Na počátku přiznejme, že titulek článku je nepřesný. Generál Radovan Procházka nebyl nikdy klasickým špiónem. Od mládí, v podstatě od konce druhé světové války, byl duší zpravodajcem. Ale slovo „zpravodajec“ laiky docela často mate. „Ze zpravodajství se nikdy neodchází. Tuto zásadu jsem dokonale pochopil u Britů. Ti mě vedli jako svého člověka, protože jsem prostřednictvím otce působil v jejich prospěch, a po roce 1989 jsem s překvapením zjistil, že u nich mám pořád renomé z mých aktivit v druhé světové válce a po ní,“ vzpomíná v rozhovoru pro Paměť národa.
Radovan Procházka zemřel před měsícem ve věku 92 let; autor těchto řádků odkládal napsání nekrologu legendy tuzemských tajných služeb tak dlouho, až už bylo pozdě. Nyní se nabízí druhá příležitost, generálu Procházkovi bude ve středu udělena Cena Bezpečnostní rady státu za aktivity v bezpečnostní oblasti.
Kariéra „věčného zpravodajce“ Radovana Procházky má dvě části vzdálené od sebe značným časovým odstupem. Radovan Procházka (narozen 1927) byl na konci druhé světové války spolu se svým otcem-vojákem v odboji a spolupracoval s britskou tajnou službou. Otec Radovana Procházky zahynul rok po válce, jeho osobní auto bylo smeteno ruským nákladním vojenským vozem a spekulovalo se o úmyslném atentátu. Radovan Procházka z úcty k otci vstoupil do armády a začal pracovat pro zpravodajce, po roce 1948 ilegálně – pro západní tajné služby. V roce 1951 byl zatčen, odsouzen, po třinácti letech komunistického vězení propuštěn a od roku 1964 až do pádu železné opony pracoval jako kulisák v Národním divadle.
Odešel odborník, zpravodajec tělem i duší a skvělý člověk. Gen. Radovan Procházka se stal vzorem a legendou pro celou českou zpravodajskou komunitu. “Opustil nás otec českých zpravodajských služeb. Čest jeho památce,” řekl ředitel BIS M. Koudelka.https://t.co/CW0SWyzuSg— BIS (@biscz) June 25, 2020
Po roce 1989 – zásluhou Britů, kteří měli v archívech zadokumentovánu jejich dávnou spolupráci – nastoupil do tvořícího se českého zpravodajství. Byl ve vedení Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, předchůdce dnešní BIS, později se stal šéfem české rozvědky – je autorem jejího současného názvu Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Po rozpadu Československa se stal šéfem Vojenského zpravodajství, v sedmdesáti odešel do ústraní.
Ve věku, kdy jeho vrstevníci odcházeli do důchodu, stál tedy u vzniku všech tří současných tajných služeb a do jisté míry byl spolutvůrcem jejich současné role a filozofie. Generál Procházka měl své mouchy, po roce 1989 neměl třeba chuť do velké spolupráce s Německem – vzpomínky na odboj proti nacistickému Německu v něm byly hluboce vryty. Na druhou stranu už v raných devadesátých letech prosazoval na rozdíl od většiny politiků úzkou spolupráci s NATO a vstup Československa do této zásadní bezpečnostní instituce.
Legendou se stal v době, kdy už oficiálně v tajných službách nepracoval. Pro většinu šéfů českých zpravodajských služeb byl jakýmsi přátelským oponentem. Ovládal plynule angličtinu i francouzštinu a zásluhou svých zahraničních zpravodajských přátel a neustálého studia zahraničních pramenů dokázal s mnohem mladšími kolegy komunikovat o dění ve světě s takovou zasvěceností, že většina z nich se na setkání s ním dlouho připravovala, aby mu stačila v rozhledu. Ještě ve svých devadesáti letech – tedy v roce 2017 - dokázal fundovaně a ostře zkritizovat vedení ministerstva a vlády, že nedokáže prosadit zřízení kybernetické obrany.
Udělení ceny z rukou premiéra Babiše, jenž z titulu své funkce řídí Bezpečnostní radu státu, by mu tedy asi velkou radost neudělalo. A jak naznačuje podtitulek, je to především čest pro cenu samu. Rodina generála se odmítla krátce po pohřbu ceremonie účastnit – cenu převezme v zastoupení současný šéf Vojenského zpravodajství Jan Beroun, u kterého si ji rodina hodlá později vyzvednout.
P.S. Zveřejňujeme reakci rodiny generála Radovana Procházky na udělení Ceny Bezpečnostní rady státu, kterou redakce obdržela po publikaci článku. Dopis je adresován zmíněnému řediteli Vojenského zpravodajství Janu Berounovi. Informace, že si rodina vyzvedne ocenění později, vzniklo nedorozuměním v komunikaci mezi rodinou a Vojenským zpravodajstvím:
Vážený pane generále,
neformálně nám bylo sděleno, že našemu nedávno zesnulému tatínkovi, genpor. v. v. Radovanu Procházkovi, má být na návrh Vojenského zpravodajství udělena cena Bezpečnostní rady státu.
Velice si vážíme toho, že tatínek byl na tuto cenu nominován právě Vojenským zpravodajstvím, a toho, že se úřad pod Vaším vedením k jeho práci aktivně hlásí a navazuje na ni - je to dobrá zpráva pro všechny občany této země. Souhlasíme také s tím, že cena BRS tatínkovi za jeho celoživotní práci náleží. Přesto jsme se rozhodli po pečlivé úvaze tuto cenu nepřevzít.
Důvodem je osoba stávajícího předsedy BRS a premiéra ČR, který po našem soudu postrádá morální kredit potřebný k tomu, aby z jeho rukou (nebo z rukou některého z jeho ministrů) mohl tatínek cenu přebírat. Bylo by jistě paradoxní, kdyby tatínek, který svůj život zasvětil boji proti totalitním režimům, měl obdržet bezpečnostní cenu z rukou člověka, na němž ulpívá nevyřešené podezření ze spolupráce s komunistickou tajnou státní policií.
Nicméně závažnější než minulé hříchy je z našeho pohledu skutečnost, že osobnost pana premiéra neskýtá žádné záruky, že tatínkův čistý štít nebude využit k premiérovu osobnímu politickému marketingu. K tomu nechceme poskytnout žádnou možnost jednoduše proto, že by si tatínek něco takového zcela jistě nepřál.
Věříme, že tyto důvody jsou pro vás srozumitelné a děkujeme za pochopení.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
