Postavit proti Trumpovi Hillary byla taktická chyba

Americkým prezidentem se 20. ledna příštího roku nečekaně stane Donald Trump. A do té doby budou svět zaměstnávat otázky, co jeho úřadování přinese nejen Spojeným státům.  „V zemích jako Írán nebo Severní Korea by mohly vzniknout názory, že dráždit Trumpa se nemusí vyplatit. To je ale z mého pohledu jediná pozitivní věc, kterou by jeho vítězství v prezidentských volbách mohlo přinést,“ říká Kryštof Kozák, vedoucí Katedry amerických studií při Institutu mezinárodních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. 

Co Trumpovo vítězství znamená pro Ameriku?

Myslím, že pro Spojené státy to znamená trochu šok. Spousta lidí si po volebním překvapení musí zvykat na představu, že to, co se dlouho jevilo jako velice krutý žert, je realitou, která je navíc poměrně nevypočitatelná. Spousta lidí začala hledat detaily Trumpova programu, ale našli často jen vágní formulace a dost pofiderních a nerealistický projektů -  jako je vystěhování dvanácti milionů lidí, stavění obřích zdí a vyřešení problému takzvaného Islámského státu za čtrnáct dní. Teď je potřeba počkat hlavně na to, až se objeví nějaká jména nejbližších Trumpových spolupracovníků, případně lidí, o kterých se uvažuje na ministerské posty a klíčové pozice v exekutivě. Pak bude jasnější a uchopitelnější, co se bude vlastně dít.

Jak situace ovlivní vztahy s Evropskou unií?

Na primární úrovni nesmíme zapomínat, že někteří evropští představitelé se v průběhu kampaně o Trumpovi vyjadřovali dost nelichotivě, jako například François Hollande. Teď spolu budou muset navázat alespoň trochu funkční vztahy. V rámci Evropské unie se dost pravděpodobně začne uvažovat o celoevropských projektech, například v otázkách bezpečnosti. Pro nás je Trump tak nevyzpytatelný, že pokud mají evropští lídři alespoň trochu zodpovědnosti, musí se začít připravovat na různé eventuality - včetně té, že americký prezident bude požadovat po Evropě dramatické navýšení vojenských rozpočtů a bude reálně vyhrožovat tím, že stáhne americké síly. A možná k tomu naopak nedojde a ukáže se, že to byla jen rétorika kampaně. V tuto chvíli je opravdu velmi těžké předvídat. Každopádně ani na osobní úrovni nebude mít Trump příliš jednoduchou cestu k některým evropským lídrům - na rozdíl od svého předchůdce Baracka Obamy, který byl v Evropě velmi oblíbený.

Povede Trumpovo zpochybňování účinnosti NATO až k růstu snah o vytvoření evropské armády?

Určitě to povede k posílení diskusí; otázka je, zda budou mít reálné výsledky. Za doby diplomatické roztržky s Georgem W. Bushem ohledně Iráku se o otázkách evropské bezpečnosti také mluvilo víc, ale nakonec z toho nic moc nebylo. Je opravdu otázka, nakolik Trump své výroky myslel vážně, a nakolik se v EU objeví vůle ukončit vnitřní rozpory a vytvořit složku kolektivní obrany.

Jak se změní vztahy USA s Ruskem?

Vladimír Putin si přál, aby zvítězil Trump, otázka je, zda měl skutečně představu, že tihle dva silní muži si sednou ke stolu s mapou světa a vyřeší všechny palčivé problémy, nebo chtěl Ameriku prostě jen oslabit. Jsou lidé, kteří vidí potenciál pro dohodu, protože přichází nováček v mezinárodní politice, který přispěje ke vztahům s Ruskem novou optikou. To vyvolává mírné naděje. Spousta lidí se na druhou stranu domnívá, že tihle silní vůdci se budou hlavně snažit jeden před druhým neztratit tvář a vzájemné požadavky budou v symbolickém souboji stupňovat, aby ukázali, kdo je tím silnějším.

Jaké budou první kroky Donalda Trumpa v úřadu prezidenta?

Po volbách se necítím v úplně dobré pozici cokoliv předpovídat, protože společně se spoustou kolegů jsme výsledkem voleb poměrně zaskočeni. Předpovídat, co Trump udělá, je velký problém. Nikdo neví, co udělá; a to je vlastně součást celého toho problému. Trump se tváří, že jeho nevypočitatelnost je kalkulem, jak udržet ostatní v nejistotě - ale vůči dlouhodobým spojencům to není férový přístup.

Proč měl Trump takový úspěch?

Čeká nás ještě podrobná analýza volebních výsledků. Jedna z tezí, o kterých se začalo mluvit, je určitě podcenění vzteku a nespokojenosti americké veřejnosti s politikou. Když Trumpa srovnáte s Hillary Clinton, byl jednoznačně kandidátem změny, zatímco Clinton byla kandidátkou pokračování nastavené cesty. Trump dokázal oslovit všechny naštvané voliče, kteří chtějí radikálnější formu politiky. Tato myšlenka je v amerických volbách tradičně velmi populární. Obama vyhrál volby se stejným příslibem změny a zásadnější proměny v americké politice. Pokud bychom volby viděli touhle zjednodušenou optikou změna vs. pokračování, pak Donald Trump skutečně představuje určitou změnu. Nepochybně přinese do politiky nové nápady a myšlenky, i když ne nutně pozitivní. Je také překvapivé, že Trumpa volilo tolik žen. A to i po zveřejnění jeho nahrávek a výroků. Nepředpokládalo se, že Trumpa podpoří, ale naopak že u voliček bude mít výrazný náskok Hillary Clinton. To je důležitý faktor, který částečně vysvětluje to, co jsme právě viděli.

