Co by Václav Havel nikdy nedělal

Třetí výročí státního pohřbu prezidenta Václava Havla je dobrou příležitostí připomenout pár docela jednoduchých věcí, které by Václav Havel jako prezident nikdy neudělal, dokonce by asi ani nebyl v nejmenším pokušení je činit, a několik zásadních věcí, které by dnes zdůrazňoval určitě a spolehlivě.

Havla prezidenta by ani ve snu nenapadlo letět na státní nebo ze státní návštěvy letadlem soukromé firmy, navíc firmy, která není ani registrována v České republice. A to nejen proto, že od začátku dbal (ač byl uměleckého založení) na dodržování a budování úcty k symbolům státnosti.

To, co se přihodilo Miloši Zemanovi, není však nějaká jednorázová vylomenina nebo úlet (z Číny), ale skutečnost, že dlouhotrvající skrytý a plíživý proces privatizace státu se jen prodral s plnou silou na povrch. Co bude další fáze? Bude létat soukromým letadlem i premiér a ministr zahraničí? Řekli jsme si jasně, že toto je neakceptovatelné? Omluvil se někdo?

I kdyby se Havlovi stalo, že jako prezident by měl vedle sebe nějakou pragmaticky založenou vládu, tak by rozhodně byl ochoten diskutovat o akcentech, důrazech či novinkách, ale nikdy ne o výprodeji hodnot a principů za něčí soukromé peníze.

To, že prezidenti a premiéři všude na světě podporují v rámci státních návštěv podnikatelské a investorské mise, je normální; jiná věc je, že by s sebou podnikatelská mise přizvala jako pomocníka a posluhovače i prezidenta. Vnímáme ještě vůbec ten rozdíl? Že Havel prodal Lucernu Chemapolu (jak teď leckdo zase vytahuje), byla sice určitě chyba, ale šlo o prodej soukromého rodinného majetku.

Další věc je, že prezident nemluví sprostě, dokonce se snaží, aby jeho jazyk měl formu i sdělení a obsah (nikoli samozřejmost v dnešní době). Havlovi činilo potíže říci sprosté slovo - a když to občas udělal (lezlo to z něj jak z chlupaté deky), nebylo to veřejně.

Pak je tu ona maličkost, že prezident nelže, a pokud někdy něco zatají ve věcech intimních a rodinných, pak nikdy ne ve věcech veřejných. Náš současný prezident je soudem usvědčený lhář a lhaní povýšil na normální princip politiky. Dobrou zprávou je, že pád prezidentovy popularity naznačuje, že lidem se ten despekt ke státnosti, vulgarizace a výprodej úřadu nelíbí.

Prezident, který neprivatizuje úřad a zahraniční politiku, prezident, který nelže a není sprostý – na to možná nepotřebujete Havla, ale možná by stačil skautský vedoucí nebo sokolský náčelník z vaší ulice či čtvrti.

Celá galerie

Havlova jedinečnost – tedy fakt, že prezidentem se stane zrovna bývalý politický vězeň, absurdní dramatik, esejista, filozof, člověk plný jemného humoru, sebeironie, nadhledu a výjimečné sebereflexe, člověk laskavý, zdvořilý, ostýchavý i pevný jako křemen, člověk schopný naslouchat i vést, muž jiskřivého charismatu, pokory i vize – nesymbolizuje podle mne vůbec nic českého a historicky nevyhnutelného. To je malý zázrak, který se podle mne opakuje jednou za stovky let, ale vlastně spíše vůbec.

Myslím, že na tom není ani nic českého, ani nečeského. Nestačil by ten obyčejně pevný, slušný člověk s jasnou integrální konstrukcí, onen pomyslný skautský vedoucí?

Pak jsou tu dvě další věci. Havel se vždy zabýval evropskou integrací, pronášel o jejím smyslu a významu projevy třeba i na začátku devadesátých let, kdy to ještě nikoho nezajímalo. O to více by byla Evropa jeho tématem dnes, kdy zápasí s krizí na Východě i na Jihu, kdy jedinou správnou odpovědí agresivnímu Putinovi je jednotná, silná a lépe integrovaná Evropa.

Havel jako člověk, který přivedl Českou republiku do NATO, by se jednoznačně zasazoval za posilnění NATO, plnění závazků evropských členů a odmítal by laciný evropský antiamerikanismus v době, kdy se Evropa jako černý pasažér veze na jistotě a spolehlivosti amerických bezpečnostních garancí a angažmá.

Havla už mít nebudeme, ale proč bychom nemohli mít (a chtít) jako hlavu státu člověka, který jednoduše nelže, nekrade, není sprostý, nevyprodává stát, podporuje vládu práva a snaží se posílit Evropskou unii a NATO? Je to opravdu neřešitelný problém takového člověka najít? A co proto už nyní děláme?