David Wessel se v deníku The Wall Street Journal ptá, která důležitá světová země se spoléhá především na vývoz do zbytku světa a méně na doma zrozenou poptávku? Je to Čína, která je v tomto ohledu dlouhodobě „na tapetě“ americké kritiky? Přitom čínský přebytek běžného účtu platební bilance – široký ukazatel závislosti na zahraniční poptávce – klesl z 10 % HDP na 2,7 % HDP v roce 2012. Ne, je to Německo – ve stejné době se německý přebytek snížil z 7,5 na 6,4 %.
V jakoukoli chvíli ve světové ekonomice musejí nutně některé země více vyvážet a jiné více dovážet. Dnes ale nežijeme v „jakékoli“ chvíli. Globální ekonomika roste pomalu především proto, že jí schází poptávka. A když se koláč zrovna nezvětšuje a nějaká silná ekonomika udržuje velký obchodní přebytek, znamená to, že si někdo dopřává k obědu někoho jiného.
Akutní je to především v Evropě. Jih Evropy bojuje, aby zvýšil export a z utržených prostředků zaplatil dluhy. Každé snížení schodku Portugalska, Španělska či Itálie musí být vyváženo snížením obchodního přebytku někoho jiného. Číňanům to dochází, svoji politiku mění, zvyšují mzdy a umožňují obyvatelstvu více utrácet. Odcházející čínský premiér dokonce nedávno pochválil svůj „lid“, jak hezky utrácí.
Ne tak Němci: rigidní německý obchodní model se datuje až do 50. let: Němci vždy především spořili a výrobci se soustředili na vývoz. Silné exporty posilovaly produktivitu a německou mezinárodní konkurenceschopnost a vývozy zase rostly. Pak přišlo sjednocení, které na nějakou dobu zvrátilo trend. Sjednocení totiž znamenalo, že východní Němci mohli po čtyřiceti letech deprivace začít utrácet. V minulém desetiletí se zase vrátil zažitý německý ekonomický model. Reformy pracovního trhu a zmražení mezd obnovily německou konkurenceschopnost. Němci říkají zbytku Evropy: buďte jako my, omezte odbory, osekejte schodky, zvyšte konkurenceschopnost svých výrobců.
Adam Posen z Petersonova institutu tvrdí, že Němci vidí více exportu jako cíl a smysl sám o sobě spíše než jako prostředek k dosažení nějakého cíle. Takový přístup ale snižuje perspektivu udržitelnosti eura. Jižní státy nebudou moci vrátit peníze německým vkladatelům. A poškozuje to i globální ekonomiku.
Keynesiánské učebnice předepisují více vládních útrat a vyšší schodky pro Německo, ale to se určitě nestane. Trochu by jistě pomohla deregulace německých služeb a prodloužení prodejních hodin, ale ani to z Němců neudělá konzumenty v americkém stylu. Němci by alespoň mohli dopustit zvyšování mezd, aby drželi krok s růstem produktivity.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
