podezření na téměř osmisetmilionový tunel a nyní vystřízlivění v podobě uživatelského komfortu. Tedy – seznamte se.

Rodiče v Praze většinou ví, že pokud chtějí jejich ratolesti jezdit do školy za rozumnou cenu, musí mít od začátku školního roku kartu Opencard. Prodej papírových kuponů pro děti nyní skončil, pro dospělé skončí v polovině listopadu. Kdo tedy nebude chtít jezdit měsíčně za násobek ceny než dosud, jinou možnost než Opencard už nemá nebo brzy mít nebude.

Jen málokdo ale ví, že spolu s pořízením Opencard přistupuje také na Podmínky pro vydávání a využívání karty Opencard. Dosud jednoduchá pravidla pro cestování hlavním městem - zaplatím, dostanu kupon a jezdím - se tím mění v naprosto nepřehlednou síť povinností a automatické odpovědnosti.

Zmíněné Podmínky zaberou čtyři strany formátu A 4 tím nejmenším ještě čitelným písmem a  Praha jako by se při jejich psaní inspirovala u úvěrových společností nevalné pověsti, které se smlouvy snaží záměrně co nejvíc protáhnout a zašmodrchat. Z logiky věci je tak už předem jasné, že takové Podmínky pro zákazníka nebudou výhodné.

Realita nezklame. Kdo se těžce srozumitelným textem prokouše například až k odstavci 5.1.6, zjistí, že si jedno odpoledne nebo večer každý měsíc bude muset vyhradit pro svou novou kartu. Zavázal se totiž, že alespoň jednou měsíčně navštíví internetové stránky nebo kontaktní místo Opencard. Ta formulace skutečně zní “držitel je povinen pravidelně sledovat informace“ a  “zavazuje se alespoň jednou za každý měsíc navštívit web nebo kontaktní místo“. “Kdybychom tam nechali dobrovolnost, držitelé karet to dělat nebudou,“ vysvětluje mluvčí projektu Opencard Martin Opatrný. Je do té míry soudný, že přiznává: “Žádný právní postih nehrozí. Nemůžeme kontrolovat, jestli opravdu každý udělá to, k čemu se zavázal.“

Takže jen taková malá zbytečná absurdita? Ne tak úplně. Kdo si včas nevšimne, že se mění Podmínky pro využití karty nebo ceník, už nemá úniku. Když kartu nevrátí dřív, než začnou platit, má se za to, že na ně přistoupil. Trpělivý a pozorný čtenář se totiž o osm odstavců dále, v bodě 5.2.6, dozví, že “pokud nepožádá o zrušení karty před datem účinnosti navržených změn, má se za to, že s navrženými změnami souhlasí a  stávají se pro něj závazné“. O jakých změnách je tu vlastně řeč, to si mluvčí Martin Opatrný netroufl po telefonu a bez přípravy vysvětlit. “Nemohu si pamatovat každý odstavec,“ omluvil se s tím, že později odpoví mailem.

Podobně reagoval také na otázku, co že to je “situace okamžité reakce“, o které se píše v odstavci 5.2.3. Zůstaňme tedy u toho, co je o ní psáno v Podmínkách. Správce, tedy tolikrát kritizovaná firma Haguess, je oprávněn “situaci okamžité reakce“ vyhlásit jen “na základě svého uvážení“. Zároveň hlavní město Praha ani Haguess “neodpovídá držiteli karty za škodu, která mu vznikla v důsledku vyhlášení situace okamžité reakce“.

A nyní vrcholové číslo. Bod 6.4.1 by si měl pečlivě přečíst každý, kdo chce Opencard používat nejen jako jízdenku, ale platit s ní i za parkování. Snadno se mu totiž může stát, že kartu nabije, v dobré víře ji vloží do parkovacího automatu a ten mu přesto sdělí: Nemáte kredit. Jak je to možné?

Ve výše zmíněném bodě dal totiž pražskému magistrátu svolení, aby si z jeho karty stáhl peníze za “splatné i nesplatné pohledávky bez ohledu na právní vztah, z kterého vznikají“ (!). V Podmínkách stojí, že jde zejména o “nároky na náhradu škody, na smluvní pokuty nebo jiná peněžitá plnění“. Tedy lidsky řečeno: pokud budete Praze dlužit pokutu za špatné parkování, nájemné za popelnici anebo poplatek za psa, přistoupením na Podmínky jste dali městu svolení, aby si peníze z Opencard při první příležitosti vzalo a to dokonce dřív, než bude pohledávka splatná.

Podmínky se vám mohou nebo nemusí líbit. Nic moc s tím ale nenaděláte, bez nich Opencard nedostanete. A že o ni nestojíte? Pak už zbývá jen kupovat si běžné jízdenky. Cestování Prahou vás pak ale přijde na tisíce a ne na stokoruny měsíčně.