Bude mít Trumpovo vítězství i nějaké pozitivní důsledky?

Je dost možné, že v některých situacích jeho nevyzpytatelnost a potenciální agresivita může vést k tomu, že někteří aktéři mezinárodních vztahů se budou chovat opatrněji, protože nebudou schopni předpovědět Trumpův další krok. V zemích jako Írán nebo Severní Korea by mohly vzniknout názory, že dráždit Trumpa se nemusí vyplatit. To je ale z mého pohledu jediná pozitivní věc, kterou by jeho vítězství v prezidentských volbách mohlo přinést.

Čeho se naopak obáváte?

Několika věcí. V momentě, kdy se začne rozpadat iluze, že Trump je schopen i s podporou parlamentu skutečně udělat Ameriku zase velkolepou, jak sliboval, dost pravděpodobně začne hledat vnitřní nepřátele. Tu nespokojenost, která se dříve nebo později vynoří, bude chtít zacílit na ohrožené skupiny. A obávám se, aby se obětí téhle dynamiky nestali právě ilegální imigranti. Mohou Trumpovi posloužit jako hromosvod. Nepůsobí dojmem, že by polarizovanou Ameriku sjednocoval.  A v případě jakýchkoliv neúspěchů začne obviňovat určité sociální skupiny – čímž bude společnost dál štěpit a polarizovat.

Čím si vysvětlujete atraktivitu letošních amerických voleb?

Myslím, že to je Trumpova zásluha. Dominoval novinovým titulkům, byl vidět. Za kampaň zaplatil výrazně méně než Hillary Clinton, přesto ji dokázal porazit. Ta vysoká účast je vlastně citována jako jedna z příčin Trumpova vítězství.  Jeho voliči prokázali překvapivou zodpovědnost. Možná tam hrálo roli to, že Clinton byla velmi neoblíbenou kandidátkou a už svou existencí provokovala Trumpovy potenciální voliče, aby nezůstali chladní a k urnám přišli. Clinton se snažila, v debatách vedla solidní kampaň. Nicméně se jí nějak nepodařilo formulovat atraktivní a dostatečně silnou myšlenku, která by zaktivizovala její voliče. Spousta jejích příznivců nebyla nadšená. Byli mezi nimi i podporovatelé Bernieho Sanderse, kteří jí sice nakonec většinou hlas dali, ale nebyla tam velká míra emocionální ani osobní angažovanosti. Hillary Clinton dostala hlasy z rozumu, ale na emocionální rovině to nebyl takový zásah, jakého dokázal využít Trump.

Říkal jste, že Hillary Clinton nebyla oblíbená, ale to platí i pro Trumpa. Jak je možné, že ve finále prezidentských voleb proti sobě stanuli tak slabí kandidáti?

Původ to má už v primárkách. U republikánů nastala situace, kdy ostatní kandidáti nepochopili závažnost Trumpovy existence. Vyplýtvali spoustu peněz a energie na to, aby se zničili navzájem. To je třeba případ Jeba Bushe a Marca Rubia, kteří za kampaň utratili poměrně vysoké částky, ale z té sumy šlo minimum na to, aby se snažili najít Trumpova slabá místa a nějak brutálněji na ně zaútočili  - byť jich bylo a pořád je hodně. Podcenili, jak svůdné budou pro americkou veřejnost jeho vágní, zjednodušující a do určité míry i nenávistné Trumpovy myšlenky.

A demokraté?

U demokratů byl zase velmi těsný souboj mezi Clintonovou a Sandersem. Slyšel jsem i názory, že pokud by proti Trumpovi nastoupil Sanders, měl šanci ho porazit. Je to spekulace, nicméně důležité je, že i Sanders představoval změnu. Jeho pozice byly na americkou politickou scénu poměrně radikální, nicméně podobně radikální jako ty Trumpovy. Sanders sám hovořil o nutnosti dramatičtějších proměn ve fungování systému. Teď se ukazuje, že elity demokratické strany, které organizovaly primárky, byli lidé, kteří Sanderse nechtěli. Snažili se, aby se nestal vyzyvatelem Trumpa. Dnes už můžeme tvrdit, že postavit znovu Hillary Clinton -  která prohrála v primárkách s Obamou a už tehdy tedy byla pro voliče méně atraktivní - byla taktická chyba a snaha o naplnění nějakých osobních ambicí. Na druhou stranu všechny průzkumy říkaly, že není nereálné, aby Clinton vyhrála. Rozdíl nebyl tak velký a klidně se mohlo stát, že zvítězí. Kdyby demokraté věděli, jak je Trump nebezpečný, mohli vybrat člověka, který se mu postaví lépe.

Mohli to předvídat?

Hillary Clinton byla vnímána jako představitelka politického a ekonomického establishmentu. I Trump je do jisté míry součástí establishmentu, ale jeho rétorika byla od počátku útočná, antiintelektuální a antielitářská. Americkému Kongresu věří něco kolem šesti procent lidí, to je neuvěřitelně nízké číslo. Mohlo to napovědět, že Američané chtějí změnu, a ne pokračování.