O čem letošní volby vlastně jsou, vynecháme-li tedy, že se jedná o střet dvou naprosto protichůdných osobností? O programu se toho moc nenamluvilo, rozhodně ne v detailech, jako tomu bývalo dříve. Zkusme se ale postupně podívat alespoň na některé body.
Z pohledu střední Evropy nás asi nejvíc zajímá, jakou nabízejí prezidentští kandidáti zahraniční politiku. Hillary Clinton je bývalá ministryně zahraničí v Obamově administrativě. Má podíl na dohodě s Íránem, patřila k “jestřábímu” křídlu vlády, které prezidenta přemlouvalo, aby se zapojil svržení Kaddáfího v Libyi, a v otázce Sýrie zastávala tvrdší stanoviska než její prezidentský šéf - mluvila o nutnosti prosadit bezletovou zónu.
Potenciálně první žena v prezidentském úřadě má také mrazivé vztahy s Kremlem, který dokonce podezírá ze snahy ovlivnit výsledky voleb. Z našeho pohledu je v každém případě tradičnější americký politik než Obama, který poprvé v dějinách neměl žádné osobní a emocionální vazby na Evropu; vyrůstal ostatně částečně na havajských ostrovech a částečně v Indonésii.
Donald Trump vidí svět dost opačně, především Vladimir Putin v něm zjevně vzbuzuje obdiv a úctu. Republikánský kandidát také odmítl potvrdit, že by poskytl pomoc všem členským zemím NATO v případě napadení ze strany Moskvy - zdá se, že pomoc podmiňuje plněním zbrojních závazků ze strany jednotlivých zemí.
Trump vůbec hodlá omezit americkou účast na světovém dění, chce přepsat smlouvu s Íránem, přepsat nebo zrušit platné obchodní dohody, označit Čínu za měnového manipulátora a odříznout USA od Mexika zdí. Jeho prohlášení většinou nejsou příliš detailní, takže nevíme, jak přesně hodlá například íránskou dohodu otevřít a co by v ní rád změnil. Islámský stát každopádně plánuje “rozbombardovat na sr…”, muslimské teroristy hodlá mučit a jejich rodiny povraždit (to jsou autentická prohlášení).
I Hillary Clinton je nicméně v otevřenosti ke světu opatrnější, než bylo dosud zvykem. Ač sama podporovala dohodu o volném obchodu s asijskými zeměmi TPP, během kampaně ji začala kritizovat a distancovala se od ní. Hodně expertů má však podezření, že Clinton nechuť ke globalizaci spíš hraje, než cítí.
Celkově se dá čekat, že prezidentka Clinton by byla dosti podobná současnému šéfovi Bílého domu, snad občas trochu ostřejší a s větším pochopením pro tradiční spojence v Evropě i na Blízkém východě včetně Izraele. Prezident Trump by znamenal zásadní a velmi nevyzpytatelný obrat - aspoň pokud by dělal to, co říká, že dělat chce.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
