Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře, Politika

S Trumpovým vítězstvím kulturní válka dostala křídla

Nový prezident naznačil, že teď, když vyhrál, chce dohodu. Otázka je, jestli je vůbec možná

Autor: REUTERS
Autor: REUTERS

Jeden z nejvtipnějších výroků o amerických volbách pronesl ještě před jejich startem světoznámý biolog Richard Dawkins: „Hlasovat pro Trumpa na protest proti chybám Hillary Clinton je jako podřezat si krk s úmyslem snížit si krevní tlak.“

Už delší dobu víme, že část obyvatel Západu žije pod velkým tlakem frustrace ze světa (reprezentovaného Hillary Clinton), ve kterém se necítí dobře. Ale nevěděli jsme, že jejich zoufalství je tak velké, že v jeho záchvatu jsou schopni podřezat krk nejen sami sobě, ale i celé poválečné západní civilizaci.

Sociologové a ekonomové – tedy všichni ti experti, které populisté a jejich voliči nenávidí coby symbol elitářského liberalismu – už delší dobu upozorňovali, že nůžky sociální nerovnosti se rychle rozvírají a čeká nás vzpoura těch, kteří se cítí být poraženi globalizací. Ukazuje se však, že příčina vzpoury není ve skutečnosti ekonomická.

Zapomeňte na ekonomiku

Jak píše světoznámý ekonom Anatole Kaletsky, většina z těch, kdo volí populisty, nejsou ekonomické oběti globalizace, imigrace nebo volného obchodu.  Potvrdily to už výsledky Brexitu. Nejvíc ohroženi jsou imigrací a čínským exportem (tedy globalizací) mladí Britové pod 35 let, ale 65 % z nich hlasovalo pro setrvání v EU. Pro Brexit naopak hlasovalo 60 % britských důchodců, které globalizace ekonomicky neohrožuje.

Ukazuje se, že hlavní příčinou vzpoury je kulturní a generační propast, která se začala na Západě prohlubovat od 60. let minulého století. Jak uvádějí američtí sociologové Ronald F. Inglehard a Pippa Norris v rozsáhlé studii Trump, Brexit a vzestup populismu, v dlouhodobé perspektivě je zřejmé, že starší generaci vystřídají její děti a vnukové, kteří zastávají „progresivnější hodnoty“. Do té doby se však můžeme stát svědky kulturních mezigeneračních válek, které mohou ohrozit liberální demokracii.

I tito autoři se opírají o data, podle kterých se nejedná v první řadě o ekonomické otázky. Populisté v Evropě mají nejsilnější podporu mezi tzv. „malou buržoazií“, nikoli mezi nekvalifikovanými dělníky. A navzdory logickému předpokladu mají významně nižší podporu mezi lidmi, kteří jsou závislí na sociálních dávkách.

Americká vzpoura má v erbu tvář „bílého muže“, nicméně jak potvrzuje mnoho průzkumů, tento pojem je potřeba v USA i v Evropě přeložit do kategorie člověka s nižším vzděláním a vyšším věkem, který žije spíše na venkově než ve velkoměstě. Je roztrpčený ze ztráty své dominance nad menšinami, nad ženami i nad zbytkem světa - a volí toho, kdo mu slíbí její návrat. V Americe teď vyhrál.

Je paradoxní, že jeho vítězství umožnila právě liberální demokracie, kterou pohrdá - a jeho cílem je zničit ji. Důsledkem tohoto vítězství je proto kromě jiného hrozba, že přestaneme věřit ve schopnost liberální demokracie chránit sebe samu. Tohle se odehrálo ve 30. letech v Německu a americký historik fašismu Mark Mazower vidí tuto paralelu jako znepokojivě přesvědčivou. „Politické strany se posouvají k extrémům a jedna o druhé mluví, jako kdyby z principu postrádaly jakoukoli legitimitu. Justice a policie jsou zpolitizované. Tohle je krize institucí, která vykazuje silnou paralelu mezi Výmarskou republikou a dnešními Spojenými státy,“ napsal v komentáři pro Financial Times.

Dva scénáře

Průvodní jevy Trumpova vítězství (i Brexitu) jsou hrozivé. V USA dramaticky vzrostl počet otevřeně nacistických webů, antisemitismus coby lakmusový papírek nenávisti se na sociálních sítích šíří nebývalou rychlostí. Frustrace „bílého muže“ se mění v hněv, který si hledá svou oběť. V jedné z mnoha reportáží publikovaných před volbami je i příběh obchodníka se zbraněmi, který si mne ruce nad raketovým nárůstem zisku.

Tou vyhlédnutou obětí je samozřejmě velká část populace, která se hlásí k toleranci vůči jinakosti a je v principu kosmopolitní. Dlouhodobé studie a průzkumy ukazují, že společnosti na Západě směřují k postmateriálnímu chápání světa - a že nositelem těchto idejí jsou především mladší generace a vzdělaná střední třída. Právě ona se stala terčem nenávisti dnešních vítězů v USA a podobný vývoj se může odehrát i v Evropě.

Tím lepším scénářem bude, když Donald Trump pochopí své vítězství jako příležitost k dohodě, že – jak řekl ve svém prvním projevu - nastal čas najít způsob jak spolu žít. Problémem je, že propast je příliš hluboká (a sám Trump k jejímu prohloubení významně přispěl). Týká se fundamentálního vztahu k lidské bytosti: jedna strana sporu neuznává lidské právo na rovnost, druhá ho vnímá jako klíčovou myšlenku, bez níž nevyřešíme globální problémy včetně klimatických změn. A navzdory všemu by bylo předčasné tento lepší scénář zavrhovat; konec konců optimismus je dnes jedinou obranou proti panice.

Skutečně špatný scénář si totiž není těžké představit. Trump a jeho voliči chtějí zvrátit proces globalizace - a my víme, že to jde. Stalo se to přece v roce 1914.

Autor pracuje ve slovenském Denníku N a je spolupracovníkem Respektu

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].