Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Juncker, nebo bez Británie?

Jedna škola si myslí, že více demokracie v EU zajistí silnější Evropský parlament. Britská zdůrazňuje, že demokracii škodí.

Kandidát na šéfa unijní komise Jean-Claude Juncker • Autor: Globe Media /  Reuters
Kandidát na šéfa unijní komise Jean-Claude Juncker • Autor: Globe Media / Reuters

V Evropské unii – možná přesněji v Německu a Británii – se rozhořel spor o to, zda se má veterán evropské politiky, bývalý lucemburský premiér a např. také bývalý šéf Eurogroupu Jean-Claude Juncker stát novým předsedou Evropské komise, tedy nástupcem Josého Manuela Barrosa. Ostře proti Junckerovi je Velká Británie a tamější převládající názor hezky shrnul komentátor Financial Times Gideon Rachman.

Myšlenka, že by se Juncker mohl stát nástupcem J. M. Barrosa, probouzí prý mezi Brity zvláštní iracionální vztek – na ostrovech provokuje jeho samolibost, federalismus a nevtipné žerty. Komentátor FT tento vztek Britů sdílí, ale souhlasí, že vztek není správná platforma, a proto analyzuje a odmítá celou myšlenku tzv. spitzenkandidaten.

Nejsilnější frakcí v Evropském parlamentu je lidová strana a ta si vybrala Junckera. Mathias Döpfner, šéf mediálního koncernu Axel Springer, například tvrdí, že „Evropané si vybrali Junckera“. Tomu se Rachman směje: s myšlenkou tzv. spitzenkandidaten je srozuměno pouze sedm procent Němců, ostatní prý vůbec nevědí, o co jde. V jiných zemích o nich nikdy neslyšeli. To přece není žádná demokracie.

Existují dvě školy: Jedna si myslí, že více demokracie v EU zajistí pouze silnější Evropský parlament. Druhá – britská – škola zdůrazňuje, že Evropský parlament demokracii škodí. Evropský démos neexistuje, ale demokracii lze dělat pouze na úrovni národních států.

Jean-Claude Juncker • Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer
Jean-Claude Juncker • Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer

Autor sice chápe, že Němci si pravou demokracii ztotožňují především s něčím nadnárodním, přesto se podle něj musejí lídři evropské osmadvacítky volbě Junckera a silnějšímu Evropskému parlamentu ostře postavit. Takže když si Rachmana shrneme: o Junckera Britům nejde, jde o to, aby předsedu nevybíral Evropský parlament, aby se reálně neposílil.

Proti Junckerovi lze kromě Rachmanových vznést i další argumenty: je to přílišný matador a insider, v politice už je moc dlouho, stál u zrodu eurozóny i u nepříliš zdařilých a vleklých improvizací, které ji v posledních pěti letech „zachraňovaly“ apod. Chtělo by to asi někoho svěžejšího, mladšího, charismatičtějšího, energičtějšího.

Jsou tu však i argumenty pro: Juncker je federalista a sám fakt, že by Němci akceptovali za předsedu Evropské komise představitele maličkého státu, je také svým způsobem docela sympatický.

K tématu se vyjádřil i německý filozof Jürgen Habermas v rozsáhlém rozhovoru pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Tvrdí, že Angela Merkelová odolávala myšlence spitzenkandidaten dlouhé měsíce, protože se obávala, že nominace vytvoří tlak na více demokracie na evropské úrovni. Nyní poprvé v historii zakouší Evropský parlament opravdový pokus o svoji legitimizaci, zvláště proto, že anti-Evropané získali velký počet hlasů a probudili ospalé pro-Evropany. Skepse Evropské rady je podle filozofa symptomem nejistoty.

Habermas také interpretuje článek 17(7) TEU. To, že Evropská rada „jmenuje“, není její absolutní právo. Je to popsáno stejně jako pravomoci německého prezidenta jmenovat premiéra. Ten také musí respektovat vůli parlamentu (tento spor známe z České republiky – případ Rusnokovy vlády apod. – také velmi dobře).

Chcete vědět, co si myslí autor Auditu? Ještě neví, musí si to ještě pořádně rozmyslet, asi podobně jako německá kancléřka. Proces posilování demokratické legitimity EU musí přece někde začít. Na druhou stranu: odchod Británie z EU za nějakého Junckera asi nestojí. Jenže zase na „další“ stranu: vyhrožování, vydírání a ultimáta se člověku také vůbec nelíbí.

Jsou tu ještě další věci. Z hlediska českých národních zájmů (s ohledem na vývoj v Rusku a na Ukrajině) je momentálně nejdůležitější, aby se stal Polák Radek Sikorski evropským „ministrem zahraničí“. Bylo by tedy asi dobré podporovat takovou konfiguraci s předsedou Evropské komise, která to podpoří.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].